Mágův konec

23.11.2022

Po mnoha letech jsem dospěl ke konci. Co říct, jsem z toho smutný. Ne z knihy, ale konce jednoho úžasného příběhu a dobrodružství. Tento svět se nesmazatelně zapsal do mého života. Moc děkuji pane Feist.

28.08.2020

Nádherné zakončení této ohromné série..loučilo se mi velice těžce..kniha je neuvěřitelně čtivá a příběh vygradovaný na maximum..lépe to už prostě nešlo a epilog je třešničkou na tomto dortu...děkuji za tento čtenářský prožitek..

Druhý hlas, tlumený, jako by se ozýval z mílové hlubiny, řekl : " Můžeme jen doufat, drahá sokyně. " Třetí stín vyvažoval, co si bohyně dobra a bůh zla řekli, a mlčel.

Pomalu řekl : " To je konec? " " Ano, " odpověděla ozvěna v jeho mysli a Macros Černý, největší čaroděj Midkemie, se navždy rozplynul.

Nakor pokrčil rameny. " Když neuděláme nic, všechno zemře. Když se o něco pokusíme a nepodaří se nám to, všechno zemře. Takže to můžeme klidně zkusit, ne? "

Na velmi tmavém a chladném místě byla jedna lidská mysl stahována dolů do prázdnoty. Bojovala, aby zůstala při vědomí. Já jsem Tomas. Jen ještě malou chviličku

Dlouho se nedělo nic, jako by vesmír zadržel dech. Pak vypukl chaos.

05.01.2019

Vezmu-li v potaz, že mělo jít v první řadě o finále Válek chaosu a v druhé o uzavření jedné midkemijské éry, tak docela zklamání. Hlavně proto, že se celý konflikt rozhořel tak pěkně v tradici těch nejlepších Feistových děl. Jenže i když autor pracuje s osvědčenými motivy, ty samé už v různých obměnách použil tolikrát, že mi nečekaně chybělo cokoliv, co by mě nějak významně dokázalo zaujmout. Příběh je navíc zaplněn množstvím polemik o podstatě největšího zla a nutnosti zkoumat vše z různých perspektiv, což je jistě záslužné, jen je toho na jeden fantasy román zbytečně moc. Ale přiznám se, že v závěru slza do pravého oka natekla. Ovšem aby taky ne, po těch pěti stech stranách. Osobně bych si vystačil s polovičním rozsahem, aby to celé chytlo výraznější spád. Až mi přijde, že si Raymond E. Feist ukousl až moc velké sousto a jednoduše se s ním nedokázal vypořádat. Takže spoustu věcí polyká bez žvýkání a hromada postav i linií napříč celou trilogií se najednou ukazuje jako neopodstatněná.

08.11.2018

Před 24 lety, ještě jako gymnazista, jsem se poprvé podíval na Midkemii. Stalo se tak v knize Mág, v první kapitole, nazvané Crydee podle jednoho malém západním vévodství. A já se do ní zamiloval. Teď, o 10 knižních cyklů, 37 knih a 13 198 stran později jsem se s ní na stejném místě rozloučil v totožně nazvaném epilogu. Kruh se uzavřel. Zažil jsem tam úžasná dobrodružství a potkal rozličnou škálu hrdinů i zloduchů. Postaviček vážných i vtipných, ale vždycky perfektně napsaných. Na pozadí dlouhého Pugova života probíhaly osudy celých generací rodin conDoinů nebo Jamisonů, sledovali jsme vzestup rodu Acoma až k císařskému stolci na Kelewanu, podívali se na temný svět bezohledných Desatů i do Pátého kruhu obývaného démony. Proti hlavním hrdinům stál vždy mocný nepřítel, ať už to byli dračí vládci Valheru, šílený mág Sidi, démoni, nebo prapodstata všeho vesmírného zla známá jako Děs. Takže žádná z postav, byť sebedůležitější, si nemohla být jistá životem, což dodávalo knihám neustálé napětí. Je mi líto, že už se do Midkemie nepodívám, přesto Vám, pane Feist, za ten zážitek z celého srdce děkuji.

Během toho, co se odehrává občanský válka o korunu Ostrovního království, kde své oddíly vedou do boje tři bratři conDoinové, připravují se Pug, Miranda, Nakor a Magnus pod vedením Macrose na poslední střet. Uzavřeni v jiné dimenzi nám odpoví na plno doposud otevřených teologických a filozofických otázek, týkající se vesmíru Midkemie. Je jasné, že oběti budou nesmírné a to i přes to, že se k uzavření trhliny spojí magie celé planety a nečekané pomoci se dostane i od Temných elfů. A pod vedením posledního z Valheru přilétají i draci. Ale bude to stačit? Vyvrcholení celé ságy je epické a i když měl autor pár slabších momentů, tady je zase ve vrcholné formě. Epilog se stejným jménem, jako měla první kapitola, všechno krásně uzavře.

03.03.2017

Údajně poslední Feistův román z Midkemie má velmi pomalý rozjezd, do kterého není snadné se začíst. Ještě více nudy však zažijete, když se některé hlavní postavy vydají na pouť za svou osobní „nirvánou“. Tyhle části byly natolik nudné a zbytečné, že jsem měl co dělat, abych je nepřeskakoval. Nevím, proč tyto části Feist psal, nejspíš jen kvůli tomu, že svému vydavateli slíbil přes 500 stran, jinak si to vysvětlit nedokážu.

Po překlenutí těchto nudných pasáží se děj přece jen rozjede, kdy sledujete hlavní dvě dějové linie – občanskou válku v Království a osud celého vesmíru. Tyto dvě linie se za celou knihu nijak neprotnou a nemají na sebe vliv. Ironií je, že více zajímavá a napínavější mi přišla ta méně závažná dějová linie. Důvodem je, že hrozící „vesmírná katastrofa“ je neosobní, a po tolika Feistových sériích, kdy už tolikrát hrozilo Midkemii úplné zničení, jste z toho navíc otupělí. Čtenáře vždy více zasáhnou osudy jednotlivců než jakkoliv velké anonymní skupiny. A je jedno, jestli se jedná o elfský kmen, celý národ, planetu či vesmír.
Pokud to mám shrnout, tak závěr celé Midkemijské ságy byl pro mě zklamáním, přestože jsem nic světoborného od něj nečekal. Nepřítel i hrozba, která je prakticky totožná s předchozí sérií Konkláve stínů pak nepřináší nic překvapivého, nového či objevného. Přesto je to stále Feist, takže až na rádoby filosofické, existenciální a náboženské proslovy je to celkem čtivé. Knize dávám tak 65 % (a to jako fanoušek Midkemijské série).