Útěk
Jiří Hejda
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462781/bmid_utek-Lby-462781.jpg
4
20
20
Román Útěk patří k základním dílům české vězeňské prózy. Nyní vychází poprvé v necenzurované podobě, doplněný o studie, jež přibližují Hejdovu vězeňskou zkušenost a rozebírají román v jeho historických a literárních souvislostech. Jiří Hejda, v procesu s Miladou Horákovou odsouzený na doživotí, vypráví ve své knize o útěku dvou vězňů, Blažka a Franty, z jedné z nejtěžších a nejvíce střežených věznic komunistického Československa, z Leopoldova. A právě z rozhovorů těchto dvou mužů, či z jejich ohlédnutí, postupně skládáme obraz vězeňského života padesátých let: výslechové metody, převozy vězňů zájezdovými autobusy, ztráta pojmu času a neměnný rytmus ubíhajících dní, stereotyp a jasný řád vězeňského bytí, odtržení od světa, kruté životní podmínky, hlad, unavující práce, přežívání v samotkách, tresty v korekcích, trýzeň návštěv, ale i touha po vědění za mřížemi, kulturní vyžití, vězeňský humor či vzájemná sounáležitost a ryzí přátelství, „jaké člověk najde jen v kriminálu, kde se lidé při dlouhém pobytu svléknou do naha i duševně“. V různých věznicích komunistického Československa strávil Jiří Hejda 12 let. Při psaní svého románu vycházel z vlastních zkušeností, ale především z vyprávění svého spoluvězně, kterému se podařilo z Leopoldova uprchnout. Knihu začal psát v roce 1966 zejména jako dobové svědectví, jež se má uchovat pro příští generace, o možnosti jejího vydání však mohl uvažovat až v době uvolnění politických poměrů, v roce 1968. Útěk nakonec vyšel až v listopadu 1969, a to v cenzurované podobě, přesto byl vzápětí z prodejních pultů stažen. Útěk nyní, po více než padesáti letech, vychází v rekonstruované, necenzurované podobě, doplněný o studie literárních historiček specializovaných na vězeňství a vězeňskou literaturu, Petry Loučové a Kláry Pinerové.... celý text
Přidat komentář
Ráda čtu knihy na toto téma. Jenom mi přijde, že je jich málo, určitě méně než knih o druhé světové válce.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Pořád jsem si říkala, že musím vědět jak to dopadne, to mě hnalo dál a dál. Musím říct, že konec je opravdu překvapivý.
A ještě bych dodala, že o některých příbězích z lágru jsem četla už v jiných knihách. Konkrétně tu o dozorci, který neznal hodiny, vězni mu namalovali, jak to bude vypadat, až je bude mít probudit, ale dozorce si popletl ručičky a probudil je o dost dříve než měl.
Zajímavý román. Nabízí nejen dobrodružství a napětí, jak hrdina dopadne, ale i mnoho podnětů k zamyšlení. Byla bych já schopná obětovat řadu let života pro své přesvědčení? Stojí to za to? Jaký život člověka čeká v emigraci? Těžko odpovědět. Konec byl pro mě překvapivý.
Autor Jiří Hejda je mi jako člověk velice sympatický. Jeho autobiografii jsem četl dvakrát. Román Útěk jsem tedy nemohl nepřečíst. Jde o poměrně zajímavou knihu se silnými autobiografickými prvky, konkrétně nejvíce v osobě uprchlíka Blažka. I když autor sám nikdy z vězení neutekl a ani útěk neplánoval. Kniha je napsána poměrně věcně bez nějakých kudrlinek. Úplný závěr knihy je zcela hejdovský a vystihuje na pár stránkách věrně autorovy postoje k životu.
Tuto knihu som cital kedysi davno ako vacsie dieta a dodnes si ju pamatam, asi ma dost zaujala...bolo by isto zaujimave precitat si ju este raz, v dospelom veku, ale kdesi sa mi stratila, takze sa k tomu nedostanem...prekvapilo ma, ze tu nie je ziadny komentar, to ju nikto necital?
Štítky knihy
útěk vězení, věznice Československo 50. léta 20. století komunismus autobiografické prvky Milada Horáková, 1901-1950 oběti komunismuAutorovy další knížky
| 2010 |  Žil jsem zbytečně |
| 2015 | Útěk |
| 2010 |  Sonety |
| 2023 | V zemi hákového kříže - Německo 1934; Bída v pohraničí - Československo 1935 |
| 1934 | V zemi hákového kříže: Německo v srpnu 1934 |
(SPOILER) Ono to bylo dost napínavé skoro až do konce. Trochu archaický styl mi nevadil, hodně se opakovaly úvahy stále na stejné téma, ale to jen odráželo stav mysli prchajícího vězně. Legrační byly představy o tom, jak budou ze zahraničí posílat tuzexové bony. :-D Kde by je tam vzali? Absurdní důvod uvěznění, autorem jen matně zmíněné politické procesy, které přišly s nástupem komoušů k moci, jejich neschopnost úspěšně hospodařit atd. je důvodem, proč je třeba podobnou literaturu vydávat i dnes. Konec je celkem logické vyústění všech těch myšlenek, honících se uprchlíkovi hlavou, já bych také nedokázala žít jinde.