Valčík na rozloučenou
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357929/bmid_valcik-na-rozloucenou-Wgh-357929.jpg
4
715
715
Do této černé románové frašky svedl autor několik postav: těhotnou svobodnou zdravotní sestru, jejího ženatého milence muzikanta, jeho krásnou a žárlivou ženu, honbu na zatoulané psy, výjev před potratovou komisí, mladou Američanku toužící po dítěti a jejího manžela stiženého strachem ze smrti, dále českého gynekologa, který domněle neplodné pacientky v lázních léčí injektováním svého vlastního semene, zakládá tím sbratření lidstva a za službu prokázanou zmíněným Američanům požádá, aby ho adoptovali a umožnili mu tím výjezd za hranice, a konečně někdejšího politického vězně, z něhož se těsně před legální emigrací stane vrah.... celý text
Přidat komentář
Ráz dva tři. Dva dva tři. Tanec figur. Cítíš ty provázky, které drží v ruce romanopisec. Romanopisec loutkář. Fraška. Mrazivá a chvílemi protivná. Kundera.
Vlastně ani nevím, jestli se mi to líbilo...
Asi ne úplně to nejlepší Kunderovo dílo, ovšem i tak velice kvalitní krátký román s absurdním nádechem. Všechny postavy jsou, jak už je u Kundery zvykem, více či méně směšné a dělají věci, které se na první pohled příčí zdravému rozumu. Ovšem právě kombinace těchto nesourodých postav na malém prostoru a krátkém časovém úseku pomáhá rychlému spádu děje a mnoha nečekaným zvratům, které jsou samozřejmě doplněny krásným jazykem a hlubokými myšlenkami.
Valčík na rozloučenou....a zároveň mé rozloučení s knihami Milana Kundery, žádnou další vydanou česky jsem už neobjevil. Hezky vše doma v knihovně. :-) Jednou se k tomu snad ještě vrátím, ale to potrvá. Je to dobré, maximální hodnocení dávám už tak nějak automaticky, krásná čeština, hluboké myšlenky oblečené do komična.... Kdopak asi je dcera popraveného komunisty? ("vyhnali je do hor"). Že by od Rudolfa Slánského? To bude možná jen náhodná symbolika, ale o tom právě knihy Kundery jsou. Z knihy si každý odnese něco jiného, každý v ni něco najde. Propletenec lidských osudů v několika dnech.
Hezky zamotané klubko několika postav, jejichž životy se v pěti dnech v lázeňském městečku osudově protnou. Kdo z toho vytěží šanci na nový život? Čí plány se podaří nebo naopak vezmou za své? Kdo za toto náhodné setkání zaplatí životem? A koho posune úplně jiným směrem? Okamžiky absurdity prolnuté s železnou zákonitostí zákona akce a reakce. Vtip, lehkost, nadhled, drama. To všechno tahle kniha obsahuje.
Jeden můj kamarád vždy s opovržením v hlase říkal, že kdyby byl Kundera teď mladý, sedával by po večerech v baru někde u fildy a pozérsky balil studentky na francouzskou poezii. Vždycky na to myslím, když čtu další jeho knihu a vždycky mu musím dát nedobrovolně za pravdu. Kundera a jeho mužská nabubřelost a chorobný vztah k ženám skutečně představuje spoustu z toho, čím hlasitě opovrhuju. Ale když čtu jeho umělecké popisy a přirovnání nebo surové rozhovory, znovu a znovu si mě získává. Valčík na rozloučenou geniálně zobrazuje banalitu lidství, a to Kunderovsky úsporným způsobem.
Tragikomický román – jedno malé lázeňské městečko - 5 dní – 8 románových postav - žádná zbytečná slova navíc - mnoho podnětů k zamyšlení.
„Smutný společník není dobrý společník.“
„Stejně jako zamilovanost činí milovanou ženu krásnější, tak úzkost z obávané ženy dává vystoupit každému jejímu vadnému rysu do nepřiměřené velikosti.“
„Tím, že uděláte vrahy ze všech lidí, vaše vlastní vraždy přestávají být zločinem a jsou pouze nezbytným znakem lidského rodu.“
„Strom přece není doma tam, kde nemůže růst. Strom je doma tam, kde je pro něho vláha.“
„Politika je na životě to nejméně podstatné a nejméně hodnotné. Politika je špinavá pěna na řece, zatímco vlastní život řeky se odehrává mnohem hlouběji.“
„Žárlení vyplňuje mysl ještě úplněji než vášnivá duševní práce. V mysli nezbude ani vteřina volné chvíle. Kdo žárlí, neví, co je nuda.“
Ještě že jsem si nepřečetla anotaci předem... užila jsem si nejen Kunderův nezaměnitelný styl, ale i příběh-frašku a dějové linky. V průběhu tří dnů se zde proplétají osudy, pro některé blaze, pro některé neblaze. Typičtí kunderovští muži milující ženy (ano, plurál je na místě) a mnohoslovně filozofující, v kulisách československé totality. Velice doporučuji.
Kunderovy postavy tančí valčík na rozloučenou .... i když každý z nich po svém....
Kniha je plná ironie - ale i smutku...
V místě.kde se léčí ženská neplodnost dochází k nechtěnému otcovství ..... i toto je životní osud....
Zaujaly mne pasáže o životě v pojetí Heroda oproti postavě Ježíše :
" je třeba jen jednoho jediného, aby stálo za to žít : milovat se navzájem.... "
Líbila se mi postava i názory Bertlefa ....ovšem poněkud zvláštní bylo jednání dr.Škréty ....a jeho role stvořitele....
A postava Jakuba se záhadnou tabletou a odjezdem....
....v této chvíli věděl ,že odjíždí ze své jediné vlasti a že žádná jiná není....
Za přečtení určitě stojí i doslov Elisabeth Pochoda ....i závěrečné slovo autora :
....román jsem dopsal v době,kdy se mi o emigraci ani nesnilo....
....byl j sem naopak hluboce přesvědčen, že patřím k těm, co by nebyli nikdy s to žít mimo svou vlast ....
Ráda jsem se opět setkala s myšlenkami svého oblíbeného autora .... ale rozhodně netančím valčík na rozloučenou....k jeho dílům se budu vracet....
.....
Hra s jazykem i postavami je zajimavá. Záchrana žen doktorem Škrétou by mohla být ispirací.
Žárlivé počínání paní Klimové a myšlenkové pochody jejího manžela jsou varováním.
Groteska, provokativně si prohrávající s myšlenkami čtenáře.
Valčík je napsán skvěle, co se týče stylu, obsahuje taky spoustu zajímavých myšlenek, ale některé pasáže mě trochu nadzvedávaly ze židle :-)
Co se mi hodně líbilo, byl naprosto neuvěřitelný (až děsivý) popis toho, co se odehrává v hlavě žárlivého člověka - v tomto případě u manželů Klímových (co ona si myslí/ co on si myslí/ co ona si myslí, že on si myslí/ co on si myslí, že ona si myslí, že on si myslí atd.) Založila jsem si taky spoustu lepíků se zajímavými myšlenkami. Líbila se mi i tajemná postava Bertlefa a vykreslení Klímovy manželky.
Co mi naopak nevyhovovalo, byla právě ta fraškovitost (i když to bylo záměrem) a moc jsem nepochopila prapodivný vztah Růženy a Františka. Růžena byla navíc vykreslená dost jako nána.
Ráda si od autora přečtu další knížky, protože ta poetičnost textu, dar pojmenovávat určité myšlenkové pochody a celkově styl se mi líbí, ale asi se musíme potkat u jiného příběhu :-)
Typicky kunderovsky skvěle rozehraná hra s jazykem i postavami, kde není jediného zbytečného slova. Groteska protkaná řadou originálních úvah, byť si o řadě z nich myslím, že autorovi nejdou z duše, ale je to zase jen jakési provokativní pohrávání s myšlenkami a čtenářem. Kupodivu mi kniha prostředím, některými postavami a myšlenkovými konfrontacemi hlavně mezi Jakubem a Bertlefem připomněla Mannův Kouzelný vrch. V každém případě je to velice poutavé čtení, příběh, který si dokážu snadno představit i na divadelním jevišti (styl podání mi ostatně dojem divadelní hry navozoval docela dost).
Koktejl osudů lidí, který se propojí v zajímavou románovou frašku. Kundera dokáže skvěle popsat způsob uvažování jednotlivých osob, a zároveň jednoduše vede čtenáře celkem složitým příběhem. Navýsost povedené dílko, které překračuje hranici v čase, u něhož je úplně jedno, zda bude vydáno zítra či před třiceti lety.
Jsem o jednu generaci mladší než autor, ale i tak mohu posoudit důvody které ho vedly k napsání této novely. Počátek normalizace bylo těžké období a lidé nevěděli, co je čeká. A tak nemohli učinit svá rozhodnutí a tápali v tom, co udělají se svými životy. Nerozhodnost jimi nezaviněná je velice dobře vykreslena v jednání většiny postav. Pro současné čtenáře to bude mnohdy nepochopitelné. Naštěstí je v knize ještě spousta jiných myšlenek a tak jim přečtení dílka neuškodí.
Kundera je mistr slova o tom není pochyb. Moje první, ale nejspíš ne poslední kniha od něho. Líbila, zaujala, šokovala, zanechala přemýšlivý pocit a přesně to dobré knihy mají.
Jednoduché lineární vyprávění, na "Život je jinde" zapomeňte.
Jinak se tu M. Kunderovi podařilo vytvořit několik téměř ďábelských postav: když jde o to prosadit svou (třeba zabít dítě nebo eugenicky rozmnožit sám sebe), pak před sebevětší lží, podrazem nebo manipulací ani trochu nezaváhají, ba snad z nich mají i cosi jako radost; pro mateřství, otcovství a pro tělesnost vůbec, ba málem pro všechno normální, mají buď zhnusení nebo pobavený škleb...
I vypravěč románu je jednou z takových postav: do aktérů příběhu vidí až do té nejhlubší intimity, ale ani náznak pochopení, natož soucítění (leda že v nich objeví tu radost ze špatnosti). Jestli měl Kundera při psaní tohohle románu všechny postavy rád, jak napsal v závěrečné poznámce, nechtěl bych vidět postavu, kterou rád neměl.
A pak je tu ještě jedna prazvláštní figura: slavný spisovatel, kterému ještě kolem r. 1970 co chvíli ujede nějaké „kráčeje“, „jest“, „byli klidni“, „pln“, „není důvodů“, „má započít směnu“, „vyřkl“... Padesát let po Čapkovi!
Jo a vlastně ještě jedna: člověk, který hraje na bicí (a asi ne špatně) a vytrvale jim říká "buben".
Hvězdičku za postavu rytíře Bertleffa, za metaforu pěšce na posledním políčku a vůbec za ty psychologické vhledy, které jsou navzdory té křivé optice skvělé.
Co se zprvu jeví jako až banální moralita na téma nevěry a (nechtěného?) těhotenství z lázeňského prostředí, se díky Kunderově vypravěčské virtuozitě mění v tragikomický příběh o vážných otázkách jako emigrace, smrt nebo loučení. Spíše než jako román to působí jako přerostlá anekdota, Kundera vládne svým postavám jako nelítostný loutkovodič a hraje si s nimi jako s figurkami na šachovnici ve zrychlujícím se tempu valčíku. A kdo se někdy tuto vídeňskou záležitost pokoušel tančit na maturitním plese, tak dobře ví, že třebaže se zprvu daří držet balanc a tempo, stejně to vždy skončí karambolem a podpatkem zabořeným v noze… Celé je to napsáno opravdu lehce a vtipně, nahlas jsem se smál třeba při scénách s důchodcovským „pořádkovým sborem“ odchytávajícím psy nebo geniální zápletce s „eugenickým projektem“ doktora Škréty. Pokud by ale někdo chtěl podezírat Kunderu z misogynie, zrovna ve Valčíku nalezne dost materiálu – ženy tu vystupují vesměs jako krávy (ať už přihlouplá manipulátorka Růžena nebo zhrzená žárlivka Kamila) a muži jako nonšalantní nevěrníci, trousící na potkání hluboké myšlenky. Na pozadí té lehkosti a toho vtipu se však odehrává hned několik lidských tragédií, v nichž nezanedbatelnou roli hraje jak lidská slabost, tak komunistický režim (nemožnost legálně opustit zemi nebo jít na interrupci bez podrobení se ponižujícímu výslechu před potratovou komisí). Je zajímavé se zamyslet nad otázkou, kterou autor nadhazuje ve své závěrečné poznámce – má vůbec smysl, číst knihy staré desítky let (Valčíku bude zanedlouho padesát)? Ty Kunderovy určitě ano, protože jsou stylově i tematicky napsány tak nadčasově, že takřka nestárnou. (8/10)
Kundera neoddiskutovatelně patří k velkým literárním talentům české i evropské scény. Svůj vztah k němu bych definovala citátem Jana Štolby z článku A2: Kundera se dobře četl, ale špatně se s ním souhlasilo.
Kunderovská klasika: tak jako i v jiných knihách MK jsou i ve Valčíku na rozloučenou zahrnuty misogynní myšlenky a zápletky kontrastující s ‘dojemnými’ chlapskými přátelstvími (…Kytarista navrhl Klímovi, že by s ním zajel se svým autem do lázní, nechal vlákat dívku na silnici a přejel ji. (…)Klíma byl dojat jeho slovy: ,,Jsi hrozně hodný, “ řekl mu.(…). Ženy jsou zde pojaté buď jako zatvrzelé buranky, které se snaží zničit mužům život, nebo jako labilní křehké bytosti, které si muži postavili na piedestal, o to více však svým obdivovatelům škodí a trápí je. Nevěra se zde propaguje jako zdravý a manželství prospěšný druh sportu
Několik zajímavých nových myšlenek v této knize:
inflace ženské krásy (v místě, kde je žen na jednoho muže, je i nejhezčí ženské tělo devalvováno a ztrácí na přitažlivosti),
korelace mezi vztahem k Ježíši/Bohu a (ne)chtěním přivést na svět dítě (souhlasím, že Bohu se člověk povedl, proto budu dál tvořit lidi a v jeho odkaze pokračovat, nebo jeho dílo zavrhuji, proto jej nebudu schvalovat plozením dalších dětí),
blahosklonnost dobrodiní
plus celým dějem se táhne linie tématu zaměnitelnosti rolí oběti a kata (každý utlačuje druhé ve jménu toho, co považuje za svoji svobodu, a je schopen k tomu použít prakticky jakékoli prostředky).
Štítky knihy
česká literaturaAutorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kundera se, alespoň pro mě, dá číst náhodně i od prostředku knihy - filosofická rovina jeho psaní je silná, utáhne to.