Valčík stromů a nebe

26.02.2018

Kniha mě nepřesvědčila. Nebylo to jen z důvodu, že jsem ji dočetla téměř ihned po Žízni po životě: https://www.databazeknih.cz/knihy/zizen-po-zivote-6319. Je pravda, že jsem se v Žízni dověděla, jak (snad) ve skutečnosti život Van Gogha probíhal, asi proto mě čtení nebavilo. Postava Margeurite mě z nějakého blíže nespecifikovaného důvodu otravovala, nudila. Konec mi přišel i na alternativní příběh přitažený za vlasy.

14.02.2018

Četla se trochu krkolomně, netušila jsem jestli mám hlavní hrdinku obdivovat nebo si klepat na čelo kvůli její naivitě. Nicméně krátky milostný román, který se dá přečíst za pár hodin. Zanechá spousta otazníků. Už dlouho jsem u knížky zároveň negooglila doplňující informace. Doporučuji jako lehkou četbu třeba na cesty.

11.02.2018

Zvláště první půlka knihy je excelentní.

27.01.2018

Jedna z knih, které mne přivedly k tomu, abych brouzdala na internetu.
Jedna z knih, která mne rozplakala.
Ach, drahý Vincente, jsi a zůstaneš plný emocí a záhad.

21.01.2018

Po Černých leknínech od Bussiho další povedené setkání s impresionismem. Líbí se mi, že se autor zamýšlí nad nejasnostmi konce van Goghova života, rozvíjí svou vlastní verzi a jde proti proudu obecně zažitých „pravd“. Líbí se mi vlastně i postava Marguerite. Je mi sympatická její chuť překročit omezení svého talentu a doby v níž žije. Její neschopnost být „opravdovou“ umělkyní se střetává s autorovým fascinujícím popisem van Goghova způsobu malby krajiny, jeho přístupu k tvorbě. Těžko chtít, aby postava Marguerite doznala výraznější proměny, když hrdinka sama říká, že ustrnula v časech strávených s Vincentem a jeho obrazy, když píše, že zbytek svého života prožila zavřená v rodném domě s tyranským otcem a lstivým bratrem.

13.01.2018

Miluji Vincenta van Gogha, jeho obrazy znám a bavil mě i fiktivní příběh závěru jeho života.

18.12.2017

Trochu mě to zklamalo. První dva romány autora jsem přečetla s nadšením a v dalších už se to ztrácí. Připadalo mi to ploché, bez hloubky.

01.11.2017

Ak bolo zámerom autora vytvoriť nesympatickú postavu, ktorá je naivná, krátkozraká a ani na staré kolená nedospela (hoci na začiatku tvrdí, že svoj príbeh prerozpráva objektívne), tak sa zámer podaril. Marguerite je plytká a neplastická, neprechádza žiadnym vývojom, ak nepočítame jej neskoršiu explicitnú vzburu voči otcovi a spoločenským pravidlám (ale jej prítomnosť je implicitne prítomná už od začiatku). Ak by som mala súdiť autora iba podľa tejto knihy, ďalšie si neprečítam. Ešte šťastie, že som čítala predtým iné a podľa postavy nesúdim autora. Guenassia vie písať, vie rozprávať príbehy, pozná ľudí,.... môj problém spočíva len v averzii voči hlavnej postave :D
Ak nie ste fanúšikovia impresionistov, je dosť možné, že vás kniha "nechytí". Príťažlivá je totiž práve tematicky, plus štylistickou zručnosťou samotného spisovateľa (klobúk dole za to, ako vedel vystihnúť naivitu niektorých mladých dievčat). Ako tak rozmýšľam, dobrá kniha nemusí vyvolávať len príjemné pocity, ide skôr o to, že niečo vyvolá - vo mne Marguerite vyvolala dosť silnú antipatiu, rozhorčenie a krútenie hlavou :D A to sa počíta tiež...

22.10.2017

Z J-M. Guenassia se nám pomalu stává autor dívčích románků... odpočinková kniha psaná lehkým stylem, nerozvitá dějová linie a až bolestivě plytké rozhovory (ten při "střelném" vygradování celého příběhu mě bolel snad více než Van Gogha). Na druhou stranu se nedá úpřít doslova impresionistické vylíčení impresionistů, jejich obrazů, dobové Provence i vcelku originální (ač fiktivní) pohled na poslední období malířova života, které stále vyvolává mnoho otazníků.
Vhodný doplněk biografického románu Žízeň po životě.

10.10.2017

Výborná kniha, ktorá ma donútila vyhľadať si všetky spomínané obrazy a predstavovať si, ako ich Vincent maľoval.
Vyvolala vo mne kopec otáznikov, možno je všetko inak...