Utiekol som z Osvienčimu
Rudolf Vrba , Alan Bestic
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550895/bmid_utiekol-som-z-osviencimu.jpg
5
1131
1131
1. apríla 1944 sa v koncentračnom tábore v Brezinke, ktorý bol súčasťou koncentračného a vyhladzovacieho tábora Osvienčim, rozzvučali poplašné sirény. Ohlasovali útek dvoch väzňov. Tento hrdinský čin sa ako jedným z mála podaril dvom slovenským židovským väzňom Rudolfovi Vrbovi a Alfredovi Wetzlerovi. Živé rozprávanie zavedie poslucháča priamo doprostred diania a spolu s autorom, ešte mladíkom Rudolfom Vrbom, prežíva jeho pokus o útek z fašistického Slovenského štátu do Maďarska, opätovný návrat domov, kde sa dostane do tábora v Novákoch, odkiaľ ho pošlú transportom, ktorý mieri do Osvienčimu. Tu zažíva ukrutné ponižovanie, neľudské zaobchádzanie, týranie a je svedkom strašnej smrti tisícov tamojších väzňov. Ocitá sa uprostred obrovskej a neľudskej mašinérie smrti, ktorú vytvorila Nemecká ríša a usilovala sa ju za každú cenu pred verejnosťou utajiť, a rozhodne sa utiecť. Neuveriteľné! A presne takto zareagovali aj poprední predstavitelia židovskej komunity, cirkevní predstavitelia a štátnici, keď si po úteku bývalých väzňov prečítali Správu Rudolfa Vrbu a Alfreda Wetzlera, ktorá je súčasťou audioknihy.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2023
,
Publixing
, Citadella (SK)
Originální název:
I Escaped from Auschwitz, 1963
Interpreti: Daniel Ratimorský
více info...
Přidat komentář
Bol som príjemne prekvapený, keď som zistil, že kniha sa zameriava skorej na fakty ako na emocionálnu stránku života v tábore (aj keď po tých zážitkoch to muselo byť ťažké). Rudolf Vrba bola silná osobnosť, má môj obdiv, že už po príchode do tábora myslel na to ako utečie a myšlienky sa napriek všetkým okolnostiam nevzdal, nevzdal to psychicky ani fyzicky a čakal len na vhodnú príležitosť. Najviac ma ale asi prekvapilo, to koľkokrát sa mu vďaka šťastiu podarilo ujsť pred smrťou. Taktiež jeho útek nebol veľmi plánovaný a komplikovaný ale skorej sa chopil len príležitosti (pri úteku mal taktiež veľa šťastia, až mi niekedy vyskakovalo na mozog, že to chcel tak osud). No a celkovo jeho výpoveď židom bola tiež kapitola sama o sebe.
Velmi smutná kniha.
Nedokážu pochopit, že bylo něco takového možné a že jsou někteří lidé schopni takové brutality a takových zvěrstev.
Autora obdivuju za jeho sílu, odvahu a za to, že to prostě nevzdal!
Hodně silná a poutavá knížka, kterou lze jen těžko odložit. Tomu, co je v knize popisováno, člověk jen s těží uvěří. Bohužel opravdu existovali lidi, co tohle dokázali jiným provádět. Pro většinu z nás je to nepředstavitelné. Myslím si, že by si to měli přečíst ti, co si teď pořád stěžují, jak se mají špatně. Mám dojem, že si ani nedovedou představit, jak hodně špatně se člověk může mít. Určitě doporučuji přečíst.
Opravdu silný čtenářský zážitek umocněný tím, že to všechno je pravda. Tahle kniha by měla být v povinné četbě!
Už jsem přečetla ve svém životě mnoho knih.Je však jen málo knih ,které si ještě dnes dokážu vybavit a je jen málo knih ,u jejichž čtení jsem brečela .Tato kniha k nim patří .Navždy si ji budu pamatovat .Jsou knihy ,které vás dojmou ,ale řeknete si : Je to jen příběh .Ale toto je holá ,syrová pravda ,která se stala a ,která na vás působí o to víc ,že něco takového si nelze ani představit v nejčernějších snech .A přesto se to stalo ....Letos navštívím Osvětim ,protože musím to místo vidět.Doufám ,že lidé se umí poučit z minulosti a nikdy více se toto nebude opakovat .
Ani nevím co napsat, těch pocitů je moc... nemohla jsem se od knihy odtrhnout, čím víc jsem měla přečteno, tím víc se mi tajil dech. Chtělo se mi plakat...ty části, kde autor zažíval svou první lásku, kdy ho od smrti dělily obrovské náhody..občas je až neuvěřitelné, jak se vždy vše obrátilo v jeho prospěch.. tomuhle se říká štěstí... dnes lidé považují za štěstí mít peníze, úspěch, majetek.... předtím štěstí bylo to, když někdo dostal tvrdý chleba navíc, aby mohl žít o den víc v obludných podmínkách a nehumánnosti. Smekám pane Vrba, smekám přede všemi, kteří si museli projít tímto peklem a cítím neskutečnou úctu.
Rudolf Vrba je velký člověk. Jeho kniha je filmovým scénářem dramatu, které bych, pokud by bylo přesně podle knihy natočeno, považoval za přehnaně vyšroubované, s kýčovitým a nereálným koncem. Poklona, má úcta, bezvýhradný respekt k vašemu životu, pane Vrbo.
"Doufal jsem, že by moje kniha mohla pomoci zabránit tomu, aby se ta zlovolná a bestiální síla mohla vrátit. Kolik let už uplynulo od chvíle, kdy jsme si mysleli, že jsme jí jednou provždy zakroutili krkem?"
Já vůbec nevím, co napsat.....přečetla jsem toho hodně, od p.Vrby i Treblinku. Ale tohle....nemám slov. Po dlouhé době je to knížka u které jsem brečela. Strašné, neuvěřitelné, co ti lidé museli prožít. Na tohle téma jsem přečetla hodně knih, a vždycky mě to znova dostane.....To snad ani není možné, že tyhle zvěrstva zvládl někdo provádět a pak si jít večer v klidu lehnout.....
Další knížka, kterou bych dala jako povinnou četbu (nejen)náckům.....
Tato kniha mne velmi zasáhla.Příběh psaný svižně,bez zbytečností.Neuvěřitelné,co lidé museli vytrpět.
Když to člověk dočte ,protože tohle tedy nelze nedočíst...Hrůza která z toho jde je neskutečná.To co si tihle lidé prožili je neskutečné a opravdu pro dnešního člověka absolutně nepochopitelné.
Pan Vrba byl opravdový hrdina a to nemám tohle slovo vůbec rád,protože bylo už tolikrát zneužito. Pokud tihle lidé ještě někde žijí ,chtěl bych je za prezidenty a politiky .
Doporučuji všem !!!
Knihy o druhé světové válce čtu pořád a zamýšlím se nad nimi. Pěkně popsaný - bez zbytečných emocí - kus autorova života. Umění přežít se naučil a zrealizoval dokonale.
Kniha, která velmi podrobně popisuje život v koncentračních táborech z trochu jiné stránky než jsme z ostatních knih zvyklí. Poutavě napsaný příběh, který má spád, zaujme, šokuje, nenudí.
Zase jedna cerstve doctena kniha na toto tema. Myslela jsem si, ze uz jsem na toto tema precetla dosti pribehu na to, abych byla na vsechny ty nelidske zverstva pripravena.Mozna, ze pripravena jsem byla, ale ne natolik, aby mi zase pri cteni teto knihy neukapla slza. Je to dalsi z knih, ktere budu doporucovat dale ke cteni, aby se nezapominalo a pripominalo.
Když jsem přečetla prvních pár desítek stránek, bylo mi hrozně na duši a říkala jsem si, že knížku odkládám a rozhodně nedočtu. Jenže ono se nedá to nepřečíst. Pan Vrba příběh vypráví natolik poutavě, že vás knížka se všemi svými hrůzami uvnitř vábí a láká, dokud ji prostě nedočtete. A tak jsem ji dočetla a jak jsem za to ráda! Když překonáte prvotní šok z toho, jak lidi dokážou s jinými lidmi zacházet (jo, vím, že příběhů z koncentračních táborů je plno, ale i tak mě to vždy dostane), tak knížka opravdu stojí za přečtení. Pan Vrba píše příběh poutavě, ale rozhodně nehraje na city. Prostě jen popisuje své dojmy a události, které si prožil. Hrozně se mi líbil popis a životní příběhy i jiných osob a popis jejich vztahu s autorem. Nutno říct, že autor měl obrovské štěstí a díky velkým náhodám a právě tomu štěstí se mu podařilo utéct a podat svědectví o hrůzách v Osvětimi páchaných. V Osvětimi jsem byla, příběhů slyšela už plno, ale tahle knížka ve mě vyvolala opravdu silné dojmy. Doporučuji přečíst všem.
Přečteno během několika hodin, prostě jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Mrazení v zádech mám ještě teď, když si vybavím některé pasáže, a to jsem tuto knihu četla před 10 lety.
Nelze nedat nic jiného než plný počet, i když je kniha vlastně jen vyprávěním bez nějakých výrazných literárních kudrlinek. Ale ten příběh je natolik silný, že přiková a čte se zatajeným dechem. A i když známe pointu, nevadí to ani trochu. Protože to, co Vrba popisuje, ty neskutečné hrůzy, které se v Osvětimi děly a které jsou vlastně nepřenosné, je základním kamenem knihy. Vlastně je i neskutečné, jak se jemu samotnému podařilo přežít, byl podnikavý se silnou touhou přežít, ale přesto potřeboval nejen ostré lokty, ale i trochu štěstí, které se mu nakonec dostalo i při útěku. Přestože on sám těmi největšími hrůzami proklouzl nakonec jak úhoř, nebyl lhostejný k ostatním a osudy dalších vězňů se ho dotýkaly mohutně. O to šílenější mi přišlo, že jeho apel na výše postavené, aby se pokusili ty hrůzy zastavit, se setkal zprvu s nepochopením. Silná kniha!
tuto knihu bych dala jako povinnou cetbu na strednich skolach, jako doplneni vyuky o holokaustu
autor popisuje kazdodenni zivot v Osvetimi, Brzezince, jak jej provazelo neuveritelne stesti po celou dobu, prezil i skvrnity tyfus, ktery se rovnal smrti
pri uteku mi uplne tuhla krev v zilach, ze je nekdo odhali, cele se to zkomplikuje, hodne napinave
Túto knihu by som zaradil medzi povinné čítanie. Mal by si ju prečítať každy !