Nové komentáře u knih Alan Bestic
Utekl jsem z Osvětimi: Nemohu odpustit
„Kniha vyšla aj v slovenčine:https://www.martinus.sk/742163-utiekol-som-z-osviencimu/kniha“
— Anikkk
Utekl jsem z Osvětimi: Nemohu odpustit
„Čakala som veľmi ťažkú knihu. A ona aj bola. Ale napísaná veľmi zrozumiteľne, a pútavo. Neviem, či môžem o nej vôbec takto hovoriť, keďže ide o brutálne čísla, fakty a absolútnu mašinériu. Žasnem nad tou premyslenou až priemyselnou genocídou. Nechápem.
Oceňujem však spôsob, akým to pán Vŕba v tejto knihe podal. Necítiť zatrpknutie, ani nenávisť. Snažil sa byť, pokiaľ to vôbec šlo, nad vecou. Má môj obrovský obdiv. Vedel tam opísať aj Židov, ako obyčajných, bežných ľudí, neboli stále len v pozícii obete, ale aj ako ľudia so všetkými ľudskými vlastnosťami, aj tými negatívnymi.
Za mňa by to malo patriť medzi povinnú literatúru. Aj napriek tomu, že k povinnej literatúre je z princípu prirodzený odpor. Ale práve z úcty k autorovi a k celému tomuto čiernemu obdobiu ľudských dejín.
Ale prečítať by si to mal naozaj každý mladý človek, ktorý sa stáva dospelým a začína byť aktívnym tvorcom spoločenských pravidiel a spoločnosti vôbec.“... celý text
— Anikkk
Utekl jsem z Osvětimi: Nemohu odpustit
„O tématu holokaustu jsem už několik knih přečetl. Svědkové z továrny na smrt, Lékárník z Osvětimi, Půl penny, Sophiina Volba. Nyní Vrbův útěk z Osvětimi. Bohužel se zdá, že každá další kniha na toto téma, mě stále dokáže překvapit.
Když jsem četl Půl penny, byl to první kontakt s tím, jak se žilo za ostnatým drátem Osvětimi. Je to něco jiného, než o tom číst na wikipedii. Tehdy jsem se pár týdnů na to sebral, a jel Auschwitz I a II navštívit. Osobní návštěva vás zasáhne jinak, než kniha. Tím spíše, že se mi při procházení baráky v původním táboře, vybavovaly příběhy z knihy. Za místem vidíte najednou skutečné příběhy skutečných lidí a baráky, které mají často i přes popisky a exponáty jistou anonymitu, na vás začnou daleko více mluvit a smutně žalovat tragédii lidských osudů. O šoku, když přijedete do tábora II a uvědomíte si rozsah páchaného zla, vyjádřený zbytky baráků kam oko dohlédne, je zbytečné mluvit.
Přemýšlím, jak Vrbův příběh zhodnotit, protože myšlenek je příliš. Zásadní je pro mne ale asi osobní rovina, do které kniha čtenáře staví. Co byla Osvětim? Tragédie? Zločin? Hrůza? Továrna? Chamtivost? Zvěrstvo? Ukázka lidského hnusu? Všechno z toho, řekl bych. Ale taky kontrast. Složitost lidského jednání, které na místě, jako byla Osvětim, každý den podroboval brutální syrové zkoušce. A které se dralo na povrch v rozličných formách, často pro mě tak rozporuplných, že se člověk přes všechen smutek a zlobu, kterou cítí, skoro zdráhá hodnotit některé z lidí, o kterých Vrba píše. Bylo to místo lásky. Člověk žasne nad vůlí žít a přežít...vůlí milovat, obětovat se, chránit, riskovat...na místě, které bylo bez nadsázky peklem.
Nečinnost, na kterou Vrba a Wetzler po útěku a spravení o hrůzách narazili, do vás hlodá. A říkáte si proboha, jak mohli být lidé tak slepí? Naivní? Hloupí? Zlí? Máte dojem, že v poválečném světě, kdy mělo být spravedlnosti učiněno za dost, byla pomyslná postava Spravedlnosti nejen se šátkem na očích, ale hlavně s rukama svázanýma za zády.
Tragédie není záznam. Tragédie není historický anál. Tragédie je vždy příběhem lidské bytosti. Věřím, že pro její úplné pochopení a vyvarování se jejího opakování, je vždy nutný osobní rozměr. A proto, nejen proto, je pro mne tato kniha tak cenná. O čtivosti knihy snad svědčí to, že jsem ji zhltnul za jeden týden.“... celý text
— Vojta411
Utiekol som z Osvienčimu
„Dopodrobna popísaný útek dvoch slovenských židov, ktorí ani v najneľudskejších podmienkach aké môžu nastať, nestratili chuť do života, a robili všetko preto, aby sa o zločinoch proti ľudskosti, ktoré boli vykonávané nacistickými vojakmi, dozvedel celý svet (len keby svet reagoval oveľa, oveľa skôr). Kniha sa v niektorých pasážach čítala veľmi ťažko. Odporúčam prečítať každému, koho zaujíma táto tématika.“... celý text
— vslc66
Utekl jsem z Osvětimi: Nemohu odpustit
„Konečně kniha znovu vydána. Neuvěřitelné, že v ČR byla vydána až r.1998!! poté r.2007 a pak nesehnatelná…. Co jsme to za národ??
Nejen děti, ani dospělí často neví alespoň základ o r.1968 nebo 1989, natož 1939-48. Vždyť TEHDY nešlo jen o přežití, útěk, ale dva naši!! chtěli varovat svět…. Máme za VIP herce, zpěváky a kdekoho, ale opravdové hrdiny o těch ani zmínka, a pokud ano tak na „vybraných kanálech“. Čemu se tedy DNES divit, když ani jim nikdo ty hrůzy nevěřil a ještě zjistili, že se už dost ví, jenže tam kde se rozhoduje o krocích války není bolest obyčejných lidí tak důležitá jako moc….
Musím říci, že 17 kapitol příběhu bylo opravdových tak, že se vědomí, že to někdo prožil hlásilo vždy úlekem „co dalšího hrozivějšího“ (např. Na smrt od Kariky je dost síla). Co teprve přílohy – děkuji, že tam jsou – to bylo tedy něco !! V nich zjistíte reálné reakce, kulisy doby, získáte náhled z mnoha úhlů pohledu. Nebudete se divit, budete se děsit, aby se nestal nějaký konflikt, protože je otázka na čí straně bude naše země a my. Jak aktuální....
PS: Děkuji človíčkovi, co sem do „zajímavosti“ dal odkaz na dokument :o)“... celý text
— Josh