Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442137/bmid_uzkosti-a-jejich-lide-zbo-442137.png
4
2213
2213
Úzkosti a jejich lidé je naprosto bláznivá komedie o skupince rukojmích zajatých při prohlídce bytu. Neúspěšný bankovní lupič se uvnitř zamkne s přehnaně nadšeným realitním makléřem, dvěma morousy závislými na nákupech v IKEA, jedním potměšilým multimilionářem, smutnou starou paní, ženou v pokročilém stadiu těhotenství, otravným chlápkem a králičí hlavou. Nakonec to lupič vzdá a všechny propustí, ale když pak dovnitř vpadne policie, byt je… prázdný. V následné sérii zmatených výslechů všichni vylíčí svou verzi událostí a před čtenářem vyvstane klasická detektivní záhada: Jak se lupiči podařilo utéct? Proč všichni tak zuří? A hlavně — co se to dnes se všemi děje?... celý text
Přidat komentář
Krásná kniha.
Na první pohled neuveřitelný příběh, ale víme, co život dokáže... Já si taky docela dlouho myslela, že stačí poctivě pracovat, nelhat, nekrást, pomáhat druhým atd,... ale život je mnohem složitější a nespravedlivý, staví nás do težkých situací, které jsme nezavinili, musíme se rozhodovat, abychom neublížili...
Bavila jsem se moc, bylo to vtipné a přitom plné ponaučení do života. Prostě moc fajn.
Mám veľmi rada Backmanove knižky. Smutno-vtipno-láskavé, vždy však zanechajú dobrý pocit, že s ľudstvom to zatiaľ nebude až také zlé.
Podle ohlasů jsem očekávala tu nejlepší humornou knížku, takže to moje očekávání úplně nesplňovalo, možná jsem byla i trochu zklamaná, ale na konci jsem byla ráda, že jsem knihu dočetla. Sice to nebyl ten úžasně vtipný román, co jsem čekala, bylo to i trochu smutnější, ale stálo to za to :)
" Něco ti povím. Na jednu stranu to vypadá jako nejmazanější zločin na světě..."
"... ale na druhou stranu ho asi spáchal naprostej blbec."
.
Tak toto je příběh o skupince lidí,...
Nebo počkejte, jinak: "Toto není příběh o bankovní loupeži, prohlídce bytu a rukojmích. A ani o blbcích.
Je to příběh o mostu. "
Backmana miluji díky Medvědínu a pokračování My proti vám. Jsou to vážnější kousky, kde mě přesvědčil o nadání pojmenovávat věci, vystihnout jádro pudla, zkrátka, že umí své řemeslo.
.
Úzkosti mě překvapily absurdnem a situacemi na hraně grotesky, kdy dialogy nešly brát vážně.
Ale můj starý známý Backman se mezi řádky nakonec vyskytl a já překousla rozpačitý začátek a na tu vlnu absurdna jsem postupně najela.
Postavy vykreslené famózně mě nenechaly chladnou, ale jen s jednou jsem se ztotožnila tak, aby to ve mně zanechalo hlubší stopu .
Dokázal sice, abych během stránek dumala o tenké hranici mezi životem a smrtí, žasla nad jeho volbou slov a vykouzlil mi i často úsměv od ucha k uchu.
Ale já už od něho čekám víc. Co to je? To vám třeba pojmenuju u další jeho knihy. Pevně v to doufám.
Skvělýýý. Netušila jsem, co od toho mám čekat a tohle má očekávání rozhodně předčilo. Těším se na další autorovy knihy.
Tak tohle byl tedy mazec! Přiznám se, že autora jsem zase až tak moc neznala, kniha na mě vyskočila někde na databázi a její anotace mi přišla tak potrhlá, že jsem si řekla, proč si ji nepřečíst. A pak už stačilo počkat třičtvrtě roku, než na mě přijde řada v knihovně, a hurá do čtení. Ovšem to, co na mě po otevření knihy čekalo, u mně způsobovalo nevěřícné kroucení hlavou téměř až do posledních stran.
Po přečtení několika málo stránek jsem byla nadšená. Připadalo mi to vtipné a krásně potrhlé a říkala jsem si, že jestli to tak půjde dál, budu se jistě královsky bavit. A ono to přesně v tomhle duchu šlo dál. A já se bavit přestávala. Najednou mi to přišlo pořád stejné, místy zmatečné a jednání postav? Proboha, co to je za panoptikum? Kdyby takhle fungovaly výslechy na policii, tak by chudákům policajtům nezbyl ani ten poslední ždibec vážnosti, co jim ještě zbývá :). Postavy byly na přesdržku a já si nejednou říkala 'Proboha, už zmlkni!' Ale četla jsem dál a dál, protože u takhle potrhlého díla jsem chtěla vědět, jak si se zápletkou autor poradil. A čím blíž jsem byla konci, tím víc mé srdce jihlo, oči se nejednou zalily vodou, začala jsem k postavám pociťovat sympatie a dokonce jsem se v několika situacích (či snad životních příbězích?) i poznávala. Samotné rozuzlení mi přišlo tak dojemné a krásné (které konec konců vysvětlilo i většinu oněch praštěných výslechů), že jsem zapomněla na veškerá má rozhořčení a naflágala jsem knize plný počet hvězd.
Kniha je opravdu hodně jiná oproti tomu, co běžně čítám, ale ve své podstatě mi přijde geniálně propracovaná s úžasně dojemnou zápletkou. A vlastně i mé kriminalistické srdce si přišlo na své :), i když detektivní zápletka je asi to poslední, o co v knize opravdu jde. Za sebe rozhodně doporučuji k přečtení a hlavně, vydržte! I když to na straně 180 možná nevypadá, vyplatí se ji dočíst!
O autorovi a jeho knihách jsem ze všech stran slyšela mnoho pozitivního, a když jsem zaregistrovala, že mu u nás vychází nová kniha, rozhodla jsem se ji zkusit. Hlavním tahákem pro mě byla anotace, která zněla geniálně a zároveň potrhle; trochu mi připomínala knihy Jonase Jonassona. Přidejte k tomu spoustu nadšených recenzí, naznačte rozebírání témat jako úzkost a psychické zdraví a máte mě v pasti.
Úzkosti a jejich lidé jsou prezentovány jako komedie, což není tak docela pravdivé označení. Ano, sice jsem se mnohokrát nastalými situacemi, chováním postav nebo dialogy opravdu bavila, ale nejedná se o grotesku. Většinu času jde spíš o hořkosladký společenský román, kdy nahlížíme do ne zrovna ideálních životů postav.
Kniha se zabývá obyčejným životem, lidskými pochybami, srovnávání se s ostatními, mezilidskými vztahy, psychikou nebo třeba tím, že život nemáme nikdo zcela pod kontrolou a že je to naprosto v pořádku. Na pozadí toho všeho se odehrává šílené přepadení zajímavé skvadry lidí během prohlídky bytu.
Možná by to mohlo působit trochu nudně, ale v Úzkostech nechybí zvraty a nějaké to napětí. Zároveň jsou velmi čtivé, mimo jiné i díky ukončování kapitol uprostřed děje.
Moc mě bavila hra se čtenářem, kdy člověka, který přepadne zájemce na prohlídce bytu představuje jako individuum, z čehož není jasné, zdali se jedná o muže či ženu. Podobná věc se děje ve chvíli, kdy Backman na začátku představuje postavy, které se do příběhu připletou až za necelých sto stran.
I přes velké množství pro dějovou linii důležitých osob, kterých je přes deset, jsem neměla velké problémy rozlišovat kdo je kdo, jelikož si postavy nejsou svými vlastnostmi a chováním moc podobné. Jejich diverzita zároveň vytváří vtipné a zajímavé prostředí, kde se spolu všichni učí vycházet a porozumět si.
Většina postav je plastických, s vývojem. Někam se posunou, něco jim dojde nebo začnou řešit problémy, které v životě mají.
Do protagonistů se dalo snadno vcítit, nejvíc jsem se dokázala ztotožnit s psycholožkou Nadiou, která se v průběhu dospívání cítila prázdně, zbytečně a smutně bez zjevné příčiny, a s bankéřkou Zarou, kterou trápí výčitky svědomí a trpí úzkostnými poruchami.
Závěr považuju za uspokojivý – příběh se hezky uzavírá, problémy se začínají řešit a je ponechán prostor i určité naději, že to s hrdiny dopadne dobře. Stejně jako celá kniha se nese na hořkosladké vlně a zanechal ve mně smíšené pocity.
Po chvále, jaké se Backmanovým knihám dostává, jsem logicky měla nemalá očekávání, která byla naplněna přesně tak, jak jsem si představovala. Čekala jsem především zábavnou, lehce bláznivou knihu s přesahem, čehož se mi dostalo, tudíž jsem spokojena.
4,5*/5*
V průběhu čtení jsem chtěla knihu několikrát odložit, hlavně tedy v částech s výslechy. Nechápala jsem, jak se můžou lidé chovat při policejním výslechu tímto způsobem. Nakonec jsem dočetla, pochopila a několikrát pustila slzu.
Jedná se o mé první setkání s tímto autorem a už teď se těším na další.
Pět hvězd si z mého pohledu kniha rozhodně zaslouží, už jen proto, kolik různých emocí ve mně dokázala vyvolat.
Knížka plná úžasně střelených lidí. Jediná osoba se zde nechovala normálně. Milé, příjemné a vtipné čtení.
Po letech odložená kniha! Dala jsem ji šanci, ale na straně 180 jsem řekla STOP! Více ne!
Nesedl mi příběh, nesedl mi styl psaní.. Dle recenzí jsem stále čekala na ten "wow" efekt, ale opak byl pravdou.
V čem spočívá Backmanovo umění zaujmout čtenáře? V jazykové vytříbenosti, psychologické propracovanosti postav, bezmezné lásce k lidem a ve vyjádření lidského osudu vtipně a důvěryhodně.
Byla zábava tohle číst. Knížce nechybí ironie, humor a situace z běžného života vygradované do absurdního závěru. Občas mi přišlo, že v některých pasážích se příběh trošku táhne, ale ve finále bych tuto knížku určitě doporučil.
Promyšlené, dojemné, vtipné a i tak trochu jednoduché. Všechno spojme dohromady a máme tu senzační knihu. Takže až budu mít úzkost, vím po čem mám opět šáhnout. Joooo tuhle knihu si opět ráda zas jednou přečtu. Dávám na seznam doporučuji .
Neskutecne mila kniha, v dobrem. Je to sladak, pri kterem obcas ukapne slza a Zara je v ni to hořke kafe, aby to nebylo moc preslazene. Vypada tak lehce napsana, a pritom tak skvele balancuje mezi humorem, nekdy cernym, a tihou lidskych odudu, kazdy si nejakou nesem. A nikdy nevime, co ta protivna osoba, co nam zrovna leze na nervy, nebo naopak ten, kdo nam poda pomocnou ruku kdyz nejvic potrebujeme, maji v sobe ukryte, jakou bolest, strach, pribeh.
Tohle je prostě čirý Backman v dobrém i zlém. Úzkosti a jejich lidé je neskutečně ukecaná kniha. Sledujete myšlenkové pochody několika postav, jejich pohled na svět, životní filozofii... a chápu, že to někoho může velmi rychle udolat. Já jsem se ale bavil, asi jsem byl v tom správném rozpoložení.
Je to také kniha, která se nebojí mluvit o tabuizovaných věcech - myšlenky a pokusy o sebevraždu, deprese, úzkosti, hledání sebe sama. Ale zároveň jsou tato témata brána s jistou lehkostí a nadhledem.
Za mne se kniha povedla, zápory jsou minimální. 4,5*
Do poslední chvíle jsem netušila, kdo je to tajemné individiuum. Vtipné i smutné osudy rukojmích. Backman prostě nikdy nezklame.
Kniha o blbcích. O "milých blbcích", jejichž dobře myšlené skutky skončí naprostou katastrofou. Audiokniha je NAPROSTO SKVĚLE NAČTENÁ HERCEM OTAKAREM BROUSKEM ml. Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy tak dobře u knihy bavil a smál jako u tohoto příběhu.
Backman má úžasný dar neobyčejně popisovat emoce úplně obyčejných lidí. Každý máme své úzkosti, své kostlivce ve skříni, a je fajn vědět, že v tom nejsme sami.
Štítky knihy
humor komedie švédská literatura tajemství zajetí vztahy mezilidské vztahy ironie únosy moudrost vyšetřováníAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Pro mě nový autor. První jsem četla " A každé ráno je cesta domů delší a delší "."Úzkosti "jsou druhá. S nadsázkou a vtipem podaná vážná výpověď o lidech, jejich láskách, úzkostech, radostech. O tom, co nám ovlivnilo život a my se s tím těžko vyrovnáváme, o hledání cesty jednoho k druhému. Zkrátka o životě. Zasmála jsem se a konec mě dostal. Přečtěte si. Pro mne nejlepší, co jsem v posledním roce četla. Už budu s hvězdičkami více šetřit.