V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551563/bmid_v-sedych-tonech.jpg
5
3913
3913
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2019
,
CooBoo
Originální název:
Between Shades of Gray, 2011
Interpreti: Marie Štípková
více info...
Přidat komentář
V šedých tónech je prostě knižní klenot. :-) Ruta Sepetys je úžasná spisovatelka a hlavně velmi empatická žena. Zajímavé je, že autorka v této knize pohlíží na 2. světovou válku z "druhé strany". Kdepak, žádný Hitler... ale Stalin! Příběh je velmi čtivý, postavy v knize mají duši a celý průběh války je přesvědčivě popsaný.
Tato kniha prostě stojí za přečtení! Vřele doporučuji!
P.S. Jo a nezapomeňte si koupit kapesníky... hodně kapesníků :-)
Právě jsem dočetla... Nečekala jsem tolik emocí, hrůzy, bolesti. Člověk ví, že se takové věci děly, ale neumí si to vůbec představit. Jaké utrpení ti lidé prožívali - hlad, nemoc, zima, strach! Myslím, že máme neuvěřitelné štěstí, že žijeme právě teď a ne tehdy (i když to nikdy nebude dokonalé)!!! Brr, ještě jsem z toho taková celá otřesená...
„Přemšleli jsem někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek…“
Výborná věc! Autorka napsala knihu záměrně, aby se o Estoncích, Lotyších a událostech na Sibiři během války vědělo, zapomínat by se totiž nemělo. Indície vyplývající z knihy jako: nakladatelství CooBoo, krátké věty v textu, patnáctiletá Lina mimoto oznamují , že se jedná o literaturu pro mládež. Námět knihy je zásadní, lidí deportovaných na Sibiř mi bylo líto a literatuře pro mládež fandím. Dokonce jsem si oblíbil Linu a osatní postavy, jenom styl autorky mi nesedl. Nijak jsem ho během četby neprožíval. Daleko bližší je mi například Remarque, Solženicyn, Follett apod. Ti píšou pro dospělejší čtenáře a v tom je zásadní rozdíl. Málem jsem za ten autorčin styl ubral z hodnocení jednu hvězdu. Když mi ale o něco později „strýček Google“ přežvýkal zadaný název a vyplivl informace o Trofimovsku a já pak četl a viděl ty hrůzy na Sibiři během války, musím uznat, že Ruta Sepetys napsala skutečně důležitou knihu a je dobře, že „Šedé tóny“ spatřily světlo světa.
Jo a ještě něco. Docela se bavím reakcemi některých ublížených uživatelů. Knize s VIP námětem jsem naložil plný počet bodů, přesto jsem na pranýři. A to jen proto, že jsem vyjádřil svůj názor. Když mi na DK strhají oblíbenou knihu, nepouštím se do vášnivých a uražených diskuzí a nejdu málem skandovat na Václavák. Možná by to chtělo více pokory.
Napsala jsem už dva komentáře. Pokaždé je smazala. Neumím dostatečně přenést své pocity do písmen, ale i tak do třetice...
Bolest, utrpení a bezmoc jako nástroj "mocných". Nelidské podmínky, strach, hlad a zima sužující děti, ženy, muže i starce. Pracovní tábory a v nich obyčejní lidé vytržení ze svých obyčejních životů. Člověk by řekl, že v takových podmínkách nemůže nic přežít. Ale přesvědčení, touha po životě, podpora a především láska jsou tu o to silnější, čistší a bezpodmínečnější než kde jinde. Ačkoli smutný příběh, pro mě byl ztělesněnou láskou, silou a pozitivní energií lidí, kteří i přesto, že neměli nic zvládli všechno.
Kniha je psána velice lehce a čtivě a proto je ideální jako odstrašující příklad konkrétních zvěrstev z minulého století...
V šedých tónech...
Tuhle knížku by si měl přečíst úplně každý... Ta doba na Vás z těch stránek doslova mrazivě dýchá...
"Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek"....
V roce 1939 obsadil Sovětský svaz pobaltské státy - Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Krátce poté Kreml vytvořil seznamy lidí, které považoval za odpůrce Sovětů a které chtěl zabít, poslat do vězení nebo odvléct do pracovních táborů na Sibiři. Lékaři, právníci, učitelé, vojáci, spisovatelé, podnikatelé, muzikanti, výtvarníci, a dokonce i knihovníci byli považováni za nepřátele režimu a jejich jména přibyla na rozšiřující se seznam lidí určených k hromadné likvidaci...
Odhaduje se, že Stalin během své hrůzovlády vyvraždil přes dvacet milionů lidí... Litva, Lotyšsko a Estonsko přišly během sovětských čistek o věc než třetinu obyvatel...
Neváhejte a čtěte... Dal bych 10 hvězdiček...
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Skvělá knížka, i když hrozně smutná. Měla jsem co dělat, abych místy nebulela.
Hluboce obdivuji autorku, jakým způsobem dokázala téma uchopit. Realita byla totiž tak šílená, že člověku z těch hrůz vstávají vlasy na hlavě a bojí se cokoli vyjádřit. R. Sepetys je ten správný člověk, který se do látky pustil. Je pokrevně propojená s reálnými osobami, ale zároveň už má odstup. Jen si sama říkám, jestli takové zlo vůbec mohlo být nějak potrestáno?!? Ale možná ano, třeba bych se divila...
Na tyto příběhy se zapomenout nesmí! Musí být neustále připomínány!
Kniha je velmi čtivá, stránky jsem doslova hltala a jsem ráda, že byly ukázány příběhy lidí ze "zapomenutých" pobaltských států. Ráda bych viděla Lininy obrázky.
"Stojí tu proti sobě dva ďáblové a oba chtějí vládnout peklu."
"V některých válkách se bojuje bombami. Lidé od Baltu v téhle válce bojovali vírou."
Nadherne a hodne emotini cteni. Takhle jsem u knihy asi jeste nebrečela.
Doporučuji všem.
Jen me tedy mrzi, ze nevim jak dopadl Liny táta.
Chytlo mě to hned od první stánky. Takové knihy mám ráda, jde se hned na věc. Doporučuji. Konec rychlý jako začátek.
Dobře napsané, rychle se to čte. Na konci mi příjde, že už na autorku někdo tlačil, ať to dokončí co nejrychleji, tak to trošku odbyla, ale jinak doporučuji
Naprosto skvělá kniha,je neuvěřitelné,co dokáže člověk vydržet.
Musela jsem si najít knihu E.Munch,kterou už mám xxx let a prohlédnout si všechny ty obrazy.
A všem,kdo se o toto téma zajímají doporučuji knihu Krvavé jahody.
Opravdu silný příběh. Doteď mám po těle mráz. Škoda jen, že nevíme, jak to dopadlo se samotnými aktéry příběhu.
Velmi silný a realisticky napsaný příběh, jen mi vadilo to divné zakončení a šup - kraťoučký prolog. Knihu bych uvítala klidně o 100 stran delší.
Příběh je velmi čtivý a líbí se mi autorčin styl psaní. Příběh měl spád a zanechal ve mě silný pocit. Mrazivý a smutný. Byla to moje první kniha s válečnou tematikou a děsí mě, že takové věci se děly teprve před sto lety, a že se s lidmi zacházelo hůř než se zvířaty! Myslím, že bude nějaký čas trvat, než opět sáhnu po podobné knize, protože musím dojmy z tohohle příběhu teprve vstřebat.
Knížku jsem přečetla za 5 hodin jedenáckrát mi při čtení tekly slzy.
Znovu už bych ji nečetla!!!
Přestože je to už pár dnů, co jsem knihu přečetla, stále myslím na hrdiny knihy, jak asi dopadli a kam se poděli. Dlouho ve mně kniha zůstane. Pět hvězd je málo.
Čekala jsem lepší konec :) Takhle člověk neví, jak to dopadlo s ostaními..
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Několik knížek s podobným tématem už mám za sebou, takže už jsem malinko otrlá, přesto mě nepřestane udivovat, že takhle mohli jednat lidé s lidmi. Lidé, kteří přežili nedobrovolný pobyt na Sibiři jsou pro mě hrdinové, ne zločinci.