Úterky s Morriem
Mitch Albom
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/3137/bmid_uterky-s-morriem-OZA-3137.png
4
576
576
Možná to byl váš otec, možná někdo z prarodičů, možná učitel nebo přítel, někdo starší a moudrý, kdo vám porozuměl, když jste byli velmi mladí, když jste hledali a dospívali. Pomohl vám lépe pochopit svět, spatřit v něm dobré místo k životu a svými radami přispěl k tomu, abyste se na cestách tímto světem neztratili. Pro Mitche Alboma se takovým člověkem stal Morrie Schwartz, jeho bývalý vysokoškolský profesor, kterého znovu nalezl pár měsíců před jeho nevyhnutelnou smrtí. Morrie ví, že umírá, přesto - anebo právě proto - se s Mitchem vytrvale schází během tradičních úterních přednášek, životních lekcí, tak, jak to kdysi dělávali na univerzitě. Jak se jejich vzájemný vztah prohlubuje, nezvyklý studijní "semestr" se chýlí ke konci, až zbývá poslední přednáška, poslední absolventská práce: smrt. "Když se naučíš zemřít, naučíš se i žít," opakuje Morrie tak dlouho, až Mitch pochopí. Pochopíme i my?... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Filozofie
Vydáno: 2002 , Columbus (ČR)Originální název:
Tuesdays with Morrie, 2002
více info...
Přidat komentář
Knihu o umírání, smíření a hledání smyslu života jsem přečetla, má pouze 150 stran, ale není to můj šálek kávy. Vše je průhledné, bez překvapení, černobílé. Nenudila jsem se, ale ani nebyla unesená vyprávěním. Proto tři hvězdičky.
"Odpusť sám sobě, než zemřeš. Pak odpusť ostatním."
Páni, takového učitele mít! Nějak ve mně zarezonovalo zejména to, jak blízký a osobní vztah si spolu Mitch a Morrie vybudovali - jednoduše mě dostala Morrieho otevřenost a bezprostřednost, díky kterým dokázal toho druhého "vycizelovat", protože to byl hluboký člověk. Co já vím, tak jsem za svůj život podobnou otevřenost a přátelskost učitele vůči žákovi, nikdy nezažila. Přitom by to bylo fajn, kdyby podobní učitelé dokázali rozvíjet svoje studenty, kteří stojí na počátku a rozhodují se, co se svým životem udělají... Já vždycky cítila nějakou hradbu a odstup.
Jinak ten duchovní rozměr knihy, který má být i stěžejní... pro někoho to bude nudné téma, leckoho možná ale myšlenky knihy i změní a donutí se zamyslet nad chováním ke svým blízkým - kéž by... upřímnost, láska, odpuštění, soucit, strach, bolest, rodina, manželství, smrt - tato témata přece nejsou cizí, o tom jak zacházet s těmito všemi, víme díky křesťanství, které je staré několik tisíc let, Úterky s Morriem do jisté míry hlásají to samé, i když se vůbec s křesťanstvím kniha explicitně nespojuje a rozhodně nechce k něčemu "obracet".
Co dělat je známé tisíce let, a stále si musíme připomínat, co se počítá a co je zbytečné, a stále budeme sklouzávat na druhou stranu svahu (tu opačnou než bysme měli být), stále budeme padat a selhávat. Co mě nejvíc mrzí je, že spoustu lidí na to, co je důležité, přijde opravdu pozdě... ale asi lepší pozdě, než nikdy.
Tahle kniha pro mě nebyla ani tak o těch tématech, která jsou "probíraná", protože jak někdo píše níže, zní jako klišé.. teda dokud si je člověk neprožije sám.
Poselství pro mě spočívá v tom, abychom neutíkali před kontaktem s někým, kdo je blízko smrti, protože je to pro nás nepříjemné. Abychom se s takovými lidmi dokázali bavit a být, a dokonce si to užít i přes tu situaci, která je často nepříjemná. Abychom se ptali a řekli věci, než bude pozdě, protože nevíme dne ani hodiny. Máme pocit, že se nás smrt netýká a lidem kolem nás se to stát nemůže, dokud to najednou nedopadne.
Ale co by se stalo, kdybychom žili tak, že se nás a každého kolem nás smrt týká? Co si potřebuju s lidmi kolem sebe říct, abych nelitovala, až někdo odejde? A co potřebuju zařídit a říct pro případ, že v následujících dnech, měsících zemřu já? S čím tady ty pozůstalé nechám? Co po mně zbyde?
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě. Ač pojednává o zásadních věcech, dělá to s lehkostí. Nestává se mi, že bych si vypisovala citáty z knihy, tentokrát jsem však musela. Chci se k některým myšlenkám pravidelně vracet. Stejně tak se někdy určitě vrátím k této knížce.
Kniha pojednává o všech důležitých věcech, na kterých v životě záleží. Láska mezi profesorem Morriem a Mitchem je tak krásná a hluboce zakořeněná. Přesto, že žádného z nich navzájem nespojuje pokrevní pouto, lze jejich vztah popsat takřka jako vztah otce a syna. Jsem vděčná za to, že autor napsal a sdílel příběh s námi. Tato kniha je tak smysluplná, hřeje mě u srdce. Připomněla mi některé důležité věci. Tak krásné a cenné.
namiesto toho, aby na vás kričali, že sa máte zastaviť, len vás trochu pohladili po rukáve. zabralo to. ďalšia z radu kníh o tom, čo je dôležité a bez čoho sa dá vydržať. čo je fajn, je aj stret rôznych filozofií, z ktorého sa dá vyťažiť ohromne veľa pozitívnych myšlienok. ale niekedy stačí, ak si človek uvedomí, že nie je jediným majiteľom pravdy, ale „len“ spolumajiteľom sveta. napokon, pravdy sú len jedny:)
K Morriemu jsem se dostala po třetí, díky výzvě, a jsem za to ráda. Pokaždé mě oslovil trochu jinak, ale pokaždé mi tam i něco scházelo. Možná potřebuju ještě pár přečtení, abych ho úplně pochopila. Morrieho lekce i TV film na motivy knížky se skvělým Jackem Lemonnem jsou k vidění na YouTube.
Můj pohled na život nijak zásadně neovlivnila. Kniha, která má být o smyslu života, mi spíše připomíná sbírku klišé, které se dá najít v jakémkoli lepším hollywoodském filmu. Tedy hlavní myšlenky? "Peníze a kariéra Ti chlapče nepřinesou štěstí. Víc se zaměř na vztahy. Nebuď sobec a dávej." Toť vše. Nic víc moudrosti vás nečeká. Ano, je hezky napsaná, ano, plná pozitivních emocí. Ale myšlenkově to je docela nuda. Škoda...
Myslím, že je dobře, že díky letošní výzvě si tuto knihu přečetlo, včetně mě, hodně lidí. Téma smíření s blížící se smrtí, s lidmi, i sám se sebou, není žádné lehké téma, ale autorovi se podařilo zvládnout ta úskalí dobře. Není to jen smutné čtení. Skrze postavu profesora, který oblíbenému žáku zprostředkovává "poslední semestr", se čtenář stává svědkem důstojného završení bohatě prožitého života. Sice nemoc vezme důstojnost po fyzické stránce, ale Morrie ukazuje, co je vlastně důležité, když už téměř nic nezbývá.
Tentokráte jsem tušila a tak jsem měla papír a tužku celou dobu čtení u sebe.
Takže alespoň pár myšlenek :
- Umínil si, že všem dokáže, že výraz "umírající" není synonymem slova "zbytečný" .
- Vyšel jsem na poslední dlouhou štreku, a všichni chtějí vědět, co si mají zabalit sebou.
- Musíš objevit, co je dobré, upřímné a krásné ve věku, který právě žiješ. Když se příliš ohlížíš do minulosti, chtěl bys s ní soutěžit. A věk není vhodná soutěžní disciplína.
- "Noc co noc, když uléhám ke spánku, umírám. A druhý den ráno, když se probouzím, znovu se rodím." Mahátma Gándhí
Povedená kniha, plná moudrosti a porozumění. Taky jsem myslela, že to bude na jedno odpoledne, a ono to trvalo přes týden.
Jde o vzpomínku jednoho hráče na jednoho kouče, žáka a učitele. Přátelé teď i potom. Je to krásné, je to dojemné, a poučné.
Toto nie je len kniha o chorobe, starnutí a umieraní, ale predovšetkým je to kniha o živote a uvedomení si, že život je premiéra a žiadna repríza už nebude. Kniha má 150 strán a myslel som, že to bude jednohubka, ktorú prečítam za jedno poobedie, nestalo sa. Čítal som ju po kúskoch celý týždeň. Kniha vás donúti sa zamyslieť nad životom, ale nie v takom tom zmysle, že vás bude napomínať, čo všetko robíte zle, alebo vám vnucovať, čo by ste mali robiť, ako býva zvykom pri tomto filozofickom žánri. Skôr sa vám snaží povedať, že aj keď ste urobili nejakú chybu, môžte sa ju pokúsiť napraviť a ak to už nejde, predovšetkým si sám sebe odpustiť. Nie so všetkými myšlienkmi v knihe sa viem stotožniť, ale myslím si, že vyvolať diskusiu bolo tiež Morrieho cieľom a nesmieme zabudnúť, že je to memoár, je to skutočný príbeh, takže aj z úcty k pánovi profesorovi dávam päť hviezdičiek.
Kniha vedoucí k znovuuvědomění si, jaké hodnoty má člověk nastaveny, čím se trápit a co pustit za hlavu. Kniha pomalu plyne k očekávanému konci, stejně jako podzim pomalu přechází v zimu.
Tato kniha je vzpomínkou žáka na svého učitele, se kterým tráví jeho poslední dny. Při čtení na mě vždycky dýchla krásná, klidná atmosféra. Ale bohužel to bylo pro mě jediné pozitivum této knihy. Ano, sem tam padla nějaká myšlenka k zamyšlení, ale těm bylo věnováno jen velmi málo prostoru. Z velké části šlo o popis strádání Morrieho následkem jeho nemoci. Čekala jsem, že mi kniha dá víc podnětů.
Velmi silný příběh podněcující hluboká zamyšlení. Nastoluje mnoho podstatných témat, ne vždy jsou rozvinuta, jak by mohla, ale přesto ve srovnání s přínosem jiných knih, s dojmy, které ve mě zanechaly, je 5* adekvátním hodnocením. Ke knize mne přivedla čtenářská výzva 2020 a díky za to!
Kniha nutí se zamyslet. Podává skutečný pribeh profesora, který se nevzdal i přes ne moc hezky osud. Mala knížka a poucna. Dokonca na par pasážích jsem se i zasmala a některé byli hodně smutné.
Štítky knihy
zfilmováno umírání duchovní literatura rozvoj osobnosti, osobní rozvoj boj s nemocí ALS - Amyotrofická laterální skleróza
Autorovy další knížky
| 2012 |  Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele |
| 2006 | Pět starých známých |
| 2014 |  První telefonát z nebe …a co když to koncem nekončí? |
| 2007 | Ještě jeden den |
| 2012 | Strážca času |
Věděla jsem, že závěr knihy bude smrt. A říkala jsem si, že mě přece nerozbrečí...
Opak byl pravdou. Příběh podle skutečné události o takové silné osobnosti jako byl Moliér, mě dojal. Člověk, který se nebál smrti a dokázal se postavit, alespoň psychicky, proti své nemoci. Učitel, který byl příkladný, pozitivní a motivační až dokonce.
Dokázal to co, moc lidí ne, aby se na něj nezapomnělo...
Moc pěkné čtení.