V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3904
3904
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Úžasné. Takovou knihu jsem dlouho hledala a konečně jsem ji našla. Skvěle napsaná a hlavně strašně čtivá. Je až neuvěřitelná, v jakým podmínkách musela Lina, její rodina a přátelé přežívat. Myslím, že kvůli tomuto by si měl každý knihu V šedých tónech přečíst, aby si uvědomil, v jakém žije luxusu. Nejhorší na tom je, že tyto hrůzy se opravdu děly. Buďme rádi, že žijeme tam, kde žijeme.
Wow. Další jedna z nejlepších knih co jsem kdy četla. Prostě dokonalá kniha, ke které nemám slov. Tohle by si prostě měl přečíst každý, a měl by si uvědomit jak se dneska každý má dobře nebo aspoň líp než oni. Oni museli žít v strašných podmínkách a tak. Vím že tahle kniha je sice fiktivní, ale i tak něco podobného se přeci jen stalo a když si to uvědomím je to strašný pocit, nechtěl by to zažít nikdo z nás a proto by jsme se měli uvědomit jaké máme vlastně štěstí a měli by jsme si vážit toho co vlastně máme. Jinak kniha byla čtivá a měla jsem ji přečtenou za tento víkend, určitě na ní pár dní zase budu myslet. Všem ji doporučuji!! Přečtěte si to, vážně za to tahle kniha stojí!!
A vidím to na to že brzo se asi pustím do další knihy od téhle autorky :).
Tuto autorku neznám, knihu jsem poprvé viděla při hodnocení obálek...líbila se mi a tak jsem jí sháněla.
V knihovně ji nemohli najít, nakonec mne poslali do dětského oddělení, kniha je prý pro děti a mládež...
Já teda mládež už dávno nejsem a knihu jsem "zhltla" během dvou dnů.
Takhle napínavý a čtivý příběh jsem četla naposledy při Zlodějce knih a budu proto hodnotit stejně: pěti hvězdami.
"V hlubinách zimy jsem konečně zjistil, že uvnitř mě tkví nezlomné léto."
Nádherná knížka, plná pravdy, neuvěřitelně citlivá a brilantně napsaná. Ruta dokázala skvěle popsat tehdejší historickou situaci a zároveň jsem díky ní poznala neuvěřitelně silný příběh nejen o přežití, ale i o lásce.
Pro mě nepředvídatelné, napínavé, smutné a co se týká romantiky- oh, v tomto případě jsem se na ni tak moc těšila! Neuvěřitelně jsem hrdinům fandila, mnoho scén mě zasáhlo a nikdy na ně nezapomenu...
Díky této knize hlavně poznáte historii států jako Litva, Lotyšsko .. za 2.světové války. Moc se o tom nemluví, ve škole v podstatě neučí a to je velká chyba!
Za mě 5/5, stojí za přečtení :-)
Před dvěma dny jsme byla v knihovně a vyzvedla si rezervované knihy. Mezi nimi - V šedých tónech- ach ta obálka, došla jsem na zastávku, čekala na autobus. Knížka na mě vykukovala z kabelky, vytahla jsem ji, ....mám deset minut čas.. přečtu pár prvních stránek. Otevřela jsem ji, začetla se, četla jsem v autobuse, četla jsem ve výtahu, četla jsem v MHD, u večeře, četla jsem ve vaně, četla jsem celou noc, u snídaně, cestou do práce...................... dočetla jsem ji.
Je nádherná, cítila jsem napětí, strach, naprosto jsem se na těch několik hodin co jsem knihu četla přenesla na Sibiř, ... ve mě tato kniha nechala hlubokou myšlenku. Jedna noc, jedny kapesní hodinky, pár deka chleba, hrstka zrní atd atd.. a jedno po druhém dokáže změnit někomu život, slovo, kresba, pohled.
Je to první kniha, která mě rozplakala.. Já asi ani nemám co víc k ní napsat, snad jen, že doporučuji. Mrzí mě teď jen jedna věc, že jsem ji přečetla tak rychle, ale díky krátkým kapitolám, se četla sama,.. jak tady někdo píše -"ještě jednu kapitolu,..je půlnoc,.. dobře, tak ještě poslední,...čtyři ráno - ještě dočtu odstavec.. atd atd"
Tuto knihu se chystám koupit, ta prostě musí být v mé knihovně. Jednou se k ní ráda vrátím, pro ten hluboký pocit co ve mě nechala... člověk se nesmí vzdávat!! ...
"V hlubinách zimy jsem konečně zjistil, že uvnitř mne tkví nezlomné léto".... Albert Camus
,,V hlubinách zimy jsem konečně zjistil, že uvnitř mě tkví nezlomné léto."
Uff, úžasná kniha plná strašné, kruté pravdy s nádechem naděje balící se do šedých tónů.Někdy ji to táhne k černé (smrti, beznaději), ale pak se ukáže bílá (soudržnost,láska) a tak se celým příběhem metaforicky přenáší celá paleta šedých odstínů.V knize nejsou detailně opisovány všechny hrůzy gulagů, ale i bez ,,krvavých šrámů,, je obraz přesvědčivý a vskutku nás nutí přemýšlet nad krutostí a bezohledností lidí.Všem doporučuji přečíst, i 5 hvězdiček je pro tohle dílo málo.
,,Lidé, které jsem neznala, kolem mě utvořili kruh, takže na mě nebylo vidět.Bezpečně a nepozorovaně mě doprovodili do jurty.nic za to nechtěli, byli rádi, že někomu pomohli.Snažili jsme ze dna oceánu dosáhnout nebe.Došlo mi, že když se navzájem podržíme, třeba se k němu dostaneme blíž."
A ano, tohle jsou ty- stíny šedé-, které stojí za přečtení a i následnou vnitřní úvahu.
We don't remember days, we remember moments....
Hezké a velmi smutné. Ale i přes drsnou, krutou realitu mi to připadalo trochu dětsky pojaté. Možná za to může fakt, že příběh vypráví šestnáctiletá Lina. Tohle prostředí, tehdejší režim jsou skvělými základy pro skvělý příběh. Ale autorka to nevyužila do poslední kapky, mohla z toho vytěžit mnohem víc.
Román o velice podobné tématice Dítě číslo 44 (který vřele doporučuji všem, kterým se tenhle román líbil) je prozatím nejlepší knížka, kterou jsem zatím přečetla. Četla jsem ji čtyřikrát během jednoho roku a všechny další knihy a romány, které přečtu, srovnávám s tímhle počinem. I když bych skutečně ráda dala plný počet, srovnání a rušivý element "dětského" pojetí, mi v tom brání.
P.S: Odpověď jak se dostala Lina s Jonasem do Litvy - v roce 1953 zemřel Stalin, nastoupil Chruščov a jako velké gesto při nástupu do čela SSSR udělil hromadnou amnestii lidem v gulazích.
Žádná velká reklama a přesto mě tahle celkem nenápadná knížka zaujala mnohem víc, než všechny ty protlačované srágory, které se nám vydavatelé snaží vnutit. Knížka má spád a díky krátkým kapitolkám, se čte skoro sama (ještě jednu, ještě jednu...už je pozdě, ale no dobře, tak ještě jednu...). Příběh je uvěřitelný, je jasné, že má svůj reálný základ a z toho mi běhá mráz po zádech. Je to vůbec možné? Jedinou výtku bych měla k závěru - epilog mohl být klidně delší a víc rozvést, jak se Lina s Jonasem dostali zpátky do Litvy, její opětovné setkání s Andriusem a taky jak dopadly další postavy - moc by mě to totiž zajímalo a určitě nejsem jediná...
Obyčejní lidé, strašné podmínky a smrt. Neskutečný příběh s dojemným koncem. Ke knize se určitě v budoucnu vrátím!
Snad každá věta tohohle neuvěřitelně silného příběhu má svou hloubku. Některé na první pohled úplně prosté, ale stejně z nich člověka zamrazí. A tolik z nich mi naprosto vyrazilo dech... Snad jsem si někdy říkala, že to už je vrchol a že mě už nic dalšího nepřekvapí. Ale pak přišla vždy poslední věta kapitoly...
"Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek."
"V některých válkách se bojuje bombami. Lidé od Baltu v téhle válce bojovali vírou."
(Poznámky autorky. Pravdivé a krásné.)
Škoda, že jsem ani ne o měsíc prošvihla hlasování na knihu roku. Neváhala bych ani na vteřinu.
Pro mě nejhezčí kniha s nejhezčí obálkou (alespoň v tom jsem pro ni mohla hlasovat...)
Absolutně mi došla slova.
Lidé, kteří přežili sibiřské gulagy museli být neuvěřitelně silní, to jinak ani není možné.
Přečtěte si V šedých tónech, rozhodně za přečtení stojí.
Šla jsem do kolen, šla jsem ještě níž, je-li to možné. Knížka mě dostala. Četla jsem hodně příběhů s touto tématikou, tenhle je jeden z těch, které mi utkví v paměti navždy.
Já u té knížky tak brečela! No jo jsem až moc empatická. :D Pěkně napsaná knížka, která má silný příběh. Naprosto jsem se do ní začetla a nemohla se odtrhnout.
Ačkoli to byla původně knížka pro mládež, dokáže své říci i dospělým! A čte se vlastně sama... mohu říct jen - ačiū Rūta! :)
....Knížka je sice až pro 15 leté čtenáře,mě je 11 ale miluju všechny knihy.
Však nikdy jsem se nesetkala s knihou tak psychycky náročnou.Lina je velká bojovnice,ale nejvíši síla na tom je,ta,aby se Lina nenechala zlomit! Knihu sem ještě nedočetla ale doufm,že její rodina přežijem,že se shledají s otcem Kostasem,a že se všichni Vilkasovi dostanou domů,dřív než za 25 let.
Též si přeju aby byla kniha zfilmovaná,jistě bude mít velký úspěch ;)
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Velmi působivá a smutná kniha. Podobnou jsem ještě nečetla. Vyprávění patnáctileté Liny mě strhlo a ještě nyní, několikátý den po dočtení, se k němu vracím (a nejčastěji, při takových běžných situacích, jako je jídlo, uléhání do postele s pocitem, že jsem v bezpečí, že mám domov a rodinu). Lininy pocity z první lásky mě dojímaly. Nemohu ani napsat nic víc, přečtěte si sami.