Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Úzkosti a jejich lidé je naprosto bláznivá komedie o skupince rukojmích zajatých při prohlídce bytu. Neúspěšný bankovní lupič se uvnitř zamkne s přehnaně nadšeným realitním makléřem, dvěma morousy závislými na nákupech v IKEA, jedním potměšilým multimilionářem, smutnou starou paní, ženou v pokročilém stadiu těhotenství, otravným chlápkem a králičí hlavou. Nakonec to lupič vzdá a všechny propustí, ale když pak dovnitř vpadne policie, byt je… prázdný. V následné sérii zmatených výslechů všichni vylíčí svou verzi událostí a před čtenářem vyvstane klasická detektivní záhada: Jak se lupiči podařilo utéct? Proč všichni tak zuří? A hlavně — co se to dnes se všemi děje?... celý text
Přidat komentář
Kniha, ke které se budu vracet. Nejen pro tu lehkost , vtipnost a samotný děj. To sice bylo skvělé, ale daleko větší požitek mi přináší ta životní moudrost, sdělovaná přímo i skrytě mezi řádky. Tolik pochopení pro naše slabosti a traumata, hluboká lidskost!
Mé nadšení umocnila i skvělá interpretace audioknihy Otakarem Brouskem ml. . Doporučuji k četbě nebo poslechu.
Příjemné, na nic si nehrající, stravitelné čtení i pro mimořádně protivné, sarkastické, podivínské, smolařské a nešťastné blbce, kterým je připisováno právo na druhou šanci - stejně jako je světu přáno právo být konzistentnější, přehlednější a přívětivější, než jakým obvykle bývá - právě proto, že ho tvoří mimořádně protivné, sarkastické, podivínské, smolařské a nešťastné osoby, které druhou šanci využijí a dají šanci světu - který se tím stane konzistentnější, přehlednější atd. atd. atd. U Backmana opravdu všechno souvisí se vším a jeho pohled na skutečnost je laskavý přes (nebo právě pro) vědomí její složitosti. Množství úvah všedního dne a citovatelných hlášek plus kontakty na psychiatrickou pomoc v ceně.
Je lehké někoho prohlásit za blbce, pokud zapomenete, že být člověkem je většinou k zblbnutí těžké. A o tom to je.
F. Backman prostě umí. I když já jsem se víc cítila smutná než abych se řehonila. Jasně že jsou v knize stránky úsměvné, ale úplně veselé čtení to není. Loupež která nevyšla, rukojmí co rukojmí nebyli, každý se něčím trápíme a možná úplně zbytečně. Skupinka lidí se sejde při obhlídce bytu na prodej a každý je tam z jiného důvodu.
Upřímně nechápu, proč byl kolem této knihy takový humbuk. Myšlenky a osudy lidí byly fajn a k zamyšlení, ale na 5* to nebylo..
Pasáže z bytu a z vyšetřování byly super. Ty "filozofické" části týkající se mostu mě nebavily a ani jsem v nich neobjevila žádný velký přesah... Ale přečteno jsem měla za chvilku - čtivost se rozhodně upřít nedá. 3,5 hvězdy.
Nejspíš nejlepší knížka,kterou jsem kdy cetla!!!Vtipná a hluboka zároveň,nejde jen o příběh,je tam spousta mouder,no proste za mě pet hvězd!!!
Nejhezčí okamžik je, když novou knihu od Fredrika Backmana beru z knihovny do ruky a poprvé ji otevřu ke čtení. A když už se blížím ke konci knížky, samozřejmě jsem zvědavá, jak to celé dopadne, ale i smutná, protože to krásné dobrodružství plné úsměvných dialogů, velikých i malých životních pravd, smutku a především plné opravdové lásky už končí.... Tyhle pocity ve mě vyvolávají všechny velké romány tohohle šikovného Švéda a Úzkkosti nebyly vyjímkou. Moc hezké čtení, upřímně doporučuji.
Kniha zaujme názvem, obálkou i hodnocením. Očekávala jsem, ale něco víc. Ze začátku to bylo až moc vtipné a ke konci zase až dost vážné. Líbilo se mi však propletení postav. Líbí se mi když je kniha rozdělena na kratší kapitoly a líp se čte. No bohužel mi tam něco chybělo.
Backman umí dojmout, aniž by byl sentimentální. A když už už sklouzává do sentimentality, vyrovná to nějakým vtipem. Což fakt oceňuju. Mám ho ráda.
Úzkosti a jejich lidé nedosahují hloubky a šířky řekněme Medvědína, přesto autor dokáže stvořit osudy, které se vám zažerou pod kůži během pár stránek. U téhle knížky jsem oceňovala mnohem více situačního humoru než v předchozích, úplně si to říká o kvalitní filmové zpracování. Moc hezké. Takové to, jak si u čtení říkáte, že s lidstvem to ještě není tak zlé.
A tohle se povedlo! Užila jsem si každou stránku. Řadím na stejné místo jako Oveho. Nejhorší rukojmí a nejhorší pachatel :-) Prostě banda zprvu "trhlých " lidí, kteří mi postupem přirostli k srdci...všichni.
Přiznávám, že zprvu mě kniha moc nenadchla, ale jak se příběh vyvíjel, začítala jsem se do knihy více a více, až mě kniha pohltila a knihu jsem odkládala s úsměvem na rtech.
Jako většina zde komentujících čtenářů jsem si ze začátku říkala, že to není možné, tolik debilů v jedné knížce. A ta Zara, no potěš. Ale jak to u Backmana mívám, nakonec jsem všechny měla ráda a chtěla o nich číst dál - jak to s nimi bylo potom, za rok, za dva, za deset. U některých knížek si ke konci čtu jen po kouscích, aby to ještě neskončilo. Tohle byl taky ten případ. Knížka, která zahřeje u srdce.
Vím, že ne každému tato kniha sedne. Ale já jsem byla nadšená. Užila jsem si ji od začátku až do posledního písmenka. od Backmana jsem už nějaké knihy přečetla, ale tohle bylo opravdu humorné. Každému, kdo se rád zasměje a ještě si u toho trošku potrápí hlavu nad nevšední zápletkou, tomu tuhle knihu ze srdce doporučím. Rozhodně se nebudete nudit. Autor zde vykresluje různorodé povahy lidí a životní osudy jednotlivců, kteří se setkají při nevšední zápletce. A sepsal to celkem geniálně. Díky za to.
Backman tentokrát zabruslil do kriminálního námětu, nicméně kniha nepojednává o loupeži, nýbrž o lidech, kteří se do ní zapletli. Jakokaždá autorova kniha je i tato výhradně o lidech, o tom, jak se dostali tam, kde jsou a kam půjdou dál... jejich příběh je v této knize čtenáři neservírován jako puzzle: na začátku spousta dílků, útržkovitých, o kterých čtenář ví, že k sobě patří, a nakonec se z nich skutečně seskládá provázaný celek.
F. Backman je můj oblíbený autor. K této knize jsem ale přistupovala trochu s nedůvěrou. Anotace, obálka.. Začala jsem číst a úplný začátek byl takový.. Ale četla jsem dál. A vyloupl se krásný, lidský příběh o osudech více lidí, které jsem si prostě oblíbila. Je to takové milé, lidské, dojemné i jsem se zasmála a čtení mě prostě bavilo. Navíc vše se postupně odhaluje, zapadá čím dál víc do sebe a nakonec.. Pěkné, doporučuji, přečtěte si.
“Pravda je, že kdyby lidé byli opravdu tak šťastní, jak to vypadá na internetu, netrávili by na něm sakra tolik času, protože ten, kdo prožívá krásný den, ho z poloviny nevyplácá na focení sebe sama.”
Důchodkyně, starší pár, dvě lesbičky, úspěšná bankéřka, herec a makléřka se při prohlídce bytu stanou rukojmími, aniž by to lupič původně plánoval. Stráví tak spolu jeden den a sdělí si informace, které si sotva přiznají samo sobě.Případ vyšetřují policisté, otec a syn, a né úplně se jim to daří.
Příběh vypadal ze začátku velmi slibně - byl plný vtipů a zábavných okamžiků. Postupně se mi ale zdálo, že humor trochu upadal. Pokud ale hledáte nenáročné čtení, u kterého se pobavíte, jsou Úzkosti a jejich lidé dobrou volbou.
Neočekávaný příběh s famózním koncem. Přečteno s lehkostí a šarmem, myslím že se zde najde spoustu lidí. Některé postavy byly naprosto šílené, nicméně policisté si dokázali poradit. Děkuji za neskonalou jízdu :) takže Doporučuji!
Přestože i Úzkosti jsou backmanovsky milé a osobité, scházela mi tentokrát uvěřitelnost postav i příběhu jako celku, která mě u ostatních autorových knížek dostává. Přemýšlela jsem o hvezdičce navíc, protože to je přece můj milovaný Backman, ale byla bych vůči jeho ostatním knížkám i jiným mým top knížkám nepoctivá, takže tentokrát za mě bohužel jen 3.
Není to "typický" Backman, na kterého jsme zvyklí, ten bláznivě ztřeštěný úvod mi párkrát vytáhl obočí vzhůru a já na chvíli zapochybovala, jestli ten Fredrick tentokrát až nepřestřelil...
Ale samozřejmě, že ne... on si nás jen malinko jinak připravil na další skvostný čtenářský zážitek....
Opět krásné a já ten jeho dojemně hořkosladký styl zbožňuji ... ♡.
Štítky knihy
humor komedie švédská literatura tajemství zajetí vztahy mezilidské vztahy ironie únosy moudrost vyšetřováníAutorovy další knížky
2014 | Muž jménem Ove |
2017 | Medvědín |
2020 | Úzkosti a jejich lidé |
2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
2016 | Tady byla Britt-Marie |
(SPOILER) Příště už mě nedostane! Budu přísnější. V komentáři odhalím, jak to dělá, protože je to jasné.
Třeba tady shromáždil na jedno místo všechny sourozence Oveho a Britt-Marie, a abychom věděli hned, na čem jsme, nazval je otevřeně blbci. Použil něco ze sociální psychologie, tentokrát omyly při vnímání neznámých lidí (pamatujete z občanky na střední škole? – haló efekt, projekce, soukromá teorie osobnosti,…). Pak začal zpochybňovat, postavy stavěl do situací, ve kterých byly nuceny projevit svá skrytá já – a tak dále, jako vždy, takže na konci? Všechno je jinak.
To víte, že mě zase dostal. Kdybych křičela „lacinka a hraní na city“ poté, co jsem knížku přečetla se zájmem, pobavením i trochou dojetí, byla bych lacinka sama.