Ustláno na růžích a pod nebesy
Jindřiška Smetanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34242/ustlano-na-ruzich-a-pod-nebesy-34242.jpg
4
59
59
Kniha rozmarně laděných povídek, v nichž příběhy autorčiny rodiny ve starém historickém domě na Kampě v Praze slouží jako východisko vyprávění o lidech, věcech a jevech kolem a o životě na Malé Straně vůbec. Autorka zde doplňuje svou původní povídkovou knihu Ustláno na růžích o sérii povídek Ustláno pod nebesy. Mistrně vyprávěné příběhy o rázovitých malostranských postavách a o jejich životě a světě "zamlada" i o jejich životě dnešním. 1. vydání.... celý text
Přidat komentář
Když si koupíte v antikvariátu jen tak knížku kvůli Praze, Kampě a Malé straně a najednou čtete možná ty nejlepší povídky pod nebesy. Tahle překvapení mě dělají šťastným.
Krása. Až pojedu do Prahy, půjdu na Kampu a budu hledat střípky těch milých a moudrých příběhů.
Tak na tyto povídky si vzpomenu, až se zase budu toulat s foťakem po Kampě a Malé straně, kam mě to vždycky tahne ze všeho nejvíce. Jsou napsány s velkou lehostí. Vážně nevážně o obyčejných lidských věcech. Neruda by měl z paní spisovatelky velkou radost. Jindřiška Smetanová byla totiž jeho následovnicí. Prostě takový Neruda v sukních. Kampa je tady nádherně vykrselená. Přečteno za jedno sychravé odpoledne v pdf formátu.
Knížky Jindřišky Smetanové jsou pro mně vstupní bránou do mámina světa. Ale i bez tohoto emočního propojení jsou její povídky krásné a pohladí po duši.
Milá knížka na způsob "Povídek malostranských", napsaných o století později než ty Nerudovy. Přibližuje "genia loci" Malé Strany i její svérázné obyvatele, svět, který už nenávratně odvál čas.
Nejvíce se mi líbila kapitola "Jak se pozná na Kampě jaro." Pokud to nevíte, dovolím si to zde ocitovat tak, jak to vysvětluje malostranský kominík:"Až jednoho dne vstanete a stromy budou tak obrostlé, že mezi větvemi zmizí most, můžete vsadit hlavu na jaro. A jak se pozná podzim? Obráceně. To se vám v průhledu větví zase most objeví."
Tuto knížku nejspíše ocení čtenáři, kteří znají a mají rádi pražskou Malou Stranu, ostatním se možná bude líbit jako nostalgický obrázek starých časů.
Četla jsem tuto knihu už poněkolikáté a je stále úžasná. Autorka s vtipem a bohatou představivostí líčí své soužití s manželem a především život na Malé Straně, všímá si lidí a všedních i neobvyklých událostí. Pobavil mě příběh kominíka, který vyděsil kamnáře, i vyslance, který prohrál svůj boj se sedmikráskami, a řada dalších.
Motto knížky je: "Čichám, čichám člověčinu, koho to tu, matko, máš?" a dokonale ty milé historky vystihuje.
Příjemné, poetické vyprávění o světě, který lze zahlédnout při pohledu z okna, o lidech, které potkáváme cestou na nákup a o obyčejných každodenních příbězích, zaslechnutých při letmém hovoru s přáteli.
O téhle knížce jsem nesčetněkrát slyšela od mámy, která ji četla mnohokrát a stejně tak často mi ji i doporučovala. Já se k ní ale až dosud nedostala a to, že mi skončila v rukou, za to mohla jedna zvláštní událost. Kniha přišla poštou mému muži od autorčiny dcery. Pak chvíli ležela na vršku hromádky připravených knih, až mě jedno ospalé sobotní odpoledne přesvědčila, že nastal její čas. Že já ji nenašla dřív, říkám si. Budu to teď muset této útlé knížce vynahradit a mám ten dojem, že půjdu v máminých šlépějích a zanedlouho ji budu nesčetněkrát doporučovat svojí dceři.
Přemýšlím, co napsat, aby to neznělo jako klišé, protože tahle knížka opravdu není klišé. Je ale milá a pohladí po duši, vykouzlí úsměv na rtech a zahřeje u srdce. Neubráním se zkrátka tomu používat tyhle fádní fráze. Knížka je ale opravdu chytrá a vypravěčka má nejen byt plný fantazie, ale i sklep zaskládaný humorem, půdu nacpanou vypravěčským talentem a dům napěchovaný literárním umem. Krom toho všeho je výbornou průvodkyní Malou Stranu, vybavena přesným okem sledujícím nádherné místní postavy. Moc dobře se čte o slavičím zpěvu, kominících děsících kamnáře, výlovu čertoveckých sumců nebo o místních vykřičených domech. Lekající se uklízečka, co i se závěsem hopsla do Čertovky mě rozesmála a culím se i teď, když o ní píšu. Culím se, když píšu o knížce Jindřišky Smetanové.
Zrovna předevčírem jsem znovu šla (jako turistka dojetá do Prahy z malinkaté jihočeské vísky, kde dávají lišky dobrou noc) po Velkopřevorském náměstí. Před francouzským velvyslanectvím stojí nablýskaná auta, u Lennonovy zdi se fotografují davy turistů a na samém kraji stojí nikým nepovšimnutý oprýskaný dům, kde moje oblíbená spisovatelka, paní Jindřiška Smetanová, napsala tenhle malý zázrak. Tak mne to naladilo, že jsem se do knížky začetla znovu, tentokrát v rámci čtenářské výzvy jako do milované knížky maminčiny. A znovu se rozplývám a usmívám nad krásou malých i velkých prožitků odehrávajících se tam a tehdy, v časové bublině všelijakých lidiček, kominíků, kuchařinek, hraběnek či pána, co stavěl s Ferdinandem de Lesseps Suezský průplav...
Krásná knížka o krásných ( i když svérázných ) lidech. O to větší škoda je, že tahle Praha už dávno neexistuje.
Při čtení této knížku jsem měla "blaho v duši". Pak jsem ji dala přečíst svojí mamince a následně jsme se společně vypravily do Prahy, abychom mimo jiné objevily dům, kde paní Jindřiška Smetanová bydlela a napsala tuto knížku. Bohužel jsme zjistily, že z domu číslo 1 na Velkopřevorském náměstí, v sousedství francouzského velvyslanectví je skoro ruina... Od té doby kolem šla mnohokrát... a vždycky si přitom vzpomenu na úžasné hladivé příběhy a fejetony paní Smetanové i na svoji maminku, která si s ní teď povídá někde v nebi.
Poetické, úsměvné a někdy i neskutečné povídky. Byť už taková Praha není, je to čtení jako pohlazení po duši :-)
Štítky knihy
Praha 60. léta 20. století české povídky Malá Strana (Praha) Kampa (Praha)
Autorovy další knížky
| 1969 |  Sedmilháři |
| 1996 |  TGM: Proč se neřekne pravda? |
| 2004 | Domovní důvěrnosti |
| 2004 | Pozor, vyletí ptáček |
| 2004 | Koncert pod platanem |
Krásne poviedky z mojej milovanej Kampy, potešili dušu. A často si spomeniem na šialeného siamského kocúra, upratovačku, ktorá sa nesmie zľaknúť a hlavne pani, ktorá má rada zmätené dni, lebo udržujú duševnú sviežosť.