Utažení šroubu
Henry James
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11741/bmid_utazeni-sroubu-pad-11741.jpg
3
161
161
Jamesova próza Utažení šroubu z roku 1898 sice nese jasné hororové prvky, její vyznění a symbolické poselství je však mnohem složitější než u běžného duchařského příběhu. Hlavní zápletka je přitom vcelku průzračná – guvernantka osiřelých sourozenců zjistí, že pravý život jejích svěřenců se odehrává ve spojení s již mrtvými osobami, sluhou a bývalou vychovatelkou. I ona se s nimi setkává, chce děti před přízraky ochránit, ale neúmyslně tak způsobí neodvratitelnou tragédii. „Mámo co dělat s příběhem,“ napsal o knize překladatel Radoslav Nenadál, „který přerůstá ve varovné podobenství o škodlivosti násilí a všech překážek stavěných do cesty svobodného rozvoje mladého člověka… Není však třeba vůbec zapotřebí tento homosexuální podtext zvlášť zdůrazňovat nebo se o něj přít, stačí brát tíhnutí dětí k oněm přízrakům krásných rozesněných nocí, které guvernantce naopak připadají tak úděsné, jako touhu po realizaci dětské fantazie, a především po právu na vlastní volbu toho, jaký budu a jaký cítím, že musím být… James předvedl krajní případ. Nemůže-li mladý člověk žít dál tak, jak odpovídá jeho představám a jeho bytostnému založení, hyne jako květina ve tmě nebo v suchu.“... celý text
Literatura světová Horory Novely
Vydáno: 2006 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
The Turn of the Screw, 1898
více info...
Přidat komentář
Trochu náročnější četba i pro toho, kdo viděl některou z filmových adaptací, a dokonce i pro toho, kdo jich viděl hodně. Kniha je sice krátká, ale není to žádná „jednohubka“ (na to slovo v souvislosti s knihami začínám být alergická). Text je natolik hutný, že zhltnout ho naráz by byla velká chyba nejen pro trávení, ale i pro čtenářský zážitek, o který by byl člověk ochuzen. A že „šroub“ nebude chutnat každému, takový už je osud nezvyklých jídel.
"Tu nejhorší možnou", odpověděl údajně Henry James na otázku, jakou strukturu hodlá dát svému nově vznikajícímu dílu The Turn of the Screw. A asi musím uznat, že byl v tomto smyslu poměrně dost úspěšný. Není to věru radostné čtení, to vůbec ne. Člověk se může nudit, může ho chvílemi bolet hlava. Ale je to natolik unikátní zážitek, že se to snad i vyplatí.
Mnoho knih se vzpírá jakékoliv konzistentní interpretaci, zmiňme například díla Kafkova. Není to vysloveně raritní jev. Ale to, aby autor svou knihu psal co nejsložitěji možně, zvolil co nejnedůvěryhodnějšho vypravěče a úmyslně do testu cpal náznaky co nejvíce interpretací, aluze co možná nejvíce děl a zatajoval co jevíce informací, to zas tak běžné nebývá. Oni to většinou nedělají ti lidé naschvál! Nu ale zde tomu tak schválně je. Možná proto působí kniha poněkud šroubovaně (hehe, jsem já ale vtipný!) a jakoby byla z modelíny. O to je ostatně divnější.
Napíše-li autor knihu takovým způsobem, nezbývá čtenáři než rezignovat na postavení koherentní interpretace, musí si zkrátka hravě vybrat tu svou interpretaci a smířit se s ní. Nebo se zbláznit, to je druhá alternativa. Já si vybral hned. Sorry jako, ale ta ženská je magor. Prostě si to vemte, draze si zaplatíte vychovatelku pro svá dítka, abyste je pokud možno nemuseli vídat osobně, a ona pak na to, že jedno z těch dítek vyhodí ze školy reaguje tak, že se rozhodne nic neudělat. Je to žena očividně labilní, silně egoistická, žena, která se raduje z toho, že z ní okolí má trochu strach, žena, která může "formovat" malé děti a velice si to užívá, žena, která vidí duchy, ale když je náhodou nevidí, je to ještě horší, než když je vidí, protože co když se ukazují někomu jinému? Je to žena, která na někom vlastně násilím vynutí zpověď a raduje se z toho, že odkryla to nejčernější z dušinky svého možná trochu drzého, ale jistě inteligentního a nikterak špatného svěřence.
Nejvíce paralel díla vidím s Goethovým Králem duchů. Není to stejné, očividně, ale podobností je tam mnoho. Definitivně jsem se v tom utvrdil posledním řádkem novely, při vzpomínce na poslední verše Goethovy:
"Dem Vater grausets, er reitet geschwind,
er hält in den Armen das ächzende Kind,
erreicht den Hof mit Mühe und Not;
in seinen Armen das Kind war tot."
Či na verše z vlastního převyprávění dané básně skupinou Rammstein, což mi k celkovému obrazu díla sedí snad ještě lépe:
"Der Vater hält das Kind jetzt fest (komm her)
Hat es sehr an sich gepresst (bleib hier)
Bemerkt nicht dessen Atemnot (wir sind gut zu dir)
Doch die Angst kennt kein Erbarmen (komm her)
So der Vater mit den Armen (bleib hier)
Drückt die Seele aus dem Kind (wir sind Brüder dir)
Diese setzt sich auf den Wind und singt"
A omezím se zde jen na to. Asi by se toho o knize dalo docela dosti napsat a při pozorném čtení nad vínem s kolegou a dobrou náladou by se toho jistě dalo hodně vymyslet. Ale zde si to odpustím. Snad poslední poznámka. Kniha obsahuje hrozně zajímavého hetero a intradiegetického vypravěče, který dosahuje zcela enormní míry nespolehlivosti, která každou jednu informaci zanáší pískem nedůvěry. Proto příběh patrně působí tak rozporně a za to patří autorovi obdiv.
Ha! A málem bych zapomněl. Podíval jsem se na operní provedení této novely od Benjamina Brittena v provedení Opera North. Velice doporučuji, je to poutavý pohled. Opera nezbytně potřebovala jisté tematické i prostorové zúžení, což očividně muselo pozměnit interpretaci díla (ostatně duchové jsou v opeře mnohem, ale mnohem aktivnější), která se tak naklání spíše k té právě opačné, než je mé čtení knihy. Ale to neva, pohled je to opravdu výborný. Do děje jsou navíc včleněny verše Williama Butlera Yeatse "The ceremony of innocence is drowned", což celku přidává další podivnou mystickou vrstvu.
Při štědrovečerním líčení děsivých příběhů nás na začátku knihy Douglas informuje o tom, že by mohl posluchačům posloužit také jedním takovým vypravováním, jen k tomu potřebuje rukopis, který vlastní rukou pořídila žena, jež vše, co sepsala, sama také prožila. Po několika dnech rukopis dorazí a z něj na čtenáře začne promlouvat guvernantka, která možná viděla něco, co jiní vidět nemohli, ale možná to taky celé bylo jinak.
Henry James v novele svého čtenáře opravdu nijak nevodí za ručičku a nechává ho, aby si sám vytvářel obraz o popisovaném. Je to o to těžší, že nám to servíruje v první osobě z pozice oné bezejmenné guvernantky. Vidět však do hlavy někomu, kdo chvílemi působí jako pod vlivem nějakých omamných látek, jindy jako psychicky vyšinutá, pak zase oběť, to je úkol takřka nemožný. Je přesvědčená, že děti, které by měla vychovávat, jsou ve spojení s mrtvými, ale zdá se, že v takovém názoru zůstává osamocená. Přesto je rozhodnuta malou Floru a jejího bratra před nimi za každou cenu chránit.
A pak ten závěr uf! Čekala jsem všechno možné, dokonce i zápletku ve stylu horrorového filmu Ti druzí, který mám strašně ráda, ale takový závěr jsem nečekala.
Tohle rozhodně patří ke knihám, u nichž bych bez doslovu byla naprosto ztracená. Nepředstírám ale, že už jsem znalá a naprosto zorientovaná, toho jsem opravdu daleká. Pořád tak nějak nevím, co si o tom myslet, obzvlášť pak o oné guvernantce.
Nebylo to úplně špatné. Nevleklo se to a zápletka zajímavá. Místa opravdu husí kůži nahánějící.
Boj vôlí o detskú dušu. Jediné, čo ma trošku mrzí, že autor nevenoval viac pozornosti popisu usadlosti a jeho okolia. Inak výborné, vyberaný štýl, veľmi umne až do poslednej strany stupňované napätie. Veľa otázok zostáva aj v závere zastretých rúškom tajomstva. Nejde ako v moderných hororoch o odhalenie minulosti či šokujúci zvrat (ako napr v seriálovej adaptácii), ale ako bolo už viac krát spomínané, román stojí hlavne na pôsobivej psychológii postáv, predovšetkým malého Milesa. Ľuďom dnes očividne vyhovuje viac útrpná doslovnosť a jednoznačnosť.
Já vím, je to klasika, ale doba se změnila a dnes už je většinou čtenář zvyklý na trochu jiný styl vyprávění a tempo. Aby pro mě kniha skutečně vyznívala jako horor, musely by být scény více děsivé a napětí lépe vystupňované – dětičky měly potenciál být hodně strašidelné. Jinak jsem ale pořád čekala, kdy už se konečně začne něco dít a ono nezačalo.
Každopádně se mi ale líbí nejednoznačný konec a pocit nejistoty, jestli jsem cvok já, guvernatka, ta děcka nebo autor.
Mno. Na duchařiny jsem nikdy nebyla a tenhle příběh to asi potvrzuje. Je to dost krátké, a i přesto mi to přišlo zbytečně natažené.
Mrzí ma, keď nedokážem oceniť literárny kúsok považovaný za klasiku, ale v prípade tejto novely nemôžem inak, ako dať jej slabé hodnotenie.
Základná myšlienka knihy je dobrá, ale to spracovanie!!! Pre bežného čitateľa takmer nestráviteľné. Pritom to mohlo byť celkom zaujímavé čítanie, psychologický horror, ale neuškodila by tomu iná forma. Mala som pocit, že čítam siahodlhý, preumelkovaný list starosvetskej dámy, ktorá chce byť nasilu duchaplná a zaujať komplikovanosťou svojho prejavu. Knižke to však viac poškodilo ako pomohlo
Vôbec som z čítania nemala pôžitok a moja pozornosť utekala všektými možnými smermi. Niektoré pasáže boli, našťastie, triezvejšie, a pri tých jediných som mala pocit, že to niekam smeruje.
Inak je kniha plná strastiplných výlevov mladej guvernantky, ktorá sa obáva o svojich zverencov, lebo tuší, že ich prenasledujú duchovia, ale jej myšlienkové pochody sú také zdĺhavé a nejasne formulované, že nie je vôbec jednoduché ich čítať.
Konverzačné pasáže sú taktiež iba náznakovité, čitateľ si musí veľa domýšľat, pričom sa môže ľahko stať, že si nedomyslí správne.
Na to, aké to je krátke, mi kniha dala riadne zabrať. Určite sa k nej už nevrátim.
Tahle kniha je opravdu hustě psaná - ne že by šlo o nahuštěný text (i když to je tady taky aktuální), ale spíš o neuvěřitelné množství plkání, zkrz které prosvítají záblesky skvělých nápadů. Když se na ně člověk zaměří, tak chápe čím tahle kniha inspirovala tolik spisovatelů hororu.
Očekávala jsem vlasy hrůzou zježený, místo toho mi Henry James nehnul ani pulsem. Spíš mi Utažení šroubu připomínalo románek z per sester Brontëových. Nesedělo mi množství planých náznaků, dvojsmyslů a domněnek - zkrátka nic, co se dalo pevně ukotvit a neustálý stav čekání na něco zásadního.
Celkové nižší hodnocení, které kniha má, vážně odpovídá i mému dojmu. Určitě je ale prostor pro druhé šance. Je zvláštní, že jsem si tuhle „vánoční“ duchařinu vybrala právě na Vánoce. Náhoda? Kdo ví.
Zřejmě nejsem dostatečně inteligentní, abych pochopila dialogy skoro totožné s typem "Co? Co?" "To! To!" a dlouhá souvětí, neberoucí konce, kdy na konci nevíte, co bylo na začátku, jelikož během té jedné enormně dlouhé věty na pět řádku přeskáče tři další témáta. Pak už jsem si říkala, že jediný blázen jsem tu já. Možná film pochápu více, má milá.
K Utazeni sroubu ma doviedol KIng, ktory to spomina ako jedno zo zakladnych diel hororoveho zanru. Takze ked som to uvidel na antikvariate, bral som vsema deseti. Ale stacilo mi par stran aby som zistil ze to pohodove citanie nebude ani zdaleka. Milujete cisla? Toto bude o samych cislach. Knizocka ma nejakych 125 stranok. Lenze husto nabusenych drobnym pismom. Prehryzal som sa tym uplne bez radosti, lebo som sa tesil na klasicku ducharinu, anglicke vidiecke sidlo...proste klasika naklasickejsia. Lenze ono to sluzi len ako pozadie hlavnej zahade v pribehu. Henry James bol majstrom psychologizacie postav. Odskok k tajomnym pribehom bol asi len na sklonku jeho zivota taky... napad? Kazdopadne styl akym je to napisane, je pre bezneho citatela ako som ja, takmer nestravitelny. Niektore pasaze som cital 4-6 krat...nie zeby som bol blbec alebo nesustredeny...proste je to tak napisane. (prelozene?) Bloky uceleneho textu, bez odstavcov, niektore maju az vyse dvoch stran. Nepamatam knihu kde by som taketo bloky videl. Dlhe suvetia mnohdy na 7 riadkov, vam neumoznia vnorit sa do rozmyslania hlavnej rozpravacky. A ze teda ste cely cas v hlave mladej guvernantky, deja a dialogov je tu poskromne. Celkovo by sa dal pribeh vyrozpravat par vetami, len keby sa vam chcelo ho niekomu prerozpravat. Fakt fakt umorna drina citat. Autor asi stylom chcel na citatela preniest tu temnu dusivu atmosferu. Skutocnost u mna bola taka, ze som miestami nevedel prist na to, o com citam. Nebol podla tohto natoceny aj film? Ako tu niekto napisal nizsie, chapem ze dakomu sa to moze pacit, ale fakt neslo o citanie ale o desifrovanie. A tragicky zaver je otvoreny mnohym interpretaciam, co by bolo uzasne, lebo o tejto knihe bolo napisane viac teorii a rozborov ako o Dostojevskeho Zlocine a treste. (no, to asi nie) Ale tony papiera boli zapisane. Mozno by bolo napinavejsie citat tie analyzy. Kazdopadne som sa v tejto knihe stretol s asi najzvlastnejsimi deckami ake som dosial cital. James o detoch ocividne nevedel absolutne nic, a tak sa mu podarilo stvorit doslova zrudy. Vztah guvernantky k detom je hlavny motiv, a mohla by sa mu venovat jedna medzinarodna konferencia psychiatrov a psychologov.
Kniha může být zajímavým "studijním materiálem" pro psychiatry, protože hlavní postava - guvernantka, která se na počátku jeví jako zcela racionálně uvažující mladá žena se postupně dostává do polohy duševně nemocné osoby, jejíž nemoc se projevuje ve vztahu k dětem, o které se má starat. I když námět samotný mně zaujal, samotné zpracování mně příliš neoslovovalo. Rozvleklé, občas poněkud nesrozumitelné, mysteriozní... Ale může to být tím, že nejsem velkým čtenářem příběhů s hororovými prvky, a nerozumím zcela pravidlům tohoto žánru. Ale vzhledem k rozsahu cca 140 stran taková ne úplně marná jednohubka pro odpoledne s nevlídným počasím.
Ač byla tato kniha poměrně krátká, rozhodně jsem nedychtil po více stránkách. Upřímně jsem se spíš nachytával, jak kontroluji, kolik jich ještě do konce zbývá.
Příběh jako takový určitě nebyl nic nevídaného a neslýchaného, možná na tu dobu, proto se budu snažit na to nebrat zřetel. Horor to ale určitě nebyl.
Kniha je napsaná nejen květnatým jazykem, ale více než polovina je popis myšlenkových pochodů hlavní hrdinky slečny Giddensové. Nudné, natažené, zbytečné.
Kniha by se dala zkrátit a bylo by to zajímavější. Jistý potenciál to mělo. Filmovou adaptaci jsem neviděl, takže nemůžu soudit, ale příběh mi nepřišel dost silný na to, aby si udržel divákovu pozornost více jak hodinu.
Ukázka, že i hororový žánr může se státi klasikou. Klasikou, která překračuje žánrové hranice a vybízí k opětovnému čtení. Rád bych poznamenal něco k ději, ale to bych mohl lehounce navést případného čtenáře na mé subjektivní vnímání této Jamesovy "Hádanky", což by byla škoda. Nezaujaté čtení s vlastní čtenářovou invencí v rozkrývání, dešifrování textu je podmínkou k ocenění takto kvalitní knihy.
Dlouhodobe se snazim obcas zabrousit do klasicke ducharske a hororove literatury a mam vytipovane klasiky, jejichz dila si nahodne vybiram abych si je "osahal". Utazeni sroubu jsem vybral taky nahodne, ma takovy zvlastni nazev. Je to sice jen tenka knizecka, ale cetl jsem ji pomerne dlouho, necte se to snadno. Zvlastne prostredni cast je velice obtizna co se tyce porozumeni textu. Predlouhe vety plne carek a pomlcek snadno zmatou a ani po nekolikatem precteni neni obcas zrejme o co vlastne jde. Text je plny naznaku misto jasne recenych faktu. Ke konci pribehu se to zlepsi a dej zacne utikat dopredu a zacne se tam konecne neco dit. Preklad mi prijde kvalitni, je to proste jen tezsi text. Ale celkove sympaticky, hezky jazyk. Pribeh samotny ma vice rovin, vice je to vysvetleno na predsadce knihy. Zaujalo mne, ze byl pribeh i zfilmovan a na rok 2019 se chysta premiera noveho filmoveho zpracovani.
Kniha sa naozaj číta ťažko. Dozvedela som sa, že autor si zámerne zvolil dlhé súvetia, ktoré sú v angličtine veľmi nezvyčajné. Zrejme tým chcel podčiarknuť istú neprirodzenosť v správaní hlavnej hrdinky. Ako spomína užívateľ Marceloo, miesta, ktoré opisujú bezprostredný kontakt s duchmi, sú naozaj desivé. Samotný dej poskytuje obrovské množstvo interpretácií aj po svojom (tragickom) ukončení. Boli na vine skutočne duchovia a nimi ovládané deti ? Alebo je guvernantka duševne nevyrovnaná ? Aj gazdiná sa správa podivne - v jednej chvíli absolútne verí veľmi nepravdepodobným príhodám, v druhej odmieta veriť hocičomu. Nemanipuluje guvernantku ona ? A čo otec, je možné, aby zakázal svojím zamestnancom, aby sa s ním o čomkoľvek radili, keď ide o jeho VLASTNÉ deti ? Nikde v diele sa nespomína, že by svoje deti ignoroval alebo nenávidel. Možno je riešenie niekde úplne inde. Filmové spracovanie je možno o niečo zrozumiteľnejšie ako kniha, inak mám z neho podobný dojem.
Priemerná Ghost Story s vyhovujúcim počtom strán.
Časti, v ktorých postavy stretávajú duchov, sú vyslovene mrazivé, ale nanešťastie ich nie je velké množstvo. Okrem týchto častí sa mi dej zdal byť skôr slabší, za čo môžu nezaujímavé charaktery a slabá práca s nimi.
Záver, s ktorým majú väčšinou hororoví spisovatelia najväčšie problémy, je v tomto prípade špičkový a otvorený pre rôzne interpretácie, čo ja osobne vždy ocením.
Na rok 2019 sa chystá filmová adaptácia s Finnom Wolfhardom, takže sa už teraz neviem dočkať.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura horory duchové a přízraky strašidelné domy společenské romány duchařské romány chůvy zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2006 |  Utažení šroubu |
| 2012 | Strašidelné příběhy |
| 1991 |  Portrét dámy |
| 1987 | Washingtonovo náměstí |
| 2006 | Daisy Millerová / Daisy Miller |
Kupodivu napínavé a stále překvapující. Filmové zpracování opery Benjamina Brittena silně ovlivnilo mé vnímání postav.