V pokročilom štádiu
Nina Lykke
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483881/bmid_v-pokrocilom-stadiu-NMm-483881.png
3
92
92
Nórska autorka Nina Lykke, známa pre ostrú a temnú satiru súčasnosti, nám ponúka neobyčajný román z lekárskeho prostredia. Hlavná hrdinka Elin je všeobecnou lekárkou. Má vyše päťdesiat a už má všetkého po krk. Čoraz častejšie stráca trpezlivosť s únavnými a príliš náročnými pacientmi. Jej manžela Aksela nezaujíma nič okrem lyžovania a behu. Práca, manželstvo aj život v kedysi príjemnej štvrti už pre ňu stratili svoje čaro. Elin sa nudí a svoju nespokojnosť otupuje čoraz väčším množstvom vína a nekonečnými seriálmi v televízii. Jedného dňa však na Facebooku natrafí na svoju lásku z mladosti Bjørna a víno razom vymení za neveru a novoobjavené napätie. V pokročilom štádiu je výborne napísaný humorný román, ktorý nemilosrdne obnažuje skutočné neduhy ľudstva.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Full spredning, 2019
více info...
Přidat komentář
Uf, konečně mám tuhle knihu za sebou, úspěšně jsem se pronudila až na konec. Dlouhé popisy, nezajímavé vnitřní monology, myšlenka pro mě zůstala utajena. Občas zasvitla naděje, že kniha konečně chytí spád, ale většinou zase rychle uhasla. Naštěstí jsem ji koupila v akci 1+7 zdarma, tak aspoň peněz litovat nemusím.
Jeden dObrovský výprodej mě donutil navýšit kapacitu vlastních knih, a tak jsem se potkala s Elin. Příběh je svižný a čtivý, někdy vyprávěcí, jindy k zamyšlení. Elinin přístup k pacientům mi byl blízký, oni ti praktici to taky nemají jednoduché, znám to z rodiny. Krize středního věku, vyhořelý vztah, vyhořelý život vs. tajemství, touha, stará láska nerezaví, proč by ne. A podělím se s jednou myšlenkou, která mi z knihy utkvěla:
..Neklid a neurózy nepředstavují výjimku nebo nemoc, nýbrž jsou přímo základním stavem - kdyby nám byla od přírody vrozená schopnost žít harmonicky tady a teď, pak by naše předky něco sežralo a vyhynuli by dávno předtím, než by stačili vylézt z moře. Jsme tady proto, že pocházíme z nekonečné řady neklidných neurotiků, kteří se nevzdali, kteří metodou pokus omyl a s pomocí strachu a nočního bdění nakonec přišli na to, jak mají zajistit, aby jejich potomci přežili, a jak se chránit proti divé zvěři. Nejsme tady proto, abychom se bavili, a ti, co to nepochopili a jen si tak blábolili a neuvědomili si nebezpečí nebo se vědomě vykašlali na ochranu před nehodami a útoky, ti zemřeli, ještě než jejich smích dozněl, nemluvě o tom, že se nerozmnožili. Jsme tady proto, že se naši předkové stihli rozmnožit než je něco zabilo nebo než mřeli hladem a tohle dokázali právě díky domu, že uměli lépe odhalit predátory číhající v trávě než se těšit z krásných květin rostoucích v téže trávě. Z takových neurotiků my pocházíme, právě jim vděčíme za svou existenci."
(SPOILER) román místy hraničí s (nešvary moderní doby tepající) esejí a kazuistikou vyhoření. v poměrně depresivním ladění mě velmi příjemně překvapil happy end.
V posledním tažení je příběh ze života, který donutí k zamyšlení a je okořeněný pohledem na lékařský svět skrze vyhořelou praktickou doktorkou. Kniha neurazí, ale ani nijak zvlášť neohromí.
Nečekala jsem od toho nic a příjemně mě to překvapilo. Lékařské úvahy o tom, jak absurdně se lidé někdy chovají, byly skvělé a donutily mě nad řadou věcí přemýšlet.
Čekala jsem humorné vyprávění ze života takřka vyhořelé doktorky, ale dostala jsem něco úplně jiného, což mě zpočátku překvapilo. Je to vlastně podrobná sonda do duše a myšlení člověka, kterému se na "stará kolena" zbortil dosavadní život, přičemž se tak nějak snaží...asi všechno urovnat? Ale ani ne tak s okolím, jako spíš sama se sebou...a jednou plastovou kostrou. :D Ve skutečnosti kniha není nijak zvlášť humorná, je naopak plná hlubokých myšlenek, které vám ale dojdou až později a vy se nad tím zamyslíte a buď souhlasíte, nebo se budete vztekat, ale já s hodně věcmi souhlasila. Protože lidi. Protože očekávání. Protože takhle to ve společnosti funguje. Protože to je prostě pravda. A ani se Elin nedivím, že toho už měla plné kecky a začalo to postupně bublat ven. Čtení to ale bylo poměrně těžké, protože jeden dlouhý odstavec tvoří klidně jen jedna jediná, šíleně rozvitá věta, takže držet pozornost a vnímat text bylo opravdu složité. Zdálo se mi, že mi čtení bude trvat hrozně dlouho, přišlo mi, že se tím prokousávám pomalu, ale kupodivu jsem knihu přečetla během dvou dnů. Pro mě to bylo opravdu zvláštní čtení, které jsem si na konci musela hodně přebírat, ale v konečném součtu jsem vlastně spokojená. Není to pro každého, ale kdo bude odvážný, mohl by v tom najít něco víc, co zprvu nečekal. Ostatně, taky jsem to tak měla.
Štítky knihy
nevěra přátelství lékařské prostředí láska norská literatura sarkasmus alkoholismus krize středního věku lékař a pacient milenci
Mě to zkrátka nebavilo, přečíst se to jako dalo a i pár světlých chvilek se našlo, ale celkově za mě nuda, nuda, nuda ️.