Utopír
Miloslav Topinka
Prvotina významného českého básníka a esejisty se stala v průběhu šedesátých let kultovní sbírkou, která předznamenávala nové postupy a možnosti soudobé české poezie. Podle básníka samotného "utopír je neologismus, ve kterém je obsaženo všechno: "utopit" odkazuje k vodě, "netopýr" ke vzduchu, "pýr" k zemi, "topit" k ohni, je v tom i ten hororový "upír", a dokonce i "topinka", chleba pečený neboli topený na ohni". Ačkoli se jednalo o první sbírku tehdy mladého autora, přinesla už verše vyzrálé po formální stránce, v nichž se objevuje vynalézavá práce se slovními významy i jakoby vzdálené tóny halasovské poetiky. Navíc přináší náměty nejen s přírodními motivy, ale především z oblasti, o níž se ve své době víceméně z ideologických příčin příliš nepsalo ani nehovořilo. Topinka se totiž nebojí vnést do své poezie přízračnost smrti, posledního rozloučení s člověkem, klinkání umíráčku, definitivního odchodu anebo temnou předtuchu zmaru a zániku.... celý text
Přidat komentář
Ne, že by tu nebyl Halasův vliv cítit, ale výsledek jde daleko jinam (záměrně nechci říct dál). Především oceňuji dokonalou práci s jazykem, jedná se vpravdě o skutečné "eskamotérství se slovy" téměř ve stylu Jana Vodňanského, ale přece jen na dost odlišné platformě. Snad je to důkaz, že metoda, kterou Vodňanský použil výhradně ve službách humoru (byť mnohdy značně černého), funguje stejně dobře i v poezii vážné, až nostalgické. A hlavně zůstává originální.
Autorovy další knížky
2002 | Trhlina |
1995 | Vedle mne jste všichni jenom básníci |
2018 | Hostům z hlubin mrazu. Antologie básní o roku 1968 |
2008 | Hadí kámen |
1993 | Vysoká hra |
za mě zajímavě napsaná sbírka básní, ze které bylo opravdu cítit nádech smutku (smrti, pohřbu, ...)