V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3904
3904
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Tak smutné, tak drsné, ale tak strašně silné. Příběh Liny, její rodiny a dalších Litevců, za války odsunutých do pracovních táborů, mě neskutečně vzal za srdce. Tahle část historie je asi neprávem opomíjena, odsunuta do pozadí, protože ji zastínila válka, a krutost, s níž se setkaly pobaltské národy z rukou Stalina, tak trochu zapadla. Knížka Ruty Sepetys připomíná, co se dělo a připomíná to moc krásnou formou, prostým psaním, které je zvláštně syrové a přitom tak trefné. Skvělé jsou prostřihy do "starého" života a to, že Lina i v prostředí, kdy byla nucena velice rychle dospět, je pořád jen patnáctiletá holka s jasnými názory i s adolescentním vzdorem. Láska, soudržnost, přátelství, obětavost, to vše je v nesmírně krutém příběhu, z kterého kromě toho utkví také zima, hlad, nemoci, násilí a nepochopitelná zloba.
Něco tomu chybí. Knížka se však čte velmi dobře a rychle, je dojemná, plná neveselých věcích. Četla jsem a četla, ponořená do děje, dychtivě jsem obracela stránky, až jsem si na konci řekla, že to nemůže být pravda. Že knížka musí pokračovat, protože všeho bylo málo. A v tom je ta jedna hvězdička. Chybí mi něco na konci, nedokážu ale říct co...
Není to téma, které bych cíleně vyhledávala, ale tahle kniha je prostě velmi čtivá a i přes neveselý námět nepůsobí depresivně. Je napínavá, nemá hluchá ani zdlouhavá místa a čte se jedním dechem. Doporučuji.
Brrrr...Nenávidím takovéhle smutné depresivní příběhy. Kdyby jen to, ale ono je to poskládáno ze skutečných událostí, které se STALY a není to ani 100 let. Ani se Pobaltským státům nedivím, že nemají rádi Rusko a nechtějí s ním mít nic společného.
Kniha byla napsána čtivým způsobem. Děj byl vynikající a prolínání příběhu vzpomínkami bylo zajímavé.
přečteno jedním dechem, teď to jen vstřebat, po dlouhé době kniha, u které mi tekly slzy
Velmi čtivá kniha se silným nábojem. Popisuje hrůzy v deportačních táborech a přesto je příběh jemný. Určitě stojí za přečtení.
Tato kniha je krásná - no, nevím, jestli toto přirovnání je správné. Jak můžu ty otřesné věci, co se děly, označit za krásné? Ať už je to jakkoliv divné, já si stojím za tím, že je to krásná kniha.
Přinejmenším nádherně napsaná. Někdy mi to ani nepřišlo tak odporné, jak to mělo působit, což je určitě velké škoda.
Jinak je kniha velmi čtivá. Vážně se čte skoro sama díky krátkým kapitolám a nikde se nenudíte. Pořád se něco děje.
Určitě se mi to líbilo daleko víc než Útěk z tábora 14, který mě nebavil.
Je to hrozně silný příběh a člověk, který si to přečte, by si měl uvědomit, co je na světě nejdůležitější: Rodina, láska a naděje.
Rozhodně doporučuji!
Knize určitě nelze upřít její neuvěřitelnou čtivost, což je však u nás také zásluha překladu.
Příběh sám o sobě je zajímavý, ale nevyvážený – pokud pomineme čtivost, která je opravdu až fascinující, tak se děj zkrátka ze začátku táhne a najednou přijde zlom, všechno dostává výrazný spád a je konec (jako by snad autorka nevěděla, jak pokračovat). Na toto téma bylo napsáno mnoho knih, a přesto věřím, že se z něj prostě dalo vytěžit víc
.
Stejně tak postavy působily docela nereálně (strážní), matka hlavní hrdiny je pak přímo Matka Tereza. Pak jsou tady často se opakující situace, jako by při psaní autorka bloudila v kruhu.
Na druhou stranu, děj dokáže člověka vtáhnout a prostředí působí velmi reálně. Člověk si i rozšíří povědomí o historii baltských států a dozví se i o nějakých hrůznostech, o kterých možná neměl tušení.
Přesto nelze očekávat, kdo ví jak dramatickou knihu a silný příběh, protože kvůli postavám tomu zkrátka nelze věřit a už vůbec ne s nimi soucítit. A to i přesto, že je to podle reálné předlohy.
Nic jsem nečekala a odešla jsem se zážitkem. Skvělá kniha. Mé zklamání pramení z konce, typické politické jednání. Skvělé zpracování a na takovou čtivost o takovém smutném tématu jsem opravdu jetě nenarazila.
Knížka je naprosto skvělá! Je to jedna z nich, díky které si uvědomíte, jaký máte život a štěstí. Moc doporučuji! Čte se sama :-D
Skvělá kniha, silný příběh, přečteno za jedno dopoledne :) Doporučuju k přečtení.
Nedokázala jsem se odtrhnout. Připomínala mi trochu Kupkovy Krvavé jahody a říkám si, že je dobře, že se můžeme o těchto osudech dočíst. Dojmy a střípky z ní si asi budu ještě dlouho vybavovat.
Hodně silný kafe!
Příběh o tom, že silná vůle (pře)žít dokáže zázraky, ale zároveň jakých hnusáren se dokázali dopouštět členové bývalé KGB, bez obalu.
Kniha sepsaná na základě autentických výpovědí těch, kteří přežili roky v pracovních táborech na Sibiři.
Bylo to opravdu zajímavé čtení a určitě nelituju, že jsem tuhle knihu četla! Byla mi doporučena od kamarádky a já jí musím určitě poděkovat. Líbilo se mi to
Pěkný a silný příběh, který chytne za srdce. Vážně jedním dechem :). Čekala jsem nudný a pomalý začátek než se začtu, ale kniha mě zaujala okamžitě. Mohla být i delší :)
Jedna z knih,kterou jsem přečetla na "jeden zátah",jinak to prostě nešlo......skvělý zážitek
jedna z nejlepších knih, jen škoda, že je tak krátká... člověk se jí chytne a nepustí :-) vřele doporučuji. nádherně se v tom odráží život lidí v gulagu, ale autorka to napsala tak hezky, že to místy ani není strašlivé, co tam těm lidem dělají. zase některé momenty... to přímo uhodila hřebíček na hlavičku. to ani nejde normálně převyprávět, budete si to muset přečíst a já si myslím, že na tom rozhodně neproděláte :)
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Tahle kniha mi možná navždy zůstane záhadou. Ne samotný děj nebo osud Liny a její rodiny, ale to jak se s tím Lina dokázala vypořádat, jak se s tím vypořádali ostatní a jak autorka dokázala tak úžasně zformulovat slova. Protože o některých pasážích bych já určitě psát nedokázala. Taky se mi líbil vztah Liny a Andriuse. Vyvíjel se tak pomalu a polehoučku a nemohla jsem jinak, než si je zamilovat.
Je fakt někdy hrozné, jak lidi a hlavně ty nevinné může potkat nenávratný a hrozný osud. Lina, která se vrazí domů jako 28 letá, vyzáblá na kost. Je fakt otřesné, zapřemýšlet nad tím, že nemohla chodit do školy, že už jí to navždy zůstane v hlavě a možná se jí to bude pořád připomínat. Dávám veliký palec nahoru, určitě knihu řadím mezi své další oblíbené knížky a 100% se k ní znovu vrátím.