Útěk z Berlína
Malin Schwerdtfeger
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/212548/mid_utek-z-berlina-212548.jpg
4
78
78
Pohnutý osud židovské dívky, která se za války rok a půl skrývala v nucené ilegalitě v Berlíně. 20. leden 1943 - Jednadvacetiletá Margot ztratí přes noc svou rodinu a nezbývá jí než se pokusit sama přežít. Nechá si obarvit vlasy a upravit nos, aby zakryla svůj židovský původ.
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno:
2011
,
Ikar (ČR)
Originální název:
"Versuche, dein Leben zu machen": Als Jüdin versteckt in Berlin, 2008
více info...
Přidat komentář
Příběh židovské dívky,která se snažila přežít válku.Hodně smutné.Je tam popsán i její život po válce.
Poutavý životní příběh s odvážným nasazením židovské dívky, která se snažila dodržet matčina poslední slova
,, Pokus se přežít"
Kniha si mě získala také popisem života po válce a jeho opětovným vzestupem.
Shlédla jsem rovněž dokument, jinak to zkrátka nešlo.
Velký obdiv hlavní hrdince, doporučuji!
Knihu jsem přečetla jedním dechem za jediný den a musím říct, že i když znám plno knih s podobnou tematikou, tak mě stejně dostala. Musela to být strašná doba, kdy se každý snažil přežít jak se dalo... Těžko soudit jak by se člověk zachoval... Proto klobouk dolů před každým, kdo dokázal nějak pomoci navzdory neskutečnému strachu. Takovéto knihy by měli být součástí povinné četby, aby se na nic takového nikdy nezapomnělo... Tím že je příběh napsán osobou, která to celé zažila a ve stáří o tom dokázala napsat, pro mě kniha byla tím více syrovou zpovědí přeživšího člověka se vším všudy... A jestli tam chyběli emoce? Pro mě ne... Já jich z této knihy cítím víc než dost...
Právě jsem dočetla, opět krásně napsaná kniha! Velmi čtivá, popisující život Židů v Německu...obdivuju kde lide brali tolik sily a chuť přežít!! Za mě určitě doporučuji!
Díky naší rodinné historii, kdy nám babičky vyprávěly, co se dělo v období obou světových válek, jsem do knih s tímto tématem ve svých 15 letech vrhla takřka po hlavě a protože těchto knih neustále přibývá , mám pořád v čem ležet a tím i porovnávat. Tato kniha - podle mě – patří k těm hodně zdařilým. Hodně dobře zdařilým. Fotografie, které jsou přiloženy jen dokreslují atmosféru a nenechají vás na pochybách, že to , co teď čtete, je naprostá realita. O to hůř.
Po dočtení jsem zpětně koukala na své kamarády a říkala si, který z nich by mi tak asi v této situaci pomohl a který by mi dveře neotevřel . Dost schíza, přesto svým TOP přátelům věřím, že by mi ty dveře otevřeli všichni. A co já????? Otevřela bych přátelům, kdyby byli v ilegalitě a mně za to, že jim umožním přespání bude hrozit trest smrti – copak mně, ale celé mé rodině…. rodičům, sourozencům…. a dokonce i dětem a vnoučatům….Zcela upřímně…. Nevím. Nevím, kam se poděla statečnost mých předků, kteří se za statečnost dostali do Mathausenu a nikdy nám nevyprávěli, co se tam dělo. Nechtěli. Bylo to až tak hrozné, že se vzpomínky snažili vytěsnit.
Tahle kniha, psaná s odstupem doby, dokazuje, jak moc dolehly útrapy války na lidskou psychiku a jak moc se odrazila na celé jedné generaci, která ztratila dětství a mládí.
Připadlo mi a možná je to jen můj hloupý dojem, že autorka je daleka jakéhokoli citu, zatímco čtenářům tečou slzy po tvářích, ona jede, jak mašina …bez zaseknutí, bez jediného zaváhání na vás prostě valí ty hrůzy a když už si myslíte, že hůř být nemůže , tak bez nadechnutí přečtete další odstavec a musíte se jít kouknout z okna a přesvědčit se, že žijete v naší době, že vám nikdo ve čtyři ráno nezabuší na dveře a nesebere k výslechu, že v ledničce máte máslo a mléko a k snídani si uděláte bílé kafe a půjdete s dětmi na hřiště.
Rozhodně mě kniha dostala na kolena a byla jsem na nich hodně dlouho.
Smutná kniha, doporučuji všem. Knihy s touto tématikou by se měli číst povinně, aby se nikdy nezapomnělo!
Knihy s tématikou 2. svět. války mě velmi baví, byla to děsivá doba, kterou si málokdo představí, kniha byla napínavá a velmi se mi líbila.
Výborně napsané memoáry. I když jsem podobných knih již nějakou řádku přečetla, tak tahle byla vyjímečná tím, že poprvé jsem v ní spatřila Němce, kteří v Berlíně pomáhali židovské dívce. Nechci tvrdit, že se jedná o ojedinělé pomocníky, ale přece jen uprostřed nacistického Berlína bylo opravdu těžké pohledat, někoho kdo by byl ochoten pomoci, přece jen ideologistické přesvědčení a samotný strach museli být obrovské.
Každopádně příjemná kniha o nepříjemném historickém období.
Jsem šťastná, že jsem se narodila v době, kdy jsme nemuseli zažít utrpení lidí, kteří museli zažít útěk z domova, koncentráky, holokaust. Knížka byla velice čtivě a poutavě napsaná. Doporučuji.
Začetla jsem se jako do románu, ale tento příběh není vymyšlený. Jedná se o pravdivý příběh německé židovky za války. Rodinné fotky otištěné v knize to silně připomínají. Autorka dost věcně popisuje, jaká byla její rodina a jaký měla osud za války. Četla jsem už hodně knih s touto tematikou, tato zatím ve mě vzudila nejméně emocí. Asi to bude tím, že autorka není spisovatelka. Napsala to asi tak, jak to cítila. Od emocí prožívaných v té době se snaží ten kdo je zažil spíš odprostit, takže se nedivím, že tam prostě chybí. Ale já ji můžu jen obdivovat za to, že na sklonku života našla odvahu se podělit o své hrůzné válečné zážitky se světem. Každopádně je to dobrá a čtivá kniha a podává reálné svěděctví o válce.
Nevím proč, ale vypravěčka mi nebyla příliš sympatická, nedokázala jsem se proto do ní vžít a litovat ji. Nesedl mi styl vyprávění - připadalo mi příliš povrchní, místy možná až neupřímné (jako kdyby autorka vlastně ani své zážitky vyprávět nechtěla a půlku si jich nechávala pro sebe). Chápu, že prožila hrozné věci, o kterých se těžko mluví, nicméně napsat o nich knihu ji určitě nikdo nenutil.
Nelíbilo se mi, že kniha obsahuje dlouhý časový úsek, mnoho událostí na málo stránkách. Uvítala bych větší rozbor událostí, situací. Kniha jinak není špatná. Dobře se čte.
Mohlo by se zdát, že jde jen o další knihu na téma Holocaustu, ale není tomu tak. Tentokrát jde o příběh židovské dívky, žijící přímo v samotném Německu Margot je nejprve odtržena od rodiny a následně se rozhodne skrývat. Paradoxně najde pomoc u naprosto cizích lidí nikoli u vlastní rodiny. Autorka popisuje všechny strasti a nesnáze, které musela podstoupit, aby dokázala přežít. V druhé polovině knihy se pak dozvíme, jaké podmínky panovaly v Terezíně a jak obtížné bylo se po válce znovu vrátit k běžnému životu. Jak najít znovu své místo ve světě, který už nikdy nebude stejný.
Nejprve jsem si od této knihy příliš nesliboval, ale čím více jsem četl, tím více se mi to začalo líbit. Je to smutný příběh, ale dá vám daleko více, než když si o válce čtete jen z encyklopedií. Jednoduše, ale přesto krásně napsáno. Doporučuji určitě přečíst.
Libilo se mi vypraveni o rodine, zachazeni do rodinne historie. Vykresleni konce valky a osvobozeni veznu v koncentracnim tabore a poukazani na to, jak strasne to pro ne muselo byt vracet se do normalniho zivota. uplne jsem citila ten pocit az mi behal mraz po zadech
Být deportován do Terezína bylo nejspíš štěstí v neštěstí.... krutá doba, která z mnohých udělala nemilosrdné netvory.
(SPOILER) Úvodní kapitoly se mi líbily, ale trochu to trvá, než dojde k ukrývání mladé Židovky. Tato část tvoří pouze prostřední třetinu knihy. Margot se skrývala cca na deseti místech v Berlíně a okolí, někde vydržela pouze noc, např. místnost s postelí plnou štěnic (brrr), dlouho nevydržela ani u mladé ženy, protože se ukázalo, že tato chce Margot využít k zpestření sexuálního života svého a svého přítele. Ještě jednou se Margot stalo, že po ní jedna z ukrývatelek chtěla sex, ale tato pochopila Židovčino odmítnutí. V některých úkrytech byla Margot zapojena do výpomoci v domácnosti či jiných prací. Po téměř roce a půl schovávání byla chycena zásluhou činnost židovských lovců Židů (sic!). Velmi zajímavá je také následující část knihy, která líčí roční pobyt Margot v Terezíně. Podařilo se jí dožít se konce války, zatímco většina její rodiny zemřela právě v Terezíně a především v Osvětimi. Kniha se skutečně velmi dobře čte, téma je sice velmi smutné, ale o holocaustu existují stohy brutálnějších a depresivnějších knih. Vzpomínky Margot Friendlanderové jsou takové "civilní", což určitě není na škodu. V příběhu vystupují i Němci, kteří byli alespoň nějak ochotni pomoci pronásledované židovské komunitě.