Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2497/utrpeni-mladeho-werthera-S2D-2497.jpg
4
2300
2300
Námět k románu, který založil jeho světovou slávu, Goethe načerpal při své praxi praktikanta u soudu. Kromě vlastní lásky posloužila Goethovi jako námět sebevražda jeho kolegy, mladého právníka a filozofa K. W. Jerusalema, který se zastřelil za okolností, které Goethe věrně převzal do svého románu. Utrpení mladého Werthera (1774) je kombinací románu v dopisech a románu-deníku, v němž autor dokázal geniálně skloubit díky vyprávění v první osobě bohatý vnitřní svět hlavního hrdiny, vylíčení jeho duševních stavů a autenticitu, kterou celému textu dodávají vydavatelský úvod, poznámky a závěrečná zpráva o Wertherově smrti. Na samém počátku románu popisuje Werther vzájemné vztahy zúčastněných osob a zdůrazňuje krásu přátelství a význam vzdělání pro člověka. Nečekaná láska k Lottě se postupně změní v hluboký a vášnivý, ale bohužel jednostranný cit, který nakonec narazí na hráz předsudků měšťanského světa. Wertherova subjektivita ztroskotá na objektivitě okolí, na lidech, kteří jsou jinak uzpůsobeni pro život než on. Werther sám se ztotožňuje s přírodou, trpí omezeností své doby. Jeho štěstí z lásky k Lottě se mění tváří v tvář skutečnosti v zoufalství. Dobrovolně zvolené východisko – smrt – je pro něho krokem, který ho spojí s přírodou. Jeho soupeř v lásce Albert je naopak člověk veskrze praktický, ztělesňuje měšťanský životní princip, píli, šetrnost, svědomitost, mírnost a rozumový přístup k životu. Lotta je prostá, přímá, veskrze kladná žena, která žije v souladu s okolním světem a své štěstí omezuje na oddanost rodině, i když jí Wertherova vášnivá láska odhaluje jiný svět. Pro Werthera ztělesňuje ovšem půvab ženy, jakýsi ideál ženy jedné epochy. Werther si je však velmi dobře vědom omezenosti, přehrad a hrází, které svírají „všechny činorodé a poznávací síly člověka“. Vidí, že veškerá lidská snaha směřuje jedině k tomu, aby byly ukojeny nezbytné potřeby, jež nemají jiný účel než „prodloužit naši ubohou existenci“, pokouší se najít řešení ve svém nitru a najde je ve vlastním tragickém konci. Utrpení mladého Werthera vyvolalo velký ohlas i vlnu sebevražd. Lidé se v románu poznávali a zjišťovali, že jejich vlastní prožitky nejsou banální a že osobní problémy mohou mít obecnou platnost. Mladí lidé se bouřili a toužili po velikých činech, ale nedokázali tuto touhu uplatnit a realizovat. Werther jim ukázal cestu: je možné nepodrobovat se nízkým požadavkům doby, je možné se vzepřít, vzbouřit se a před skloněním hlavy dát přednost hrdému odchodu ze života. Wertherovský příběh se svému tvůrci vymkl z rukou. V druhém, přepracovaném vydání (1787) proto považoval Goethe za nutné umístit jako motto výstrahu pro senzitivní čtenáře: „Buď muž a nenásleduj mne!“ 6. vydání... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , Aurora (Praha)Originální název:
Die Leiden des jungen Werther, 1774
více info...
Přidat komentář
Hodně silná záležitost, ačkoli mě rozsáhlé romantické výlevy v knihách většinou nebaví. Tohle bylo ale jiné, byla to sonda do nitra člověka, který se pere sám se sebou a řeší, jestli podlehnout svým citům a snažit se získat milovanou dívku za každou cenu, nebo si vystačit s tím, že ona je šťastná a pouze ji sledovat zpovzdálí. Dlouho jsem s Wertherem soucítila, fandila mu, aby zvládl začít nanovo nějak jinak, a na konci mě vlastně šokovalo, že dal přednost svému sobectví a svým posledním dopisem a chováním v posledních chvílích s Lottou zničil život i jí, o které tvrdil, že by pro ni chtěl jen to nejlepší. Je děsivé, jak jsou lidé sebestřední, když jde o lásku...
Do knihy jsem se pustila hned po sérii Hunger games. Přirozeně mi tedy chvíli trvalo, než jsem se dostala do preromantismu. Tomu připisuji počáteční pochybný pocit a značné rozpaky. U prvního setkání s Lottou nastal jakýsi zlom. Duše Werthera jako by byla mou a jeho utrpení taktéž. Nevím, jestli se ke knize ještě vrátím, je mi velmi smutno.
"Ale zdá se mi, že člověk, který se z obavy o svou důstojnost straní takzvané lůzy, není o nic méně směšný než zbabělec, jenž se skrývá před nepřítelem, protože se bojí porážky"
Dle hodnocení, tady na databáziknih, jsem byla v rozpacích, zda knížku číst nebo raději vybrat jinou.. Ale ihned po prvních stranách jsem věděla, že to je knížka pro mě. Hlavní hrdina je až nezdravě zamilovaný do zadané dívky a čtení si jeho myšlenek v dopisové/deníkové formě vás ještě více vtáhne mezi jeho pocity. Kdybych mohla tak si tuhle knížku zvolím jako maturitní a vřele ji doporučuji, už jen kvůli počtu stran.
Ačkoli mi Werther nijak nepřirostl k srdci (po většinu času mi přišel jako pouhý ufňukánek neschopný činu), kniha se mi ve finále velmi líbila. Hloubka jeho citů k Lottě mě dojala. Je zde vidět, jak krásná dovede bolest a utrpení být.
Knížka sama o sobě byla pěkná. Forma dopisů - skvělý nápad, dost krásných myšlenek a přesto jsem knihou několikrát málem vyhodila z okna. Prostě a jednoduše jsem na to neměla. Chápu, že k době kdy dílo vzniklo byl typ šíleně zamilovaného a ufňukaného hlavního hrdiny na denním pořádku, ale tohle na mě bylo moc. Několikrát jsem měla chuť převtělit se do některé vedlejší postavy a Werthera pořádně profackovat, ať se už konečně vzpamatuje. Chci jen říct, že kniha může být dobrá jak chce, ale pokud vám nesedne hrdina a nedokážete vystát nekonečné vylévání jeho zlomeného srdíčka, nemůžete dát vysoké hodnocení. Takže za mě prostě ne.
Melancholické, depresivní avšak čtivé. Styl knihy sei líbil, ale vadil mi ufňukaný Werther. Na svou dobu ale pěkná kniha a já jsem si mohla zase rozšířit obzory v klasice.
Mám pocit, jako by ze světa odešel můj dobrý přítel. Za to může pravděpodobně forma dopisů. Krásné čtení plné nadčasových myšlenek.
Zdrcená duše umělcova. Ach Wertře!
"Jsou to bludy, když je nám blaze?"
Naštěstí je tu moc pěkných a trefných komentářů. Kdo dává tři a méně hvězdiček - a odvolává se na přílišnou rozedranost, nudu, sentiment a Wertherovu slabotu, uvědomte si, kdy toto dílo vzniklo, a jaké si díky němu stále klademe otázky.
Bezesporu krásné dílko - jazyk, silný emocionální náboj, myšlenková bohatost. Kdybych je četl tak před čtvrtstoletím, asi bych neváhal a ocenil plným počtem hvězdiček. Dnes už mi ale byly myšlenkové pochody hlavního hrdiny poněkud vzdálené - člověka, který dopustí, aby mu city natolik zatemnily rozum, že spáchá (velmi sobecky - s nesmyslným sebeklamem, že tím snad ještě pomůže bytosti, kterou miloval) něco takového, opravdu nedokážu pochopit a ani s ním soucítit (a to mi prožitek z četby do jisté míry ochudilo).
Milá knížka povinné četby. Dílo ani děj není nijak rozsáhle. Život Werthera poznáváme prostřednictvím dopisů, které píše Vilémovi. Velká část knihy tvoří Wertherovi pocity a podrobné popisy krásné okolní přírody, který mě ale rozhodně nenudily. V knize jsem našla několik hezkých myšlenek. Nečekala jsem, že by se mi takovéto dílo z 18. století zalíbilo. Příjemně mě překvapilo a četlo se rychle. Navíc téma lásky a problémů s ní spojenou jsou vždy nadčasové, akorát jejích řešení by se v dnešní situace rozhodně lišilo. Tato kniha je skvělou ukázkou preromantismu.
Překvapivě čtivá kniha, navzdory svému stáří dokáže romantikům a rozervancům promluvit z duše.
Jedu domů, je nádherné jasné počasí, sluneční paprsky se odráží od sněhu jako od zrcadla. Otvírám knihu a když ji začínám číst přeju si jenom jediné, být s Wertherem a obejmout ho.
Podle Alberta Camuse „existuje jediný skutečně vážný filozofický problém, a to je sebevražda.“
Je to vůbec pravda? Doopravdy, byla tady ta situace tak bezvýchodná, aby se Werther zabil?
Bohužel pro nás, dnešní myšlení lidí je úplně jiné, jsme až moc racionální a zapomínáme v koloběhu této zrychlené doby na naše city. Nedokážeme být spřízněni s přírodou, nedokážeme jí naslouchat a odívat se její nesmrtelné kráse. Nedokážeme naslouchat svému srdci, a tak myšlení Werthera v této knize odpovídá úplnému opaku dnešního myšlení zmatených lidí, kteří v tichosti bloudí městem se zavřenýma očima.
Klasicismus vrcholí a lidé už jsou unaveni estetikou, řádem rozumu a zkostnatělou společností aristokratů a vládnoucí třídy. Chtějí se vymanit a unášet city. V tom to duchu vzniklo v Německu hnutí „Sturm und Drang“, a tato kniha se stala začátkem a vrcholem preromantismu, obdobím mezi chladným klasicismem a bouřlivým romantismem.
Goethe napsal tuto až skoro návodnou knihu na motivy své neopětované lásky, a proto se musím zeptat sám sebe. Měl Werther představovat samotného Goethe? Bál se řešit svojí situaci tak radiálně, jak jí popsal v knize, a proto radši vymyslel smyšlenou postavu Werthera? Přeci, kdyby tato Goethova bezvýchodná situace byla totožná s Wetherovou, tak by si sám vzal život.
Když tato kniha byla vydána, prý stouplo i počet sebevražd. Jestli to je nebo není pravda nechám na každého z Vás. Já bych se vůbec nedivil. Lidé byli hladoví po citech, trpěli nedostatkem lásky a když ji ztratili, nedokázali se vymanit z tohoto pocitu neúplnosti, z tohoto pocity bez naděje, už pro ně nebylo útěchy.
Werther se i přes překážku snoubence zamiloval do dívky jménem Lotta, nejspíš se i ona zamilovala do Werthera, ale kvůli její čestnosti Werthera odmítla, a tak si vzal život. Tak jednoduché, tak prosté.
Čirá láska k ní, která znamenala všechno, jeho život, jeho vidění reality a snů. Právě kvůli ní přestal vnímat všechny krásy kolem sebe. Viděl jen beznaděj, a tak se ptám sám sebe. Doopravdy je to jediný filozofický problém? Sebevraždu vykonal s čistou hlavou, proto nemůžeme mluvit o sebevraždě ze zoufalství. Nestal se právě díky tomuto činu mučedníkem své lásky?
Člověk prý dokáže doopravdy milovat pouze jednou za život, a když o tu dotyčnou osobu přijde, celý život se plouží životem jako nemocný, neúplný. Co se stane, když se začneme ztrácet mezi realitou a iluzí? Když se vzdáme vlastního života jenom proto, abychom měli vše po čem toužíme.
Právě ve smrti se stal úplný a jeho láska se stala skutečností. To je příběh mladého Werthera. Tohle poselství nám Goethe chtěl říct. Vymanit se z realismu a reality, nesmí nás pohánět pouze chtíč po vědách na úkor svých citů.
Kouzlo pomíjivého okamžiku, protože jenom to, co jednou pomine je opravdu krásné. Musíme si uvědomit, že slovy nejde pospat žádný cit, ale pouze přiblížit čtenáři. Slova, jsou až příliš mělká.
Na závěr chci říct jen toto, přál bych si taky svého korespondenta Viléma.
Další kniha z povinné četby, kterou musím hodnotit velmi kladně. Problematika sebevražd mě obecně poměrně zajímá, dá se říci skoro fascinuje. Vždy se snažím pochopit, jaké věci mohou člověka dohnat až k takto krajnímu rozhodnutí. U Werthera se mi dostalo vcelku důkladné analýzy jeho myšlenkových pochodů a kupodivu mě nenudily ani obsáhlé popisy přírody. Rozsahově tak akorát.
Jedná se o dvoudílný román. Je to román v dopisech, který je napsaný ich formou. Wertherova povaha je vznětlivá a vášnivá a líčení jeho duševních stavů bylo velmi přesvědčivé. Knihu jsem si v minulosti půjčil od dědy. Docela mne překvapilo, že děda měl tuto knihu ve své knihovně. Kniha se mi líbila. Myslím si, že by si kniha zasloužila mnohem vyšší hodnocení v Databázi knih.
Citát z knihy, který mne oslovil:
"Vůbec si nedovedu představit, jak člověk může být tak pošetilý a zastřelit se. Už pouhé pomyšlení na něco takového se mi hnusí. "Že vy lidé," zvolal jsem, "když o něčem hovoříte, musíte hned říci: To je pošetilé, to je moudré, to je dobré, to je zlé! A co to vlastně všechno má znamenat? Vyzkoumáte tím vnitřní pohnutky toho kterého skutku? Dokážete s určitostí dovodit příčiny, proč se stal, proč se stát musil? Kdyby tomu tak bylo, nesypali byste ty své soudy tak tuze lehce z rukávu.
Zemřít! Co to znamená? Hleď, mluvíme-li o smrti, sníme.
Já jsem z této knihy nadšená. Chápu, že pro někoho je hlavní hrdina příliš ufňukaný, ale v době vzniku se tenhle typ hrdiny trpícího pro nenaplněnou lásku prostě vyskytoval a v tomto kontextu je třeba takto k hrdinovi přistupovat. Vnímat ho v kontextu tehdejší literatury, ne té dnešní - jinak to nebude fungovat. Kniha je krásně poetická, ten sladkobol a pocit nenaplněné lásky mne čímsi uhranul. Není to úplně lehké čtení, ale stojí to za to.
Některé knihy mají přesně svůj čas, kdy si je má člověk přečíst. Kdysi jsem jí četla a uznala jsem, že je momentálně vhodná doba si ji přečíst znovu. Velmi silný příběh nešťastné lásky a samozřejmě kritika tehdejší společnosti. Každý určitě zná nějakého Werthera, Lottu a Alberta, ať se v nich vidíte samy, nebo Vám připomínají někoho ve vašem okolí. Běžně se ke knihám nevracím, ale tahle si to právem zaslouží.
Moc hezký příběh a moc hezké myšlenky a názory. Otevřeně kritizuje společnost a svět, ve kterém žijem a všechny další ohavnosti. Akorát ta láska by tam vůbec nemusela být.
Štítky knihy
prvotina láska smrt trápení 18. století milostné romány romantismus německá literatura Německo romány v dopisech, epistolární rományAutorovy další knížky
| 1968 |  Utrpení mladého Werthera |
| 1973 |  Faust |
| 1982 | Faust a Markétka |
| 1974 | Spřízněni volbou |
| 1976 | Balady |
Jo, Werther je otravnej, ubrečenej a zamilovanej, ale to já jsem taky. A dopisy píšu stejně ráda jako on, takže je tahle knížka a její nimrání se v citečkách můj velký oblíbenec.