Divokým Kurdistánem
Karel May
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306/bmid_divokym-kurdistanem-Geq-306.jpg
4
371
371
Ve stínu padišáha / V tieni padišaha série
< 2. díl >
Druhý díl cyklu, román Divokým Kurdistánem (Durchs wilde Kurdistan), se odehrává v okolí měst Mosul a Amádíja a v údolí řeky Velký Záb, tedy na území, kde se střetávají různé rituální zvyky východních náboženství, jejichž vyznavači vedou mezi sebou nelístostné boje. Hrdinové nejprve pobývají mezi lidmi ze sekty Jezídů, kterým pomohou ubránit se proti zločinnému spiknutí, a zabrání kruté krevní mstě mezi islámskými Kurdy a křesťanskými nestoriány. Kara ben Nemsí se seznámí s kurdskou princeznou a vědmou Marah Durimeh, která si jej velmi oblíbí... 27-009-71... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1971 , OlympiaOriginální název:
Durchs wilde Kurdistan, 1892
více info...
Přidat komentář
2024/30
Po šesti letech jsem se dostala ke druhému dílu, dál to třeba půjde rychleji. :D
Příběhy kde je Kara ben Nemsí na mě vždycky byly trochu moc popisné a cestovatelské oproti těm z Ameriky, ale i tak děj docela ubíhá. Je ale hezké vidět, že některé věci, jako snaha o mír a spravedlnost, spřátelení se skoro s každým, úžasná odvaha... se v Mayovkách nikdy nemění.
Nostalgie jako blázen, příběhy od Maye jsou vždy kvalitní, někdy trochu slabší, ale málokdy vyloženě špatné. Druhý díl cyklu je oproti prvnímu také o trochu slabší, ale přesto baví. Děj se odehrává na menší ploše (v Kurdistánu), Kara je opět šéf a všechno umí a všechno zná a nakonec je s ním každý kamarád. To se už nezmění, May se prostě rád idealizoval. Nyní ovšem tento hlavní Bůh během děje 3x (!!!) spadnul s koně, přibližuje se tak o něco více nám běžným smrtelníkům...
Ahmad el Gandúr zatím působí jako velmi nevýrazná osoba, ačkoliv právě kvůli němu se do Kurdistánu vypravili. Pokud si to ale dobře pamatuji, tak v dalších dílech přibyde na jeho významu.
Druhý díl cyklu, román Divokým Kurdistánem se odehrává v okolí měst Mosul a Amádíja a v údolí řeky Velký Záb, tedy na území, kde se střetávají různé rituální zvyky východních náboženství, jejichž vyznavači vedou mezi sebou nelístostné boje. Hrdinové nejprve pobývají mezi lidmi ze sekty Jezídů, kterým pomohou ubránit se proti zločinnému spiknutí, a zabrání kruté krevní mstě mezi islámskými Kurdy a křesťanskými nestoriány. Kara ben Nemsí se seznámí s kurdskou princeznou a vědmou Marah Durimeh ( orientální verzí Vinnetoua ), která si jej velmi oblíbí a společně vedou křesťanské debaty. Kniha opět trpí typickým nekončeným počtem zajetí a následných útěků, snad to ty dva chrabré hrdiny už ani nemohlo bavit, za mlada to člověk hltal, dnes je to úsměvné a shovívavé počtení, na víc než střed to nevidím, indiánské příběhy mě bavily víc - 50 %
Krásná nostalgie dětství. Knihou Divokým Kurdistánem pokračuje hexalogie Ve stínu pádišáha, která představuje jedno z nejlepších děl Karla Maye. Příběh pokračuje tam, kde skončil první díl. Odehrává se okolo města Mosul a v údolí řeky Velký Záb. A právě v této oblasti mezi sebou bojují východní křesťanská církev (nestoriáni) s muslimskými komunitami. Kara i Hádží se pokoušejí tyto spory zastavit, Kara se u nestoriánů seznamuje s kurdskou princeznou Marah Durimehou, která je ženskou orientální verzí Vinnetoua. Na motivy tohoto románového cyklu vznikly i tři filmy, které sice kvalitou knihám nedosahují, ale mají skvostné herecké obsazení: Lex Barker jako Kara ben Nemsí, Ralf Wolter jako Hádží Halef Omar al Gossarah a Marie Versini coby hlavní ženská hrdinka každého tohoto příběhu.
Dokončení předchozího dílu a další pokračování společných dobrodružství Kara ben Nemsího a Halefa.
V knize se objevuje Mara Durmeh, kterážto žena výrazně ovlivnila jak Kara ben Nesmího, tak autorovu pozdější tvorbu.
Jako obvykle směska různých dobrodružství, ukazuje se, že i vesměs kladní hrdinové mají své slabůstky a občas udělají chybu.
Některé z popisovaných věcí a vztahů mají platnost do dnešní doby.
Na rozdíl od prvního cestovatelského dílu, se tentokrát Kara ben Nemsí s Halefem Omarem zdržují na relativně malém území Kurdistánu (coby kamenem dohodil a zbytek dojel na Ríhovi), na pomezí dnešního Turecka a Iráku. Autor rozebírá vzájemné antagonismy a násilnosti mezi Turky, Kurdy, Jezídy a Nestoriány, které trvají až do dnešní doby.
Ó, Karo ben Nemsí, kolikrát jsem si vzpomněl na tvé šejdíře!
Když nám na dovolené v Řecku před hotelem prodal Turek dvě koblihy, abychom tentýž den odpoledne zjistili na pláži, že jsme jich mohli mít od téhož jedince dvakrát tolik za třetinu ceny.
Když nám chtěl na severotureckém Kypru zatančit mladík za pětinásobek jako derviš, aby se posléze spokojil s pouhým eurem.
A když nám tamtéž místní pojízdný cukrář s přesladkým úsměvem prodával své sladké pečivo a zákusky, aby si za rohem zamnul ruce, jak výhodně nás obsloužil. Ale nevadilo mi to, dal bych mu i dvakrát tolik, protože jsem si s úsměvem vzpomněl na Mayův Orient.
Škoda že jsme s sebou neměli Halefa, aby je naučil pořádku.
"Al hamdu li´lláh, sidi, jsem tak šťastný, že jsem tě našel! Jak ses sem dostal? Ale ty jsi spoután a uvězněn! To udělala tahle baba? Ten drak? Do pekla s tebou, ty výlupku vší škaredosti!"
"Zadrž Halefe! Jsem sice zajat, ale tahle žena je mou přítelkyní! Zachránila by mě, kdyby tys nepřišel."
"A já ji chtěl probodnout! Pochválen buď Alláh, který tě stvořil, ty nejkrásnější ženo Kurdistánu. Tvoje vlasy jsou jak hedvábí, tvá pleť jako červánky, tvé oko se třpytí jako hvězda na nebi."
Dialogy, jako je tento, není možné nemilovat. A Divokým Kurdistánem je knížka takových dialogů a dalších orientálních zdvořilostí plná, stejně jako ostatní svazky volné série Ve stínu pádišáha. Je to jedna z mých nejoblíběnějších sérií od Maye, která za to vděčí nejen spoustě dobrodružství, které hrdinové prožívají na každé stránce, ale zejména díky skvostnému překladu (Tomáš Gluckauf) a výborným ilustracím (Gustav Krum). Ačkoli May do oblastí, které jeho hrdinové navštěvují sám necestoval, zeměpisně, jazykově a etnicky z této série načerpáte o Blízkém východu a Balkánu mnohem víc, než z jakékoli učebnice. Nedokáži spočítat, kolikrát jsem tyto knížky četl, a pořád se k nim moc rád vracím...
Pěkné pokračování Karovy cesty po orientu, s nemálo napínavým dějem. A s podivným národem Jesidů, který je pro okolní svět záhadou.
Knihu jsem četl ve věku třinácti let a to je asi ten správný klukovský věk pro knihy od Maye. Děj napínavý, ale pro starší čtenáře už jen na příjemné vzpomínky doby sotva ochmýřených kluků. Cyklus celý však hodnotím o sto procent výše než pozdější V říši stříbrného lva.
Druhá část cyklu Ve stínu pádišáha. Kara ben Nemsí putuje se svými přáteli oblastí obývanou Kurdy.
Podstatně slabší než první díl, dobrodružství se rozjede až v poslední cca třetině.
Znovu krásná dobrodružná kniha, přesto o něco pokulhává za knihou Pouští. Nejvíce se mi jednoznačně líbí prostřední část knihy, kdy hrdinové pobývají v Amádíji (pobyt u Selima Agy, osvobození Ahmada el Ghandúra apod.). Počáteční děj u Jezídů už mě překvapivě nebavil tolik jako jeho začátek v závěru románu Pouští. Poslední část knihy Divokým Kurdistánem pojednává o sváru mezi Kurdy a Chaldejci. Tato část je zajímavá, ale dle mého názoru poněkud nastavovaná, tj. zbytečně dlouhá a s nadměrným počtem zajetí a útěků. Celkové hodnocení: 80-85 %
Tenhle šestidílný cyklus je můj z mnoha oblíbených mayovek nejoblíbenější. Nevím, kolikrát jsem ho přečetl, ale letos po snad deseti letech jsem se k celé sérii vrátil. A zrovna v tomhle díle mně překvapilo následující (normálně tady z knih necituji), co řekl Kara náčelníkovi Chaldejců, když mu vysvětlil, proč má zbraně a proč si nenechá ubližovat a brání se. Chaldejec (sám křesťan) tvrdil Karovi ben Nemsímu, že není správný křesťan, když ho v kruhu jeho vlastních lidí zajal a vyhrožuje mu, že ho vezme jako rukojmího, aby si vynutil volný odchod. "Má víra mi nevelí, abych se choval zbaběle a nechal se zabít. Dovoluje mi bránit život, který mi dal Bůh, abych mohl být k užitku ostatním lidem. Dokud mi budou síly stačit, budu se bránit proti každému, kdo by mi v tom chtěl překážet." Proč se podle této v zásadě jednoduché, morální a hluboce pravdivé zásady nechováme, resp. proč se podle ní nechovají ti, kteří si vesměs osobují právo o nás rozhodovat, ale taky za nás myslet a vnucovat nám, co a jak si máme myslet my? V dnešní době mně tenhle citát zaujal. Klasický intoš by mávl rukou, s pošklebkem by něco pronesl ve smyslu braková literatura pro děti, ale sám jsme si toho všiml až snad při (nepřeháním) 30. přečtení...Záplava řečí, rádoby hlubokomyslných úvah a tuny potištěného papíru ztrácí svoji hodnotu ve srovnání s tímhle prostým vyjádřením.
Vrátil jsem se po letech k téhle knize a znovu si jí přečetl a znovu mě to bavilo od začátku až do konce.Jsem rád,že takové knihy vůbec ještě existují a můžou rozdávat lidem radost.
Já zase mám právě na tuhle nejlepší vzpomínky:)) Četla jsem koncem ZŠ a čas strávený nad knihami Karla Maye obecně nelze ničím nahradit :))) Bez Mayovek je život chudší!
Tahle kniha mě možná baví nejmíň z celé série... Ale co kecám! Všechny mě bavily tak moc, že to nejsem s to rozhodnout! :)
Autorovy další knížky
| 1969 |  Syn lovce medvědů |
| 1971 | Divokým Kurdistánem |
| 1970 | Pouští |
| 1968 |  Černý mustang |
| 1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
Audiokniha. Čte Jiří Zavřel.
Srovnatelné s prvním dílem, ale je tu trošilinku více humoru.
Kara ben Nemsí vše vyřeší a všechny spory urovná. Škoda, že nežije v dnešní době a je to jen v románech, jak píše miriam.w.
Ale přeci jen se mu tolik nedaří, jako v prvním díle a je vícekrát na zemi a svázán, než by se na takového hrdinu slušelo a patřilo. Možná, že se tím trochu polidšťuje...
Když jsem to četl v mládí, tak jsem ale takové věci nevnímal. Byla to pro mě dobrodružná a napínavá literatura. :-)
Ale to už je dávno...