V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452180/bmid_v-sedych-tonech-BQL-452180.jpg
5
3913
3913
Moderní klasika od Ruty Sepetysové nově v brožované vazbě! Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití, a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2020 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Rodinný příběh, tragédie z období Stalinovi vlády, kdy lidé umírali jeden za druhým. V knize nechybí ani romantická zápletka a musím říct, že jsem vyprávění věřila a jeho reálnost mě překvapila. Díky za takové okénko do historie, kterou je dobré si připomínat a aktualizovat.
Odhaduje se, že Stalin během své hrůzovlády vyvraždil přes dvacet milionů lidí. Knížka je napsaná s neuvěřitelným citem. Doporučuji k přečtení.
kolegyňky mě zásobují knížkami, které opravdu stojí za to! Brečela jsem jako želva a to byl příběh ještě jemně napsaný, podobně jako Tatér z Osvětimi
Další kapitola z historie, která bývá velmi často opomíjena. Jako učitelka dějepisu jsem tuto knihu v posledních letech doporučovala svým žákům i studentům. Bylo velmi zvláštní pozorovat změny v přístupu k dějinám i k současnosti, která se u nich po přečtení projevovala. Chválím, že kniha je po čtenářské stránce stravitelná i pro mladší ročníky (2. stupeň ZŠ), což se o Souostroví G. nebo Děnisovičovi říct nedá.
V šedých tónech je skvělá kniha. Když člověk ve škole poslouchá výklad učitele, který jednoduše pronese větu, že v Rusku vyrostla síť gulagů a pracovních táborů, a že sem Stalin posílal lidi, kteří byli pro jeho režim nežádoucí, nedokáže si pod tím představit, co všechno si tam ti deportovaní lidé museli prožít. Stalin v roce 1939 obsadil 3 pobaltské státy - Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Hlavní hrdinka Lina pochází z Litvy. Její otec je děkan na univerzitě a navíc pomohl uprchnout rodině svého bratra do Německa a za to byli on a jeho rodina deportováni z Litvy a odvezeni na Sibiř. Tam prožívají strašné hrůzy, trpí hlady, nemocemi a doufají, že se jednoho dne budou moci vrátit domů. Lina, Jonas a Jelena urazí tisíce a tisíce kilometrů při tom, jak je NKVD přemisťuje po Sibiři. Většina lidí tyto transporty a život v táborech nepřežila a ti, co vrátili do Litvy o svých příbězích nesměli promluvit, jinak by byli potrestáni. Všechny tyto hrůzy začali vycházet najevo až po roce 1990, kdy byly tyto 3 státy osvobozeny a stále vycházejí najevo. A k tomu pomáhá právě autorka knihy Rūta Šepetys, jejíž tatínek pochází z Litvy a uprchl podobně jako Linina sestřenice Joana z Litvy do Německa. Právě proto je autorce přezdíváno "Seeker of lost stories" a je to naprosto výstižné. Rūta vyslechla spoustu příběhů z této doby jak od svých příbuzných tak od mnoho dalších. A posléze tyto příběhy zakomponovala do svých knih, do postav v těchto knihách. A je to naprosto úžasné! Víme, že postavy jsou smyšlené, ale zároveň víme, že jejich příběhy jsou skutečné. Také autorku obdivuji, jak dokáže tyto hrùzy sepsat a popsat. Ty realistické, detailní popisy dodávají knize ještě na reálnosti. A je také hezké, że dala posatavám prosyor pro lásku i v takovém utrpení. Neustále si opakuji, jak se takové hrůzy mohli dít? A jaktože se podobné hrůzy dějí i teď? Tehdy byl primárně cíl zničit Hitlera a nacismus a k jeho likvidaci mohl přispět Stalin a tak se proti němu nebojovalo. Většina hrůz se skryla, aby je zbytek světa neviděl. Nejvíc se mi líbí věta jedné postavy: Hitler a Stalin jsou dva ďáblové, kteří se snaží vládnout peklu. To je naprosto výstižné. Prostě skvělá kniha, kterou si musíte přečíst, abyste pochopili jaké hrůzy se děli za Stalina v Rusku.
[audio]
Velice jemně popsána jedna z dalších kruťáren. I tak mi bylo všelijak a asi nejvíc jsem trpěla za Jonase. Jedinou vadou na kráse byl pro mě konec. Chtěla jsem vědět víc. Závěrečný epilog mě neuspokojil. Po osmi hodinách poslechu přišlo finále, který se nakonec odehrálo během třech minut a finito. Takže konečná bez úžasu. Vejrala jsem jako puk s nadějí, že mi třeba jedna kapitola vypadla. No, nevypadla. Chjo.
Další z knížek odposlouchaných za volantem s parádním přednesem.
Stejně jako vynikající Sůl moře nabízí pohled na válku z pohledu civilistů - tentokrát z pobaltských států, kteří jsou Stalinem a NKVD odsouzeni k pobytu v pracovních táborech.
Knížka mě velmi zaujala. Je to smutný příběh, Lina se i se svojí rodinou ocitne v pracovních táborech na Sibiři. Jsou zde zachyceny nejrůznější hrůzy, ale zároveň s nimi přátelství, dobrosrdečnost lidí, kteří byli ochotni pomoci druhým a nic za to nechtěli, nezlomnou vůli k životu i velkou odvahu. Navíc jsem se dozvěděla i něco nového z historie. Moc se mi líbilo, že byl příběh zasazený do Litvy.
Velmi silná a emotivní kniha, všechny knížky od autorky jsou skvělé,ale tahle je úplně nejlepší. Doporučovala bych každému, aby si ji přečetl.
O autorce jsem už toho hodně četla a slyšela, ale toto byla její první kniha, která se mi dostala do rukou. Příběh je to opravdu působivý a silný. A zároveň jsem doteď vůbec netušila, jak lidé z pobaltských států pod Stalinovou neúprosně tvrdou pěstí trpěli. Muselo to být hrozné... Knize dávám pět hvězdiček a určitě doporučuji. Myslím, že na tuto minulost by se zapomínat nemělo.
Moje první setkání s Rutou Sepetys dopadlo na výbornou. Jde sice o další válečnou knihu, kterých už byly napsány stovky, avšak tahle je zcela výjimečná tím, na jaké státy se zaměřuje. Alespoň já jsem tedy o pobaltských státech za druhé světové války ještě nečetla. Příběh je sice psán převážně pro mladší čtenáře, ale to rozhodně neznamená, že by nebyl temný a ponurý. A přes to si hlavní hrdinka zachovává zdravý rozum, a v mnoha ohledech se jeví jako silná a statečná osobnost.
Skvělá knížka. Do větší hloubky se zajímám o holocaust a tato historická etapa mě nějak minula, i když o gulazich na Sibiři není možné nevědět. Silný příběh lásky a přátelství, statečnosti a vnitřní síly , ač psaný jednoduchou formou, možná právě proto na člověka tak silně, až syrově působí. Měl by si přečíst každý, abychom nezapomínali, jakých hrůz jsme my lidé schopní.
Nesmírně dojemná kniha o síle charakteru. V některých pasážích mě bylo do breku. Navíc se podobné scény dějí z mnoha důvodů i dnes (uprchlíci, oběti konfliktů) a my odvracíme v křeslech u televize tvář....... Bohužel.
Zase úžasná knížka, kterou jen tak z hlavy nedostu. Přímo ji miluji, řadím ji mezi nejlepší knihy s válečnou tématikou a tak mezi nejoblíbenější knihy, které mám doma v knihovně. Spisovatelka píše velmi kvalitní knihy. Už se těším až si přečtu její poslední knihu Potrhaná křídla.
Druhou světovou jsem už měla docela načtenou a nechtělo se mi do takového příběhu. Ale ihned, co jsem začala číst, mě příběh pohltil a nepustil. Jen jsem četla a brečela a četla... Příběh, kterých už bylo dost, ale autorka má tak výborný vypravěčský styl, že se ihned stala mou favoritkou. Smekám před ní.
Autorka pomocí šestnáctileté Liny vypráví strhující dějinné drama. Nadaná malířka uprostřed války místo na malířský kurs "cestuje" kamsi na Sibiř...
Může mít příběh litevských zajatců šťastný konec?
"Zvykne na co? Na nezvladatelný vztek? Nebo na smutek tak hluboký, jako by vám
v srdci někdo vyhloubil díru a naplnil ji pomejemi ze špinavého kbelíku?" (s. 63)
Smrt je všudepřítomná a s každou další kapitolou ji čtenář očekává...
Nicméně Lina má vůli žít. A má pro co žít. Lina je красивaя, především na duši.
Líbilo se mi členění knížky - kapitoly jsou krátké. Často se objevují vzpomínky na šťastné chvíle z domova, z dětství. Během několikaměsíčního zajetí jak Lina, tak mladší bratr Jonas dospívají. A nejenom tím, že Jonas kouří cigarety.
Ačkoliv knížka neobsahuje ilustrace díky Linině lásce k malování jsem si často představoval prostředí, o kterém vypráví.
Za stěžejní považuji depeši se žalmem 102, která se objevuje přibližně v polovině knihy.
"Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách, probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo.
Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají, popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.
Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina." (s. 156)
S blížícím se závěrem se děj zrychluje.
Epilog, na rozdíl od autorčiny poznámky, považuji za nadbytečný. Dovedl jsem si představit sám, jak pokračoval Linin osud.
Knížka mi připomněla filmový příběh Východ - Západ.
"Vzala jsem do ruky psací pouzdro. Sedla jsem si, že dokreslím Jonasův pokoj. Nejdřív jsem si byla ticha okolo vědoma. Bylo těžké, trapné. Ale čím déle jsem kreslila, tím hloub jsem byla ve skice ponořená. Nechala jsem se pohltit snahou dokonale, jemně zachytit záhyby na přikrývce. Stůl a knihy musely být přesné. Jonas své knihy a stůl miloval. Já taky milovala knihy. Tolik mi chyběly. (s. 162 - 163)
Dlouho jsem přemýšlela, jaké dát knize hodnocení. Každopádně dávám plný počet hvězdiček, protože tento příběh stojí za přečtení. O 2. světové válce, holokaustu, židovské tématice se toho píše hodně. A stejnou míru zájmu si zaslouží i historie pobaltských republik, vždyť zvěrstva tam páchaná, o kterých se mlčelo a mlžilo, si zaslouží svou pozornost. Příběh je poutavý, bude vám běhat mráz po zádech a nebudete chtít věřit tomu, že se lidé takto mohou chovat k druhým a že je možné vůbec něco takového přežít. Ten mráz, vítr, bouři ucítíte na vlastní kůži a vleze vám do morku kostí.
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Dočetla jsem a vydechla jsem.
Silné téma a ještě teď má slzy v očích když si vzpomenu na to čím si všichni prošli. Pozdě v noci je matka s dcerkou a malým synem deportována neznámo kam. Narychlo sbalené zavazadlo, několik dní trvající cesta plným dobytčákem, bez jidla a omezeným pitím. Nikdo z nich nechápe proč a co se děje. A to nejhorší pro ně ještě přijde. Konečná stanice gulag - Sibiř. Nelidská práce, hlad, nemoci, bití, smrt.
Jsem moc ráda , že se píšou tyto knihy a že se tímto vzpomíná na všechny ty malé i velké hrdiny, kteří to prožili.
Dala bych i deset hvězd krásná kniha