V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3904
3904
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Krásná knížka.. Vždycky si pak uvědomíte, co se tu všechno ještě ani ne před sto lety všechno stalo a je vám z toho až zle. Není to o minulosti a dějinách, co by vás ze začátku mohlo odradit, je to příběh holčičky, která se snažila společně s ostatními prostě "jen" přežít..
Velmi působivá kniha o rychlém dospívání mladé dívky v tragických podmínkách. Jen málo knih mě zasáhlo. Tato je jedna z nich.
Nevěřím v lásku na první pohled, ale když jsem ji spatřila, hned jsem věděla, že ta kniha je něčím vyjímečná, že mě okouzlí a že nebudu určitě litovat.
Nelitovala jsem.
Tato kniha ve mě zanechala pocit, jaký jsem již dlouho necítila. Po dočtení jsem zírala s otevřenou pusou - To je doopravdy konec? Tak takhle to je.
Poslední ránou mi byla Poznámka autorky...
Věřím, že kniha V šedých tónech je velice silný konkurent pro další knihy, alespoň u mě, jsem si jistá, že si ještě počkám, až narazím na její "sestru".
Rozhodně hodnotím 5ti hvězdičkama, ale ne jen takovýma, které dáte každé dobré knize. Tohle je něco jiného... Dala bych jí 10hvězd!
Víte, tahle kniha - ať se to zdá absurdně nebo jakkoliv - tahle kniha mě okouzlila větou na zadním obalu této knihy.
"Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život?
To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek..."
No řekněte sami.
Knihu mám pujčenou z knihovny, ale rozhodně plánuju si ji pořídit. Obzvlášť tuto!
Silně doporučuji, pokdu máte svou oblíbenou knihu, nechte jí podrobit se zkoušce, jestli je opravdu tak nejlepší.
Opravdu kniha psaná v tónech šedé. Zdánlivě žádná velká dramata, kruté scény a potoky krve, ale o to působivější. Historie malých států není tak známá a tak vítám každou knihu, díky které osudy těchto lidí neupadnou v zapomnění.
Od této knihy se nemůžu odtrhnout a myslím, že budu velmi nešťastná až ji dočtu.O obsahu se radši moc zmiňovat nebudu.Je to drastická kniha plná smutku a odvahy.
Přečteno jedním dechem. Historie, kterou jsem dosud neznala. Strašné, čeho jsou lidé vůči sobě schopni a jakou duševní a fyzickou sílu v sobě najdou ti, kteří mají být zašlapáni a zapomenuti. Skoro mě to svádí napsat, že by tohle mělo být zařazeno do povinné četby - ale tím bych knihu odsoudila do těch, co se do ruky berou s odporem. Výborný styl vyprávění, nic patetického a o to hroznější.
Knihu jsem četla se zatajeným dechem, její příběh Vás vtáhne do děje.Je to příběh plný bezmoci, utrpení, nejistoty, strachu. Určitě doporučuji.
Knihu jsem četla, abych zjistila, zda ji dát přečíst dceři. Příběh mě chytil, nepustil, kapesníky jsem promáčela asi tři. Knížka se mi líbila, přinesla čtenářský zážitek i poučení. Dceři ji ale nijak nutit nebudu. Pro citlivější děti je to kruté, počkám, až si k podobné literatuře najde cestu sama.
Srovnám ještě s ostrovem v ptačí ulici - příběh pro děti z Waršavského ghetta. To jsem11-ti .letému synovi přečíst dala. Bylo to trochu méně realistické a popisné.
Ale zpět k šedým tonům - pěkný počin.
Myslela jsem si, že po Sofiině volbě budu na tohle téma připravená, silná a nenechám se rozhodit..Ovšem opak byl pravdou.
Velmi působivé svědectví o praktikách stalinismu, o utajovaném násilí a bezpráví, vedle kterého jsme žili, ale o kterém jsme neměli ani tušení. Tak silné byly mocenské páky, tak velký byl strach. Díky této knize se nyní seznamuji s informacemi o dějinách Litvy . Doporučuji napřed přečíst poznámku autorky, teprve potom knihu samotnou.
Nemám slov. Tato kniha je plná emocí, lásky, zla a všeho možného. Člověka vtáhne do děje a nutí prožívat ty nejhoznější chvíle za doby Hitlera a Stalina. Knihu doporučuji všem čtenářům.
Pri beletrii tohto typu, ktorej cieľom je zachytiť negatívne stránky vládnuceho režimu (tu konkrétne ide o udalosti z obdobia anektovania Litvy Sovietskym zväzom v roku 1940), mám vždy dilemu ako knihu hodnotiť, ak je síce obsahovo silná a jej posolstvo je nesporné, ale ak mám zároveň pocit, že autor zďaleka nevyužil potenciál témy a že formálna stránka výrazne pokrivkáva za tou obsahovou. Čím viac kníh mám načítaných, tým menej som zhovievavá a neviem opomenúť absenciu formálnej stránky, či jedinečnosť štýlu autora. Možno by sa mi podarilo akceptovať to, ak by autorka osobne prežila opisované udalosti a cítila by potrebu podeliť sa o ne so širokou verejnosťou, ale neviem to akceptovať v prípade človeka, ktorý má spisovateľské ambície. Poľahčujúcou okolnosťou je, že kniha bola pôvodne určená deťom a mládeži – na túto informáciu som narazila náhodou, keď som sa snažila dopátrať informácii o autorke, nakoľko slovenské a rovnako české vydavateľstvo knihy sa o tom akosi pozabudlo zmieniť. Text je zvláštne strohý, až kostrbatý, prevládajú v ňom krátke, málo rozvité vety, musím však poznamenať, že s postupom deja mi to prestávalo vadiť a tento pocit mierne ustúpil do úzadia. Aby toho nebolo málo, text mi prišiel nelogicky useknutý niekde v prvej štvrtine pomyselného deja. Náhly skok v čase do ďalekej budúcnosti v závere knihy je neuspokojivý. Z príbehu akoby zostalo len nepatrné torzo, ktorého väčšiu časť niekto odstránil. Knihu považujem za výpoveď, resp. snahu dostať do povedomia ľudí takmer neznáme historické fakty, v miere ďaleko presahujúcej učebnicové poznatky, avšak bez väčšej literárnej hodnoty.
Taková minulost mě zatím moc neláká, ale kdo ví, třeba se z toho vyklube úžasný román :-)
Príbeh o tom, ako sloboda jedných bola vykúpená obeťou iných..
V mnohom mi dosť silno pripomínal Zlodejku kníh od Markusa Zusaka, napriek tomu, že každý z nich sa odohráva v úplne inom prostredí, avšak posolstvo obidvoch príbehov je v mnohom podobné (keď už porovnávam, osobne sa mi toto páčilo ďaleko viac). Silný a emotívny príbeh - pohľad na udalosti a praktiky stalinizmu nasledujúce po násilnom priradení Litvy k Sovietskemu zväzu očami mladého dievčaťa. K pochopeniu celého kontextu je dôležitý doslov autorky, v ktorom je objasnené, aký osud postihol tých, ktorým sa vďaka "šťastiu" osudu podarilo sibírske vyhnanstvo prežiť a vrátiť späť do svojich domovov, ktoré však už nikdy viac pre nich domovom neboli..
Opäť jedna z kníh, na ktoré budem s láskou vzhliadať vo svojej knižnici.
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
... kniha se mi líbila, byť osudy lidí, které nedobrovolně opustili své domovy a přežívali v otřesných podmínkách, jsem četla se zatajeným dechem, co všechno se tam ještě dočtu. O historii v Litvě jsem dosud neměla tušení.