Utiekol som z Osvienčimu
Rudolf Vrba , Alan Bestic
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550895/bmid_utiekol-som-z-osviencimu.jpg
5
1131
1131
1. apríla 1944 sa v koncentračnom tábore v Brezinke, ktorý bol súčasťou koncentračného a vyhladzovacieho tábora Osvienčim, rozzvučali poplašné sirény. Ohlasovali útek dvoch väzňov. Tento hrdinský čin sa ako jedným z mála podaril dvom slovenským židovským väzňom Rudolfovi Vrbovi a Alfredovi Wetzlerovi. Živé rozprávanie zavedie poslucháča priamo doprostred diania a spolu s autorom, ešte mladíkom Rudolfom Vrbom, prežíva jeho pokus o útek z fašistického Slovenského štátu do Maďarska, opätovný návrat domov, kde sa dostane do tábora v Novákoch, odkiaľ ho pošlú transportom, ktorý mieri do Osvienčimu. Tu zažíva ukrutné ponižovanie, neľudské zaobchádzanie, týranie a je svedkom strašnej smrti tisícov tamojších väzňov. Ocitá sa uprostred obrovskej a neľudskej mašinérie smrti, ktorú vytvorila Nemecká ríša a usilovala sa ju za každú cenu pred verejnosťou utajiť, a rozhodne sa utiecť. Neuveriteľné! A presne takto zareagovali aj poprední predstavitelia židovskej komunity, cirkevní predstavitelia a štátnici, keď si po úteku bývalých väzňov prečítali Správu Rudolfa Vrbu a Alfreda Wetzlera, ktorá je súčasťou audioknihy.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2023
,
Publixing
, Citadella (SK)
Originální název:
I Escaped from Auschwitz, 1963
Interpreti: Daniel Ratimorský
více info...
Přidat komentář
Naprosto mě ta kniha odrovnala. Přečetla jsem spoustu knih o koncentračních táborech, ale toto je úplně něco jiného. Rozhodně by tato doba neměla upadnout v zapomenutí, aby se už nikdy nic takového znovu nemohlo opakovat.
Tak toto byl opravdu silný příběh a vlastně o to silnější, že se skutečně stal. Příběh o vůli, vzdoru, odhodlání a velké dávce štěstí. Ta Štěstěna tu hraje opravdu velkou roli, až mě z toho mrazí v zádech a zvedají se mi chloupky na rukách. Asi jim opravdu bylo z hůry dáno, aby informovali svět o tom, co se v osvětimském pekle děje a k čemu sloužil zrůdný nacistický systém. Ale svět se tomu zdráhal uvěřit. Nějak nám to mozky neumí nebo nechtějí zpracovat. Lidé jsou bohužel schopni všeho, dokonce se dopuštět hnusných zločinů a zvěrstev ve jménu zvrácené ideologie. To je pro mě dost nepochopitelné, strašné, šílené a děsí mě to. Panu Rudolfovi se stalo dost zvláštních příhod, které vedly i k tomu, že se mu s přítelem podařilo útéct a podat dost podrobnou zprávu o Osvětimi. V koncetráku se žilo ze dne na den a kolikrát ani to ne. Jakákoliv nenávist založená na náboženských, rasových a jiných netolerantních názorech je nebezpečný a zhoubný hnus, který by měl být utnutý hned v zárodku nebo přinejmenším alespoň odsouzen. Zmíňka o hymně zpívané na poslední cestě mě zdrtila. Ještě teď mám slzy v očích. Myslela jsem si totiž, že jde o pouhou legendu. No, ono je tu víc takových momentů, ale tenhle se nedá vyhnat z hlavy. Nedávno natočený film Zpráva je pouhým odvarem této knihy. Každopádně je vůbec dobře, že se takové filmy točí a knihy stále vycházejí. Je nutné si to připomínat a i poučit se. Kniha by měla být zařazena mezi povinnou četbu. Pod Felsenbergův komentář zde se můžu s čistým svědomím a vědomím rovnou podepsat.
Právě jsem dočetl tuto závažnou knihu. Co k ní napsat? Zrovna v dnešních dnech? Tohle se už nikdy nesmí opakovat!!!! Je strašné, co umí udělat člověk člověku.
Výjimečná kniha o nezdolné vůli žít. Neuvěřitelné, čím Rudolf Vrba prošel, kolik nebezpečí a zvratů přestál a to i té největší továrně na smrt, jaká kdy existovala. Když smrt sahala znovu a znovu těsně vedle něj a několikrát i přímo po něm. Je nepředstavitelné, co dokáže s nelíčenou radostí a potěšením udělat človek člověku. A po válce ty zrůdy odložily uniformy a staly se opět hodnými tatínky a dědečky, vyráběly mercedesy a bavoráky a dodnes je možná potkáte jako usměvavé důchodce na Kanárech. Stejně jako samotná Zpráva Rudolfa Vrby a Alfréda Wetzlera je zajímavý její pozdější osud. Díky podivnému jednání Rudolfa Kastnera a neochotě Spojenců bombardovat železnici z Maďarska do Polska a tábory Osvětim a Březinka byl potenciál Zprávy využit jen částečně a byly zavražděny další statisíce maďarských židů, což sám Rudolf Vrba nesl těžce. Přesto v jeho osobě a ve Zprávě dál žije a bude žít 1 765 000 zavražděných lidských bytostí. Kniha je plná přesných údajů, přesného popisu, takže čtenář vidí vše v barvách a před sebou a přesto je velmi čtivá a napínavá. Je to příklad neskutečného bestiality na jedné straně a hrdinství Rudolfa Vrby na straně druhé. Pro mě byly 2 nejemocionálnější okamžiky knihy. Když syn rabína Moses Sonenschein zvolal - Žádný Bůh není! A jestli je, buďiž proklet! Druhý, když český tábor z Terezína plný starců, žen a dětí šel do plynu a zpíval československou hymnu. Odhaduje se, že Zpráva po zastavení deportací zachránila život 200 000 maďarských židů. Tím útěk a kniha získali nádherný smysl, protože kdo zachrání jeden život, zachrání celý svět. Takže pánové Vrba a Wetzler darovali život více jak 200 000 lidem...
Nemůžu říct, že by kniha byla krásná. To nebyla. Byla děsivá, smutná, depresivní, stejně jako ta doba a místa. Ale byla rozhodně silná a zanechala ve mě takové zvláštní pocity. Dost mi otevřela oči.
Velmi čtivě napsaný příběh.
I když vím, že všechno je pravdivé a opravdu se dělo, část mě nechce uvěřit, že se nejedná pouze o umělecké zpracování. Lidskost ve mě nechce věřit, že lidé jsou něčeho takového vůbec schopni...
Úžasný příběh odvážných lidí a díky za ně.
Knihu jsem přečetla dvakrát moc se mi líbila.
viděl někdo film? zpráva
Parádní kniha , která by měla být na školách brána jako povinná četba. Autor tě dokáže parádně vtáhnout do děje a bohužel v tomto případě z toho až mrazí. Nejvíce začne člověk žasnout nad kalkulem vedení maďarského židovstva ohledně zvěřejnění zprávy , kterou sepsal Vrba a Wetzler na Slovensku a která právě měla sloužit k procitnutí maďarského židovstva.
Skvělá kniha, ve které autor s nadhledem vypráví hrůzy, které zažil v Majdanku a v Osvětimi. Kniha je velmi čtivě sepsaná a oceňuji, že jsem si mohla přečíst i samotnou zprávu, kterou společně s Alfredem Wetzlerem sepsali. Opravdu obdivuhodný příběh, kterým se line autorova neuvěřitelná, až nakažlivá chuť žít. Jedno z nejlepších vyprávění, které jsem o koncentračních táborech četla. Snad se dočkáme dotisku, knihu jsem měla půjčenou z knihovny, ale ráda bych o ní rozšířila svou sbírku.
Toto dílo je opravdu zlatým hřebem deníků o osvětimských vězních, které jsem četla. Tím samozřejmě nechci říct, že by ty ostatní deníky nebo zápisky lidí byly špatné. To ani v nejmenším.....jen nejsou tak podrobné, upřímné, obsáhlé jako je tato kniha. Je neskutečné to číst a narovinu z toho mám velmi smíšené pocity. Nedokážu pochopit jak je možné, že když se lidé dozvěděli o masovém vraždění, tak se to snažili vyřešit jen tak, že jim do dobytčáků propašovali pár chlebíčků. To je tak absurdní. Muselo zemřít dalších 400 000 lidí, než se konečně někdo k něčemu rozhoupal. No ono měli času dost, že jo když nešlo o život jim.
Rudolf Vrba je pro mě hrdinou v pravém slova smyslu. Nedokážu ani pochopit jak na takovém místě mohl stále myslet pozitivně a věřit, že se odtamtud dostane. Musel to být neskutečně silný člověk. Prošel si úplně vším, vše důkladně zapsal a zdokumentoval, navíc je zřejmé, že má i jisté spisovatelské vlohy....takže vám kniha odbíhá o to víc. Kniha je opravdu neskutečná a jí ji doporučuji úplně všem a to hned z několika důvodů.....................Važte si toho čeho máte. Neberte svojí svobodu a život jako samozřejmost - byly totiž doby kdy se dal lidský život vyměnit za jeden obyčejný citron, Zbytečně neplýtvejte, Važte si maličkostí, nestěžujte si kvůli nesmyslům....
Opravdu skvěle napsané, autentické, žádné přibarvování. Strašné, že ta hrůza je naše minulost. A co mě děsí, je to, kolik lidí se bylo schopno dobrovolně podílet na těch zvěrstvech. Spousta z nich žila před válkou normální život a jak málo jim stačilo, aby z nich byli odporní sadisti? A po válce řadu z nich trest nedostihl a žili si .... . Jak příšerné, nespravedlivé !
Vyprávění stejně drsné, jako situace, které se autor prožíval. Jako jeden z mála měl dost síly, odvahy a štěstí k tomu, aby své svědectví mohl podat. Ty, jejichž konec života provázelo nepředstavitelné utrpení, je třeba si stále připomínat. Jejich osud je totiž i varováním do budoucna.
Asi nejlépe napsaná kniha na toto téma - věcná, nepřiklášlená. Obdivuji odvahu a odhodlání dostat se z tábora smrti.
Ten typ knížky, u které nemůžu jíst a i uprostřed léta mě mrazí...
Za mě jedna z nejlepších knih s tématikou konc. táborů, hned vedle Jiskry života.
Rudolf Vrba dokázal popsat hrůzy, které jej potkaly, tak přehledně, že dávají reálný pohled na situaci, která se odehrává za zdmi koncentračního tábora, kde byli lidé, většinou Židé, přiváženi, aniž by tušili, co se s nimi stane. Autor svým dílem chtěl dát výpověď světu o činnosti Němců, kteří ve snaze se co nejvíce obohatit a v povýšenosti nad druhé, jednali bestiálně. Smekám před těmi, kteří nemysleli na sebe a dokázali druhým pomáhat a riskovat, aby vyšlo najevo, co se s nevinnými lidmi děje.
Silný příběh a pohlcující smutná atmosféra. Je to rozhodně jedna z nejautentičtějších knih, které jsem četla, moc se mi líbila.