Uteč rýchlo a ďaleko
Fred Vargas (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/105336/bmid_utec-rychlo-a-daleko-dhg-105336.jpg
4
100
100
Komisař Adamsberg série
< 4. díl >
Fred Vargas je autorkou vyše desiatky kníh.Vo Francúzsku sa považuje za významnú predstaviteľku detektívnej literatúry. Enigmatický titul románu Uteč rýchlo a ďaleko je francúzskym prekladom stredovekého varovania pred morom: Cito, longe fugeas et tarde redeas. Mor, obávaná choroba stredoveku, „čierna smrť“ v strede Paríža a na prelome tretieho tisícročia? Vtipná zámienka na premýšľanie nad novodobým „morom“? Mŕtvi majú síce na telách čierne fľaky a stopy po pichnutí hmyzom, ale že by to spôsobil Nosopsyllus fasciatus, teda blcha potkania, prenášačka moru?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2006 , Slovart (SK)Originální název:
Pars vite et reviens tard, 2001
více info...
Přidat komentář
Další Adamsbergův případ je opět neuvěřitelně nápaditý a srší originalitou. A to jednak způsobem prováděných "vražd", celkovou zápletkou ale hlavně okruhem zvláštních, osobitých ale velmi sympatických postav. Čtení jsem si neskutečně užila.
"Joss by nikdy neposkytl důvěru věcem, stejně jako lidem nebo moři. Ty první vás připraví o rozum, druzí o duši a třetí o život."
Opravdu parádně "jiná" detektivka s dokonalými samorosty. Otevřela jsem Vargas po roce. První rande jsme měly na Rhodu, druhé u Atlantiku v Portugalsku :o)
Zpočátku bylo 'co to jako je toto?', ale rychle si vše sedlo a už jsem si jen užívala originality, vtipu a luxusních detailů. Rozuzlení pocitově nepatrně překombinované, ale třeba je na vině moje nižší soustředěnost?
Velice dobrý relax.
"Adamsberg nadarmo vysvětloval, že ztrácet čas není nikdy ztrátou času."
4/5
Trochu mi dělalo problém se zorientovat v postavách a po slibném začátku tomu pak tak nějak spadl řemen. Konec byl už zase lepší, ale i tak to pro mě nebyla kniha, na kterou se celý den těším.
Moje druhé stretnutie s pani spisovateľkou. A dúfam, že nie posledné. V miestnej knižnici je ešte jedna, na tú sa teším, i keď si nepamätám, ktorá to je. Mne sa postavy v tejto knihe nezdali zas až také nesympatické. Určite ide o pomerne netypický príklad detektívky, taký osobitý, originálny, dobre napísaný, skrátka iný, vzdialený od severského krimy, ktorého už mám asi plné zuby. Okrem toho som sa aj dozvedel pár zaujímavých informácií o more v 20. storočí vo Francúzku, predpokladám, že boli pravdivé. Overovať si to nebudem, na to som lenivý. Buď fit!!!
Tak tohle byla tragédie. Žádné sympatické postavy ani zajímavý děj. Na začátku jsem se vůbec nemohla zorientovat, v jaké době je vlastně příběh psaný. Ten vyvolávač mě absolutně zmátl. Nebavilo mě to, vůbec.
Autorka píše zvláštním stylem - a má také svého zvláštního hlavního hrdinu. Pokud se na oboje zvyknete - máte o zábavu postaráno. A k tomu nyní dodává zvláštní prostředí - tentokrát jakýsi kousek Paříže se zvláštním režimem a zvláštními zvyky obyvatel. A dějí se tam věci, možná až středověké - a není jasné , co s tím. Zakuklená zápletka a nečekané závěrečné odhalení vše osvětlí!
Již od mládí mám ráda francouzské detektivky. V televizi se na ně ráda podívám. Tato knížka se svým příběhem je naprosto stejná. Je to takové pohodové čtení, nikdo nikam nespěchá a přesto se pořád něco děje. Postavy jsou zde dobře vykresleny a čtenář se s nimi napřed důkladně seznámí. Určitě si ještě od autorky přečtu další knížky.
Četla jsem ji jako už třetí knihu od této autorky a líbí se mi styl jejich knih čím dál víc, už se těším na další
Fred Vargas je skvělá. Má jedinečnou schopnost využít detaily a nejvíc to umí s těmi zvláštními až podivnými. Každá postava je tak specifická, že snad k sobě nemůže najít spoluhráče. Autorka je dá dohromady - a jim to překvapivě funguje! Sice nezvykle, ale perfektně – a úsměvně (pro pozorovatele). Stejně tak je vystavěn případ: začne detaily, opět zvláštními, po nějaký čas pouze nevinnými; autorka na ně nechá zaměřit pozornost jedné postavy - a stanou se zlověstnými. S příchodem Adamsberga se detaily stanou jasnými ukazateli ke zločinu. Don Quijote Adamsberg, intuitivní snílek a trochu iracionálně naladěný vyšetřovatel, má Sancha Panzu v Danglardovi, realistovi a vyšetřovateli zaměřeném na poctivou kriminalistickou práci. A výsledkem spojení tohohle všeho je nejen – přes všechno výše řečené - logicky uzavřený případ, ale hlavně četba, při níž se usmívám a kroutím hlavou. Nad originalitou, která mi dělá moc dobře.
Různých mouder najdete v knize hodně. Není to ale zadarmo. Musíte mít trpělivost a vydržet poněkud pomalý pařížský kavárenský styl. Některá ta moudra jsou taková přemýšlivá: Bolí to? Ne, je to jako prázdniny.
Fakt jsem se dobře bavil, takže knihu doporučuji. A na závěr ještě jeden citát: Chlorofyl se tvoří sám a stromy se tím nechlubí. To je správný vzor pro chvastouny.
Nakonec se z toho vyklubala docela solidní partie.
Zatímco zahájení bylo naprosto excelentní a hodné obdivu, ustrnula střední hra v problematické statičnosti, kdy se figurky po šachovnici pohybovaly jen malátně a občas jakoby uprostřed pohybu dokonce usínaly (proto ta jedna hvězdička dolů), ale koncovka už zase brilantní, s nečekanými výměnami figur a překvapivým matem.
Fred Vargas dokáže být hodně jiná – a to jí sluší!
Je to typicky francouzské, dokonce tentokrát typicky pařížské. S lehce nesoustředěným komisařem Adamsbergem se projdete Latinskou čtvrtí za doprovodu nesčetných šálků kávy a croissantů k snídani, posedíte v hospůdce, kde se všichni znají, seznámíte se s postavami a postavičkami, mezi nimiž se skrývá vrah. Můžete ho odhalit a pochopit jeho motivy, přesto vás na konci čeká překvapení. Je to velmi odlišné od severských thrillerů, žádná prvoplánová brutalita, žádné detailní popisy složitých maniakálních mučivých vražd. Připomíná klasické detektivky, je to příjemné zajímavé čtení. Adamsbergu, vrať se brzy!
Název téhle poslední (víc jich prozatím v knihovně neměli) knížky Freda Vargase mi připadal natolik nesrozumitelný, že jsem si ji nechávala na konec, a to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Pro mě naprosto skvělé a nepřekonatelné čtení!
Tým komisaře Adamsberga se teprve sestavuje a s jeho nevalnou pamětí na jména je to náročné. Estalere, Noel, Retancourtová, Favre, Kernorkian. A pak se taky konečně dozvídám něco o Camille. Ale mě nadchl především vyvolavač Joss Le Guern a jeho číslované vzkazy, tyhle části jsem doslova hltala a užívala jsem si je. A navíc: u Le Guernů jsme možná burani, ale žádný raubíři!
A zase se vracím zpět k nesrozumitelnému názvu - tolik zajímavých informací v tak čtivém obalu, to je opravdu obdivuhodné. Ale nechám mluvit autorku knihy:
"Adamsberg odcházel z domu v Chasleově ulici přes zpustlou zahrádku trochu ohromený. Na zemi existují lidé, kteří znají spoustu fantastických věcí. Kteří jednak dávali pozor ve škole, a ještě si potom dál nakládali znalosti po celých náklaďácích. Znalosti z jiného světa.
. . .
A byl si docela jistý, že tohle byl jen slabý zlomek z těch náklaďáků, které má Marc Vandoosler napěchované v hlavě. Náklaďáků, které mu zřejmě nepomáhaly, aby se vypořádal s životem lépe než kdokoli jiný. Ale dneska přitom pomohou v životně důležité věci."
Pro mne milé překvapení a rozšíření mého seznamu zajímavých autorů detektivek. První třetina knížky vlastně ani detektivkou není, je to úvod do prostředí jednoho pařížského náměstí se spoustou kuriózních postav, vyvolávačem Jossem počínaje a Damasem, co odmítá nosit svetry konče. Už tohle samotné bylo čtenářsky příjemné. Ocenila jsem neobvyklé téma moru a středověkých textů o něm, i to, že zpracováním jde o detektivku "staré školy", takže žádná brutalita a perverznost, jen klasické mordy. Jednu hvězdu ale odebírám za rychlý a příliš vysvětlující konec.
Není to tak tvrdé, temné jako severská krimi - lehčí tón a přístupnější postavy. Rozhovory s praprapradědečkem naprosto boží, povolání a povaha Josse taky. Postavičky jsou vůbec takové hezky pábitelské. Mně se to líbí a od Fred Vargas si rád brzy přečtu něco dalšího. Fajn odpočinkovka.
Zajímavé spojení současnosti a historie. Názorná ukázka toho, jak historické události - v tomto případě morové rány - mohou ovlivnit myšlení současného člověka. Samozřejmě s neutuchající podporou médií. Propracování historických faktů je hodno autorčina vzdělání. Propletenec událostí začínající v roce 1918 návratem hadráře Émila z první světové války končí v současnosti několika vraždami, které jsou zakončením boje o majetek. Jako vždy u této autorky tak jednoduché to není. Rozuzlení případu je na komisaři Adamsbergovi a jeho týmu.
Dobrá detektivka ze soudobé Paříže s přesahem do minulosti. Zajímavé byly jak informace o morových epidemiích, tak i profese vyvolavače zpráv. Byl jsem spokojen a tak komisaři Adamsbergovi a jeho autorce dávám plný počet hvězd.
Už asi páta kniha od tohoto autora a musím říct ,že se teším na další . Mám rád vraždy a tak čtu většinou detektivni příběhy ,ale ještě raději mám vraždy ,kde jsou nějaké rébusy ,znaky či jiné šifrované vzkazy a když se minulost znovu probouzí v přítomnosti a tento autor toho hodně splňuje .
Ihned po dočtení jsem si pustil soundtrack Patricka Doyla k filmu, abych seznal, jak náramně by se býval hodil i k četbě! Knížka mu určitě prospěla a soundtrack naopak prospěl knížce, protože ji pro mě objevil. Zádumčivý a intuitivní komisař Adamsberg mně navíc padl do oka, stejně jako jeho morová aféra. A jaký bude film?! 41/15
Štítky knihy
detektivní a krimi romány Paříž
Autorovy další knížky
| 2003 |  Uteč rychle a vrať se pozdě |
| 2006 |  Muž s modrými kruhy |
| 2006 | Muž naruby |
| 2013 | Záhada mrtvých nohou |
| 2018 | Když vyleze pavouk |
Po letech jsem se vrátila k případům komisaře Adamsberga, čekala jsem, až zapomenu, kdo je vrah, abych si vyšetřování užila. A musela jsem si dlouho počkat. „Morový“ případ je geniálně vymyšlený a zajímavý. A komisař zajímavý i inspirativní. „Já oceňuju ztracený čas podle jeho skutečné hodnoty.“