V srdci země
John Maxwell Coetzee
Hrdinka kruté a vášnivé novely, dcera majitele zapadlé farmy v Jižní Africe, pozoruje a komentuje život, z něhož jako by ji osud nadobro vyloučil. Její necitelný otec ji přehlíží, služebnictvo se jí bojí, ale současně jí pohrdá. Tato hořce moudrá, vzdělaná, inteligentní žena však svou zdánlivou pokorou a poddajností zastírá svoje zoufalé odhodlání nestát se jednou ze „ztracených pro historii“. Když si její otec najde africkou milenku, vrhne se zběsile do přípravy pomsty – jako by šlo o prazvláštní chemickou reakci mezi kolonizátorem a kolonizovaným – a mezi evropskými tužbami a rozlehlostí a osamělostí Afriky. Horečnatá, faulknerovsky hutná próza je silné, přesvědčivé dílo. J. M. Coetzee se v ní hluboce vcítil do své ústřední postavy a s jistotou přetvořil rodinný příběh v zrcadlo koloniální zkušenosti.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2009 , MetaforaOriginální název:
In the Heart of the Country, 1977
více info...
Přidat komentář
Kniha V srdci země, je hluboké ponoření do mysli hlavní hrdinky. Syrové, přímé myšlenky na život o samotě, přehlížené, nepochopené, dle jejich slov, snad ošklivé ženy, která touží po lásce snad stejně jako po životě, zabředlá však do těžkostí , naivity a zloby. Život ji nabízí jen pokřivenou " lásku " svého otce, pachuť násilného sexu a nenávist. Myšlenky, které však prožívá snad každý z nás. Kniha je těžká na čtení a pochopení, ale čte se hezky. Je řazena do kratičkých kapitol na 156 stranách.
"Když se nám ve snu zdá, že sníme, nastává čas probuzení."
" Nevinná oběť pozná zlo, pouze v podobě utrpení. To, co zločinec nevnímá, je jeho zločin. To, co nevnímá nevinná oběť, je její nevinnost."
"Otrok ztrácí v řetězech všechno, dokonce i touhu z nich uniknout."
Těžkotonážní literatura, přesto jsem knihu přečetl v rozmezí 24 hodin. Další půlden jsem pak četl různé odborné rozbory, abych pochopil to, co jsem zrovna dočetl. Jak je patrno z mého prvního souvětí, je Coetzeeho styl čtivý, krásně plyne na jazyku s příchutí toho nejlepšího, co v postmoderní literatuře lze vychutnat. Jedná se vlastně o takový malý a velmi sytý dortík, jehož pozření si vychutnáte, aniž byste museli znát recept. Avšak pokud někomu chcete o svém zážitku s dortíkem vyprávět, musíte se podívat na to, z čeho dortík je. Pokud znáte ingredience dortíku, můžeme o něm nejen hlouběji uvažovat, ale snad si při příštím ochutnávání všimnete i jemných nuancí, předtím skrytých či nepovšimnutých. V srdci země není knihou na jedno přečtení. Jedná se komplexní směs myšlenek o feminismu, kolonialismu, patriarchátu atp. Postmodernistická literatura může u lecjakého čtenáře vytvářet frustraci, a ani mě se nečte často lehce, její interpretační mnohoznačnost a často složitě konstruované myšlenky sice ztěžují zábavnou složku literatury, ale myslím, že stojí za to se tím pročíst a trochu to pochopit, minimálně čtenář získá novou čtenářskou zkušenost.
Asi najsnovejší Coetzeeho počin, trochu nepodobný zvyšným textom. Signifikantnou črtou je aj v tomto prípade minimalizmus a osobitý typ vnútorného monológu, realita a predstavy sa v ňom však miešajú takým spôsobom, že čitateľ nevie čo sa naozaj odohráva a čo je len blúznením. Prečítané často krát nadobúda pravý zmysel až dodatočne, je potrebné listovať nazad a overovať si jednotlivé skutočnosti, text nedovolí ani na malú chvíľu poľaviť v pozornosti. Nejde o magicko-realistické rozprávanie, ale jeho snovosť magický realizmus evokuje, až takmer očakávate, kedy text skĺzne do tejto roviny. Bez debaty Coetzeeho najnáročnejšie dielo, naplno oceňujem až po druhom čítaní, s odstupom niekoľkých rokov.
Sugestívne a nie zrovna jednoduché čítanie. Nezvyčajná kniha s neobyčajným štýlom, ktorý neprelúska každý a ja som to nevzdala vzhľadom k tomu, že Coetzee píše zaujímavo (aj keď som to asi úplne presne nepochopila) a na veľmi vysokej literárnej úrovni.
Asi to není špatná kniha, má zajímavou, hutnou atmosféru, i umělecky je určitě hodnotná. Mně se bohužel, zejména s ohledem na téměř nulový děj, nečetla úplně příjemně. Jiné knihy od Coetzeeho se mi četly lépe a jednodušeji.
Po prečítaní asi tretiny som knihu odložila, pretože odlíšiť skutočnosť a predstavy hlavnej hrdinky je nemožné a to nie je nič pre mňa, nebaví ma to, rozčuľuje ma to. Po tomto autorovi už nesiahnem.
Autorovy další knížky
2001 | Čekání na barbary |
2006 | Život a doba Michaela K. |
2002 | Hanebnost |
2007 | Chlapectví |
2008 | Deník špatného roku |
Příběh odehrávající se převážně ve fantazii hlavní hrdinky, osamělé bílé dcery farmáře kdesi uprostřed jihoafrické pouště, mě příliš neuspokojil. Přehnané výmysly její žárlivé zakomplexované mysli mně připadaly přehnané, rozporuplné, frustrující a vzbuzující depresi.
Příběh se pro mě postupně stal poutavým jen proto, že mě zajímalo, co se odehrálo skutečně a co jen v představách.
Nakonec se mi ulevilo, když autor vyjevil hluboké myšlenky pocházející z jejího spojení s kosmickými bytostmi a celé dílo získalo smysl, totiž ukázat na obtížnost úniku z konvencemi spoutané otrokářské společnosti.