Muži ve zbrani
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/466/zemeplocha-muzi-ve-zbrani-466.jpg
5
1532
1532
Úžasná Zeměplocha série
< 15. díl >
Staňte se členem MĚSTSKÉ HLÍDKY! Městská hlídka potřebuje MUŽE! Ale zatím má k dispozici desátníka Karotku Rudykopalssona (teoreticky trpaslíka), svobodníka Potroubla (prakticky trpaslíka), svobodníka Navážku (trolla), svobodníka Anguu (ženu... tedy alespoň většinou) a desátníka Nóblhócha (vyloučen z lidské rasy za mnohonásobné nečisté zákroky). A ti teď potřebují veškerou pomoc, kterou je možno získat, protože nad městem poletuje ďábel, ve městě řádí vrah a v ulicích je vůbec něco podivného. Patnáctý díl Úžasné Zeměplochy, v němž se setkáme s mnoha starými známými - od lady Berankinové přes rozšířenou ankh-morporskou noční hlídku až k malému, velmi zvláštnímu pejskovi. Úžasná Zeměplocha, kniha 15., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1997 , TalpressOriginální název:
Men at Arms, 1993
více info...
Přidat komentář
Naprostá lahůdka pro každého, kdo miluje humor, satiru a geniálně napsané postavy. (A v případě audioknihy i naprosto geniálně namluvené J. Zadražilem.) Příběh městské hlídky je nejen plný absurdních situací a skvělých dialogů, ale zároveň i napínavá detektivka. Doporučuju všemi deseti!
Poslouchala jsem již po několikáté ve skvělém přednesu Jana Zadražila. Miluju interakce členů hlídky mezi sebou, s obyvateli města i představiteli cechů. Závěrečný rozhovor Karotky s patriciem je k nezaplacení.
Tady se také poprvé poznáváme s Leonardem. A na své si přijdou i milovníci psů, protože Gaspoda.
Moje zatím nejoblíbenější z celé Zeměplochy. Mnohem lepší než Stráže! Stráže! Mnoho nových, zajímavých postav. A samozřejmě, Karotka. Ten je srdcovka.
Po skvělé knize Stráže! Stráže! přišli překvapivě ještě lepší Muži ve zbrani. Nejdokonalejší součástí příběhu byla paradoxně k názvu první žena v Hlídce (přestože ji termín žena zdaleka nevystihuje). Duo Terry Pratchett / Jan Kantůrek znovu udeřilo naplno a já jsem se spokojeně pochechtával od začátku až do konce. A že mi bylo sakra líto, že už je konec! Ale ono to vlastně ani nevadilo, protože autor nebyl žádný lenoch a jeho zásoba humoru (a humoru českého překladatele) neznala mezí. Časem se mi podařilo nasbírat komplet všech knih z prostředí Zeměplochy, takže je Terry Pratchett tím autorem, na něhož narazíte v mé knihovně nejčastěji.
2024/31
Hlídka se nám rychle formuje v tu úžasnou skupinu, která se z stane během příštích dílů. Nově představené postavy jsou skvělé. Angua, Navážka, Potroublo... všichni. Úžasný vývoj má v tomhle díle i Elánius - respektive čtenář se dozví věci, které jsou pro jeho dokreslení naprosto zásadní. Od jeho teorie o botách až po to, za co utrácí výplatu. Potroublo a Navážka mají úžasnou dynamiku, a totéž platí pro Karotku s Anguou.
Druhá městská hlídka je podle všech očekávání super. Ansámbl se rozšiřuje a postavy již známé dělají v životě pokroky (kromě desátníka Nóblhocha). Terry opět naprosto nekutečným způsobem kočíruje dynamiku a chemii postav. Muži ve Zbrani je ve svém jádru satira na téma etnických menšin, stejně jako další vydařená detektivka. Těším se už teď na Nohy z Jílu, protože to vypadá, že se osazenstvo hlídky ještě o pár individuí rozroste.
(SPOILER)
Fantastická kniha z Úžasné Zeměplochy s obrovským kulturním a hlavně morálním přesahem. Chemie postav funguje dokonale, detektivní příběh je napínavý, přechod od Sherlocka Holmese k Noir detektivce v kombinaci s honičkou a přestřelkou à la divoký západ, senzace.
Dějové a vztahové linie mě fakt bavily, Potroublo s Navážkou, Elánius s Havelockem, Karotka se všemi..., Tračník a Nóblhóch jako kontrolor ve zbrojnici.
A pak jsou tady ty silné momenty, které dokreslují charakter mých oblíbených postav, když zjistíte jaký pokoj má Samuel Elánius, co dělá se svým žoldem, jak dlouho mu vydrží boty nebo v jaké spí posteli, tak prostě musíte zamáčknout slzu.
"Nemohu, vám to dovolit, kapitáne. To by byla vražda,"
..klink, cink...
"Vy by jste mě zastavil, že?"
"Ano."
...cink...cink
Elánius maličko pootočil hlavu.
"Zabil Anguu. To pro vás nic neznamená?"
...cink...cink...cink...cink...
Karotka přikývl. "To ano." Ale osobní, to neznamená vždycky totéž co důležité."
Kantůrkův překlad vyzrál jako Jimkin Bearhugger's Whiskey a drop before ye go, aged 8 minutes. Dal bych si kapku té Medvíkovy.
Díky Podivnému regimentu a hlasu Jiříka Pobudy jsem rozkryla další společenství Zeměplochy. Teď už jedu městskou hlídku jednu po druhé a užívám si její personální rozmanitost i samotný děj a jeho fáze, boty, které čtou místopis Ankh-Morporku, Karotkovu přirozenou autoritu, přátelství trpaslíka s trolem i Elániův osud. Ostatně Elánius se vedle Mrakoplaše, Smrtě a Morta pasoval mezi mé nejoblíbenější postavy Zeměplochy.
Já prostě ten styl psaní miluju. Ten vtip, sarkasmus, děj...prostě naprostá paráda. Poslechnuto jako audiokniha a opět skvěle namluveno panem Zadražilem...ten chlap se pro to prostě narodil, říkám to pořád.
Co napsat ke knížce, kterou čtu po Xté... Baví mě!
Charaktery postav jsou přesné i uvěřitelné. Genderová vyváženost se neřeší, ale jednoduše JE. Vtípky a slovní hříčky jen, tak vyplývají.
Když se nemohu rozhodnout, po které knize dál sáhnout, Zeměplocha to vyřeší.
Moje druhé čtení celé Zeměplochy zanechává nostalgický odstín, ale taky radost z kvalitní literatury, která vždycky odkazuje na konkrétní žánr, oblast nebo spisovatele z minulosti. Tentokrát se podíváme do detektivního až thrillerového prostředí, kdy v Ankh-Morporku se chystá puč a možná dostaneme nového krále, kterým je....ale ne, takový spoiler bych vám neudělal :-) Zvedám tady hodnocení na ultimátních pět hvězd, protože jsem se náramně bavil a byl zvědav jak to dopadne. No a subjektivní radost z knihy je ta hlavní hodnota. Za mě super. Doufám, že Navážka nám ještě někdy zmrzne, aby vypočítal tu odpověď na smysl lidstva, vesmíru a vůbec všeho :-)
Pratchettův archetyp idiota, který vůbec není idiot je mi s každou další Zeměplochou víc sympatický. Nakombinovat středověk, laciná klišé fantasy, filmů noir i detektivek, téma rasismu a sexismu, celý to zasypat britskou suchostí a voilà, pejsek s kočičkou upekli velice solidní dort.
(SPOILER)
Z mého pohledu zatím nejlepší kniha ze Zeměplochy. Skvělá zápletka a naprosto výborný Karotka Rudykopalsson, který se dotahuje na mou nejoblíbenější postavičku, Smrtě. Tim asi předběhl i knihovníka, Magrátu Česnekovou a stařenku Oggovou. Stráže! Stráže! mě tolik nenadchla a nechápal jsem oblíbenost noční hlídky, ale po přečtení Muži ve zbrani jsem se stal jejím fandou. Zejména závěr mě nesmírně pobavil, když Karotka s Vetinarim dohaduje vznik obdoby naší kriminální služby.
Zápletka je skvěle stupňovaná, ani mi nevadí přeskakování z jedné dějové linky do druhé, protože se vše ke konci velmi hezky spojí. Řekl bych, že mi tento styl dokonce vyhovuje. Prostě jako normální život, kdy vedle sebe plyne několik dějů, které se v několika okamžicích postupně spojí, nebo překříží, doplní apod. Připočtěme k tomu skvělý Pratchetovský humor a dostaneme něco, co má u mě hodnocení 11/10. Možná v tomto případě udělám ze svého držgrešlovství výjimku a koupím si i audioknihu.
Je mi moc líto jak to dopadlo se strážníkem Potroublem, ale jeho přátelství se strážníkem Navážkou mě až dojalo, obzvláště když Potroublo přišel na supravodivost Navážkova mozku a Navážka bych schopen používat abstraktní matematiku. Za mě jedna z nejlepších pasáží, tedy kromě Karotkova prvního pohlavního styku. Má totiž chlapec recht, rodiče už asi vědí co a jak a psát jim to tedy nemusí.
Byl jsem až překvapený, jak mě to vlastně nebaví. V kontextu s hodnocením poněkud matoucí začátek, ale pokusím se vysvětlit.
Nebavilo mě to ve smyslu, že mě příběh vůbec nenutil číst pořád dál a dál, což se mi u Pratchetta stává pravidelně. Je to ale strašně příjemné číst a to je podle mě ten důvod, proč je to tak dobré. Není to sprint, kdy člověk sejme sto stránek jedním dechem, ale spíš poklidná cesta parkem, kde se kocháte živoucím okolím jedinečného světa a je vám jedno, že se toho okolo zase tak moc tolik neděje. A tato cesta může být někdy cíl.
Přestože příběh není kdovíjaká revoluce, pěkně do sebe se smyslem pro detail zapadá a je protkaný autorovým klasickým svébytným humorem.
Nebudu se moc rozkecávat, Pratchetta prostě miluju, jak je chytrej, moudrej, vtipnej a prefíkanej a tenhle díl se obzvlášť povedl!
Jsem knihovnice, takže si neodpustím citát. Ještě jsem se nerozhodla, jestli s knihovníkem souhlasím, ale něco do sebe to má! Mimochodem, myslíte, že existuje vůbec někdo, kdo tuhle postavu nemiluje?!
"Knihovník samozřejmě byl pro to, aby se všeobecně četlo co nejvíc, ale čtenáři jako takoví mu prakticky lezli děsivě na nervy. Na tom, jak neustále tahali knihy z regálů a opotřebovávali jejich slova neustálým čtením, bylo něco svatokrádežného. Měl rád lidi, kteří knihy milovali a respektovali a podle knihovníkova nejniternějšího přesvědčení nejlepší způsob, jak to dokázat, byl ponechat knihy v policích, na místě, které jim bylo určeno od přírody."
Ook.
Moje druhá kniha ze série a opět velká spokojenost. I když nečtu postupně, neboť v knihovně mají jen dva díly, i tak jsem se dobře orientovala a oblíbila si velké množství postav. Musím sehnat i další díly, tohle mě baví!
Naprosto skvěle napsané a opět famózně interpretované! Hlídka se rozrůstá o několik nových členů a jsou to posily, jak se patří. Fantazie pana Pratchetta je opravdu úžasná a je opravdovým mistrem slova. Bavila jsem se náramně a rovnou se vrhám na další díl.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Obsahuje můj komentář k příběhové novele
spoiler?
Samozřejmě, že obsahuje.
2018. Ono se to nezdá. Zdá se to naopak až neuvěřitelné. Ale ono je to, vážení, už sedm let. Po sedmi letech jsem se dostal znovu k Mužům ve zbrani, tentokrát při chronologickém čtení (Dobře, dobře, podváděl jsem, ale Malé bohy jsem na okamžik odložil a Dámy a pánové musí počkat. Proč? Z jistých důvodů jsem se dnes zamyslel nad Zeměplochou a, specificky, Noční hlídkou a jejími členy. V mysli se mi najednou materializovala Angua. A, snad bych to neměl psát, ale co už, jestli je nějaká literární postava můj "crush", je to Angua. A ne, nestydím se za to!) a je to pecka.
Knihy z hlídky, nakolik to pozoruji, patří spíše mezi ty populárnější ze Zeměplochy. A má to mnoho důvodů. Funguje to trochu na principu Gunnovy tvorby v komiksové filmografii. Vezměte skupinku sociálně vyloučených, udělejte z nich takovou trochu divnou rodinku a podkreslete to kupou humoru. To je noční hlídka. Je to neuvěřitelně lákavý koncept, který je v pratchettovském prostředí možné prohlubovat ad infinitum, protože jste do nekonečna schopní přidávat nové "tvary". Trpaslík, troll, žena(!) a vlkodlak, to je teprve začátek. Člověk se jen může usmívat při vědomí, že přibydou i gargoyly, igorové a mnozí další. I při úvodním minimu je však autor schopen rozehrát neuvěřitelné divadlo. Ve středu jeviště přitom stojí patrně hlavně trollové a trpaslíci – jakkoliv v Buch! je tento koncept vyveden ještě dál (Buch! ve mně zanechalo jistou ránu a té knihy se poněkud bojím...), i zde je neuvěřitelně plasticky vymodelován ve všech ohledech. Tvarismus sám, diskriminace, pozitivní diskriminace, jejich problematiky, neuvěřitelně upřímné a citlivé hledání kompromisu a optimismu v tom, že prostě můžeme být přátelé, milenci,... Ta myšlenka je strašně silná, strašně moc. A já ji miluju.
Pokud by však byl tvarismus vším této knihy, byla by to slabá kniha. A to není. Opakuji stále dokola – Pratchett má neuvěřitelně strhující začátky, absurdně přepálené prostředky a neuvěřitelně silné konce. Konce, to je Pratchettovo. I zde. Je toho tuna. Strašně silný okamžik v podzemí, v němž Elánius doufá, že proti němu nestojí dobrý muž, protože dobří muži jsou nebezpeční, v člověku prostě nemůže nevzbudit třes – při popisu naprosto zvrhlé logiky zlých mužů. Neuvěřitelně silná scéna rozhovoru Gaspody s Anguou – půjdeš ty ven, nebo já mám jít dovnitř nechat se brutálně zmasakrovat? To je tak emocionálně silné, až by jeden nevěřil, že je to scéna smradlavého pouličního ořecha s vlkodlakem. Persona Velkého Fida, která je obskurně velkolepá a ikonická, jejíž konec je jakoby parodickým odrazem Sapkowského Trochu se obětovat (tu povídku nenávidím – pláču u ní). Jinou ikonou je pak tento obraz: "ohlédl se na vysokého hubeného muže, stojícího uprostřed obrovského prázdného sálu vedle zlatého trůnu zničeného rozkladem.", v originálu poslední slova „filled with decay“. Opět neuvěřitelný obraz, který se nemůže snadno vytratit z paměti – říká totiž snad až příliš mnoho o státním uspořádání království, roli trůnu a panovníka, jeho smyslu a významu, jeho vlivu na lid, který k němu vzhlíží. Tento obraz a dialog, který mu předcházel, je prostě geniální. Dohromady je dobré, že to lidé nevědí. Tohle všechno činí tuto knihu velkolepou. Tohle všechno strčí do kapsy všechny imbecilní Harry Pottery a Písně ledu a ohně a ostatně naprostou většinu masy, kterou tvoří fantasy.
Nu a pak je tu samozřejmě ručnice. Smrt. Nic než smrt. A vy ani nemusíte chtít.