Svobodnej národ
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286063/bmid_svobodnej-narod-Fik-286063.jpg
5
765
765
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 30. díl >
Na křídových pláních nazývaných Vysočina jsou čarodějky zakázané - ode dne, kdy v lesích zmizel baronův syn. Kromě toho, každá čarodějka ví, že křída je pro čarovaní nevhodná. Devítiletá Tonička Bolavá si myslí, že její babička - moudrá pastýřka - byla čarodějkou, ale babička je mrtvá a když se teď začnou dít podivné věci, musí si Tonička poradit sama. Nejdříve se v říčce objeví podivná obluda, pak na souši bezhlavý jezdec a nakonec tvorové ze všech nejpodivnější - malí modří lidičkové v kiltech, Svobodnej národ, kteří si hledají novou Keidu, tedy královnu. Jsou to Nac mac Fíglové, pidimužíci, neboli jak si často sami říkají "špirkové", kteří jsou nejšťastnější, když mohou krást, pít a bojovat. Pak se ztratí Toniččin mladší bratříček Čestmír, a má-li ho Tonička zachránit před královnou víl, musí spojit své síly s Nac mac Fígly...... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2004
,
Talpress
Originální název:
The Wee Free Men, 2003
více info...
Přidat komentář
Další krásný díl z koutů zeměplochy. Miluju NacMacFígly a jejich mluvu. Chyběly mi sice klasické příběhové postavy, ale i tak byl příběh o Toničce čtivý i zajímavý.
Chtěla jsem po přečtení Pratchettova životopisu poznat jeho tvorbu pro mladší čtenáře....audiokniha je výborně načtena Terezou Dočkalovou, ocenila jsem humor i Toničku, samozřejmě smekám před luxusním překladem pana Kantůrka, ale děj mi chvílemi přišel zmatený a natahovaný. Sny ve snech mě nebraly. Chyběla mi jasnější či lákavější struktura přesahu. Humor, byť luxusní, nestačí. Ještě zkusím další díl v papíru.
"My truchlíme pro ty, kteří museli zůstat tady. Mrtví nepotřebují naše slzy. Pláčeme jen kvůli sobě."
"...a voni mě důle hrať nenechajů protože řékajů, že moje hrátí je jak dyž sa pavůk pokůší ubzdít ušiskama paňo!"
3/4
Poslechnuto jako audiokniha a musím říct, že jsem udělala dobře a vřele doporučuji všem fanouškům Úžasné Zeměplochy ;) buď jsem se strašně chechtala díky Nac mac Fíglům (boha ten jejich jazyk je něco úžasného) nebo jsem byla v napětí a fandila Toničce ;) knihu načetla paní Tereza Dočkalová a bylo to fantastické a úžasně pratchettovské :)
Další skvělý příběh ze Zeměplochy a stále více se musím obdivovat panu Kantůrkovi, jak si poradil s mluvou hodně zajímavého národa Nac mac Fíglů.
Hlavní hrdinka je úžasná a obdivuhodná na tak mladou dámou. A jak si poradila se svatbou mě hodně pobavilo, stejně tak její názory, třeba na pohádky. A rozhodně bych se ráda někdy podívala na tržiště účitelů, potřebovala bych koupit tu znalost o odhalení tajemství středníku, kořenovou zeleninu mám :-)
Tonička je velmi praktická a všímavá. Prostě ideální materiál na čarodějku ve všech směrech. Ačkoli je kniha pro mladší čtenáře není to žádná pohádka pro děti. Užije si ji i dospělý. V některých částech jsem přemýšlela, zda jsou jednodušší na pochopení pro děti nebo dospělého. Jako u všech knih Terryho Pratchetta je třeba i tady trochu zapřemýšlet. Humor a poznámky jsou samozřejmě přizpůsobeni postavám. Celkově se mi kniha líbila a těším se na další díl s Toničkou Bolavou.
Ještě než jsem četla tuto knihu narazila jsem v životopise autora na poznámku, kterou udělal na adresu scénáře možného zfilmování Toničky a po přečtení knihy se není čemu divit. V takových chvílích je člověk rád, že některé filmy nespatří světlo světa.
Tak jako miluji všechny knihy od Terryho Pratchetta tak miluji i tuto.
Byla to moje první přečtená kniha od něj a navedla mě do světa Zeměplochy, který jsem si zamilovala
Jubilejní třicátý díl Zeměplochy je určen i pro trochu mladší čtenáře, ale kromě jedenáctileté hlavní hrdinky a absence dospělejších vtipů to není až tolik znát - kniha mi občas trochu připomínala Čaroprávnost. První půlka je skvěle napsaná a plná povedených vtipů. Bohužel druhá část v říši Královny působí trochu natahovaně, závěr je ale naštěstí povedený.
Dělalo mi problém se do knihy začíst. Toto dílo mi přišlo chvilkami zmatené a roztržité. Ale i přesto má tato kniha své kouzlo a dokonce i svůj způsob humoru, který mě dokázal rozesmát.
Pratchett po Mauricovi a jeho vzdělaných hlodavcích přišel s další zeměplošskou knihou pro mládež. Svobodnej národ je první ze čtyř románů o Toničce Bolavé, mladé čarodějce žijící v horách Beranní hlavy, na Křídě, kde podle většiny starších čarodějek nemůže vyrůst silná čarodějka, protože křída je slabý drolící se nerost.
Devítiletá Tonička však o tomto názoru nic neví, a vlastně ani neví, že by se mohla považovat za čarodějku, a proto neváhá bránit svého bratříčka před mocnou královnou víl z jiného světa.
Na boj s takto mocným protivníkem naštěstí není sama, kdy jí pomáhá klan Nac mac Fíglů, národa skřítků, jejichž hlavní zábavou je boj, nejlépe s nepřáteli, kteří jsou větší než oni. Což jsou prakticky všichni, pokud se zrovna neperou mezi sebou.
Tonička se od jiných Pratchettových zeměplošských postav liší jednou podstatnou věcí – je jedinou postavou, která v knihách viditelně stárne. Je to pochopitelné, protože série o Toničce Bolavé je určena pro dospívající mládež. Hlavní postava tedy stárne společně s dětmi, pro které jsou příběhy o Toničce určené.
I proto zde Pratchett poprvé v Zeměploše používá kapitoly, aby se dětem (a rodičům) příběh lépe odděloval. A dá se zde mluvit i o jednodušším vyprávění příběhu, než je pro Zeměplochu zvykem.
Ani pro dospělého však není četba Svobodného národa v žádném případě ztráta času. Zejména si užije Nac mac Fígly a jejich mluvu, kterou Jan Kantůrek skvěle převedl z angličtiny do jakéhosi moravského hantecu s příměsí dalších nářečí. To se mu podařilo i díky tomu, že přestože drtivou část svého života strávil v Praze, nikdy neztratil spojení se svými moravskými kořeny.
Tohle je Babička dle mého gusta. Včetně vrchnosti, dvou psů, domácích prací, nepříjemné události na břehu vodního toku... Ne, samozřejmě, tohle je něco úplně jiného. Lepšího. Velmi milého a vtipného. Fíglové jsou skvělí a člověk si je nemůže nezamilovat, hrátky s kouzly, sněním a představivostí také (síla pohádek a představivosti, ke které se Terry rád vrací), do toho genius loci zeměplošské Vysočiny i návrat parazitního vesmíru a těch Čarodějek (i když v druhém případě jen na chvíli, ale i tak ve velmi silné scéně). Ano, samotný nosný děj je velmi jednoduchý a slouží (u autora už klasicky) jako nosič scének, různorodých odkazů (viz The L-Space Web), zamyšlení a vtipů, ale čte se to celé jedna báseň. Člověk by se mohl k Zeměploše vracet pořád dokola a neustále by ho bavila.
Krátce:
Kdo potkal Nac mac Fígly a nemiluje Nac mac Fígly, je pro mne podřadný tvor.
Kdo potkal Toničku a bábu Zlopočasnou a nezamiloval si je stejně jako Nac mac Fígly, je tupec.
A za tím si stojím odhodlaně jako Fígl!
Kniha ma (opäť) príjemne prekvapila, čítala sa mi veľmi dobre. Tonička je veľmi sympatická hlavná postava, oceňujem jej praktickosť a rozumnosť, ani by som nepovedala, že má iba deväť. Malí ľudia Svobodného národa, teda Nac mac Fíglové sú tiež super, aj keď na ich jazyk som si musela chvíľu zvykať a spočiatku ma rozčuľovalo, že im nerozumiem :D. Ale scény s nimi boli skutočne vtipné. Aj príbeh sa mi páčil, bol tak správne rozprávkový – zlá víla, ktorá unáša deti. Lenže keď sa Tonička dostala do jej ríše, tak už mi to prišlo trochu rozťahané a tiež som sa v tom dosť strácala, že čo sa deje v skutočnosti, čo sa deje v snoch a podobne. Ale celkovo ma kniha bavila a na ďalšiu časť, Klobouk s oblohou, sa už teším.
Za mě hodně slabá Pratchettovka... sny ve snech a může se tam stát cokoliv... kdokoliv, kdo umřel, se může vrátit, kdokoliv, kdo má velkou moc, může být přemožen devítiletou holkou... Takhle vybudovaný fikční svět prostě nedává čtenáři možnost cokoliv s těmi postavami skutečně prožívat.
"Nikdy jsem neplakala pro babičku Bolavou, protože to nebylo zapotřebí," řekla Tonička. "Mrtví nepotřebují naše slzy. Pláčeme jen kvůli sobě."
nej kniha ze zeměplochy
Tak tahle kniha bude pro me ta nejoblibenejsi z cele Zemeplochy. Tonicka je naprosto uzasna a Figlove absolutne skveli. Cely pribeh rychle plyne diky mensimu poctu stran a dobrodruzo je bezvadne. Za me pecka!
Po 15 letech znovu přečteno do výzvy (a taky proto, že sérii nemám dočtenou).
"Ti, kteří mohou se mají postarat o ty, kteří nemohou. A někdo musí promluvit i za ty, kteří nemají hlas."
"Veliká lyba!" prohlásil Čestmír znovu.
"No ano, je to velká ryba," přikývla Tonička potěšeně, "ale nejzajímavější na ní je, že velryba není ryba. Je to ve skutečnosti savec, stejně jako kráva!"
Vážně jsi právě něco takového řekla? ozvaly se její Druhé myšlenky, když se k ní obrátily pohledy všech piktmužíků a člun se začal v příboji obracet. To bylo poprvé, kdy Čestmír řekl něco, co se netýkalo sladkostí nebo čůrání, a tys ho opravila?
...
"Velká lyba plyč!" jásal Čestmír.
"Ne, je to savec jako třeba kráva -" řekla Toniččina ústa, než je stačila zarazit.
Piktmužíci na ni stále ještě zírali.
"Já jen, že by to měl pochopit správně," zamumlala rozpačitě a styděla se sama za sebe. "Je to chyba, kterou dělá hodně lidí..."
No, tak z tebe bude někdo, jako je slečna Klíšťová, sdělily jí Druhé myšlenky. Vážně o to stojíš?
"Ano," prohlásil jakýsi hlas a Tonička si uvědomila, že to byl zase její hlas. Pozvedl se v ní vztek. "Ano! Já jsem já! Jsem opatrná a myslím logicky a pečlivě si prohlížím věci, kterým nerozumím! Když slyším, jak lidé používají špatná slova, jsem nedůtklivá! Umím vyrobit tvaroh a sýr. Čtu knihy a umím je přečíst rychle! A vždycky mám v kapse kousek provázku! Takový já jsem člověk!"
Umlkla. Teď na ni užasle zíral dokonce i Čestmír. Zamrkal.
"Veliká vodní kláva plyč..." prohlásil nejistě.
"To je ono! Hodný kluk!" přikývla Tonička. "Až se dostaneme domů, dostaneš jeden bonbon."
"Nikdy jsem neplakala pro babičku Bolavou, protože to nebylo zapotřebí," řekla Tonička. "Mrtví nepotřebují naše slzy. Pláčeme jen kvůli sobě."
Dlouho, opravdu dlouho jsem se této knihy bál. Mělo to tři důvody.
Prvním byla Tonička. Bylo mi známo, že hlavním protagonistou příběhu, bude devítileté děvče. Rozumějte dítě. A já děti nemám rad. A už vůbec nemám rád děti v knihách, které čtu. Očekával jsem otravného spratka, nebo prostě něco podobného jako byla Esk v Čaroprávnosti. Ale nakonec jsem byl velice příjemně překvapen. Jako rozmazlený parchant se Marie Antoaneta – a řekněte, že to není prostě to nejlepší možné jméno! – chovala snad jenom dvakrát.
Druhým předmětem mých obav byli Nac mac Fíglové. Kdysi jsem viděl rozhovor, či přednášku pana Kantůrka, kde o nich hovořil. Když jsem se s nimi potkal v Carpe Jugullum, bral jsem je jenom jako kraťoučkou komediální vložku. Tak to měl i pan Kantůrek, předpokládaje, že už se s nimi nikdy nesetkáme. Kantůrek jim tak vytvořil opravdu unikátní jazyk. Inu, co budu povídat, jak on, tak já jsme byli překvapení Svobodným národem, kde se távají hlavním motivem. Kupodivu to však nebylo tak otravné, jak jsem si myslel. Čekal jsem, že po prvních padesáti prosmátých stránkách, začnu trpět. A ne. Kupodivu jsem si je docela oblíbil. A když mi učitelka někdy v budoucnu opět řekne pasgřivče, nevím, jestli se dokážu nerozplakat smíchy.
Třetím důvod vlastně ani nebyl důvod. Byl to pocit. Nepříjemný pocit, že s novou Zeměplošskou sérií, přijde také změna. A tato jediná obava se naplnila. Ta kniha je opravdu jiná. Pan Pratchett byl už maličko jiný. Vážnější. A rozumějte, Zeměplocha už dříve nesla různá poselství a řešila vážná témata, ale v této knize to bylo tak nějak… více cítit. Je ale důležité zmínit, že kvůli tomu kniha neztrácí na vtipnosti, vtipných scén je tam přehršel, v tomto se více méně nic nezměnilo. Ale je tam jakýsi stín…
No ale vzato kolem a kolem se opět jedná o vynikající knihu, která mě samozřejmě vábí k pozorování dalších Toniččiných osudů, líčených v následujících knihách. A tak hurá na Klobouk s oblohou.
Kristusmaríja!
Zamiloval jsem si Nac mac Figly a jejich Kristusmarja!
Sir Terence v této knize vymyslel velmi zajímavý koncept světa Královny, propojování snů. Místy jsem se i trochu bál ????
Série o Toničce Bolavé je vlastně takový spin-off Zeměplochy. Znáte takové ty televizní seriály, které profitují z oblíbenosti hlavní série, a tak vezmou některou známou a oblíbenou postavu (tady je to hlavně Bábi Zlopočasná), přidají k ní novou hlavní postavu, v tomto případě Toničku, trošku komického odlehčení (Národ) a juchú, druhořadá záležitost je na světě. Bohužel.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Když jsem kdysi četla poprvé, daly mi sny a sny ve snech zabrat. Dost jsem se zamotala. Zato vílové Nac Mac Fíglové, jejich řečňování a jejich bojové nasazení - to jsem jásala a řehtala se nahlas. A za audioknihu si paní Tereza Dočkalová zaslouží metál. Smekám, co mám zrovna na hlavě.