V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3885
3885
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Kniha byla napsána čtivým způsobem. Děj byl vynikající a prolínání příběhu vzpomínkami bylo zajímavé.
přečteno jedním dechem, teď to jen vstřebat, po dlouhé době kniha, u které mi tekly slzy
Velmi čtivá kniha se silným nábojem. Popisuje hrůzy v deportačních táborech a přesto je příběh jemný. Určitě stojí za přečtení.
Tato kniha je krásná - no, nevím, jestli toto přirovnání je správné. Jak můžu ty otřesné věci, co se děly, označit za krásné? Ať už je to jakkoliv divné, já si stojím za tím, že je to krásná kniha.
Přinejmenším nádherně napsaná. Někdy mi to ani nepřišlo tak odporné, jak to mělo působit, což je určitě velké škoda.
Jinak je kniha velmi čtivá. Vážně se čte skoro sama díky krátkým kapitolám a nikde se nenudíte. Pořád se něco děje.
Určitě se mi to líbilo daleko víc než Útěk z tábora 14, který mě nebavil.
Je to hrozně silný příběh a člověk, který si to přečte, by si měl uvědomit, co je na světě nejdůležitější: Rodina, láska a naděje.
Rozhodně doporučuji!
Knize určitě nelze upřít její neuvěřitelnou čtivost, což je však u nás také zásluha překladu.
Příběh sám o sobě je zajímavý, ale nevyvážený – pokud pomineme čtivost, která je opravdu až fascinující, tak se děj zkrátka ze začátku táhne a najednou přijde zlom, všechno dostává výrazný spád a je konec (jako by snad autorka nevěděla, jak pokračovat). Na toto téma bylo napsáno mnoho knih, a přesto věřím, že se z něj prostě dalo vytěžit víc
.
Stejně tak postavy působily docela nereálně (strážní), matka hlavní hrdiny je pak přímo Matka Tereza. Pak jsou tady často se opakující situace, jako by při psaní autorka bloudila v kruhu.
Na druhou stranu, děj dokáže člověka vtáhnout a prostředí působí velmi reálně. Člověk si i rozšíří povědomí o historii baltských států a dozví se i o nějakých hrůznostech, o kterých možná neměl tušení.
Přesto nelze očekávat, kdo ví jak dramatickou knihu a silný příběh, protože kvůli postavám tomu zkrátka nelze věřit a už vůbec ne s nimi soucítit. A to i přesto, že je to podle reálné předlohy.
Nic jsem nečekala a odešla jsem se zážitkem. Skvělá kniha. Mé zklamání pramení z konce, typické politické jednání. Skvělé zpracování a na takovou čtivost o takovém smutném tématu jsem opravdu jetě nenarazila.
Knížka je naprosto skvělá! Je to jedna z nich, díky které si uvědomíte, jaký máte život a štěstí. Moc doporučuji! Čte se sama :-D
Skvělá kniha, silný příběh, přečteno za jedno dopoledne :) Doporučuju k přečtení.
Nedokázala jsem se odtrhnout. Připomínala mi trochu Kupkovy Krvavé jahody a říkám si, že je dobře, že se můžeme o těchto osudech dočíst. Dojmy a střípky z ní si asi budu ještě dlouho vybavovat.
Hodně silný kafe!
Příběh o tom, že silná vůle (pře)žít dokáže zázraky, ale zároveň jakých hnusáren se dokázali dopouštět členové bývalé KGB, bez obalu.
Kniha sepsaná na základě autentických výpovědí těch, kteří přežili roky v pracovních táborech na Sibiři.
Bylo to opravdu zajímavé čtení a určitě nelituju, že jsem tuhle knihu četla! Byla mi doporučena od kamarádky a já jí musím určitě poděkovat. Líbilo se mi to
Pěkný a silný příběh, který chytne za srdce. Vážně jedním dechem :). Čekala jsem nudný a pomalý začátek než se začtu, ale kniha mě zaujala okamžitě. Mohla být i delší :)
Jedna z knih,kterou jsem přečetla na "jeden zátah",jinak to prostě nešlo......skvělý zážitek
jedna z nejlepších knih, jen škoda, že je tak krátká... člověk se jí chytne a nepustí :-) vřele doporučuji. nádherně se v tom odráží život lidí v gulagu, ale autorka to napsala tak hezky, že to místy ani není strašlivé, co tam těm lidem dělají. zase některé momenty... to přímo uhodila hřebíček na hlavičku. to ani nejde normálně převyprávět, budete si to muset přečíst a já si myslím, že na tom rozhodně neproděláte :)
Tak tato kniha je opravdu nádherná, přečetla jsem jí v rekordním čase, hnalo mě to pořád dál, abych věděla jak skončí. Člověku se ani nechce věřit, že se toto vůbec dělo, pro nás neskutečné. Určitě stojí tuto knihu číst.
Velice silný příběh, líčen tak jakoby mimochodem, podávající šokující a nepochopitelné svědectví... Další podobný příběh je Stín banyánu. Jsem ráda, že se mi tyto knihy dostaly do rukou. Velice doporučuji všem!
Do této knihy jsem se pustila s čirou nevědomostí. Nevěděla jsem, co mám od té hrozné doby čekat, ale jedno jsem věděla - tehdy to bylo hrozné...
Na tuhle knihu by se měl čtenář psychicky připravit, ale bohužel to nejde, protože Ruta Sepetysová je tak skvělá, úžasná a nadaná spisovatelka, že v jejím podání je toto strašně emotivní a šokující kniha, které se i přes to otřesné téma, nebudete moci nabažit.
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Brrrr...Nenávidím takovéhle smutné depresivní příběhy. Kdyby jen to, ale ono je to poskládáno ze skutečných událostí, které se STALY a není to ani 100 let. Ani se Pobaltským státům nedivím, že nemají rádi Rusko a nechtějí s ním mít nic společného.