V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3885
3885
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Nádherná knížka, plná pravdy, neuvěřitelně citlivá a brilantně napsaná. Ruta dokázala skvěle popsat tehdejší historickou situaci a zároveň jsem díky ní poznala neuvěřitelně silný příběh nejen o přežití, ale i o lásce.
Pro mě nepředvídatelné, napínavé, smutné a co se týká romantiky- oh, v tomto případě jsem se na ni tak moc těšila! Neuvěřitelně jsem hrdinům fandila, mnoho scén mě zasáhlo a nikdy na ně nezapomenu...
Díky této knize hlavně poznáte historii států jako Litva, Lotyšsko .. za 2.světové války. Moc se o tom nemluví, ve škole v podstatě neučí a to je velká chyba!
Za mě 5/5, stojí za přečtení :-)
Před dvěma dny jsme byla v knihovně a vyzvedla si rezervované knihy. Mezi nimi - V šedých tónech- ach ta obálka, došla jsem na zastávku, čekala na autobus. Knížka na mě vykukovala z kabelky, vytahla jsem ji, ....mám deset minut čas.. přečtu pár prvních stránek. Otevřela jsem ji, začetla se, četla jsem v autobuse, četla jsem ve výtahu, četla jsem v MHD, u večeře, četla jsem ve vaně, četla jsem celou noc, u snídaně, cestou do práce...................... dočetla jsem ji.
Je nádherná, cítila jsem napětí, strach, naprosto jsem se na těch několik hodin co jsem knihu četla přenesla na Sibiř, ... ve mě tato kniha nechala hlubokou myšlenku. Jedna noc, jedny kapesní hodinky, pár deka chleba, hrstka zrní atd atd.. a jedno po druhém dokáže změnit někomu život, slovo, kresba, pohled.
Je to první kniha, která mě rozplakala.. Já asi ani nemám co víc k ní napsat, snad jen, že doporučuji. Mrzí mě teď jen jedna věc, že jsem ji přečetla tak rychle, ale díky krátkým kapitolám, se četla sama,.. jak tady někdo píše -"ještě jednu kapitolu,..je půlnoc,.. dobře, tak ještě poslední,...čtyři ráno - ještě dočtu odstavec.. atd atd"
Tuto knihu se chystám koupit, ta prostě musí být v mé knihovně. Jednou se k ní ráda vrátím, pro ten hluboký pocit co ve mě nechala... člověk se nesmí vzdávat!! ...
"V hlubinách zimy jsem konečně zjistil, že uvnitř mne tkví nezlomné léto".... Albert Camus
,,V hlubinách zimy jsem konečně zjistil, že uvnitř mě tkví nezlomné léto."
Uff, úžasná kniha plná strašné, kruté pravdy s nádechem naděje balící se do šedých tónů.Někdy ji to táhne k černé (smrti, beznaději), ale pak se ukáže bílá (soudržnost,láska) a tak se celým příběhem metaforicky přenáší celá paleta šedých odstínů.V knize nejsou detailně opisovány všechny hrůzy gulagů, ale i bez ,,krvavých šrámů,, je obraz přesvědčivý a vskutku nás nutí přemýšlet nad krutostí a bezohledností lidí.Všem doporučuji přečíst, i 5 hvězdiček je pro tohle dílo málo.
,,Lidé, které jsem neznala, kolem mě utvořili kruh, takže na mě nebylo vidět.Bezpečně a nepozorovaně mě doprovodili do jurty.nic za to nechtěli, byli rádi, že někomu pomohli.Snažili jsme ze dna oceánu dosáhnout nebe.Došlo mi, že když se navzájem podržíme, třeba se k němu dostaneme blíž."
A ano, tohle jsou ty- stíny šedé-, které stojí za přečtení a i následnou vnitřní úvahu.
We don't remember days, we remember moments....
Hezké a velmi smutné. Ale i přes drsnou, krutou realitu mi to připadalo trochu dětsky pojaté. Možná za to může fakt, že příběh vypráví šestnáctiletá Lina. Tohle prostředí, tehdejší režim jsou skvělými základy pro skvělý příběh. Ale autorka to nevyužila do poslední kapky, mohla z toho vytěžit mnohem víc.
Román o velice podobné tématice Dítě číslo 44 (který vřele doporučuji všem, kterým se tenhle román líbil) je prozatím nejlepší knížka, kterou jsem zatím přečetla. Četla jsem ji čtyřikrát během jednoho roku a všechny další knihy a romány, které přečtu, srovnávám s tímhle počinem. I když bych skutečně ráda dala plný počet, srovnání a rušivý element "dětského" pojetí, mi v tom brání.
P.S: Odpověď jak se dostala Lina s Jonasem do Litvy - v roce 1953 zemřel Stalin, nastoupil Chruščov a jako velké gesto při nástupu do čela SSSR udělil hromadnou amnestii lidem v gulazích.
Žádná velká reklama a přesto mě tahle celkem nenápadná knížka zaujala mnohem víc, než všechny ty protlačované srágory, které se nám vydavatelé snaží vnutit. Knížka má spád a díky krátkým kapitolkám, se čte skoro sama (ještě jednu, ještě jednu...už je pozdě, ale no dobře, tak ještě jednu...). Příběh je uvěřitelný, je jasné, že má svůj reálný základ a z toho mi běhá mráz po zádech. Je to vůbec možné? Jedinou výtku bych měla k závěru - epilog mohl být klidně delší a víc rozvést, jak se Lina s Jonasem dostali zpátky do Litvy, její opětovné setkání s Andriusem a taky jak dopadly další postavy - moc by mě to totiž zajímalo a určitě nejsem jediná...
Obyčejní lidé, strašné podmínky a smrt. Neskutečný příběh s dojemným koncem. Ke knize se určitě v budoucnu vrátím!
Snad každá věta tohohle neuvěřitelně silného příběhu má svou hloubku. Některé na první pohled úplně prosté, ale stejně z nich člověka zamrazí. A tolik z nich mi naprosto vyrazilo dech... Snad jsem si někdy říkala, že to už je vrchol a že mě už nic dalšího nepřekvapí. Ale pak přišla vždy poslední věta kapitoly...
"Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek."
"V některých válkách se bojuje bombami. Lidé od Baltu v téhle válce bojovali vírou."
(Poznámky autorky. Pravdivé a krásné.)
Škoda, že jsem ani ne o měsíc prošvihla hlasování na knihu roku. Neváhala bych ani na vteřinu.
Pro mě nejhezčí kniha s nejhezčí obálkou (alespoň v tom jsem pro ni mohla hlasovat...)
Absolutně mi došla slova.
Lidé, kteří přežili sibiřské gulagy museli být neuvěřitelně silní, to jinak ani není možné.
Přečtěte si V šedých tónech, rozhodně za přečtení stojí.
Šla jsem do kolen, šla jsem ještě níž, je-li to možné. Knížka mě dostala. Četla jsem hodně příběhů s touto tématikou, tenhle je jeden z těch, které mi utkví v paměti navždy.
Já u té knížky tak brečela! No jo jsem až moc empatická. :D Pěkně napsaná knížka, která má silný příběh. Naprosto jsem se do ní začetla a nemohla se odtrhnout.
Ačkoli to byla původně knížka pro mládež, dokáže své říci i dospělým! A čte se vlastně sama... mohu říct jen - ačiū Rūta! :)
....Knížka je sice až pro 15 leté čtenáře,mě je 11 ale miluju všechny knihy.
Však nikdy jsem se nesetkala s knihou tak psychycky náročnou.Lina je velká bojovnice,ale nejvíši síla na tom je,ta,aby se Lina nenechala zlomit! Knihu sem ještě nedočetla ale doufm,že její rodina přežijem,že se shledají s otcem Kostasem,a že se všichni Vilkasovi dostanou domů,dřív než za 25 let.
Též si přeju aby byla kniha zfilmovaná,jistě bude mít velký úspěch ;)
... kniha se mi líbila, byť osudy lidí, které nedobrovolně opustili své domovy a přežívali v otřesných podmínkách, jsem četla se zatajeným dechem, co všechno se tam ještě dočtu. O historii v Litvě jsem dosud neměla tušení.
Krásná knížka.. Vždycky si pak uvědomíte, co se tu všechno ještě ani ne před sto lety všechno stalo a je vám z toho až zle. Není to o minulosti a dějinách, co by vás ze začátku mohlo odradit, je to příběh holčičky, která se snažila společně s ostatními prostě "jen" přežít..
Velmi působivá kniha o rychlém dospívání mladé dívky v tragických podmínkách. Jen málo knih mě zasáhlo. Tato je jedna z nich.
Nevěřím v lásku na první pohled, ale když jsem ji spatřila, hned jsem věděla, že ta kniha je něčím vyjímečná, že mě okouzlí a že nebudu určitě litovat.
Nelitovala jsem.
Tato kniha ve mě zanechala pocit, jaký jsem již dlouho necítila. Po dočtení jsem zírala s otevřenou pusou - To je doopravdy konec? Tak takhle to je.
Poslední ránou mi byla Poznámka autorky...
Věřím, že kniha V šedých tónech je velice silný konkurent pro další knihy, alespoň u mě, jsem si jistá, že si ještě počkám, až narazím na její "sestru".
Rozhodně hodnotím 5ti hvězdičkama, ale ne jen takovýma, které dáte každé dobré knize. Tohle je něco jiného... Dala bych jí 10hvězd!
Víte, tahle kniha - ať se to zdá absurdně nebo jakkoliv - tahle kniha mě okouzlila větou na zadním obalu této knihy.
"Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život?
To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek..."
No řekněte sami.
Knihu mám pujčenou z knihovny, ale rozhodně plánuju si ji pořídit. Obzvlášť tuto!
Silně doporučuji, pokdu máte svou oblíbenou knihu, nechte jí podrobit se zkoušce, jestli je opravdu tak nejlepší.
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Ke knize již více dodat nemohu. Jen doporučuji...