Úterky s Morriem
Mitch Albom
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/3137/bmid_uterky-s-morriem-OZA-3137.png
4
576
576
Možná to byl váš otec, možná někdo z prarodičů, možná učitel nebo přítel, někdo starší a moudrý, kdo vám porozuměl, když jste byli velmi mladí, když jste hledali a dospívali. Pomohl vám lépe pochopit svět, spatřit v něm dobré místo k životu a svými radami přispěl k tomu, abyste se na cestách tímto světem neztratili. Pro Mitche Alboma se takovým člověkem stal Morrie Schwartz, jeho bývalý vysokoškolský profesor, kterého znovu nalezl pár měsíců před jeho nevyhnutelnou smrtí. Morrie ví, že umírá, přesto - anebo právě proto - se s Mitchem vytrvale schází během tradičních úterních přednášek, životních lekcí, tak, jak to kdysi dělávali na univerzitě. Jak se jejich vzájemný vztah prohlubuje, nezvyklý studijní "semestr" se chýlí ke konci, až zbývá poslední přednáška, poslední absolventská práce: smrt. "Když se naučíš zemřít, naučíš se i žít," opakuje Morrie tak dlouho, až Mitch pochopí. Pochopíme i my?... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Filozofie
Vydáno: 2002 , Columbus (ČR)Originální název:
Tuesdays with Morrie, 2002
více info...
Přidat komentář
Nejsem cílovou skupinou pro četbu této literatury. Možná bude tedy mé hodnocení kruté, ale kniha ve mě zanechala pouze pachuť a přesvědčení, že podobné knihy už opravdu nikdy, ani kvůli Čtenářské výzvě!
Mé pocity a názory dokonale vystihla Dominika8192. Tady snad není ani potřeba něco dodávat. Jen snad, že univerzální moudra a řeči jak se smířit se smrtí ve mě nenastolují kýžený efekt. S nemocí a smrtí blízkého člověka se smířit nelze a věřte, že vím o čem mluvím!
(SPOILER) Nevím ... tentokrát se asi odkloním od recenzí většiny čtenářů, ale ve mně kniha zanechala spíše pachuť citového vydírání, než že by mě dojala. Slza neukápla ani jednou (ano, nejspíše jsem cynik, co s ním už nic nehne), ale mou soustavnou myšlenkou při čtení onoho příběhu bylo "Autor popsal svého profesora tak, aby co nejvíce vydojil čtenářovy slzičky". Samozřejmě je mi jasné, že potýkat se s diagnózou ALS musí být strašlivé, ale mnohem více by mě chytilo za srdce, kdyby si Morrie aspoň jednou zanadával, oddal se sebelítosti nebo projevil strach. Pořád mluvil o tom projevovat lidskost a sám pak byl až úchylně vyrovnaný, skoro radostný, bez ustání poučující a samozřejmě ohromně naplněný vlastním vnitřním klidem ... pardon, ale tohle rádoby "hrdinství" mě nedojímá. Strach ze smrti je vlastní každému a kecy typu "ne, nebojím se, protože teprve když přijmu smrt, můžu si užít života" na mě neplatí, sorry. Kromě toho předsmrtné rádoby vtípky jako "postarej se, aby mě v krematoriu nepřevařili" jsou na můj vkus odporné, nechutné a přes čáru. Suma sumárum příběh ucházející, soucit nula, sympatie s těžce nemocným mužem nula a dojem ... nic moc.
Jedna z mála knih, u které mi několikrát tekly slzy. Rozhodně se mi vryla do paměti.
Škoda, že jsem tuhle knihu nepotkala tak před dvaceti lety. Rozhodně bych ji v té době více ocenila, mé tehdy ještě méně cynické a neokoralé mladé já by jásalo nad optimistickým poselstvím, úžasnými úvahami na různá životní témata /shrnuto ve zkratce: láska, vztahy a rodina jsou důležitější než prachy/ a faktem, že se dá i přes rychle postupující degradaci těla umírat smířeně a vcelku radostně.
Moje nynější cynické, životními zkušenostmi značně zdrsnělé já, dokáže ocenit už jen skutečnost, že kniha byla vůbec napsána a to moc hezky, nepateticky, upřímně.
Po loňském (taktéž celkem dlouhém a bolestném) umírání mého dobrého přítele jsem toho o smrti (v rámci smiřování se s jeho odchodem) přečetla poměrně dost, v tomto mě už příběh nikam dále neposunul.
Taktéž s myšlenkou, že i když je člověk plně závislý na péči druhých - a to i v těch nejzákladnějších a nejintimnějších záležitostech lidského těla - přesto může zůstat u pozitivního smýšlení a smířit se s tím, se nijak neztotožňuji. Pevně doufám, že můj konec bude rychlý a k okolí co nejméně péče vyžadující.
Knihu jsem četla kvůli čtenářské výzvě a ještě ke všemu v angličtině.
Upřímně jsem od knihy moc nečekala a tudíž jsem byla velmi mile překvapena! Byla to super kniha, která mi strašně moc předala. Jsem dokonce i ráda, že jsem ji četla v angličtině a tudíž jsem dostala doopravdy to, co měl autor na mysli.
Pokud někdo váháte, jako jsme váhala trochu já, tak se do ní pusťte, protože já jsem doopravdy nadšená a moc knihu doporučuji.
Jedna z najkrajších kníh, ku ktorej som sa dostala vďaka ctenarskej vyzve. Veľmi smutný, ale aj silný príbeh, ktorý vás v každej kapitole nuti k zamysleniu. Odporúčam všetkým.
Jsem moc ráda, že Mitch Albom zaznamenal poslední chvíle úžasného Morrieho. Našla jsem tu hodně cenných postřehů o životě.
Krásná ale smutná knížka, která láká k zamyšlení. Měl by si jí přečíst každý, aby si vážil toho co má.
Nádherná kniha - o umírání, o hodnotách, kvalitě života, o lásce....o životě.
Jsou knihy, které si chci přečíst - na to mi stačí knihovna - a které chci mít doma. A tuto knihu si určitě koupím!
Krásná kniha, naplněná spoustou moudrosti o životě, ale i jeho konci. Smutné, ale krásně napsané.
Tohle se asi musí prožít. Někdo píše, že v knize uděluje umírající muž rady jaksi všeobecně platné, kterými by se měl řídit každý. A to je právě to. To co se musí prožít. Jen silný prožitek nás přesvědčí k tomu, abychom tak skutečně činili.
A zjistila jsem, že podobně jako většině lidí mi je téma umírání nepříjemné. Nečetlo se to dobře. Bylo to skličující, i přes celé to pozitivní poselství.
Osobně mi nejvíc dala kapitola, jak přijímat stárnutí.
Právě si uvědomuju, že jsem poslední hodiny během čtení neustále cítila ten stařecký odér. Takový, jaký si představuju u lůžka umírajícího Morria. Se ho teď nemůžu zbavit. Zvláštní pocit.
Musela sem si jí koupit. Kniha mě naprosto uchvátila svým zpracováním i obsahem.
Mám ráda moudra v knihách(“Malý princ” mě ale také neuchvátil-je poměrně povrchní a na “Epos o Gilgamešovi” zkrátka nemá) a tato kniha za mě měla potenciál na pět hvězdiček. Leč si v mnohém odporuje, takže bohužel dvě hvězdičky musí z kola ven.
Na knihu jsem se velmi těšila z důvodu vysokého hodnocení a kladných komentářů, ale byla pro mě velkým zklamáním. Asi je to i tím, že jsem nikdy neměla ráda Malého prince a podobně filozoficky smýšlející knihy. Super rady do života od člověka, který umírá, ale jsou to jen univerzální řeči, kterými by se každý chtěl řídit, kdyby žil v Utopii. V normálním světě pořád zůstává fakt, že prachy, ať si říká kdo chce, co chce, jsou důležitý.
Ano, skutečně přisuzujeme příliš velký význam bezvýznamným věcem a to podstatné si necháváme uniknout...dojemné, čtivé, smysluplné...
Štítky knihy
zfilmováno umírání duchovní literatura rozvoj osobnosti, osobní rozvoj boj s nemocí ALS - Amyotrofická laterální skleróza
Autorovy další knížky
| 2012 |  Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele |
| 2006 | Pět starých známých |
| 2014 |  První telefonát z nebe …a co když to koncem nekončí? |
| 2007 | Ještě jeden den |
| 2012 | Strážca času |
O knize jsem poprvé slyšel v seriálu Průměrňákovi, kde se o ní zmíní otec jedné z hlavních postav. Tenkrát jsem tomu nějak nevěnovala pozornost, ale přesto mi utkvěl v hlavě název. Pak jsem objevila knihu, která se mi hodila do čtenářské výzvy. Tak jsem si řekla, že ji zkusím přečíst.
Přesto jak je poměrně útlounká jsem ji četla překvapivě celkem dlouho. Prostě to chtělo chvilku zastavit a přemýšlet. :) Nejvíce mi v paměti utkvěla následující věta: "Smrtí končí život, ne přátelství." Protože dokud na někoho myslíme, žije dál i když už jen v našich vzpomínkách.