Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2497/utrpeni-mladeho-werthera-S2D-2497.jpg
4
2300
2300
Námět k románu, který založil jeho světovou slávu, Goethe načerpal při své praxi praktikanta u soudu. Kromě vlastní lásky posloužila Goethovi jako námět sebevražda jeho kolegy, mladého právníka a filozofa K. W. Jerusalema, který se zastřelil za okolností, které Goethe věrně převzal do svého románu. Utrpení mladého Werthera (1774) je kombinací románu v dopisech a románu-deníku, v němž autor dokázal geniálně skloubit díky vyprávění v první osobě bohatý vnitřní svět hlavního hrdiny, vylíčení jeho duševních stavů a autenticitu, kterou celému textu dodávají vydavatelský úvod, poznámky a závěrečná zpráva o Wertherově smrti. Na samém počátku románu popisuje Werther vzájemné vztahy zúčastněných osob a zdůrazňuje krásu přátelství a význam vzdělání pro člověka. Nečekaná láska k Lottě se postupně změní v hluboký a vášnivý, ale bohužel jednostranný cit, který nakonec narazí na hráz předsudků měšťanského světa. Wertherova subjektivita ztroskotá na objektivitě okolí, na lidech, kteří jsou jinak uzpůsobeni pro život než on. Werther sám se ztotožňuje s přírodou, trpí omezeností své doby. Jeho štěstí z lásky k Lottě se mění tváří v tvář skutečnosti v zoufalství. Dobrovolně zvolené východisko – smrt – je pro něho krokem, který ho spojí s přírodou. Jeho soupeř v lásce Albert je naopak člověk veskrze praktický, ztělesňuje měšťanský životní princip, píli, šetrnost, svědomitost, mírnost a rozumový přístup k životu. Lotta je prostá, přímá, veskrze kladná žena, která žije v souladu s okolním světem a své štěstí omezuje na oddanost rodině, i když jí Wertherova vášnivá láska odhaluje jiný svět. Pro Werthera ztělesňuje ovšem půvab ženy, jakýsi ideál ženy jedné epochy. Werther si je však velmi dobře vědom omezenosti, přehrad a hrází, které svírají „všechny činorodé a poznávací síly člověka“. Vidí, že veškerá lidská snaha směřuje jedině k tomu, aby byly ukojeny nezbytné potřeby, jež nemají jiný účel než „prodloužit naši ubohou existenci“, pokouší se najít řešení ve svém nitru a najde je ve vlastním tragickém konci. Utrpení mladého Werthera vyvolalo velký ohlas i vlnu sebevražd. Lidé se v románu poznávali a zjišťovali, že jejich vlastní prožitky nejsou banální a že osobní problémy mohou mít obecnou platnost. Mladí lidé se bouřili a toužili po velikých činech, ale nedokázali tuto touhu uplatnit a realizovat. Werther jim ukázal cestu: je možné nepodrobovat se nízkým požadavkům doby, je možné se vzepřít, vzbouřit se a před skloněním hlavy dát přednost hrdému odchodu ze života. Wertherovský příběh se svému tvůrci vymkl z rukou. V druhém, přepracovaném vydání (1787) proto považoval Goethe za nutné umístit jako motto výstrahu pro senzitivní čtenáře: „Buď muž a nenásleduj mne!“ 6. vydání... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , Aurora (Praha)Originální název:
Die Leiden des jungen Werther, 1774
více info...
Přidat komentář
Dlouho jsem sbíral odvahu, dlouho jsem se prokousával. Překvapení se nekoná. Příliš sladkobolné, příliš ubrečené, příliš utahané.
Marně přemýšlím, co to mohlo být za generaci, která pod vlivem této knihy končila své životy...
Goethe písal prekrásne básne, pri ktorých mal zostať. Možno v 18tom storočí mal Werther úspech, ale v storočí 21vom ... priaznivcov si určite nájde, ale ja sa medzi nich nepočítam. Okrem toho mi príde krajne zbabelé vziať si život a to z akéhokoľvek dôvodu. Či Wertherovi tých dvanásť hodín bolesti a utrpenia z umierania stálo za to, o tom dosť pochybujem. V každom prípade som prečítal ďalšiu klasiku, ktorá ma tentoraz neoslovila.
Na příběh jsem byla vyladěná a těšila jsem se na něj, ale nedokázal zaujmout natolik, abych se do čtení nemusela občas nutit.
Vyzdvihla bych naprosto dokonalé a svěží popisy přírody a čisté rozepsané city, který Werther choval k mladé Lottě.
Zakázaná láska tu však nebyla vystižena tak, jak byla určitě hlavními postavami vnímána a prociťována.
Ve Wertherovi se i v dnešní době najdete...
Pro mne však jinak dílo, ke kterému se nebudu vracet a které nedokázalo plně zapůsobit.
Kniha ač měla hezký příběh, tak mě vůbec nezaujala. A nutila jsem se ji dočíst. :(
Výborné. Z běžného kulturního povědomí jsem očekával patetický sled klišé týkajících se doby a literárního žánru, namísto toho jsem dostal upřímný psychologický portrét ztraceného člověka s opravdu hodně silnými momenty. Přiznám se, že nebýt těch několika stran ke konci, kdy Werther přednáší zpěvy Ossianovy (kdy jsem četl, jen abych přečetl), neváhal bych s plným hodnocením.
Romance, která není úplně jednoduchá na čtení a v dnešní zrychlené době nejde čtenáři vůbec naproti, přesto má smysl ji pokořit. Na pozadí tvůrčí krize mladého malíře, který odjede na venkovské sídlo, vypráví příběh dost nešťastné lásky, která se mění až v závislost a posedlost. Werther není úplně sympatická figura, protože se dost často lituje a se svým stavem nehodlá dělat vůbec nic a ani se s ním nechce smířit, což rezultuje v jediné možné řešení. Naštěstí těch sebelítostivých pasáží není zase tolik a mezi nimi probleskují hluboké myšlenky o odcizení lidí, smyslu umění v lidském životě a krás přírody. V lyrických popisech je kniha vůbec nejsilnější a Goethe velmi citlivě přenáší čtenáře do prostředí krásné přírody a celkové pohody, kterou hlavnímu hrdinovi narušuje láska. Dalo by se polemizovat o tom, zda je tohle vhodná kniha na povinnou četbu, protože si myslím, že je potřeba číst až v pozdějších letech a poté, co máte něco načteno. Čtenář začátečník asi úplně nedocení celkovou atmosféru a asi ani nebude hledat myšlenkové a filozofické přesahy. Ano, kniha je z dnešního pohledu i přes krátký rozsah zdlouhavá a vlastně ani nenabízí žádné překvapení a je příliš básnická, to ale nic nemění na tom, že se přečíst dá a myslím, že i dost lidí uspokojí, i když se sympatiemi k hrdinům je to dost na hraně. Právě ale krátký rozsah by měl být tím, co nakonec člověka přesvědčí k tomu, aby to zkusil. 70%
Kniha velmi zajímavá, čtivá.
Četl jsem to tedy kvůli maturitě, ale i tak - celkově zaujalo. :)
Bála jsem se, že se mi kniha bude těžce číst, ale nakonec mě velmi překvapila. Moc se mi líbili popisy přírody i hluboké myšlenky, které jsem si zaznamenala.
Ke konci knihy mi Werther přišel jako blázen a Lotty mi kvůli tomu bylo líto. Ale láska z lidí dělá blázny, nebo ne? Jen je o to horší, když se člověk zamiluje do nesprávné osoby. Je smutné, že to muselo vyústit v tak tragický konec.
Je těžké pro mě hodnotit tuto knihu, protože jsme ji četl jako náctiletý. Tenkrát se mi moc líbila - nejen dramatický příběh zoufalé lásky (či spíš posedlosti) hlavního hrdiny, ale taky spousta hezkých popisů přírody, filosofické myšlenky. Z dnešního pohledu samozřejmě vidím, že Werther byl patetický ufňukánek, co se nedokázal smířit s tím, že jej odmítla dívka, do které se zamiloval, a polovinu knihy strávil sebelitováním. Tuto knihu asi pochopí jen ti, co byli někdy v životě nešťastně zamilovaní. Pro Goetha se jedná o částečnou autobiografii.
Když jsem si přečetla, o čem kniha je, jala jsem se půjčit si ji, ale nenadchla mě. Vyprávění bylo rozvolněné, avšak to není nic proti postavě Werthera! Byl mi strašně nesympatický, ufňukánek, který ze všeho dělal drama. S vypětím všech sil jsem dočetla, ale měla jsem při tom asi větší utrpení, než celý Werther.
Přiznávám, že jsem očekávala, že kniha napsaná roku 1774 bude pro mě těžko zkousnutelná, hlavně kvůli dobové mluvě. Ovšem po pár stránkách jsem se do knížky vpravila a četla se mi překvapivě dobře. Werther je pro mě rozporuplná postava a nejvíc ze všech mi bylo líto Lotty. Vyrovnat se s posedlostí vůči její osobě, pro ni jistě muselo být těžké.
Během četby se u mne střídaly dva pocity. Na jednu stranu mě Werther vytáčel svou exaltovaností. Na stranu druhou, pokud zrovna neblouzní o Lottě, tak mají jeho myšlenky hlavu i patu a na 25 let, což byl věk, ve kterém Goethe román vydal, i nečekanou hloubku.
Nevím, jestli cit, který Werther cítí k Lottě se dá nazývat láskou. Z dnešního pohledu se jedná spíš o posedlost a poskytuje mu něco, díky čemu může přežívat pokrytectví ve společnosti.
Zajímavá mi přijde i představa alternativního románu, ve kterém by Lottu získal on. Vyprchal by cit tváří v tvář existenčním starostem a nutnosti podrobit se normám společnosti nebo by po nějaké době dospěl Werther ke stejnému závěru? Nebo by mu posedlost vydržela, nesnesl by pokračující přátelství Lotty a Alberta a ze žárlivosti by je zabil?
Pravda, kniha je napsaná hezky. Nic proti autorovi. Nicméně děj, respektive jednání a myšlení hlavní postavy mne popouzelo již v době, kdy jsem dílo měla číst jako povinnou četbu. Když jsem se ke knize jako velmi dospělá vrátila po letech, myslím si o mladém Wertherovi totéž. Hluboce pohrdám někým, kdo si nedokáže najít svůj smysl života, a kdo ze svého malicherného osobního problému udělá tragédii. Jít v stopách páně Werthera, byli bychom asi dnes mrtví všichni... Nicméně je to jistě romantický příběh...
Pro mě jedna z knížek, kterou bych zařadila mezi mých top 10. Ač jsem od ní moc nečekala, naprosto mě vtáhla a nemohla jsem ji odložit. Kdykoliv nemám rozečtené něco jiného, po této knížce ráda sáhnu a opět jí listují.
Kniha pro mě byla určitě zajímavá, už jen z toho důvodu, že byla inspirovaná skutečností, bohužel tohle téma mi není moc blízké a občas jsem se nudila.
Jen málokdy se mi stane, abych při četbě knihy vůbec nevnímal své okolí, ale právě u Utrpení mladého Werthera se mi to stávalo takřka pravidelně. Tak moc mě pohltilo Wertherovo vyprávění o svém neštěstí a vpravdě rozervaném životním osudu. Mnoho lidí řekne, že každý z nás někdy zažil něco podobného, několik lidí také s opovržením dodá, že oni nereagovali s takovou přecitlivělostí. Obávám se však, že v takovém případě jde o velké nepochopení. Romantismus je zkrátka takový, i slabý závan větru cítí jako uragán. Někomu to možná připadá nemístné, my romantici se v tom však vyžíváme se sobě vlastním zalíbením, když v tom vidíme tu největší krásu a žal, to největší naplnění a zkázu života zároveň. Goethe tomu byl navíc schopný dát krásnou formu a napsat ten nejsilnější příběh světa románů, který nám dává pocítit tu pravou a nejhlubší podstatu lidského života... upřímnou a hlubokou lásku, která ne vždy bývá opětována a až příliš často zklamána. Máj od Karla Hynka Máchy je pro mě stále tím nejvyšším vrcholem romantické tvorby, ale Utrpení mladého Werthera ho následuje jen s malým odstupem. Jasně, není to pro každého, ale pokud čtenář aspoň trochu chápe, co je to romantismus (a jaký je jeho rozdíl oproti kýčovité romantice), myslím, že se zařadí do zástupů obdivovatelů.
Nutnost povinné četby...No, námět není vůbec špatný, občas má kniha i světlejší okamžiky...,ale ten jazyk a styl byl přece jenom složitější a občas zdlouhavé a nezáživné.
Tři hvězdy jsou tak akorát.
Kamarádka tuto knihu překřtila na "Utrpení mladého čtenáře" - podle mne to tak strašné nebylo, ale nadšená jsem z ní taky nebyla. Pro člověka žijícího v tekuté modernitě jedenadvacátého století je opravdu těžko pochopitelná. Tragika je v ní sice těžko nepostřehnutelná asi jako pěstí mezi oči, ale za srdce mne skutečně nechytla. Promiň Werthere, ale ani slzičku jsem pro tebe neuronila - zemřel jsi, protože jsi chtěl být tragickým hrdinou, spíše než že bys prožil tragédii. Tři hvězdy jen za krásný jazyk díla.
Štítky knihy
prvotina láska smrt trápení 18. století milostné romány romantismus německá literatura Německo romány v dopisech, epistolární rományAutorovy další knížky
| 1968 |  Utrpení mladého Werthera |
| 1973 |  Faust |
| 1982 | Faust a Markétka |
| 1974 | Spřízněni volbou |
| 1976 | Balady |
Dokonalejší knihu budu jen těžko hledat