Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/365409/bmid_uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii-E7V-365409.jpg
4
1687
1687
Mladý poutník Ladislav Zibura se vydal pěšky probádat Kavkaz. Očekával nenáročný výlet, situace se mu ale brzy vymkla z nohou... Po dvojici bestsellerů 40 dní pěšky do Jeruzaléma a Pěšky mezi buddhisty a komunisty přichází princ Ládík s další knihou. V netradičním cestopise Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují. Používá slovní hříčky a nebojí se ani popkulturních narážek.... celý text
Přidat komentář
Druhý cestopis od Zibury, který jsem četla a musím říct, že 40 dní pěšky do Jeruzaléma se mi líbilo více. I přesto jsem si však čtení užila, nechyběl vtip a nadhled + celá kniha byla doplněna nádhernými ilustracemi. 4/5
Rozečteno, nedočteno. S každým dílem klesal můj čtenářský zážitek až do té míry, že tuhle cestu prostě nedokončím. Pro mě se koncept vyprázdnil a už raději čas na čtení věnuju jiným stránkám.
Krásná oddechovka, u které jsem se příjemně pobavila a měla možnost poznat alespoň zprostředkovaně zeme a její obyvatelé, které by mě navštívit nenapadlo.
Trochu jsem dle nadpisu čekala nějaké drama, ale je to spíš takový bulvární zavádějící titul.
Jsem zvědavá i na další knížky, které jsem si během čtení této pořídila (originál i s podpisem Prince Ladika, kazit oči si nebudu ????) a čekám na novinku, kterou už mám predobjednanou. Docela by mě zajímalo, jestli má Ladik přirozený talent se k někomu vnutit, aby ho pohostil nebo jsou lidé jiných kultur fakt tak "jiní"..na druhou stranu bych po tomto dobrodružství měla obavy, abych se po návratu domů nemusela zapsat na seznam cekatelu na nová játra.
Jo a nemohu si odpustit.. Ale místo těch podivných obrázku, bych radši viděla autentické fotky...
Každopádně doporučuji.
Knihu jsem nečetla, ale poslouchala jako audio knihu. Zpětně jsem za to ráda. Kniha nebyla špatná, ale mám asi raději dějové knihy s vývojem. Proto jsem ráda, že mi tato kniha vyplnila chvilky, kdy jsem se nemohla na 100% soustředit (běh, uklízení atd.), protože je nenáročná a když se při poslouchání na chvíli zamyslíte nad něčím jiným, nic vám neuteče.
Tak tohle nešlo. Pokud je Arménie a Gruzie založena jen na popíjení alkoholu, už vím, že tyhle země nikdy nenavštívím. I když ta příroda, kterou autor popisoval, byla úžasná! Vůbec by mi nevadilo, kdyby ji popisoval až do konce a příběhy z alkoholového opíjení úplně vynechal. Kniha by byla o tolik zajímavější.
Moje prvni setkani se Ziburou. Nebylo to spatne, ale cekala jsem vic. Vybrala jsem si prave tutto knihu, protoze Gruzii bych rada navstivila a doufala jsem, ze se o ni dozvim neco vic. Bohuzel mi ta cast o Gruzii prisla nic moc, chvilemi jsem se musela nutit do cteni. Druha cast z Armenie byla moc fajn. Takze asi takove 3.5 hvezdicky, do dalsich autorovych knich se ale nepohrnu.
Ano, stále se skloňuje slovo stakan. Nicméně nedávno jsem měla možnost Gruzii navštívit a proto jsem se při tom při čtení jen usmívala a říkala si, že je to pravdivě popsané. Pro kochání se krásnou přírodou je stejně nejlepší se zajet přesvědčit na vlastní oči.
Jak se Mašina Láďa propil Arménií a Gruzií. Dvě třetiny knihy jsou vzpomínky na pitky s obyvateli Kavkazu, ale Láďa je zvládl popsat s humorem a určitým nadhledem. O Gruzii se toho z knihy moc nedozvíte, Arménie je zmíněna trochu podrobněji a nejvíce prostoru dostal Náhorní Karabach. Spíše než cestopis mi to připomnělo sociální sondu. Jsem ráda, že jsem strávila několik večerů s tak vřelými a přátelskými lidmi.
První knížka od autora, a jen kvůli Klubu milovníků knih. A asi i poslední. Zaujal mě vlastně jen na začátku jedním vtipem a na konci, kdy zjistil že všude dobře, doma nejlíp. Sice pěkně popsaná krajina a vlastně i mentalita lidí které potkával a ano alkohol sbližuje, ale všeho moc škodí.
Poslechnuto jako audiokniha a musím říct, že to bylo vtipné, i když malinko nuceně. Také svižné a zábavné. Do auta ideální, i když člověk stojí v koloně na D1, má najednou pocit, že zažívá velké dobrodružství a brázdí cesty někde po Arménii.
Nejslabší kniha, kterou jsem od autora četla. Tyto země mají určitě co nabídnout, tradici, kulturu, přírodu, … Škoda, že se tomu autor více nevěnoval. Příběhy z popíjení alkoholu byly zbytečné a únavné.
Třetí kniha od Prince Ladislava už pro mě nebyla tak vtipná a zajímavá jako předchozí 2 knihy. Bylo to vesměs o alkoholu :-D ja pořádně ani nevěděla kde Láďa zrovna je nebo kam míří dál. Bylo to fajn čtení ale musela jsem to pokládat jinou knihou abych to zvládla dočíst.
První moje kniha od Ladislava byla 40 dní pěšky do Jeruzaléma a byla jsem z ní nadšená moc se mi líbil styl a humor s jakým byla napsaná.... Tak jsem se na další putování s Ládíkem opravdu těšila, bohužel tento výlet do "krajiny alkoholového opojení" mě moc nenadchnul...
Bohužel v této knize aby člověk humor pohledal... Ladislav je v podstatě celou dobu v lihu a dost se divím, že vůbec svou cestu dokázal zrekonstruovat... Dozvíme se hlavně to, kde a s kým Láďa pil. Vypovídá to samozřejmě i o kultuře Arménie a Gruzie, avšak už to nemá toho humorného ducha.
Štítky knihy
Arménie humor cestopisné příběhy cestopisy Gruzie pěší turistika Zakavkazsko
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Spisovatel Ladislav Zibura je nejen skvělým vypravěčem, ale pro mě i vzorem odvahy. Spát venku pod širákem a přitom se nebát o své věci. Nebo nastoupit k nějakému neznámému opilci do auta a nechat se odvést na nějaké místo je pro mne vrcholem odvahy na cestách. Já osobně bych se nenechala svést cizím člověkem i kdyby byl střízlivý natož opilý. Už podle anotace tedy můžeme soudit, že se nejedná o cestopis, který čtenářovi popisuje nejznámnější památky a hlavní turistická místa. Jedná se o ten typ cestopisu, ze kterého se dozvíte maximum o kultuře a místních lidech. A to je pro mě to pravé.
Pokud i vy raději v cizině chcete zapadnout do davu a dovolenou jste měli nic moc, přečtěte si jednu z knih prince Ládíka. Na stránkách jeho děl se vám nabízí dovolená daleko za hranicemi ČR.