V šedi
Milada Střítezská
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522326/bmid_v-sedi-s8r-522326.jpg
4
15
15
„V tomhle světě neexistují výjimky. Slepci, mrzáci, kněží, štětky, teplouši, copak o nějakých víš? Už jsi snad slyšel o tom, že by v naší krásné vlasti někdo neměl nohy, neviděl, věřil v boha nebo jsi snad někdy viděl vdovu, sirotka, buzeranta?“ Intimní příběh ovdovělé matky a syna se odehrává v Československu 80. let minulého století. V době, kterou už necharakterizují velké soudní procesy, ale všeobecná šeď, prorůstající do mezilidských vztahů. Skrz vyprávění o životě malého okruhu vzájemně propojených lidí, může čtenář nahlédnout do atmosféry jiných osmdesátek než do té, kterou mu nabízí populární dobové filmy a sentimentální vzpomínky pamětníků.... celý text
Přidat komentář
K téhle knize jsem se dostala náhodou v knihovně a musím říct ze už teď v dubnu je to horký adept na nejlepší knihu roku.
Pro někoho by to mohlo být příliš syrové a depresivní nebo beznadějné, ale myslím, že to krásně odráží dobu, ve které se příběh odehrává.
Autorka dokázala na poměrně malém množství stran dokonale popsat postavy a vtáhnout do děje, její styl psaní je výborný.
Jen mě mrzí, že má kniha zatím tak málo hodnocení a o autorce jen tak někdo neví. Víc takových knih!
V šedi je nedlouhé vyprávění o až příliš dlouhém úseku denní reality Československa 80. let minulého století. Sleduje zblízka osudy matky a syna v krátkém čase, o to však intenzivněji. Oba musí bojovat se svými vnitřními démony s vědomím, že ale oni nejsou ti špatní, jen jejich přirozenost nezapadá do šedé uniformity tabulek, ve kterých mnozí v jejich okolí žijí s radostí, ve skutečnosti jsou však vyprahlí a lačnící po pochybení druhých, a proto se dívají, zkoumají a pod maskou soudružské důvěry nepřestávají šmátrat, co mohou objevit za cizími dveřmi. Jakýkoliv náznak, otevření se nebo přiznání se nedopouští a hned je předáno na patřiční místa. Jak je to přece správné. Jak to každý přece má dělat. Lidé, bděte!
Realita normalizace v ulicích Prahy a vztahové drama je jedním z nejsilnějších vyprávění, jaké můžete mít letos v ruce a rozhodně doporučuji se mezi stránky s nádhernými ilustracemi ponořit. Každému dá kniha jinou zkušenost, ať už v té době žili a mohou bilancovat nebo už mají štěstí, že je popsané minulo a mohou se jen zhrozit, jak kdo sám v sobě žil. Příběh skutečně nesleduje velké dějiny a hrdiny s prapory v ruce, pouze obyčejné lidi tvořící svůj osud, který se nikdy neměl šanci vejít do šablon. O to však silnější a důvěrnější pro každého může vyřčené být.
Tak malá knížka a tak výjimečná...
Ani ne tak svým tématem nebo prostředím, ale lidskostí postav - ani černá, ani bílá, prostě takové, jaká je ve skutečnosti snaha přežít s co nejmenšími ztrátami v naprosto vykloubené době, kde není čeho se chytit.
(SPOILER) Komorní temný příběh ovdovělé ženy a jejího krátce dospělého syna, odehrávající se v šedých kulisách druhé poloviny 80. let v Praze, je syrový, napínavý, smutný, překvapivý a lehce depresivní. Autorce se na relativně malé ploše a jen s pár postavami podařilo vykreslit neutěšenou atmosféru pozdního socialismu s jeho udavači, domovními důvěrnicemi, podpultovým prodejem všeho, v němž se každý snažil přežít jak uměl. Někdo se utekl ke kvalitní kávě a cigaretám z dovozu, jiný se uzavřel do svého mikrosvěta a žil ze vzpomínek na rodinu, která se nevrátila z koncentráku, další zrazoval důvěru přátel za peníze. Už dlouho jsem při čtení necítil takové chvění kolem žaludku a pocit, že tohle vlastně znám, protože jsem v tom také vyrůstal. Jenže jsem už zapomněl. A v tomhle je ta knížka ohromně cenná. Připomíná nám, co ještě nedávno bylo. A také připomíná, že všichni ti udavači, fízlové, prospěcháři, domovní důvěrnice, šmelináři a další po sametové revoluci nezmizeli a jejich myšlení se nezměnilo. Jsou tady s námi pořád. Knížka V šedi je výtrysk emocí, je to typický případ, kdy si téma našlo autorku a ta je musela zpracovat. Miladě se to podařilo skvěle. Je mistryně slova, píše bravurně, češtinu má excelentní. Patří k těm nejlepším současným českým spisovatelkám. Těším se, že si tu knížku přečtu znovu. Ale až později, napřed to musím vydýchat. Za mě rozhodně 10/10 a velký dík.
"... Pořád byla plna smutku, ale když si stahovala oblečení z promáčené kůže, opakovala si, že na smutek by měla být zvyklá už po generace. A ostatní nějak zvládne. "
Zaklapla jsem a ... teď cítím více, než jindy, svou nedostatečnost ve vyjadřování...
Paní Střítezská, děkuji za průvodce dobou "šedi", že jsem si mohla, spolu s Bárou, projít tehdejší Prahou, prožít s ní opět ten, dnes často propíraný, čas (nečas) každodennosti. Bylo to hodně syrové, a když už si jeden myslí, že ví, tak ne, zase je všechno jinak. A stejně, jako jsem okouzlená z prvních svých krůčků světem fantasy, byla, jsem, chycena u srdce i tímto "skutečným" světem, ve Vašem podání. A samozřejmě, i díky krásným kresbám, které byly pečlivě vybrány, pana Kypty.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Harfeníci severu |
| 2019 | Dědicové Tuonely |
| 2021 | Valgir |
| 2020 | Probuzení Louhi |
| 2023 | V šedi |
První část formátově sympatické knihy byla skvělá. Jazyk, atmosféra, nonkonformní postavy, které už ze své podstaty slibovaly zajímavý děj.
Padnoucí ilustrace, které počáteční slibný dojem umocňovaly.
O to překvapivější bylo zklamání z dalších stránek. Klišé čpělo ze zápletky na sto honů, ale i to by se dalo přežít, nebýt podivných nelogičností v jednání postav a křiklavého odklonu vyprávění k jakési až bulvární senzačnosti.
Škoda.