Úvod do neštěstí přehled
Paul Watzlawick
Kultovní kniha amerického psychologa rakouského původu značné části čtenářů ukáže, v kolika disciplínách aspiruje na nešťastníka a jak se v nich zdokonalit. Metody jsou to jednoduché, hojně užívané a člověku se dostane podrobného návodu, jak na to. Vše je odkoukáno z praxe a ověřeno. V podobném duchu pak na Úvod do neštěstí navazuje pokračování s názvem Všechno dobré je k něčemu zlé, kde se může již zkušený a proškolený nešťastník pokusit najít „patent“ na rozum. Příkladem komunikačního cvičení nešťastníka-začátečníka může být následující: „Řekněte, nebo udělejte něco, co může být chápáno vážně, ale také v žertu. Podle toho, jak vám partner odpoví, napadněte ho, že buď zesměšňuje vážnou věc, nebo že nemá smysl pro humor.“ ... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2010 , PortálOriginální název:
Anleitung zum Unglücklichsein, 1983
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Úvod do neštěstí. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
Na první dobrou mi knížka udělala nepříjemný pocit. Je to skutečně psáno tak, že autor nás učí, jak být nešťastný. Takže se pořád objevují doporučení, jak se víc poškodit. Četla jsem to jako odbornou knížku, s odstupem, přesto mi to bylo nepříjemné. Musíte si to stále převádět do pozitivní roviny. Navíc z knížky zaznívá takový nehezký, kritický vztah k lidem, kteří si takto škodí. Tenhle postoj jsem si nechtěla odnést. I když se to tváří, jako ironie, z mého pohledu je to kniha plná ošklivého vztahu k lidem, kteří se z pohledu autora nechovají správně. Kdybych to nepotřebovala, nečetla bych.
Jsou zde popsány různé strategie, kterými si můžeme škodit. Ty si jsou velmi blízko a trochu pochybuji, jestli je jejich oddělení nějak užitečné (uctívání minulosti vs. obracení se do minulosti). Členění kapitol mi taky není úplně jasné. Některé zmínky jsem vůbec nepochopila (např. tu o židovských matkách, které nemusejí být ani matky ani židovské - není vůbec jasné, jak se tato citace vlastně váže k tématu kapitoly).
O autorovi celkově mám výborné mínění, ale tohle je velmi slabé. Lze tam velmi opatrně načerpat nějakou inspiraci.
V předmluvě překladatele k druhému českému vydání se píše: Sama myšlenka konstruování si vlastní neurózy je nadčasová a ani dvacet sedm let od původního vydání nepotřebuje odbornou korekci.
A tak mi bylo nastíněno, o co v knížce půjde. Ale stejně jsem to nakonec úplně nepobrala. Kniha se jeví jako humorné dílko plné nadsázky, které radí čtenářům, jak si život pokazit. To se četlo sice pěkně, ale snažit se neustále slova autora překlápět do smyslu, co si z toho mám odnést, bylo náročné a občas jsem se v tom ztratila. Tak nakonec nevím, bylo cílem jen pobavit nebo i něco víc?
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Úvod do neštěstí v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 77x |
| ve Čtenářské výzvě | 8x |
| v Doporučených | 11x |
| v Knihotéce | 14x |
| v Chystám se číst | 49x |
| v Chci si koupit | 16x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 1994 |  Úvod do neštěstí |
| 2011 | Pragmatika lidské komunikace |
| 1998 | Jak skutečná je skutečnost? |
| 1995 | Všechno dobré je k něčemu zlé aneb Řešení paní Hekaté |
| 2012 |  Umění změny |
Je to taková jednohubka (necelých 100 stran), u které se člověk může místy pobavit, ale hlavně zamyslet nad chováním svým, ale i lidí okolo. Hlavně systém "hry" mě zaujal a přivedl k tomu, že si od autora asi ještě něco přečtu :-).