V horách sNím

31.12.2020

Další z knih na téma Pacifické hřebenovky. Tahle je zase trochu jiná třeba proto, že popisuje cestu manželského páru, Čechů, kteří žijí v Kanadě. A to znamená, že zde máme dvě osoby v "hlavních rolích". Na rozdíl ode všech předchozích, které jsem četl a kde vždy šla osoba sólo. Po krátkém úvodu a seznámení s autory už následuje to, co jsem četl vlastně už několikrát, a sice cesta z mexické hranice směrem na sever.
Co bylo docela zajímavé, bylo to, že v roce 2019, kdy autoři cestu šli, bylo asi trochu netypické počasí. Zpočátku v poušti jim na tamní podmínky asi docela dost pršelo, v horách Sierry Nevady šli zase skoro celou dobu ve větším či menším množství sněhu.

Nebylo to špatné, ale nějaký ten "wau" efekt, který by mě k té knize totálně přikoval, se nějak nedostavil. Autorka se hlavně v první polovině knihy zabývá nějakými svými osobními démony v podobě občas se vracejících myšlenek na minulost, o kterých se ale čtenář nedozví nic konkrétnějšího a mě osobně to trochu rušilo. Buď to vysvětlím nebo to vynechám úplně.
Grafická úprava knihy je pěkná, fotky, kterých není nikdy dost, jsou vzhledem k tomu, že jsou dělané asi mobilem, pěkné. Občas se i tady najde nějaká ta chybka pravopisná, to už dneska zkrátka tak je. myslím, že velmi pěkné čtyři * budou knížce slušet. Z pohledu schopnosti vtáhnout čtenáře do děje, kdy sedím či ležím doma, čtu a mám pocit, že TAM jsem taky, pro mě stále vítězí kniha Lucie Kutrové.