Úterky s Morriem
Mitch Albom
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/3137/bmid_uterky-s-morriem-OZA-3137.png
4
576
576
Možná to byl váš otec, možná někdo z prarodičů, možná učitel nebo přítel, někdo starší a moudrý, kdo vám porozuměl, když jste byli velmi mladí, když jste hledali a dospívali. Pomohl vám lépe pochopit svět, spatřit v něm dobré místo k životu a svými radami přispěl k tomu, abyste se na cestách tímto světem neztratili. Pro Mitche Alboma se takovým člověkem stal Morrie Schwartz, jeho bývalý vysokoškolský profesor, kterého znovu nalezl pár měsíců před jeho nevyhnutelnou smrtí. Morrie ví, že umírá, přesto - anebo právě proto - se s Mitchem vytrvale schází během tradičních úterních přednášek, životních lekcí, tak, jak to kdysi dělávali na univerzitě. Jak se jejich vzájemný vztah prohlubuje, nezvyklý studijní "semestr" se chýlí ke konci, až zbývá poslední přednáška, poslední absolventská práce: smrt. "Když se naučíš zemřít, naučíš se i žít," opakuje Morrie tak dlouho, až Mitch pochopí. Pochopíme i my?... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Filozofie
Vydáno: 2002 , Columbus (ČR)Originální název:
Tuesdays with Morrie, 2002
více info...
Přidat komentář
Úterky s Morriem jsem si vybrala do čtenářské výzvy a bála jsem se, že to bude kýč a budu se s tím trochu trápit, naštěstí to tak nedopadlo.
Skutečný příběh o tom, jak se profesor sociologie Morrie Schwartz potýkal s postupující amyotrofickou laterální sklerózou (kterou trpěl např. i Stephen Hawking), je jímavý, ovšem nikoli patetický. Po letech se s ním v době, kdy se už nemoc blížila k osudnému konci, opět začal vídat jeho student. Tím byl Mitch Albom, autor této knihy. Mitch s Morriem v posledních asi třech měsících strávil každé úterý, kdy spolu mluvili o věcech, jež jsou v životě zásadní – Morrie tak svému nejoblíbenějšímu studentovi dával poslední lekce svého života.
Už je to dávno, co se ke mně dostala kniha Čtyři dohody (od Dona Miguela Ruize) – byla jsem z ní tehdy otrávená, protože mluvila o krásných a důležitých věcech, ale takovým způsobem, že mě to rozhodně nemohlo oslovit. Vše se stále dokola opakovalo (jako bych byla malé dítě, které to nepochopí napoprvé…), nemělo to pořádný rámec a vlastně by bohatě stačilo si přečíst ony podstatné body, jež byly vyjmenované na obalu knihy, aby ke mně to poselství knihy doputovalo.
Úterky s Morriem přinášejí velmi podobné poselství, ale zde jsou součástí většího příběhu, který je lidský a plný odpuštění a smíření se životem.
Určitě to ani tak není kniha pro každého, ale mě to přineslo poklidné počtení. A když nad tím tak přemýšlím, podobný typ čtení je vlastně na podzim skoro ideální. =)
Nerozumím tomu, jak se knize s takovým potenciálem podaří být odosobněnou, kýčovitou, někdy i nudnou (pasáže o sportu,stávce,..). Morrie byl natolik inspirativní a statečný, a jediné, co se autorovi podařilo, je jeho ponížení mírou patosu a balastu. Veškeré mindfulness, veškerá moudrost jsou skryty v ději, který je nezáživný a zbytečný. Jedná hvězda za krásnou obálku, druhá jako poděkování Morriemu.
Tak s touto knihou jsme si úplně nesedly, četla se mi špatně, neseděla mi forma a v obsahu jsem se akorát tak ztrácela. Asi jsem četla v nevhodném životním období nebo naladění. Raději nehodnotím.
Posloucháno v angličtině jako audiokniha (přiznávám, trošku kvůli letošní čtenářské výzvě...). Neurazilo, neohromilo. Jednotlivé rozhovory nebyly špatné, ale čekala jsem víc, asi větší hloubku (vlastně nejlepší na Útercích byl úryvek nahrávky reálného rozhovoru Mitche s Morriem, která byla na závěr). 2,5*
Super kniha, kterou chci mít doma. Po celou dobu čtení jsem měla chuť si opisovat úryvky, ty nejhezčí jsem si fotila mobilem. Koncentrace moudrosti a laskavosti. Silně dojemné a smutné. Přes slzy se usmíváte, protože tak to autor chtěl. A přemýšlíte...i několik dní po tom, co jste knihu dočetli....
Rozporuplné pocity z četby: rozhovory o smyslu života, potřebě lásky, přijetí, úcty, odpouštění mě vedou k tomu, abych si kladla otázku, nakolik se mi tyto zjevně podstatné hodnoty daří žít vůči sobě i svým bližním, a to je jistě dobře; formulace však bohužel často působí klišovitě, chtěně a přeslazeně. Zároveň mi dělá zle číst o detailech chátrání těla (a nepomáhá mi ani to, že Morrie to nese velice důstojně), i když to jistě v kontextu příběhu má smysl. Vypravěč působí jaksi ploše a málo uvěřitelně. Prostě myšlenka dobrá, realizace slabší.
Taková filosofická úvaha o životě, ale napsaná tak, aby jí rozuměl každej. Vlastně to jsou asi věci, který normální člověk tuší a ví, ale neuškodí si je připomenout. Na to, že to bylo o smrti, to vlastně bylo velmi milý a fajn čtení.
Špatně snáším "příručky o tom, jak žít" a rozhodně je nečtu. Tady oceňuji jak téma, tak provedení - loučení s učitelem, který nemoralizuje, ale podává zprávu o životě ve stínu bezprostřední smrti a nemoci, jež ho ještě komplikuje - a obojí bere jako příležitost k učení (se); relativní věcnost podání je přijatelná, nemám pocit, že bych byla citově vydírána. Čtenář evidentně získá jen to, co k sobě pustí - pro mne nejdůležitější z Morrieho sdělení je to, že člověk si má veškeré, i negativní emoce připustit - a pak je nechat odplynout.
Rozpravy s umírajícím profesorem nad důležitými aspekty života. Rozhodně nejsem cílovka, která by si z knihy vytvořila životní mantru. Mnoho názorů mi přišlo tak nějak samozřejmých, vyplývajících ze života, vztahů a zkušeností. Místy jsem měl dokonce dojem, že někeré věci jsou psány vyloženě "na efekt" pro citlivější čtenáře. Přečteno v angličtině v rámci čtenářské výzvy.
Nádherně napsaná knížka. Moc mě dojalo jak pral svůj život, když věděl že umírá.. doporučuji přečíst.
Morrie já se vážně snažila, ale nechytlo mě to tak, jak mělo. Vím, že by jsi se nezlobil, ale mě to mrzí. Úterky jsem se vybrala do čtenářské výzvy na základě hodnocení a očekávání byla příliš vysoká. Některé postřehy byly zajímavé a pravdivé u některých jsme se rozcházeli. Jednu hvězdu jsem přidala, protože se jedná o reálných příběh. PS. Kouči jsi borec, že jsi to nevzdal.
Tak mě tato kniha moc neoslovila. Vybrala jsem si jí v rámci čtenářské výzvy a čekala jsem úplně něco jiného. Kniha je o postupném a neodvratném umírání. Morrier v knize odsuzuje, jak se lidé honí za hmotnými statky. Přitom si sám může na sklonku svého života dovolit nadstandardní lékařskou službu. Dokonce se u něj střídají čtyři ošetřovatelky. Trochu mi to připomíná rčení: Káže vodu a pije víno. Ano, pan Morrier na mě působil jako pěkný pokrytec. Mně se při poslechu této knihy vloudila do mysli otázka eutanazie. Zastávám názor, že v určitém okamžiku, je to ten nejdůstojnější a nejlaskavější konec naší existence. Audioknihu čte pan Michal Roneš a opravdu to není žádná sláva.
Neuvěřitelně laskavá, moudrá a inspirující kniha, plná myšlenek a úvah o životě, lidech a hodnotách. Určitě stojí za více než jedno přečtení.
Určitě inspirativní kniha, motivující k zamyšlení nad běžnými, zdánlivě "drobnými" aspekty našeho života.
V knize je spoustu inspirativnich úvah, postřehů a krásných aforismů o smyslu života, lásce, přátelství i smrti. Je zřejmé, že Morrie musel být opravdu úžasným učitelem i člověkem.
Nicméně pro mě takový typ knihy asi není...Zhruba od poloviny jsem se začala trochu nudit, vyprávění se mi zdálo jednotvárné, stěžejní myšlenky se podle mě stále opakovaly.
Ale je to jen můj názor a otázka osobních preferencí. Knížka je bezesporu velmi hodnotná a pro jiné čtenáře může představovat nádherný zážitek od začátku až do konce.
Asi som mala prehnané očakávania. Nejde o to, že mi nedala nič nové, nič iné sa ani nedá povedať na smrteľnej posteli o tom, čo je v živote naozaj dôležité. Mne skôr vadila forma zdelenia. Preto moje nižšie hodnotenie neznamená, že to nemôže byť hodnotná knižka pre mnohých iných čitateľov.
Kniha, ke které se můžete vracet v různých obdobích svého života a pokaždé v ní najdete trochu jiný smysl života. Přitom to není nijak hluboce filozofické dílo, nebo příručka pro život, ale hledání smyslu v obyčejnosti bytí. Kniha, u které se opravdu zastavíte. A třeba přehodnotíte některé spěchy svého života.
Čteno v angličtině.
Rozhodně doporučuji číst v angličtině, tohle je opravdu jedna z knih u které se překladem dost vytratí.
Přála bych opravdu všem, aby našli a poznali někoho, jako byl Morrie. Knížka ve vás zanechá mnoho pocitů, určitě se k ní budu vracet.
Zpočátku jsem k této knížce neměla důvěru. Bylo mi jasné, že tady to bude o tom, že život je krátký, tak ho žij co nejlépe. Spletla jsem se, kniha vám neříká, dělej to a nedělej tamto, neutápěj se v tomto a zaměř se na toto. Prožíváme poslední neutěšené chvíle umírajícího člověka, který přiznává, že se občas polituje, že si občas pobrečí a vzpomene, ale snaží se svou situaci přijmout a přizpůsobuje se něčemu, co si my ostatní ani neumíme představit. Morrie měl to štěstí, že vlastně na to umírání ani neměl čas - televize, příbuzní, staří přátelé, kolegové, bývalí studenti, dopisy a Mitch, náš úterní přítel. Ptá se Morrieho na věci, na které všichni chceme znát odpověď. A Morrie s chutí odpoví jako správný filozof a sociolog, není to ani moc filozofické, ani moc obecné. Je to zkušenost jednoho starého pána a vy si s tím naložte, jak chcete. Moc se mi líbila část s učením oproštění se od problému. Vlastně jsem něco takového zažila a vypadá to, že Morrieho metoda funguje. Až teprve ke konci mě Morrieho myšlenky upoutaly, musela jsem si některé i zapsat, což normálně nedělám. Musím poznamenat, že kniha je skutečně velmi nadčasová. Přidejte si k tomu sociální sítě, mediální masáž a máte kritiku dnešní společnosti.
Ne, nemyslím si, že by nám Morrie radil, abychom nebyli z odchodu blízkého smutní, jen bychom si měli uvědomit, že to čeká každého z nás. Je to přírodní proces, my jsme součástí přírody a je jen na nás, jestli ten "krátký okamžik odchodu" zastíní ty dlouhé roky krásných prožitků, a jestli necháme milovaného žít v našich vzpomínkách a srdcích navěky.
Štítky knihy
zfilmováno umírání duchovní literatura rozvoj osobnosti, osobní rozvoj boj s nemocí ALS - Amyotrofická laterální skleróza
Autorovy další knížky
| 2012 |  Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele |
| 2006 | Pět starých známých |
| 2014 |  První telefonát z nebe …a co když to koncem nekončí? |
| 2007 | Ještě jeden den |
| 2012 | Strážca času |
Pro mě byla tato kniha velmi milým povídáním starého pána, která mi umožnila zapřemýšlet nad svým nitrem. Ano, každý víme, jak bychom měli žít, ale asi nejdůležitější je uvědomění. A pokud vás kniha "dokope" se opravdu aktivně zamyslet, je to to nejlepší, co si z ní můžete odnést. A to mi úterky umožnily. Já jsem nadšená.