Úvod do neštěstí
Paul Watzlawick
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30418/uvod-do-nestesti-30418.jpg
4
48
48
Kultovní kniha amerického psychologa rakouského původu značné části čtenářů ukáže, v kolika disciplínách aspiruje na nešťastníka a jak se v nich zdokonalit. Metody jsou to jednoduché, hojně užívané a člověku se dostane podrobného návodu, jak na to. Vše je odkoukáno z praxe a ověřeno. V podobném duchu pak na Úvod do neštěstí navazuje pokračování s názvem Všechno dobré je k něčemu zlé, kde se může již zkušený a proškolený nešťastník pokusit najít „patent“ na rozum. Příkladem komunikačního cvičení nešťastníka-začátečníka může být následující: „Řekněte, nebo udělejte něco, co může být chápáno vážně, ale také v žertu. Podle toho, jak vám partner odpoví, napadněte ho, že buď zesměšňuje vážnou věc, nebo že nemá smysl pro humor.“ ... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2010 , PortálOriginální název:
Anleitung zum Unglücklichsein, 1983
více info...
Přidat komentář
Na první dobrou mi knížka udělala nepříjemný pocit. Je to skutečně psáno tak, že autor nás učí, jak být nešťastný. Takže se pořád objevují doporučení, jak se víc poškodit. Četla jsem to jako odbornou knížku, s odstupem, přesto mi to bylo nepříjemné. Musíte si to stále převádět do pozitivní roviny. Navíc z knížky zaznívá takový nehezký, kritický vztah k lidem, kteří si takto škodí. Tenhle postoj jsem si nechtěla odnést. I když se to tváří, jako ironie, z mého pohledu je to kniha plná ošklivého vztahu k lidem, kteří se z pohledu autora nechovají správně. Kdybych to nepotřebovala, nečetla bych.
Jsou zde popsány různé strategie, kterými si můžeme škodit. Ty si jsou velmi blízko a trochu pochybuji, jestli je jejich oddělení nějak užitečné (uctívání minulosti vs. obracení se do minulosti). Členění kapitol mi taky není úplně jasné. Některé zmínky jsem vůbec nepochopila (např. tu o židovských matkách, které nemusejí být ani matky ani židovské - není vůbec jasné, jak se tato citace vlastně váže k tématu kapitoly).
O autorovi celkově mám výborné mínění, ale tohle je velmi slabé. Lze tam velmi opatrně načerpat nějakou inspiraci.
V předmluvě překladatele k druhému českému vydání se píše: Sama myšlenka konstruování si vlastní neurózy je nadčasová a ani dvacet sedm let od původního vydání nepotřebuje odbornou korekci.
A tak mi bylo nastíněno, o co v knížce půjde. Ale stejně jsem to nakonec úplně nepobrala. Kniha se jeví jako humorné dílko plné nadsázky, které radí čtenářům, jak si život pokazit. To se četlo sice pěkně, ale snažit se neustále slova autora překlápět do smyslu, co si z toho mám odnést, bylo náročné a občas jsem se v tom ztratila. Tak nakonec nevím, bylo cílem jen pobavit nebo i něco víc?
Táto útla knižka plná paradoxov je napísaná tak paradoxne, že keby autor neumiestnil prvý paradox hneď do názvu (úvod do nešťastia je súčasne úvodom do šťastia), bolo by to asi paradoxom. Pri paradoxoch ešte zotrvám, pretože cieľ knihy autor prezrádza až v doslove prostredníctvom Dostojevského a síce: "Všetko je v poriadku...všetko. Človek je nešťastný, pretože nevie, že je šťastný. Len pre to! To je všetko. Komu to dôjde, hneď sa stane šťastným..." Autor sa teda podujal odhaliť skryté šťastie analýzou nešťastia...je to dialektika negáciou, kedy sa snažíme priblížiť k fenoménu jeho protikladom. Čo je šťastie? Skúsme na to odpovedať tým, že poukážeme na to, čo šťastie nie je..."Negatívne myslenie, ktoré nepozná hranice: kto hľadá, ten nájde." Som úprimne rád, že som knižku nečítal skôr, mnohé by mi ostalo skryté, súčasne som rád, že som ju už prečítal, mnohé potvrdila, prípadne bola podnetná. Odporúčam, napriek zdanlivo jednoduchému žánru, čítať pomaly. Totiž parodizovaná absurdnosť sa niekedy priveľmi prelína so serióznosťou a čitateľ sa môže ľahko stratiť. Záverom teda knihu globálne odporúčam - 100%, pripomenula mi tiež obľúbený aforizmus od Tomáš Janovica - "Každý chce byť dieťaťom šťasteny. Nikto otcom."
Velmi dobrá kniha, podtrženo, sečteno: stojí za to jí přečíst. I pro specialistu v oboru psyché je podnětná, natož pro laiky. Autor ví, o čem píše a navíc má dar to zhutnit do útlé, nadupané knížky, s určitým humorem jemu vlastním.
Knížka do tramvaje. Vtipná, ale zároveň velmi poučná. Ne že bych se dozvěděla něco úplně nového, ale v těch popisovaných situacích jsem se - bohužel! - až moc dobře viděla.
Výborná a poučná kniha. Člověk si po přečtění něco odnese. Částečně funguje jako psychoterapie.
Do tohoto se člověk musí začíst. Pokud ne, tak to drhne a nejde nám to. Zajímavě podaný recept na vytváření si neštěstí.
Tak možná jsem už na úrovni pokročilých nešťastníků - přišlo mi, že kniha spíš popisuje mé myšlenkové pochody, než že by mě s něčím do-neštěstí-zavádějícím seznamovala. :D A taky, pokud jste četli Jak skutečná je skutečnost, je tato kniha už asi zbytečná, protože v ní Watzlawick používá hodně (HODNĚ) stejných příkladů, které předtím používal k poukázání na dvojsmyslnost konverzace, ale.. Úvod do neštěstí je vlastně taky v podstatě o interpretaci skutečnosti, takže proč ne, akorát nedoporučuji číst hned pár dní po sobě. :D ..
nic moc - kniha mluvila jen v obecných pojmech, nic co by mě nějak obohatilo, jsem v ní nenašla.
Podle vyjádření samotného autora jde o „úvod a praktickou příručku“. Nejde o nic menšího než „hodit světu záchranný kruh, jinak se utopí v záplavě návodů na štěstí“. Tato mistrovská miniatura čítající 70 stran ve mne zanechala hluboké stopy na celý život, a to nejen proto, že vtipnou formou seznamuje s nejvýznamnějšími myšlenkovými pochody, které nás mohou obrátit v dokonalé nešťastníky. Autor jaksi „za oponou“ i mezi řádky nastiňuje co si snad lze představit za tak nejasným pojmem, jako je „štěstí“. A protože tento problém pochopitelně ustavičně uniká jednoduchému a pozitivnímu řešení, je tato kniha rozhodným přínosem do zlatého fondu „návodů na neštěstí“. Knihu doplňují kongeniální koláže M. Hauptycha. Rád vzpomínám, jak jsme na počátku devadesátých let, kdy kniha poprvé vyšla, inspirovaně diskutovali o konstruování našich intrapsychických procesů. Povinná četba pro zájemce o psychologii a filozofii, ale hlavně pro každého „adepta neštěstí“. Dávám 5*
Štítky knihy
verbální (slovní) komunikace konstruktivismus (sociologie)
Autorovy další knížky
| 1994 |  Úvod do neštěstí |
| 2011 | Pragmatika lidské komunikace |
| 1998 | Jak skutečná je skutečnost? |
| 1995 | Všechno dobré je k něčemu zlé aneb Řešení paní Hekaté |
| 2012 |  Umění změny |
Je to taková jednohubka (necelých 100 stran), u které se člověk může místy pobavit, ale hlavně zamyslet nad chováním svým, ale i lidí okolo. Hlavně systém "hry" mě zaujal a přivedl k tomu, že si od autora asi ještě něco přečtu :-).