Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2497/utrpeni-mladeho-werthera-S2D-2497.jpg
4
2300
2300
Námět k románu, který založil jeho světovou slávu, Goethe načerpal při své praxi praktikanta u soudu. Kromě vlastní lásky posloužila Goethovi jako námět sebevražda jeho kolegy, mladého právníka a filozofa K. W. Jerusalema, který se zastřelil za okolností, které Goethe věrně převzal do svého románu. Utrpení mladého Werthera (1774) je kombinací románu v dopisech a románu-deníku, v němž autor dokázal geniálně skloubit díky vyprávění v první osobě bohatý vnitřní svět hlavního hrdiny, vylíčení jeho duševních stavů a autenticitu, kterou celému textu dodávají vydavatelský úvod, poznámky a závěrečná zpráva o Wertherově smrti. Na samém počátku románu popisuje Werther vzájemné vztahy zúčastněných osob a zdůrazňuje krásu přátelství a význam vzdělání pro člověka. Nečekaná láska k Lottě se postupně změní v hluboký a vášnivý, ale bohužel jednostranný cit, který nakonec narazí na hráz předsudků měšťanského světa. Wertherova subjektivita ztroskotá na objektivitě okolí, na lidech, kteří jsou jinak uzpůsobeni pro život než on. Werther sám se ztotožňuje s přírodou, trpí omezeností své doby. Jeho štěstí z lásky k Lottě se mění tváří v tvář skutečnosti v zoufalství. Dobrovolně zvolené východisko – smrt – je pro něho krokem, který ho spojí s přírodou. Jeho soupeř v lásce Albert je naopak člověk veskrze praktický, ztělesňuje měšťanský životní princip, píli, šetrnost, svědomitost, mírnost a rozumový přístup k životu. Lotta je prostá, přímá, veskrze kladná žena, která žije v souladu s okolním světem a své štěstí omezuje na oddanost rodině, i když jí Wertherova vášnivá láska odhaluje jiný svět. Pro Werthera ztělesňuje ovšem půvab ženy, jakýsi ideál ženy jedné epochy. Werther si je však velmi dobře vědom omezenosti, přehrad a hrází, které svírají „všechny činorodé a poznávací síly člověka“. Vidí, že veškerá lidská snaha směřuje jedině k tomu, aby byly ukojeny nezbytné potřeby, jež nemají jiný účel než „prodloužit naši ubohou existenci“, pokouší se najít řešení ve svém nitru a najde je ve vlastním tragickém konci. Utrpení mladého Werthera vyvolalo velký ohlas i vlnu sebevražd. Lidé se v románu poznávali a zjišťovali, že jejich vlastní prožitky nejsou banální a že osobní problémy mohou mít obecnou platnost. Mladí lidé se bouřili a toužili po velikých činech, ale nedokázali tuto touhu uplatnit a realizovat. Werther jim ukázal cestu: je možné nepodrobovat se nízkým požadavkům doby, je možné se vzepřít, vzbouřit se a před skloněním hlavy dát přednost hrdému odchodu ze života. Wertherovský příběh se svému tvůrci vymkl z rukou. V druhém, přepracovaném vydání (1787) proto považoval Goethe za nutné umístit jako motto výstrahu pro senzitivní čtenáře: „Buď muž a nenásleduj mne!“ 6. vydání... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , Aurora (Praha)Originální název:
Die Leiden des jungen Werther, 1774
více info...
Přidat komentář
Další kniha do povinné četby. Doporučila bych ji všem, protože je tenká a co je hlavní, neměla jsem problém zažít se do děje a vše jsem dobře chápala. V knize se mi líbilo mnoho zajímavých hlubokých myšlenek.
Přečetla jsem ji, nenadchla mě, nepochopila jsem pohnutky hlavního hrdiny, občas mi to přišlo až k smíchu.
Jednoduše, krásná kniha. Občas mě lehce rozčilovalo jednání Werthera (jakožto uňukánka), ale ruku na srdce, též jsem taková bývala a kdo kdy nebyl. Láska byla, je a bude aktuálním tématem a zpracování v dopisech tomu dodalo šťávu. Naprosto splnila očekávání ( i když mě mírně znervózňuje fakt, že to byla i Hitlerova oblíbená kniha :D).
Jakmile jsem ji dočetla, pochopila jsem proč se s postavou Werthera tolik lidí ztotožnilo a rozhodlo se ho následovat. Nenaplněná láska, přemýšlení o smyslu života, tragický osud. Ačkoliv byla kniha vydána v roce 1774, je to stále aktuální téma a určitě ještě dlouho bude.
Na můj vkus chvilkama moc zdlouhavá ale proč ne ? Čte se poměrně hezky a děj jí nechybí jen bych jí nedoporučovala citlivým osobám je známo že mnoho " pubertáků " se díky této knize zabilo a Goethe byl za to dokonce stíhán tak prosím ať se historie neopakuje.
Goethe nachádza v slovách krásu, aká sa obvykle vyskytuje len v najlepšej poézii a ešte omnoho zriedkavejšie v próze, mnohé pasáže som si musel prečítať viackrát, pretože každé slovo srší emóciami, príbeh je podaný nádherne, ale je to horký druh krásy, ktorá je odsúdená na zánik.
Werther ja fascinujúci protagonista, síce s ním v mnohých veciach nesúhlasím, ale to sa nedá brať ako negatívum, vďaka subjektivizácii rozprávania, autor sa nesnaží o objektívnu výpoveď ako sa veci stali a ako by sa na tie udalosti mali ľudia dívať, ale všetko nám ukazuje prostredníctvom subjektívneho pohľadu a zápiskov Werthera, ktorého konania a akcie je fascinujúce sledovať, ale je treba rozlišovať medzi tým, čo si myslí postava a medzi tým, čo autor považuje za správne, pretože Goethe využíva Werthera ako reflexiu a komentár určitého typu mladých ľudí, rozhodne nehovorí že samovražda je správna, predstavuje ho ako človeka ktorý príliš lpie na minulosti a nie je schopný sa cez ňu preniesť, ostáva zaslepený a prehliada všetky krásy a potešenie, ktoré by mu život ešte mohol priniesť ak by sa dokázal odpútať od Lotte - nádherne napísanej postavy, možno práve preto, že sa na ňu dívame Wertherovou optikou, ktorý si ju idealizuje a vidí v nej len to najlepšie, ale Lotte beriem ako akúsi symboliku Wertherovej viery v dobro a krásu vo svete, a aj preto keď ju stráca, prestáva vidieť krásu v prírode, v ľudoch a vo svete okolo seba, ktorú predtým bral ako samozrejmosť. Moderný čitateľ by v tom mohol nájsť aj podobenstvo o závislosti - na začiatku prežíva Werther najlepšie momenty svojho života, je z Lotte nadšený, prežíva niečo čo ešte nikdy nezažil, istú eufóriu, no okamžite ako s Lotte-Drogou stráca kontakt je prázdny, všetky krásy života ktoré bol predtým schopný vnímať sa vytrácajú a ostáva mu len stále väčšie a väčšie trápenie, na svet je schopný hľadieť už len čierne a pesimisticky, nedokáže premýšľať a sústrediť sa na nič iné ako na Lotte, ktorej absencia ho ubíja, aby ju napokon po prvý krát pobozkal, predávkoval sa a umrel.
Kniha má rozhodně zajímaví námět a je procítěně napsaná na druhou stranu není moc napínavá. Nečte se ale špatně Goetheho styl psaní mám ráda a myslím že když se člověk dokáže vžít do situace druhého nebo-li zvládám empatii tak si knihu i užije.
( přečteno za cca 15 dní )
Nevím, tuhle knihu jsem četla do povinné četby.. vůbec mě nebavila. Četla jsem jí asi půl roku, protože jsem nemohla dokopat k tomu ji dočíst. Nejdříve jsem viděla film a musím uznat, že ten mě bavil víc. Asi kvůli němu jsem si chtěla přečíst knížku.. a žádná sláva. Možná se to někomu mohlo líbit, možná by se líbila i mě, kdybych jí četla v jiné náladě.. ale bohužel.
Tak jako se díváme na umělecké dílo - svým okem a ne okem druhého - tak vnímáme i milovanou bytost. Jistě, existuje sobecká, majetnická láska, sebeláska..., ale nemyslím si, že by pak Goethe nazval svou knihu "Utrpení mladého Werthera"---spíše chtěl poukázat - jak to tedy alespoň chápu já - na mladickou nevyzrálost a jakousi "ztracenost" ve světě. Werther přeci neměl pro co žít, a proto se zabil, protože veškerou svou pozornost zaměřil jen na Lotu a na nic jiného - byl v tomto nevědomý a zaslepený, ale ne ani tak sobecký. Kdyby šlo přeci jen o sebelásku, tak by se nezabíjel, ale žil by dál, třeba jen pro iluzi...On však do té lásky dal všechno a to se mu stalo osudným. Myslím, že Goethe rozhodně nechtěl, aby se mladí lidé zabíjeli, ale spíš aby pochopili, že člověk musí dát smysl svému životu nezávisle na lásce k druhému pohlaví - jinak to může vést i k sebevraždě, pokud je láska neopětovaná.... Werther se zabil, protože si myslel,že svou lásku může dát jen Lotě, ale neuvědomil si, že lásku může dát někomu či něčemu jinému a v tom nalézt své vysvobození..., ale to je jen můj pohled..
Vy, co vyčítáte Wertherovi sebelítost, ufňukanost nebo neschopnost milovat, jak vy sami milujete? Co je podstatou vaší lásky? Myslím, že kdo miluje, avšak netvrdím, že je to všeobecné pravidlo lásky, cítí v sobě často tak protichůdné emoce, že sám má problém se v tom vyznat. Někdo miluje tak, až svou láskou zahlcuje druhého, někdy je láska patologická, třeba když člověk sám nebyl nikdy dostatečně nikým milován, ale hlavní je, že je to pořád láska. Jsou lidé, kteří jsou v lásce slabí, třeba jako Werther, ale být slabý neznamená nemilovat.
Rozhodně zajímavá a výborná kniha. Možná pro čtenáře svou formou netypická a zvláštní, ale najde-li si člověk na ní klid, nejlépe někdy v zimě hezky v křesle se sklenkou dobrého vína nebo i čaje, uchvátí vás.
Úžasná kniha plná romantických motivů. Popis Wertherovo vnitřního "já" mne nejednou dovedl k slzám.
Kniha byla hodně depresivní, Werther byl dle mého názoru až přehnaně lítostivý a jednal velmi neuváženě na to, kolik málo toho s Lottou vlastně prožili. Mě tento příběh moc nezaujal...
V podstatě příběh nenaplněné lásky vyprávěný v dopisech nebo deníkových záznamech. Nebo taky Goethův Faust v prvotní podobě. Silně se mi vybavila podobnost s Mannovým Doktorem Faustem. Zásadní rozdíl je v rozsahu obou románů - Goethemu stačilo 97 stránek!
"Mne však na světě nic tak nemrzí, jako když se lidé navzájem mučí, ... hloupostmi ztrpčují si těch pár dnů dobré pohody a teprv příliš pozdě poznávají nenahraditelnost toho, co tak zbůhdarma utratili." ---
"Mohl bych žít nejkrásnějším, nejšťastnějším životem, kdybych nebyl blázen." ---
"Nemůže být pochyby, že jenom naše srdce samo je tvůrcem svého štěstí." ---
"Musí to tak být, že co je naším blahem, se na obrátku stává pramenem naší bídy?" ---
Kniha ve mě zanechala rozpačitý dojem. Werther prožil s Lottou méně, než odpovídá jeho (neuváženému) činu. Literárně hodnotím knihu vysoko. Obsahovně již nikoli.
Na gymplu jsem o téhle knize poslouchala měsíc v kuse, když jsme ji probírali, je nejoblíbenější knihou naší vyučující, se kterou jsem se v názorech dost často rozcházela, a tedy jsem očekávala, že se mi nebude líbit. Nakonec ale musím říct, že líbila. Barvitý jazyk, který ale není nijak na škodu ději. Jednoduše vyprávěný příběh bez zbytečných podrobností nebo podružných zápletek. A ač jsem si nakonec myslela, že je to trouba ten Werther, tak jsem si v průběhu říkala, že některé jeho myšlenky jsou fakt dobré. No prostě se mi překvapivě líbila :) ale protože byl Werther trouba tak dostane jen 4 hvězdičky :D (jinak by to bylo pět :))
Tato kniha ve mně zanechala hluboký dojem. Do úplné dokonalosti tomu ale něco chybělo. Asi jsem čekala nějaké to hysterčení a trojčení od Lotty na konci knihy, které se bohužel (pro někoho bohudík) nekonalo.
Štítky knihy
prvotina láska smrt trápení 18. století milostné romány romantismus německá literatura Německo romány v dopisech, epistolární rományAutorovy další knížky
| 1968 |  Utrpení mladého Werthera |
| 1973 |  Faust |
| 1982 | Faust a Markétka |
| 1974 | Spřízněni volbou |
| 1976 | Balady |
Kniha mě velmi bavila, četla jsem ji skoro jedním dechem. :)