V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551563/bmid_v-sedych-tonech.jpg
5
3914
3914
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2019
,
CooBoo
Originální název:
Between Shades of Gray, 2011
Interpreti: Marie Štípková
více info...
Přidat komentář
V pořadí již druhá válečné kniha, kterou jsem četla. Tato je ovšem tak trochu z opačné strany barikády - totiž že v knize na rozdíl od Hitlera vystupuje Stalin. Ruta zde velmi živě a přesvědčivě líčí osudy pobaltských zemí a odvod lidí nepohodlných režimu do gulagů rozptýlených po Sovětském svazu.
Tady začíná příběh Liny, Jonase, jejich matky a otce a Andriuse. Linu si nelze neoblíbit, je silná a přes obrovské riziko kreslí, píše a dokonce i krade jídlo, dřevo a další věci u srubů NKVD. Na knize se mi líbí právě to, že rozhodnutí všech postav nejsou jen černá a bílá, je to právě naopak. Lina například odsoudí matku Andriuse a následně i Andriuse samotného, protože mají jídlo a jsou čistě oblečení, takže tolik netrpí. Potom se ale ukáže, že je situace ve skutečnosti trochu jiná, než jaká se na první pohled zdála. Takových situací je v knize více a občas ani nevíte, co si o tom všem máte vlastně myslet.
Příběh plynul velmi rychle a než jsem se nadála, tak už byl konec. Málem jsem i uronila pár slz, což se mi normálně nestává, ale nakonec jsem se ovládla. Postavy byly vykresleny vážně skvěle a například i vedlejší postavy (pan Stalas) dostaly v knize svůj prostor. Epilog a dodatek autorky už jen nasadil knize pomyslnou korunu.
Nádheré emotivní dílo! Dýchalo na mě utrpení, naděje, smutek a vztek. Tuhle ÚŽASNOU knížku mi půjčila kamarádka s tím, že si ji prostě musím přečíst, a že mě to dostane:) Kdybych mohla dala bych ale pouze 4,5 hvězdičky za ten konec, moc mě mrzelo že to Ruta nezakončila lépe. (Mluvím o konci v té polární oblasti, dopis který psala Lina byl skvělá varianta na zakončení)
V šedých tónech mě navnadilo na pořízení si vlastního výtisku a už se chystám na Sůl moře a Potrhaná křídla..
Neskutečně silný a emotivní příběh! Z každé stránky na vás dopadá těžké utrpení lidí, kteří byli násilím odvlečeni z domova a bojovali o holý život v krutých podmínkách, které si člověk v dnešní době jen těžko dovede představit.... Jak lehké je otočit kolečkem a mít příjemné, hřejivé teplo, zatímco z knihy na vás dýchá mráz a led ze samotné Sibiře....
Doporučuji! Je to skvělý příběh a Ruta Sepetys má obdivuhodný talent takové příběhy vyprávět, to se jen tak nevidí. Já se jen divím, že se o táborech na Sibiři moc neví a od té doby, co jsem V šedých tónech přečetla, si stále říkám: "A co když se to ještě děje? Když to Rusové dokázali utajit tehdy, proč ne dneska?" Je děsivé, že se něco takového dělo, umřelo tolik lidí... a takřka nikdo o tom nic nevěděl. Jedním slovem: doporučuji. Přečtěte si ji. Je podaná jednoduše a rozhodně to není jako vytržené z učebnice dějepisu.
Velmi čtivý, emotivní příběh...sice vymyšlený, ale na základě mnoha vzpomínek různých lidí. Smekám před nimi, že takové hrůzy přežili, ale také proto, že o nich dokáží vyprávět dál. Je mi z toho smutno, vždy když čtu takvou knihu, je mi těžko na duši, ale nedokážu po dalších takových knihách nesáhnout...Děkuji Rutě za tuto knihu, lidé by neměli zapomínat. Není to tak dlouho...bohužel, mám strach, že v dnešní době by se to klidně mohlo stát znovu...můžeme jen doufát, snad ne...
Vynikající kniha o strašlivé době a nelidských zločinech, které skrývá minulost. Bohužel i dnešek ukazuje, že k masovým genocidám jsme slepí, dokud není příliš pozdě. Příběh Liny a její rodiny je zcela uvěřitelný, a proti realitě pravděpodobně ještě značně uhlazený. Jedinou výtkou je pro mne tak náhlé ukončení vyprávění, jako by někdo rozsvítil v kině před skončením filmu. Formátem i provedením mi kniha velmi připomínala "Studenti, láska, Čeka a smrt" od Alji Rachmanovové, i když ta je poněkud "dospělejší".
Nebudu opakovat chvalozpěvy. Dodám něco, co snad nezaznělo. V Šedých tónech je skvěle vyjádřeno, jak ošidné je někdy hodnotit lidské činy. Lina několikrát s radikální jistotou mládí někoho odsoudí, aby později pochopila, že vše je složitější, než se jevilo. A dokonce i pro jednoho z dozorců má nakonec člověk trochu pochopení. Ovšem režimu, který tohle dělal a strůjcům zvěrstev se odpustit nedá.
Přečteno těsně před Solí moře. Ta jemná provázanost byla příjemná. Co bych o tom napsal, by bylo jen opakování toho, co už přede mnou napsali jiní. Strhující, kruté, dojemné i posilující.
Nádherná kniha, silná, dekuji za provázanost se Sul more ac byly ty knihy tak odlisne. Nevěděla jsem, ze se ty zvěrstva tahly az do roku 1954, kdo z nasi generace by tam přežil jediný rok... ?....
Takové knihy ma smysl cist.
Kniha plná smutku, nenávisti, ale i lásky a síly v lidech, kteří zažili pravé peklo. Člověk si po přečtení knihy náhle uvědomí, jaké má štěstí a jak jsou jeho problémy malé a nepodstatné. Je to neskutečné, kam až jsou schopní někteří jedinci zajít. Tato kniha si zaslouží víc, než pět hvězd. Obsahuje informace, které nejsou hodny toho, aby byly nějak opomíjeny či zapomenuty. Naopak by měly být šířeny dál, protože spousta lidí nemá ani ponětí o tom, co se na tomto světě všechno děje.
Nádherná kniha, která by si zasloužila deset hvězd! Kniha o neuvěřitelné lidské síle a touze přežít, o nadlidské síle mateřské lásky, o přátelství, i lásce, ale i o lidské sobeckosti a krutosti.
Jak autorka sama píše, o osudech pobalstkých zemích je toho napsáno opravdu málo a já jsem za tuto knihu neskonale vděčná. Hlavně už jen proto, že aspoň na malý čas si člověk uvědomí, co všechno má, co normálně bere zcela automaticky - plné břicho několikrát denně, horké topení, teplé oblečení, neskutečné možnosti a vše na dosah ruky, a hlavně těch spoustu banalit, kterým říká problémy, i když to žádné nejsou...
Ta kniha je... krasívaja...
Ze začátku mě to moc nevtáhlo. Důvodem ale není to, že by kniha byla špatná, ale spíš, že mám teď období těchto knih (a tím to bylo dost podobné jako ty jiné).
Někdy od poloviny jsem knihu začal hltat. Její výjimečnost je v tom, že se příběh odvíjí na nejhlubší lidské rovině a člověk se daleko lépe a hlouběji vcítí do prožitků zmíněných osob.
Například zde již zmíněná vynikající(!) kniha Krvavé jahody mi tohle nezprostředkovala.
Knihu doporučuji především lidem, kteří hledají velmi silný lidský příběh a kontrast nejodhalenější lidskosti s tupostí a naprostou absencí soucitu a empatie.
Nikdy nepochopím, proč člověk někoho vytrhne z jeho domova, z jeho života a uvrhne ho do naprosto nelidských podmínek kde ho bez kouska slitování nechá umřít nemocemi, hlady a parazity :o(
Krásně napsaný příběh, skutečný z kterého mrazí, neuvěřitelné, co zvládne někdo přežít, přetrpět ... knihu V šedých tónech jsem nedokázala odložit, tak mně pohltila, emoce, obdiv a husí kůži, tohle vše ve Vás zanechá, jednoznačně doporučuji si knihu přečíst.
Ne tohle je kniha, kterou nemůžete odložit, i kdybyste sebevíc chtěli.
Stejně jako Potrhaná křídla jsem knihu nemohla odložit.
Úplně jsem se do chytlavého stylu Ruty Sepetys zamilovala a myslím, že jsem si našla novou oblíbenou autorku! :) její krátké kapitoly vám říkají, že si musíte další přečíst, vždyť je to jedna stránka, ale pak zjístíte, že vám zbývá deset stránek a čtete a čtete a čtete!
Bože to byla tak šílená a zároveň okouzlující knížka.
Pořád přemýšlím jakou cenu by měl můj život nebo mých blízkých. Byl by to taky ten kapesních hodinek paní Lino Arvyrdasová?
Velká síla, dostala mě, tak jako před pár měsíci kniha Krvavé jahody nebo Osvětimská knihovnice. Uf.
Na podobné téma Stalinových čistek, jsem četla už „Sašenku“ . Přesto mě opakovaně zaráží, jak tohle může udělat člověk člověku… ??? Vytrhnout ho z jeho běžného života. Kdo mu dal právo ??? Jak slušnost a intelekt se nechá převálcovat hrubostí, násilím a primitivismem…. Strašidelné .... Krátké kapitoly a věty ještě tu bezmoc u mě stupňovaly . Vzpomínky na domov, které celý příběh prokládají, navozují bolestnou ztrátu normálního života…. Je mi to tak líto…. Konec byl pro mě slzavé údolí. A jen chci věřit, že to nikdy nezažijeme.., že se poučíme.. Nebo ne ??
Bylo to krásné a ona krása spočívala v mrazivosti celého příběhu. Ve válečných románech moc zkušená nejsem. To co jsem doposud četla, se týkalo Židů a Hitlera. Nechci říct, že jsem o Stalinovi neměla "ani páru", ale pravdou je, že jsem se o něj nezajímala a nikdy mě nenapadlo přemýšlet o tom, co se v období 2.sv.v. dělo s Litvou, Lotyšskem, Estonskem...
V celém příběhu panuje mrazivá atmosféra, už od toho momentu, kdy Linu a její rodinu vytáhnou z domu a dají jim dvacet minut na zabalení až po samotný konec. I mé slzné kanálky zareagovali.
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Při čtení této knihy, jsem marně mezi řádky vyhlížel alespoň to pomyslné světélko v podobě naděje na konci tunelu. Těžký a krutý příběh, který by se měl stát povinnou četbou. Pod dojmem této knihy si musím položit otázku proč má zlo tolik podob a proč je člověk člověku schopen přinášet tolik bolesti a utrpení. Poučení pro ty, kteří si denně stěžují na to, jak špatně se mají.