Utažení šroubu
Henry James
Jamesova próza Utažení šroubu z roku 1898 sice nese jasné hororové prvky, její vyznění a symbolické poselství je však mnohem složitější než u běžného duchařského příběhu. Hlavní zápletka je přitom vcelku průzračná – guvernantka osiřelých sourozenců zjistí, že pravý život jejích svěřenců se odehrává ve spojení s již mrtvými osobami, sluhou a bývalou vychovatelkou. I ona se s nimi setkává, chce děti před přízraky ochránit, ale neúmyslně tak způsobí neodvratitelnou tragédii. „Mámo co dělat s příběhem,“ napsal o knize překladatel Radoslav Nenadál, „který přerůstá ve varovné podobenství o škodlivosti násilí a všech překážek stavěných do cesty svobodného rozvoje mladého člověka… Není však třeba vůbec zapotřebí tento homosexuální podtext zvlášť zdůrazňovat nebo se o něj přít, stačí brát tíhnutí dětí k oněm přízrakům krásných rozesněných nocí, které guvernantce naopak připadají tak úděsné, jako touhu po realizaci dětské fantazie, a především po právu na vlastní volbu toho, jaký budu a jaký cítím, že musím být… James předvedl krajní případ. Nemůže-li mladý člověk žít dál tak, jak odpovídá jeho představám a jeho bytostnému založení, hyne jako květina ve tmě nebo v suchu.“... celý text
Literatura světová Horory Novely
Vydáno: 2006 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
The Turn of the Screw, 1898
více info...
Přidat komentář
Naprosto souhlasim s uzivatelem Honzeecheck:neúměrně dlouhý souvětí se nedají číst, věty vnořené podpořené několika závorkama už se často nikdy nevynoří a i když jsem je několikrát opakoval, o nic moudřejší jsem z toho nebyl.
Presne tak,hruza,necetla se mi tato kniha dobre,Pritom jsem vsude slysela a cetla jake je to dilo.
Ne ne ne.Chtela jsem to vzdat ale docetla jsem,prece jen kniha ma pouze 138 stran.
Zklamani prevelike
Jednim slovem strašný. Přiznám se, jsem to vůbec nepochopil a dočetl jen tak z povinnosti. Začátek, tedy příprava na samotné vyprávění se mi líbila a přišla mi dokonce trochu vtipná. Bohužel neúměrně dlouhý souvětí se nedají číst, věty vnořené podpořené několika závorkama už se často nikdy nevynoří a i když jsem je několikrát opakoval, o nic moudřejší jsem z toho nebyl. Po knize jsem sáhnul na základě Linie krásy od Hollinghursta, kde hlavní hrdina Jamese celý život studoval. Všechen respekt, své místo v učebnicích si asi autor zaslouží, ale nějak nevidím jediný důvod proč ho skutečně v dnešní době číst.
Mé hodnocení je možná poněkud zkreslené, jelikož jsem se k Utažení šroubu dostala až na základě přečtení knihy Florence a Giles od Johna Hardinga, která je volně inspirovaná právě "šroubem". V doslovu (vydání z roku 1994) překladatel píše, že příběh už od počátku provázela řada sporů o jeho výklad a já jsem asi autorem dalšího. Takže: utažení šroubu se mi zdá spíš parodií na horor, resp. komedií. Žádné napětí, ale pouze velké nedorozumění mezi hl. postavami, kdy každá svými činy myslí něco jiného, než co si druhá vyloží, a taky velmi narcistická a neurotická vychovatelka. Příběh je z velké části tvořen úvahami a dedukcemi oné vychovatelky, a to v tak rozvleklýh větách, že na jejich konci jsem zapomínala čím začínaly. Takže pokud se chcete pobát, raději zvolte Hardinga.
Kniha dobrá...napínavá..ale nic není děsivější než ta obálka! (míněno vydání na obálce s mrkací pannou se šroubem v hlavě)
Jako Potěmkinova vesnice. Postavy z papundeklu, poslepované izolepou děje, čekající netrpělivě na čtenářův povzdech, který je schopen vše zbortit. Kniha není napsaná, ale vykonstruovaná. Měl jsem pocit jako by si autor načetl příručku - jak napsat román s hororovými prvky - a doslova se řídil poučkami. Možná, že mohl autor zapojit trochu vlastní fantazie, schopností či snad umu. Smutné čtení.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura horory duchové a přízraky strašidelné domy společenské romány duchařské romány chůvy zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
2006 | Utažení šroubu |
2012 | Strašidelné příběhy |
1991 | Portrét dámy |
1987 | Washingtonovo náměstí |
2006 | Daisy Millerová / Daisy Miller |
Příběh má svojí atmosféru, čtenář se dostává do určité nálady, kdy doopravdy cítí duchy kolem sebe.
Musím říct, že jsem od příběhu moc nečekal, ale příjemně mne překvapil, takový slabší odvar Oscara Wilda.