Valčík stromů a nebe přehled
Jean-Michel Guenassia
Auver-sur-Oise, léto 1890. Marguerite Gachetová je mladá dívka, dusící se v krunýři zvyklostí, který ženy konce devatenáctého stolení musejí nosit. Stane se poslední láskou Vincenta Van Gogha. Jejich setkání jim nadobro zpřevrací životy. Jean-Michel Guenassia nám předkládá překvapivou verzi tohoto období. Co kdyby doktor Gachet nebyl věrným zastáncem impresionistů, ale naopak jejich chamtivým a ješitným odpůrcem? Co kdyby jeho dcera byla příliš vášnivá a příliš zamilovaná? Co kdyby Van Gogh nespáchal sebevraždu? A co kdyby část jeho obrazů vystavených v Musée d´Orsay byla falešná? Autor na základě nejnovějších poznatků o umělcově životě klade spoustu otázek. A nachází na ně nečekané odpovědi, které nám předkládá s vypravěčskou bravurou a dokumentaristickou věrohodností, jaké známe z Klubu nenapravitelných optimistů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
La Valse des arbres et du ciel, 2016
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Valčík stromů a nebe. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (31)
(SPOILER) V Klubu nenapravitelných optimistů mě zajímaly osudy všech postav, které autor průběžně odhaloval. Velmi mě to bavilo, a tak jsem šáhnul po této knize s očekáváním, že budu zase netrpělivě zdolávat stránky a odkrývat naznačovaná tajemství. Dost mě tedy tato kniha zklamala. Příběh byl vcelku předvídatelný, ozvláštněný hlavně postavou malíře. Opakovaly se situace, kdy hrdinka nepozorovaně nahlíží malíři přes rameno, a to tak často, že jsem už už začínal přeskakovat text. Pointa je dobrá, ale tušil jsem ji. Žádné racionální vysvětlení, nač potřebuje venkovský doktor revolver, proč ve své puntičkářské nátuře pošle doktor dceru k puškaři s pistolí a nezajímá ho výsledek. Také není jasné, jak se hlavní hrdinka v kritické chvíli vymanila ze svého domácího vězení, najednou byla venku. Chvíli jsem si myslel, že jde o retrospektivu. Ale naštěstí to nebylo dlouhé.
Guenassia umí věrohodně zachytit dobovou atmosféru, takže čtenáře okamžitě vcucne do příběhu; zaujala mne taky nápaditá kompozice románu - do retrospektivního vyprávění van Goghovy milenky (fikce) jsou vloženy úryvky z malířovy soukromé korespondence a ze zpravodajství dobových francouzských periodik (realita); přišlo mi, že dívčí naivita se autorovi podařila vykreslit autenticky, podobně jako van Goghovo zaujetí pouze a výhradně jen pro malbu s roztržitými odbočkami podivína do světa běžných maloměšťáků; i když zmíněné dobové reálie mě zaujaly asi nejvíc, je to příjemné čtení
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Vaše existence není dána tím, co děláte, ale tím, jaké místo zaujímáte ve společnosti.“
Kniha Valčík stromů a nebe v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 137x |
ve Čtenářské výzvě | 13x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 65x |
v Chystám se číst | 62x |
v Chci si koupit | 19x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
malířství sběratelství přelom 19. a 20. století milostné romány Francie francouzská literatura Vincent van Gogh malíři společenské rományAutorovy další knížky
2012 | Klub nenapravitelných optimistů |
2016 | Nezmar |
2015 | Stoprocentní riziko |
2014 | Vysněný život Ernesta G. |
2022 | Zaslíbené země |
Nejdřív mě napadlo, že knize by prospělo členění do kapitol. Poté jsem si ale říkala, že to ani nevadí, děj tak nějak pořád plyne. Naštěstí kniha nebyla nijak dlouhá. Jakožto "umělec" jsem si řekla, že si takovou krátkou oddechovku o Vincentovi přečtu. Místy to bylo lepší, někdy to nebylo nic moc. U části knihy jsem měla takový nepříjemný dutý pocit v hlavě, který nemám vůbec ráda při čtení knihy. Potom se mi zdálo, že to přešlo a na konci to už směřovalo k autorově hypotéze, že se Vincent nezabil sám. Vlastně celá kniha byla o tom, "co by kdyby".
Hlavní hrdinka byla neskutečně naivní, až kravka. Nevím, jak to bylo ve skutečnosti, ale vsadila bych na Vincentův odmítavý postoj a kdo ví, jestli Marguerite byla až tak naivní. V podstatě celé to bylo o tom, jak spolu mrdají a Vincent celé dny maluje.
Výpovědní hodnotu to nemělo téměř žádnou, snad kromě útržků z novin a Vincentových dopisů. Chvilku mi přišlo, jak kdyby si to tam autor naházel náhodně, jak se mu zrovna chtělo, ale tak dejme tomu, že někdy Marguerite skákala ve vzpomínkách. Zvykla jsem si. Ovšem občas tam byly věci, které si protiřečily, nebo trošku nesmysly. Např. že obraz měl jen 2 barvy a posléze je řečeno, že na něm byla bílá, žlutá, modrá a zelená. A jestli chtěl spisovatel popsat naivní kravku, tak se mu to dokonale povedlo.
I když kniha nebyla kdovíjak úžasná, tak pro mě nakonec čtení bylo příjemné a nelituju, že jsem si ji přečetla.