Utrpení knížete Sternenhocha
Ladislav Klíma
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32538/mid_utrpeni-knizete-sternenhocha-EZT-32538.jpg
4
850
850
Autor ovlivněný především filosofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho a inspirováný jejich radikálním individualismem a koncepcí vůle napsal ve dvacátých a třicátých letech několik pozoruhodných próz, které právem patří do evropské literatury. Utrpení knížete Sternenhocha (1928) je fiktivním deníkem jednoho z předních velmožů říše německé na počátku tohoto století, „jenž by se byl dozajista stal nástupcem Bismarckovým, kdyby Osud nebyl vrhl na jeho cestu mohutnou osobu Helgy-Démony“.... celý text
Přidat komentář
Cetla jsem jeste na gymplu a v mych sladkych 17-ti letech me tato kniha dost vydesila..Prekvapilo me, ze to byla povinna cetba..:D Na druhou stranu, kdyz opomenu uchylarny, zvrhlosti, zvracenosti a ostatni zajimavosti knihy, ktere donutili me spoluzaky prestat spat a hrat piskvorky a poslouchat muj referat a uryvek z knihy s pusou dokoran, tak musim uznat, ze to melo smrc..Pamatuju si, ze jsem se u toho bud smala nebo kroutila hlavou..Rozhodne stoji tato silenost za precteni :)
Kniha je to skvělá a děsivá, často se dotýká i perverzí. Podle mě nejlepší kniha Ladislava Klímy, kterou budete buď nenávidět, nebo obdivovat. Já se přiřazuji k té druhé skupině. Je to zapomenuté geniální dílo stejně zapomenutého autora. Celá kniha je napsána skvělou Klímovou technikou, která je na hranici mezi prózou a poezií.
Nedoporučuji lidem, kteří požadují od knihy uvolnění a příjemnou zábavu, ti by se jí měli raději vyhnout.
Šílené a geniální.
Směs Kafky, Nietzscheho, E. A. Poea, a špetka z Alenky a její říše divů :)
"Vždyť, nehledě k mému rodu a bohatství, mohu o sobě směle říci, že jsem krasavec, přes některé své vady, např. že měřím jen 150 cm a vážím 45 kg, že sem skoro bezzubý, bezvlasý a bezvousý, trochu též šilhavý a značně pajdavý. Ale i slunce má své skvrny."
Pane Klímo, vy se snad obracíte v hrobě. Jste-li tam vůbec, he?
Kniha = voluntaristická koncepce neuchopitelná lidským rozumem. Ale kdo z lidských hnusů by také měl něco chápat, což?.
Sternenhoch má být asi demonstrací lidské ubohosti, zbabělejší než křižáci u Domažlic. Tím kniha pro mě nabírá spíše komických rozměrů a ta perverznost v dnešní době také není nijak šokantní. Nicméně svéráznost filozofického postoje se cení.
Zvrhlé, ale mistrovsky sepsané. I sebebystřejší čtenář chvílemi neví, na čem je, Klíma si s ní dělá, co se mu zachce.
Po přečtení knihy člověk musí buď s odporem odvrátit tvář nebo absolutně obdivovat.
Geniální kniha. Spolu se Spalovačem mrtvol nejlepší psychologická kniha z českých luhů a hájů, co znám. :) Děsivé, šílené, nervy drásající.
Geniální spojení zvrácenosti, napětí a zábavy. Kníže jakožto králíček mě dostal!
Kniha se mi do první poloviny velmi dobře četla, děj se odvíjel postupně a energicky a na každé stránce se odehrávalo jiné drama. Pak se v ději začala prolínat realita s fantazií tak dokonale, že ani já jsem nevěděla, která bije. Na můj vkus to ale šlo tak pomalu, že když k tomu ke konci přibývavo stále více filosofických monologů, stal se pro mě příběh nudným a utahaným. Ale každopádně doporučuju.
četla jsem reprint z roku 1928, což se mi zamlouvalo. poslední dobou jsem začla být lehce skeptická vůči novějším vydáním. mám pocit jako bych se nechtěně ochuzovala o napínavější a zajímavější naraci. faktem je, že v rámci zachování tištěné četby se složitost a délka textu okrajuje.
Helga byla ďáblice. chtěla bych takovou ženu potkat osobně a následně ji pak oslovovat Helgo. abych se přiznala v určitých úsecích jsem pociťovala teplo na duši, když Sternenhoch začal Helgu zbožňovat. ukájelo mě, když Helga měla všechny ty pitvorné sadistické potřeby degradovat "jeho" osobu, když byl v její přítomnosti. jenže v některých chvílích jsem ho naopak litovala, přála mu ty nejluxusnější kurtizány a chlast jen, aby zapomněl, vypl. pragmatická jsem byla až u situace, kdy vyřvával "Helgo, doprdele mě vskoč". to byla panečku legrace.
á propos Helga mě inspirovala ke kouření viržinek.
Veledílo, které je polozapomenuté, opomenuté, odkloněné na vedlejší kolej. Ladislav Klíma předvádí mistrovskou hru se čtenářem, kdy mu předkládá skryté myšlenky, ale zároveň ho udržuje v nejistotě, jestli se mu jen nezdají, jako podivný sen. Zdvižený prostředník "velké filozofii" poslal Klímu mimo osnovy kateder filozofie. Chválabohu nebo bohužel?
Kniha mě zaujala hned, jak jsem si přečetl první stránku.
Obrácená estetika, či život je i takový?
Obojí.
Magický text.
Je to vtipné, groteskní. Doufám, že to nikdo nebral vážně:-))) Super knížka k pobavení, ale filozofii bych tam moc nehledala. A asi bych vynechala i pár nechutných detailů:-)))
Cha, Palahniuk a jemu podobní si až teď hrají s hranicí vkusu, pánové, my už to tu máme a je to fakt nářez:D
Spíše bych knihu doporučila náročnějšímu a zkušenějšímu čtenáři, jelikož se hodně pracuje s podtextem. Určitě to není kniha k oddechnutí. Ale Klímova hravá práce s realitou a představami je mistrovská!
Zvrhlost nad zvrhlost a tak to má být:) neuvěřitelný děj, přebíhání mezi sny a realitou a nečekaný až šokující konec...tleskám pane Klímo:)
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura Friedrich Nietzsche, 1844-1900 šílenství experimentální literatura fiktivní deníky česká fantastika Ladislav Klíma, 1878-1928 hororové příběhyAutorovy další knížky
| 2010 |  Utrpení knížete Sternenhocha |
| 1991 | Slavná Nemesis |
| 1990 | Svět jako vědomí a nic |
| 1989 | Vteřiny věčnosti |
| 1991 | Lidská tragikomedie |
Tohle je čtenářský oříšek a všechno, jen ne oddechová četba. Kdo má rád psychologické horory, ten bude spokojený.