Utiekol som z Osvienčimu
Rudolf Vrba , Alan Bestic
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550895/bmid_utiekol-som-z-osviencimu.jpg
5
1131
1131
1. apríla 1944 sa v koncentračnom tábore v Brezinke, ktorý bol súčasťou koncentračného a vyhladzovacieho tábora Osvienčim, rozzvučali poplašné sirény. Ohlasovali útek dvoch väzňov. Tento hrdinský čin sa ako jedným z mála podaril dvom slovenským židovským väzňom Rudolfovi Vrbovi a Alfredovi Wetzlerovi. Živé rozprávanie zavedie poslucháča priamo doprostred diania a spolu s autorom, ešte mladíkom Rudolfom Vrbom, prežíva jeho pokus o útek z fašistického Slovenského štátu do Maďarska, opätovný návrat domov, kde sa dostane do tábora v Novákoch, odkiaľ ho pošlú transportom, ktorý mieri do Osvienčimu. Tu zažíva ukrutné ponižovanie, neľudské zaobchádzanie, týranie a je svedkom strašnej smrti tisícov tamojších väzňov. Ocitá sa uprostred obrovskej a neľudskej mašinérie smrti, ktorú vytvorila Nemecká ríša a usilovala sa ju za každú cenu pred verejnosťou utajiť, a rozhodne sa utiecť. Neuveriteľné! A presne takto zareagovali aj poprední predstavitelia židovskej komunity, cirkevní predstavitelia a štátnici, keď si po úteku bývalých väzňov prečítali Správu Rudolfa Vrbu a Alfreda Wetzlera, ktorá je súčasťou audioknihy.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2023
,
Publixing
, Citadella (SK)
Originální název:
I Escaped from Auschwitz, 1963
Interpreti: Daniel Ratimorský
více info...
Přidat komentář
Přečteno jedním dechem a autenticita záznamu ještě zvyšovala dojem. Dobře, že toto dílo vzniklo a mám za to, že by mělo být téměř povinnou četbou. Doporučuji rozhodně!
Kniha Rudolfa Vrby je v mnohem odlišná od podobně zaměřené literatury. Emoce tu jdou stranou, jen málokdy vyjadřuje vlastní pocity, ale umožňuje nám nahlédnou více pod pokličku toho strašlivého stroje na smrt. Věnuje se táborové hierarchii, kšeftování i mezilidským vztahům. Nehodnotí žádná rozhodnutí, ani neodsuzuje. Spíše popisuje a nechává veškeré hrůzy bez zbytečného přibarvování, které je přeci jen trochu neuctivé. Ve své podstatě vše uvádí tak jak to emočně obrnění vězni vnímali. Z beletristického hlediska tak může být kniha pro určitou skupinu jistým zklamáním. Přesto se však domnívám, že právě díky své ojedinělosti a informační hodnotě by neměla být opomenuta, jelikož právě kvůli tomu se jedná o neobyčejný příspěvek k tématu. Další „žánrovou“ novinou je způsobem jakým Vrba celou mašinérií proplouvá. Vše se mu daří, škobrtnutí jsou minimální a jak několikrát tvrdí, na poměry, které v táboře vládly si žil královsky. Těžko usuzovat, na kolik si příběh mohl přibarvit, uzobnout příběhy jiných lidí a podobně. Když to porovnáme s ostatními příběhy z Osvětimi, zní to celé dost neuvěřitelné, či možná spíše nepatřičně. Rozhodně to nesplňuje očekávání, které od podobného příběhu většina má. V Útěku sám píše: „Duševně jsem byl, díky osvětimské univerzitě o dost starší, v jiném ohledu jsem však pořád byl tím nemotorným klukem, který se doma v Trnavě hlasitě vychloubal svými úspěchy, ale ve skutečnosti se nikdy nedostal dál, než k neohrabaným polibkům po večerní zábavě.“ Stejně šokující je, i že se Vrbovi podařilo z Osvětimi uprchnout, a to jen těžko bude někdo vyvracet. A pokud knihu bereme jako dokumentární beletrii, má smysl přemýšlet zda se Vrba opět hlasitě vychloubá? Lze se vůbec životem v Osvětimi chlubit?
Pro mě to byl dost silný příběh o silné lidské vůli přežít. Je něčím jiný než většina knížek s touto tématikou. Doporučuji ji všem, kteří se tématem koncentračních táborů zabývají...
Tuto tématiku si vždy ráda přečtu, i když se v ní člověk nedočítá moc hezkých věcí.
Moje postrehy: 1. prežiješ, len keď máš šťastie a kontakty, ako vtedy, tak aj dnes, 2. niektorí vyčítajú autorovi málo citu, ja sa čudujem, že po tom všetkom, čo prežil, mu aj nejaký zostal a autor je predsa vedec, nie básnik, 3. v doslove sa píše, že český preklad i samotný text knihy prešiel pomerne výraznou redakčnou úpravou, ktorú autor schválil. Znamená to, že originál je iný? Zhrnutie: výborná kniha. Mala som ju požičanú, hneď som si ju bola kúpiť. Trápi ma len jedno - že knihu asi nemôžem rátať k slovenskej literatúre, hoci ju napísal Slovák. Vyšla kniha vôbec v slovenčine? Tip pre prekladateľa: skloňovanie slova Čadca - v Čadci, z Čadce, do Čadce, pri Čadci, cez Čadcu, neďaleko Čadce.
Síla některých lidí přežít je neskutečně silná. Kniha se mi líbila. Příběhů z koncentračních táborů jsem přečetla celkem dost. Ale tahle mi přišla..tak nějak jiná. Občas jsem měla pocit, jak když je to vyprávění úplně odjinud...spousta jídla, oblečení...Stejně jako Avel jsem občas měla pocit, že se autor "chvástá". Ale sama jsem nikdy nic podobného nezažila, tak se neodvažuju soudit nebo hodnotit chování jiných.
Při vyprávění jak se snažil dál šířit co se v Osvětimi děje, jak vše trvalo, nikdo nevěřil..měla jsem hroznou chut na ty lidi křičet, aby nebyli slepí, aby něco dělali...
Hodně emotivní pro mne byla část o Alici a jak jí i s kamarádkami vedli do plynové komory a jak bojovaly...
Co mě překvapilo, bylo, že jeho matku nikam neodvedli...
milujem tuto temu...skoda ze taketo knihy necitaju ti co by mali...tato verzia sa mi pacila viac ako od J. Lanika.
Knih s tématikou Druhé světové války jsem přečetla nespočet. Na tuto knihu mě přivedlo úžasné hodnocení zde na stránkách.
Já jsem ovšem tak nadšená nebyla. Myslím, že jsou jiné knihy, kde je atmosféra koncentračních táborů popsána lépe. Chvílemi mi přišlo, že se autor chvástá, v jiných pasážích jsem úplně nevěřila tomu, co autor popisoval. Na druhou stranu z knihy jasně plyne, že přežití koncentračního tábora nesouviselo s vlastními schopnostmi, ale štěstím. Prachobyčeným štěstím...
Na druhou stranu představil řadu okolností, o kterých jsem neměla ani zdání. Knížka dobrá, ale že by byla nejlepší o dané problematice? To dle mého názoru nikoliv...
Jen stěží uvěřitelný příběh, který se snad nemohl zrodit jinak než skutečným prožitím. Při čtení knihy mi několikrát vytanulo na mysli, jak je dobře, že v centrální Evropě panuje již relativně dlouhou dobu Mír. Tento stav je to nejdůležitější, co musí Evropa šířit.
Opravdu skvělá knížka, velmi čtivá. Autor měl v Osvětimi "hodně štěstí", díky kterému se mu podařilo přežít . Velmi působivě popsaná atmosféra KT i chování SS
Tahle kniha je z úplně jiného soudku než jsem zvyklý o Osvětimi číst. Leckdy mě připadalo, že autor se měl v KT docela dobře. Skvěle si jedl, dobře se oblékal, pomiloval se s krásnou dívkou, byl docela dobře ubytovaný a dotáhl to až na zapisovatele. Oproti předchozí knize „V zajetí plynových komor", výpověďi člena tzv. sonderkommanda se měl na tamější poměry docela skvěle. Ne že bych mu to záviděl nebo přál, jen mě tato kniha oproti podobným knihám na toto téma připadá jaksi jiná. Přesto je to velice poutavá a otřesná četba, která se čte jedním dechem. Možná kdybych ji četl jako první tak by semi líbila mnohem víc. Autor má výborný talent na psaní, každá věta je skvost.
Tato kniha nemá tak působivou atmosféru jako jiné knihy s podobnou tématikou. Podle mého názoru je na vině sám autor Rudolf Vrba. Jeho vyprávění na mě působí až chvástavě. Na lágru všechny a všechno zná, jeho vystupování hraničí s furiantstvím. Jako kdyby byl ve vězení za automobilovou nehodu a ne v největším vyhlazovacím táboře. Popis útěku mi připadá jak z béčkového akčního filmu. Postrádám punc věrohodnosti jeho příběhu...
Při čtení této knihy mě zajímalo jedno- pan Rudolf Vrba musel mít nějaký šestý smysl nebo měl smysl pro orientaci v tehdejší době nebot ......... nikdy jsem neslyšela že by někdo v takovém mladém věku přemýšlel o tom že pro Židi nebude v zemi místo a tak se snažil ruznými cestičky zachránit svůj život - i když bohužel pro něho na útěku ho chytili
Hned druhá kniha co jsem v poslední době četla na téma "holocaust"a musím říct, že je o něco slabší než "Naděje mi pomohla přežít". Nejspíš je to tím, že ji sepsal chlap a tak to ve mně nevyvolalo tolik emocí, už proto, že autor popisoval spíše dění a "politiku"v táboře než to, jak se cítil a to je opravdu škoda. Neodnáším si z toho tedy tak silný zážitek, navíc se mi zdálo, že měl až podezřele hodně dobrých známých,když se mu to hodilo(a na internetu jsem narazila i na zpochybnění důvěryhodnosti knihy). Těžko říct, jak to ve skutečnosti bylo, nebo ne, ale faktem zůstává, že z toho, co se dělo za branami koncentračních táborů zůstává rozum stát. Z hodně chvil jde opravdu člověku mráz po zádech, škoda jen, že chyběly ty emoce...
Neuvěřitelné, hrozivé, strhující, pravdivé, děsivé, smutné..... Nejhorší na této knize je to, že ten příběh je pravdivý a že lidé byli něčeho takového schopni. Tuto knihu by si měli všichni přečíst, hlavně popírači holocaustu, aby si uvědomili, co vlastně podporují.
Kniha je napsaná velmi čtivým způsobem, takže se čte velmi dobře, i když to co v ní je, je hodně silné a hrozivé.
V určitých momentech mi při čtení běhal mráz po zádech a z děsivých pravd mi nebylo dobře.. od knihy jsem se ale nemohla odlepit, je naprosto skvěle napsaná!
mám ráda tématiku 2. světové války a koncentračních táborů...kniha se mi moc líbila a v nejbližší době se chystám na další podobnou - "Ve 14 sám v Osvětimi"
Snad nejlepší kniha o této tématice, co jsem kdy četl. Přestože kniha je autobiografická, tak je velice napínavá a přečetl jsem jí jedním dechem. Kniha je nabytá informacemi, které se v jiných podobných knihách nedočtete. Měla by být zařazena do povinné četby.
100%