• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u knih Miloslav Topinka

Vedle mne jste všichni jenom básníci

„Píšu bezprostředně po dočtení knihy pana Topinky a jsem zděšená z toho, jak můj milovaný básník žil? poté, co přestal? být básníkem. Uštvaný štvanec, duše unikající z vězení... Nemám slov, srdce mi krvácí.... JEAN ARTHUR RIMBAUD .....Jsem jako blázen propuštěný z ústavu kam mám jít? Tisknu k srdci fetiše z neznámých ostrovů ať třeskne o zem pozor nerozbít Blíží se šílenství kdož uvidí je zahynou to jsi ty! tam nahoře jak přetrhané struny slova má větrem se pominou.....“... celý text
— uxor

---

Trhlina

„Čteno jen díky výzvě a že byla zde na databázi k otevření zdarma v pdf. Nikdy jsem podobný typ knihy nečetla, nejsem cílová skupina, nerozumím, bohužel. Nehodnoceno.“... celý text
— Mandy412

---

Trhlina

„Nehodnoceno, nejsem pravidelným konzumentem poezie. Toto jsem si vybral jen pro splnění výzvy, a není to můj šálek kávy. Příliš velký kontrast k Cyranovi v překladu Vrchlického a Hrubína, kterého jsem si přečetl nedávno.“... celý text
— milan2310

---

---

Trhlina

„Zvláštní. Tempo se zvyšovalo a stoupalo. Zajímaly by mne myšlenky básníka.“
— Mathiola8

---

Vedle mne jste všichni jenom básníci

„Francouzský básník Arthur Rimbaud (1854 - 1891) patří k mým nejoblíbenějším, a tak jsem si moc rád konečně přečetl knihu, kterou o něm napsal český básník, esejista a editor Miloslav Topinka (*1945). Nazval ji "Vedle mne jste všichni jenom básníci", což je citát z Rogera Gilberta-Lecomta, a opatřil ji podtitulem Zlomky a skici k Jeanu Arthurovi Rimbaudovi, čímž naznačuje, že nejde o úplný a souvislý životopis. Předkládá nám jakési obrazy z Rimbaudova života, který se rozpadá na dvě poloviny: Rimbaud básník, který poslední báseň napsal v 21 letech, tedy v roce 1875, a Rimbaud cestovatel a obchodník od roku 1876 až do smrti. Rimbaud, autor Opilého korábu, Iluminací, Dopisů vidoucího či Sezóny v pekle, byl však stejně neklidný a nestálý jako později, kdy už poezii nepsal, ba na ni zcela zanevřel. Z domova utíkal Rimbaud už jako mladíček, do Paříže a jinam, za básníky a za milencem Paulem Verlainem, později mimo Evropu, když se živil jako obchodník s kávou či se zbraněmi a s karavanami putoval po Habeši (Etiopii) a Somálsku. Navštívil Londýn, Řím, Vídeň, Stockholm i Norsko, putoval pěšky do Švýcarska, Itálie a jinam; v Bruselu ho žárlivý Verlaine, dohnaný drzým Rimbaudem málem k šílenství, postřelil a strávil pak dva roky ve vězení. V Africe se Rimbaud nakazil syfilidou i morem, žil s Habešankou, měl spoustu plánů a nápadů na obchody a podnikání, ale u ničeho nevydržel nebo měl smůlu. Nakonec, s rakovinou, se vrátil do Francie, kde mu amputovali pravou nohu. Umírá v pouhých 37 letech... Topinka se zabývá hlavně jeho "druhým" životem v Africe, hodně cituje z básní a z korespondence, knihu doplňuje o chronologii života a o bohatý obrazový doprovod. A především dospívá k závěru, že "nejsou dva Rimbaudové, Rimbaud geniální básník do roku 1875 a Rimbaud muž činu, obchodník, vynikající vůdce karavany, ztroskotanec či zrádce poesie v dalších šestnácti letech. Jakkoli rozostřeny jsou stopy i veškerá svědectví a vzpomínky na něho z doby pobytu v Africe, je jisté, čeho si všiml již jeho životopisec Pierre Petitfils: Rimbaud v Etiopii byl stejný jako Rimbaud kdysi." Ale asi bych uvítal více o životě Rimbauda-básníka... Četl jsem krásné druhé, rozšířené vydání z roku 2020.“... celý text
— milan.valden