Farba mágie

26.12.2018

První seznámení s Pratchettem... Chvílemi jsem byla zmatená, než jsem Zeměplochu a její zákonitosti probrala, ale postavy jsou úžasné a moc mě to bavilo. Těším se na pokračování!

20.12.2018

Bohužel, ani tento pokus ze mě milovníka Zeměplochy neudělal. Je to jistě úžasný svět vytvořený s obrovskou fantazií a Mrakoplašovým a Dvoukvítkovým eskapádám jsem se mnohokrát zasmál, v druhé půlce knihy mi však jejich příhody přišly už hodně repetitivní. Chápu, že je to jen první díl obrovské ságy a Pratchett a celá Zeměplocha za ta léta urazili dlouhý kus cesty. Chápu, že je to především parodie klasické high fantasy, ta se teď už ale nepíše zdaleka tolik jako v 80. letech. Hlavní problém je totiž asi ve mě, Já prostě nejsem na literární grotesky. A tak to, co mi asi nakonec z celé knihy utkví v paměti nejvíce, bude výborný doslov Jana Kantůrka. Jsem rád, že jsem ho mohl ještě alespoň takhle slyšet.

15.12.2018

První díl Zeměplochy, který dokáže nadchnout pro čtení pokračování, ale zároveň nenasazuje laťku tak vysoko, aby v dalších dílech nešla překonat. Mrakoplaš a Dvoukvítek jsou super dvojka :)

25.11.2018

Inteligentní vtip, nadprůměrná představivost ale jinak nic víc...

21.11.2018

Barva kouzel není Pratchettova první fantasy, přeci jen měl v době jejího vydání rozjetých několik dalších sérií a samostatných knih, na kterých se mohl procvičit. Osobně se mi ale Barva kouzel vždy zdála taková neotesaná a neučesaná. Ano, poprvé se zde setkáváme s Mrakoplašem, Dvoukvítkem a hlavně fenomenálním zavazadlem, ale některé příběhové linky mizí do ztracena, nebo naopak vyúsťují ve zbytečný surrealismus. Další díly jsou pak už mnohem lepší.

18.11.2018

Poslouchal jsem jako audioknihu. Nevím co na tom Pratchettovi všichni vidí, ne že bych se nebavil, ale bavil jsem se zatraceně málo. Očekával jsem humor o kterém každý mluví, ale až na pár vtípku jsem na něj nenarazil. Jako fantasy to není špatné a autor musel mít obrovskou představivost. Pokud by moje rozhodování záleželo na četbě této knihy už bych se Zeměplochou nepokračoval, při poslechu je to mírnější a nejsem tak vybíravý, navíc Lehké fantastično jsem už nakousl v pátek při práci, takže u Mrakoplaše ještě chvíli vydržím.

01.11.2018

Při čtení Barvy kouzel, jsem došel k zjištění nepříjemné věci a to sice, že když člověk od 14 let čte prakticky jen high-fantasy, dost ho to poznamená. Neustále jsem totiž očekával intriky a zrady hlavních postav ale ty se v knihách od pana Pratchetta pravděpodobně vůbec nevyskytují.
Samotná kniha je psaná dalo by se říct velmi jednoduchým způsobem. Mrakoplaš a Dvoukvítek spolu putují, pak se ocitnou v nějaké velmi zlé situaci, ze které se ale vždy zázrakem dostanou. V podstatě je to taková pohádka, kterou bych neměl problém číst dětem před spaním. Já sám jsem, ale měl dost problém knihu dočíst protože mě to prostě nebavilo. Pana Pratchetta bych rozhodně doporučil dětem, začínajícím čtenářům fantasy a nebo lidem, kteří dokážou při čtení trochu vypnout mozek.

Knize dám samozřejmě 5*, nejsem typ člověka, který by knihu shazoval jen kvůli tomu, že mi nesedla. Napsaná je furt kvalitně. A ruku na srdce, když vejdu do knihkupectví, žádná knižní série nemá tak překrásné obálky jako Úžasná Zeměplocha. Pan Kirby udělal skvělou práci a knihy bych si jednoho dne koupil klidně jen kvůli tomu aby mi zkrášlili mou skromnou knihovnu. :)

04.10.2018

Nemůžu se rozhodnout, jestli se přikláním spíše ke 4* nebo ke 3,5*. Barva kouzel je mně zcela něčím neobvyklým a asi nejzamotanějším, co jsem kdy četla. T.Prachett měl opravdu velkou představivost, protože vymyslel úplně nové přírodní zákony, časoprostory, představy o kouzlení, jména a vůbec celou Zeměplochu. No, je to taky trochu na houby- jakoby se příběh uzpůsoboval potřebám hl. postav a všichni mohli všechno, všechno bylo možné. Na druhou stranu, příběh je díky tomu hodně pestrý. Nejvíc se mi líbil konec, přišel mi nejzáživnější, nejzábavnější a nejakčnější. Plusem byly vtipy a hlášky - jemný humor, ale vtipný.

04.10.2018

Tahle Zeměplocha není úplně taková jakou ji my čtenáři celé série známe. Je vidět, že se Terry Pratchett ještě trochu hledal. Smrť zasahuje do dění, trpaslíci jsou trochu jiní trpaslíci, mágové jsou zatím čarodějové... Prostě jeho fanouškům známá pravidla jsou v této knize pasé. Každopádně to byl po letech zajímavý návrat na začátek a jsem ráda, že Terry tak krásně vyspěl a Zeměplocha se později stala víc tím, čím je.

07.09.2018

Nespočet roztodivných stvoření, věcí, míst, zvláštností magična, časových rovin a prostorových rozměrů, a to mnohdy až na samé hranici lidského chápání, to je úžasně barevný a nezaměnitelný svět Terryho Pratchetta. Kdybych měla vyjádřit ve zhuštěné podobě své pocity po přečtení Barvy kouzel, řekla bych jen: "Byla to jízda". Dovětek: Zvláštní pozornost si u mě vysloužilo zavazadlo vyrobené z magického dřeva Myslícího hruškovníku chodící po stovkách malých nožiček... asi bych si takové také ve skrytu duše přála mít :-) Dále z mé strany bez povšimnutí rozhodně nemohla zůstat postava Smrtě, jelikož situace, ve kterých se objevila, byly více než úsměvné.

28.08.2018

Začátek úžasné série knih.

26.08.2018

K zeměplošským příběhům mě přivedl kolega v práci a dodnes mu za to v duši děkuji. Uchvácen nepřekonatelnými obálkami mistra Joshe Kirbyho (kam se hrabe současný Paul Kidby), jehož artbook marně roky sháním, jsem od kolegy jednoho dne koupil asi 20 knih Terry Pratchetta a od té doby jsem propadl plejádě prudce originálních postav a dobrodružstvím, která čtenář může zažít pouze na Zeměploše. Barva kouzel je prvotina a jako taková trpí několika málo neduhy. Pořád jde ale o fantasy, ze kterého by jiní, k uzoufání nudní, šablonovití a rychlokvaškový autoři, mohli čerpat minimálně na deset dalších knih. Tolik nápadů mistr Pratchett dokázal vtěsnat na pouhých 290 stránek. Terry Pratchett byl jen jeden a já děkuji za to, že vdechl život nezapomenutelným postavám, křivolakým uličkám, kontinentům a galaxiím!

24.08.2018

Po velmi dlouhou dobu se mi příběhy ze Zeměplochy vyhýbaly a místo toho jsem byl lapen v síti fantasy poněkud vážnějšího rázu a jsem rád, že se ke mně svérázná dvojice Mrakoplaše a Dvoukvítka konečně dostala, a našla si čas v mém přeplněném plánu toho, co číst.

Trošku mě mrzí, že se ani tak nejedná o jeden delší příběh, ale spíše o povídky jež na sebe navazují, ale ve finále vlastně dávají jeden příběhový celek, tak téměř nelze být nespokojen. Navíc se vlastně jedná o knihu, kterou autor napsal jako jistý druh „protestu“ proti všem fantasy, které se berou vážně a musím podotknout, že humorem a vtipnými situacemi toto dílo jen oplývá a po přečtení prvního příběhu z tohoto prazvláštního světa se vůbec nedivím, že má Terry Pratchett tolik oddaných fanoušků a i přes mé původní obavy, zdali se mi bude parodie na fantasy žánr líbit, se pravděpodobně brzy k těmto fanouškům sám připojím...

11.08.2018

Tak jsem se konečně dostala taky k ZEMĚPLOŠE. Bohužel jsem se sem tam v ději ztrácela.. Ale jak jsem si pročítala komentáře, první díly jsou slabší.. A tak dám dalším dílům šanci a uvidím.. ;)

30.07.2018

Jsem trochu zklamaná...Čekala jsem něco víc, především kvůli všudypřítomné chvále na Zeměplochu. Místy jsem se opravdu bavila a děj dobře odsýpal, ale většinou jsem se nudila. Možná by pomohlo rozdělení do kratších kapitol. Ale vyzkouším ještě pár dílů...

18.07.2018

Výborný! Fantasy skvěle a vtipně napsaný. Příběh vás úplně vtáhne do děje. Mrakoplaš a Dvoukvítek jsou skvělá dvojka.

11.07.2018

Známý o ní mluvil, vychvaloval ji a já se nadchla, ale po přečtení tápu. Asi mě úplně neuchvátila, ale příběhy Mrakoplaše a Dvoukvítka jsou super. Po přečtení komentářů tady dám Zeměploše ještě jednu šanci.

02.07.2018

Vždy, když se mě někdo zeptá, jakou první Zeměplochu by si měl přečíst, tak mu doporučuji Soudné sestry nebo Stráže! Stráže! Důvodem je, že v těchto pozdějších knihách má Terry Pratchett svůj svět vymyšlený a neodchyluje se od charakteristiky svých postav. Barva kouzel je spíše než románem souborem povídek, které na sebe lehce navazují. Celý příběh tohoto románu je skečovitý a cílí více na humor, než na ucelený příběh. V první kapitole se seznámíte se základy zeměplošského světa, který by se dal považovat za parodistický odraz toho našeho. Také se zde seznámíte s (anti)hrdinou Mrakoplašem a turistou Dvoukvítkem. Druhá kapitola je parodií na Lovecraftova Ctulhu a třetí se zase velmi podobá Drakenům z Pernu od McCaffreyové. Poslední kapitola se pak odehrává na okraji Zeměplochy. Všechny tyto kapitoly jsou spojené postavami Mrakoplaše a Dvoukvítka, kteří tato dobrodružství zažívají po celé Zeměploše. Jedná se také o jediný zeměplošský román, který má otevřený konec, proto je vhodnější mít rovnou po ruce i druhý díl Lehké fantastično, abyste mohli ve čtení hned pokračovat. Pokud máte pocit, že vás Barva kouzel příliš neoslovila, zkuste dát Zeměploše další šanci a přečtěte si Soudné sestry (pokud vás více vábí parodie na Shakespeara) nebo Stráže! Stráže! (pokud dáváte spíše přednost noirovským detektivkám). Až poté můžete říct, že Zeměplocha není světem pro vás.

29.05.2018

Jedna z mála knížek, které jsem kvůli své naplánované manuální práci musela absolvovat v audio verzi. Rozhodně ale nelituji, verze čtená přímo panem Kantůrkem je prostě úžasná. Miluju "packala" Mrakoplaše a jeho rozhovory se Smrtěm, zbožňuju slovní hříčky (takové poji-štěnic se mě bude držet asi hodně dlouho) a těším se na další díly. Audio kniha byla doplněna o půlhodinový rozhovor s panem Kantůrkem, který vypráví, jak se dostal k překladům a jak je těžké dělat překlad na poli fantasy literatury. I tento rozhovor bych všem vřele doporučila. Trochu mě mrzelo, když jsem viděla počty hvězdiček zde udělených, ale ať si každý dává, jak to za sebe cítí:-) Já za pět kousků.