Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2497/utrpeni-mladeho-werthera-S2D-2497.jpg
4
2300
2300
Námět k románu, který založil jeho světovou slávu, Goethe načerpal při své praxi praktikanta u soudu. Kromě vlastní lásky posloužila Goethovi jako námět sebevražda jeho kolegy, mladého právníka a filozofa K. W. Jerusalema, který se zastřelil za okolností, které Goethe věrně převzal do svého románu. Utrpení mladého Werthera (1774) je kombinací románu v dopisech a románu-deníku, v němž autor dokázal geniálně skloubit díky vyprávění v první osobě bohatý vnitřní svět hlavního hrdiny, vylíčení jeho duševních stavů a autenticitu, kterou celému textu dodávají vydavatelský úvod, poznámky a závěrečná zpráva o Wertherově smrti. Na samém počátku románu popisuje Werther vzájemné vztahy zúčastněných osob a zdůrazňuje krásu přátelství a význam vzdělání pro člověka. Nečekaná láska k Lottě se postupně změní v hluboký a vášnivý, ale bohužel jednostranný cit, který nakonec narazí na hráz předsudků měšťanského světa. Wertherova subjektivita ztroskotá na objektivitě okolí, na lidech, kteří jsou jinak uzpůsobeni pro život než on. Werther sám se ztotožňuje s přírodou, trpí omezeností své doby. Jeho štěstí z lásky k Lottě se mění tváří v tvář skutečnosti v zoufalství. Dobrovolně zvolené východisko – smrt – je pro něho krokem, který ho spojí s přírodou. Jeho soupeř v lásce Albert je naopak člověk veskrze praktický, ztělesňuje měšťanský životní princip, píli, šetrnost, svědomitost, mírnost a rozumový přístup k životu. Lotta je prostá, přímá, veskrze kladná žena, která žije v souladu s okolním světem a své štěstí omezuje na oddanost rodině, i když jí Wertherova vášnivá láska odhaluje jiný svět. Pro Werthera ztělesňuje ovšem půvab ženy, jakýsi ideál ženy jedné epochy. Werther si je však velmi dobře vědom omezenosti, přehrad a hrází, které svírají „všechny činorodé a poznávací síly člověka“. Vidí, že veškerá lidská snaha směřuje jedině k tomu, aby byly ukojeny nezbytné potřeby, jež nemají jiný účel než „prodloužit naši ubohou existenci“, pokouší se najít řešení ve svém nitru a najde je ve vlastním tragickém konci. Utrpení mladého Werthera vyvolalo velký ohlas i vlnu sebevražd. Lidé se v románu poznávali a zjišťovali, že jejich vlastní prožitky nejsou banální a že osobní problémy mohou mít obecnou platnost. Mladí lidé se bouřili a toužili po velikých činech, ale nedokázali tuto touhu uplatnit a realizovat. Werther jim ukázal cestu: je možné nepodrobovat se nízkým požadavkům doby, je možné se vzepřít, vzbouřit se a před skloněním hlavy dát přednost hrdému odchodu ze života. Wertherovský příběh se svému tvůrci vymkl z rukou. V druhém, přepracovaném vydání (1787) proto považoval Goethe za nutné umístit jako motto výstrahu pro senzitivní čtenáře: „Buď muž a nenásleduj mne!“ 6. vydání... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , Aurora (Praha)Originální název:
Die Leiden des jungen Werther, 1774
více info...
Přidat komentář
Četla jsem kvůli povinné četbě. Ze začátku to bylo dobré, byly tam zajímavé myšlenky. Pak už mě Werther přestával bavit i ta jeho milovaná Lotta. Pořád poslouchat jak je božská a všechno čeho se dotkne je skvělé... Prostě jsem těmi Wertherovými dopisy a citovými výlevy nějak proplula a čekala na tu chvíli, kdy konečně přiloží pistoli ke svému spánku a zmáčne spoušť....
Tak tahle kniha mě nenadchla. Jednak mi neseděla ta forma dopisů a Werther se svými citovými výlevy mě zkrátka štval. Soucítit jsem s ním nedokázala, naopak jsem měla chvílemi chuť zvedat oči v sloup. Čtení mě nudilo, i když pravda, že jsem to tak vcelku čekala.
Werther je vším, čím nechcete být, pokud jste nešťastně zamilovaní. Nemůže za to fakt, že jste ten příběh už tisíckrát slyšeli, ale marné doufání, že po tisící prvé přinese nějaký nečekaný prvek, byť už jen ve formě slov, kterými k vám hovoří. Místo toho však Goethe stvořil jednoho z nejnudnějších hrdinů, se kterým odmítáte soucítit, protože není nic víc než neschopný ubožák bez kousku cti a odvahy, který se jen koupe v hektolitrech patosu a sebelítosti. A pokud dílo přečtete celé, tak jen proto, že se nemůžete dočkat momentu, kdy se konečně zastřelí.
Ve svých dvaceti letech jsem se s hlavním hrdinou knihy naprosto ztotozňovala... Ve svých pětatřiceti mi to přijde naivně pošetilé... Ale proč vlastně ne?... :)
Hoodně romantiké dílo, Werther je postupem času stále více rozpolcený a hledá útěchu v přírodě. Neustále rozebírá s přítelem Vilémem své vlastní pocity, což může být místy až otravné. Jeho čin mi však nepřijde nijak racionální, pravděpodobně příliš nevyspěl. Wertherova romantická duše si ale nezasloužila jinou než velmi romantickou smrt.
Vilém má můj obdiv, já bych asi tak dobrý kamarád nebyla :D Hlavní hrdina je sebestředný, ukňouraný a nevyrovnaný... Ale... k povaze díla to prostě patří
Kniha ve mě nezanechala pocit nadšení a jistě se k ní vracet nebudu, ale určitě patří mezi klasická díla, která stojí za to znát
Knihu jsem opět četla kvůli povinné četbě na SŠ. Werthera mi nebylo vůbec líto. Láska by podle mne měla být přeci nezištná. Poslední dopis který Werther Lotě psal mi vyloženě připadal jako by v ní měl za každou cenu probudit výčitky svědomí že si nevyvolila za muže jeho. Lotta si kvůli němu musela podle mne vytrpět mnoho velké bolesti.
Na Wertherových dopisech mě jedna věc mrzela. Vždy psal jen o sobě. Vím, že je to kniha o něm, ale občas mě zamrzelo, že se nezajímá o přítele Viléma, který by byl jistě i v dnešní době oddaným přítelem.
Navzdory tomu mě kniha zasáhla. Přemýšlela jsem na myšlenkami v dopisech, některé byly skutečně zajímavé. Zajímalo by mě, jak to dopadlo s Lottou a Albertem, ale to už se nikdy nedozvím.
Utrpení mládence Werthera bylo pro mne místy utrpení číst. Zatímco v jednom dopise bylo mnoho děje, v dalším jsem se neskutečně trápila a místy mne to až nudilo. Ze začátku mi to ani tolik nevadilo, ale jakmile se z Werthera stal mladík, utápějící se ve vlastním citovém rybníčku, měla jsem až nutkání tyhle jeho výlevy přeskakovat. Můj dojem z četby, ale nijak nesnižuje kvalitu a myšlenky obsažené v této knize. Právě naopak. Při četbě jsem si zaznamenala tolik zajímavých citátů, jako už dlouho ne.
Možná dám v budoucnu Wertherovi ještě jednu šanci.
Klasický príbeh o nešťastnej láske. Zaujímalo by, či je pravda, že po vydaní tohto diela, ľudia vo veľkom páchali samovraždy?
"Člověk se s tím musí smířit, jako pocestný, který musí přes kopec. Ovšem! Kdyby nebylo kopce, byla by cesta o hodně pohodlnější a kratší, ale když tu jednou je, nic naplat, na druhou stranu se dostat musíme!"
A tak jsem to měla i s touto knihou a naprosto souhlasím s komentářem pode mnou. Rozhodovala jsem se, jestli budou dostačující 3* nebo 4*. Ani nevím, proč jsem zvolila druhou variantu..
Začátek je mimořádně sladký. Prostě typický román, který vlastně románem nebyl, ale za to Werther se do toho pořádně vžil, a myslím, že Lotta měla pravdu v tom, že říkala, jak ho jen myšlenka na to, že ona ho nemiluje, přitahuje víc a víc, tak nějak. Prostě se do ní nadmíru zamiloval, nekonečnou, nehynoucí, neopětovanou láskou a tak podobně. Chvilkama mi lezl na nervy, tím jak vše akorát zhoršoval a dělal problémy.. a že nějaké obětování.. bože. O tom láska není. I když to popisoval moc krásně.. knihu už si asi nikdy nepřečtu, a to jsem celkem romanticky založená duše. Na mou duši. Spíš mi přišlo, že chtěl pozornost a lítost lidí okolo sebe.. než její lásku.
"... jak je člověk pošetilý, když posuzuje jiné podle sebe. A jelikož sám mám tolik práce se sebou a srdce i ducha tak rozbouřené, ach, milerád nechám ty druhé chodit, kudy se jim zlíbí, jen kdyby oni nechali mě."
Učíš nás lásce, která nehledá sebe.
To bohužel není citace z knihy, ale z jedné křesťanské modlitby. Kdyby to byla Wertherova myšlenka, neměl by pan Goethe o čem psát. Nebo by napsal úplně jiný příběh.
Romantismus je období, které by mi mělo být svými tématy blízké - příroda, vnitřní svět, vztahy. Ale pojímá je způsobem, který je mi prudce proti mysli. Období velkého klamu. (Já vím, každá doba má svůj vlastní.) Období velké projekce. Období sebestředného dítěte, které necítí a není schopno reflektovat své hranice. Období naivní důvěry v pociťované. Cit je všeospravedlňující, samospásný, nepotřebuje a nesnese ani zkoumání, ani usměrnění. A tak čteme naivní ódu na zelí a popis (jak to v závěru nazývá Lotta) nedůstojné závislosti na ženě. Protože všichni ze školy víme, jak to dopadne, musí se člověk v první části knihy trpce usmívat nad Wertherovým horováním proti neřesti špatné nálady a jak jí člověk škodí bližním - později se nijak nebude zdráhat škodit náladě svých bližních, dělat scény, obcházet kolem jako smutný duch, vyzobávat ze světa všechno negativní, jako předtím vyzobával všechno pozitivní. Kdepak, většinu času, kdy si myslíme, kdovíjak nejsme ušlechtilí, jsme prostě jenom spokojení, podotýká C. S. Lewis. Sebestředné děti. Ušlechtilost se pozná později, až spokojeni nebudeme.
Werther používá slova jinak než já. Láska... Velký klam těla, biochemický koktejl, který nás má přimět zplodit a k relativní samostatnosti vychovat potomka - to ještě není láska. Ani velký klam mysli, psychická přitažlivost, fascinace animou, prostřednictvím níž se naše nitro dožaduje uzdravení všeho zraněného a růstu všeho nezralého - ani to ještě není láska. Jsou to výzvy k jednání, nikoli útočiště k spočinutí. Velký klam je třeba prohlédnout. Láska... Láska pro mě neznamená zmocnit se druhého a nacpat ho do škatulek svých představ a požadavků. Právě naopak, láska znamená nacpat do ohrádky své vlastní ego, zavřít závoru a vytvořit tak prostor, ve kterém druhý může existovat takový, jaký je. A Wertherova sebevražda jako oběť z lásky? Další velký klam. Je to skutek krajního odepření se druhému, je to obvinění bez možnosti obhajoby, součást boje o moc - ať už jde o kontrolu (iluzi kontroly) nad druhým, nebo nad svým životem. Láska neničí, nerozvrací, nezmocňuje se násilím, lstí nebo alespoň symbolicky toho, co není dáno dobrovolně. Četla jsem v životě mnoho krásných filosofických či náboženských textů o interpersonalitě, o lásce. Budu se muset k některému z nich vrátit, abych si spravila chuť.
Hrdina knihy měl příležitost, kterou v životě dostane většina z nás - příležitost učit se lásce, která nehledá sebe. Místo toho ho slyšíme říkat a v život vtělovat: "Copak děti nesahají po všem, co vidí?"
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Naprosto perfekní, obsahuje vše, co by podle mého kniha měla mít. Pro citlivé duše se sklonem k depresím ideální.
Tuhle klasiku naprosto miluji!!
Sice Werther byl chvílemi vážně protivný.
Ale jeho city k Lottě mě vážně dostaly, celková jeho oddanost a zamilovanost.
Rozhodně doporučuji!
Werther mi byl navzdory tomu, že se právem pokládám za citlivku, nesmírně protivný. Mám ráda vývoj postav, a zde se milý Werther jen válí na břiše a u nosu má sople, protože vdaná dívenka si z jeho intelektu a prudkosti vášní nesedla na zadek.
Dějově slabý, nicméně Goethe dobře ztvárnil unikátní příběh nešťastné lásky - Werthera a Lotty. 3/5
Kniha, jež byla schopna způsobit vlnu sebevražd a upřímně se ani nedivím. Goethe nám zde předkládá v zásadě velmi okoukaný motiv nešťastné lásky. Tak čím se zrovna mladý Werther tak moc liší?
Jednoduše úplně vším. Ať již mluvíme o poetickém jazyce, krásných popisech přírody či o beznaději a utrpení jednoho mladíka.
Co je však nejvíce fascinující, je psychologické vyobrazení našeho mladého hrdiny od jeho šťastných začátků doprovázených čerstvou zamilovaností přes absolutní beznaděj z neopětované lásky, až po úplný klid na duši poté, co se rozhodne spáchat finální čin.
A pokud čtenář prožívá podobná muka jako mladý Werther, opravdu se může zdát sebevražda snadným řešením, neboť poskytne tolik žádanou útěchu a klid. Nikdy mě nepřestane fascinovat, jak moc emoce ovlivňují naše životy a jak moc knihy ovlivňují naše emoce...
Štítky knihy
prvotina láska smrt trápení 18. století milostné romány romantismus německá literatura Německo romány v dopisech, epistolární rományAutorovy další knížky
| 1968 |  Utrpení mladého Werthera |
| 1973 |  Faust |
| 1982 | Faust a Markétka |
| 1974 | Spřízněni volbou |
| 1976 | Balady |
Klasiku mám ráda, ale tohle mi nesedlo. Číst tohle bylo pro mne opravdu utrpením.
Doporučuji jiné knížky k maturitě, za mne opravdu ne.