V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3904
3904
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Knížka, jejichž obsah hnedtak nezapomenu. Mockrát se mi nestalo, abych při čtení knížky cítila slzy v očích. Je neuvěřitelné, co všechno člověk dokáže přežít. Bylo zajímavé vidět vše očima náctileté dívky. I přes velmi vážné a smutné téma autorka nehrála na city čtenářů.
Zatím jen dvě knihy v mém životě ve mě zanechaly tak silný dojem - Jiskra života a Smrt je mým řemeslem. V šedých tónech je třetí.
Ačkoli se jedná o téma tolikrát proprané, že už má člověk pocit, že všechny příběhy na válečné téma už byly řečeny, napsány nebo zfilmovány, a jednotliví hrdinové splývají v ,,německého" padoucha a ,,židovského" hrdinu. Na Linu člověk jen tak nezapomene a vryje se mu hluboko pod kůži.
Po této knize sem sáhla omylem, ale příběh byl na tolik silný, že sem na malý okamžik zapomněla na svět kolem sebe i na knihu, kterou jsem původně chtěla číst.
Myslím, že by tato kniha i spousta jiných měla být součástí maturit. Je důležité, aby se na tuto dobu nezapomnělo a každý si uvědomil jaké má štěstí i když se cítí být na dně. Protože není dno jako dno.
Opravdu silná kniha. Autorka se opět překonala. I když se kniha dobře četla, nebylo to hezké číst. Tohle je to ta část války o které jsem pořádně nic neslyšela.
Lina je skvělá hlavní hrdinka. Silná, nezlomitelná, prostě úžasná. Všechno jsem s ní prožívala a kolikrát jsem měla na rukách husí kůži a ke konci mi i ta slza ukápla.
Určitě hodnotím 5*. Autorce musím opravdu zatleskat za tuto skvělou knihu.
Určitě si ji přečtěte. Nebudete litovat.
Myslím, že občas je důležité přečíst si něco takového. Připomenout si všechny ty hrůzy, vážit si toho, jak si žijeme my.
Neuvěřitelné, kniha se mi naprosto dostala pod kůži. Četla jsem jedním dechem.
Príbeh, ktorý rozhodne chytí za srdce. Keďže v čase čítania som držala očistný pôst, nebolo ťažké sa vžiť do kože hlavných hrdinov, ktorí trpeli neustálym hladom, zimou, nedostatkom spánku, zúfalstvom. Kniha vykresľuje hrôzy minulosti, ktoré by sme si mali neustále pripomínať, aby boli varovným prstom pred podobnými zverstvami. Už nikdy nemôžeme dovoliť niečo podobné.
Kniha V šedých tónech odo mňa dostáva plných 5 *.
Po tejto knihe som zabŕdol do krvavých jahôd. Ruta je o.k. ale toto sa zdá byť nářez..Za snahu literárne odčiniť čo sa stalo s príbuznými jej otca dávam neunzig prozent.
Tahle kniha pro mně byla neznámí žánr a já se jí trochu bála. Poté jsem se konečně odhodlala ji přečíst a jsem za to ráda. Kniha byla velmi silná a skoro jsem u ní brečela. Úžasná kniha která mně donutila přemýšlet. Proto dávám 5* za nápad, obálku a příběh.
Určitě to není knížka, ze které bych se posadila na zadek, ale šlo o velmi dobré čtení. Jen mi vadilo, že charaktery postav byly černobílé a v průběhu času se v podstatě vůbec nijak neměnily.
Stalin a jeho hrůzovláda, otřesná doba. Velký obdiv a úcta všem, kteří dokázali přežít. Velmi poutavý příběh, čtivě napsaný.
Mrazivo. To byl pocit, ktery me provazel po celou dobu čtení. Popis cesty v dobytcaku byl tak realny, ze člověk skoro citil zapach tel, vydychany vzduch. Vedela jsem, ze pobaltské staty patřily pod Sovětský svaz, ale o deportacich jsem nic nevěděla.
Knizka je uzasna. Vzijete se do pribehu a neverite vlastnim ocim.
Při čtení některých pasáží mi běhal mráz po zádech a říkala jsem si, co je člověk schopen vytrpět, jen aby přežil. O anexi pobaltí jsem nic moc nevěděla a díky této knize jsem se dozvěděla spoustu věcí, ač postavy samotné jsou smyšlené. Je dobré nezapomenout, jak dokázala být doba krutá, v zásadě docela nedávno, jen pár desítek let před současností.
Nevím, čím začít dříve. Člověk dočetl a nemůže na to přestat myslet. Příběh, ač "vymyšlený" s fiktivními postavami, tak zcela pravdivý. Smutné, bolestné, nelidské. Knihu jsem nemohla odložit, když mě kniha do sebe vtáhla, nešlo to utnout. Výborně se četla. Skvěle a čtivě sepsané i uspořádané. Maximálně mi to vyhovovalo.
Už od samého začátku jsem si kladla otázku: proč? Asi tak jako všichni přítomní v příběhu. Proč je deportovali? Čím se provinili? Dozvěděla jsem se to až na samém konci. O to smutnější, když vím, kdo je viníkem. Jelena, Linina matka, byla neskonale silná a aktivní žena. Stále někomu pomáhala a byla laskavá. Sama sebe jsem se zeptala, kdy jí ta síla vyprchá. Kdy jí dojde a uvědomí si, že prostě nemůže nic na tom, co se jí děje, hledat pozitiva. Nevyprchala jen síla, ale i její duše. Hlavní hrdinka mi maximálně sedla, společně s jejím bratrem. Doba a režim ho proměnili z dítěte na muže, který je dospělejší než jeho tělo. Andrius? Zaujal mě hned od začátku, tak trochu jsem si ho zamilovala. Dokázal mě oslovit, zklamat i překvapit. Kreckij? Trochu mě nabádalo, že se bude chovat jinak, zprvu, ale překvapil mě ještě více na konci. Klobouk dolů, i přesto, jak krutě se choval. Nešlo tu o city, jak bych ráda četla nebo chtěla, ale jen o pouhé životy.
Ti lidé byli chudáci. Největší. Ze dne na den jim někdo sebral životy a nakládal s nimi podle svého. Odpornost. Nejhorší na tom snad je, že ten, kdo měl dlouhé prsty byl nebyl nikdo jiný než "člověk". Ať už v jakékoliv roli. Všechno je o lidech a to, co bylo - válka, a vše s ní spojené: koncentráky, pracovní tábory - to je nestravitelný hyenismus. Žili jako zvířata a i oni žijí mnohem lépe. Oproti nim vyloženě královsky.
Obdivuju ty, co přežili, že neztratili víru a naději, že nepřišli o svoje já. Obdivuju je, že přežili.
Epilog mě zarazil snad jen jedním faktem. To, jak v dopisu, který napsala Lina, bylo sděleno, že na Sibiři strávili 12 let!!! To si nikdo neumí představit. To nejde. Měla jsem za to - doufala, že víc jak dvě léta, dle hrubého výčtu, zmiňující se v příběhu. A ne tolik!
Když jsem nakukovala ke konci, tušila jsem, že to bude mít aspoň lepší konec než celý průběh, ale mile mě překvapilo, že nakonec skončila s Andriusem. Živí a spolu.
Tenhle příběh mě hrozně zaujal a zaryl se hluboko. Opravdu velmi povedená práce. Jsem ráda, že jsem si to přečetla a jen doporučuji. Stojí to za to. :)
Mělo to několik chyb, ale bylo to čtivé, zajímavé a naprosto dechberoucí! Byl to opravdu silný příběh.
Příběh plný utrpení, zoufalství, ale i naděje a lásky. Bezvýchodnost a strach na jedné straně, na druhé ochota pomáhat a vůle přežít. I když nemáte rádi knihy popisující tvrdý život v pracovních táborech na Sibiři, tady udělejte výjimku. Velmi doporučuji.
Velice emotivní kniha, krásně napsaná!
Ikdyž se o těchto příbězích moc nemluví, jsou opravdu zajímavé a plné pravdy
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Nádherně napsaná knížka, smutná, čtivá s milými postavami. Knihy z doby (II.) světové války mám ráda a potěšilo mě, že tahle se věnovala pobaltským státům a té "části" války, o které jsem nevěděla téměř nic. Prostředí, postavy, zkrátka vše, bylo vykresleno skvěle, realisticky. Knížka byla hodně emotivní a dojemná a i po téměř roce po dočtení cítím tu atmosféru. Já ji můžu jen a jen doporučit.