Van Gogh 21. století

Tak tohle je bohužel letos snad jediný odložený a nedočtený grafický román, pokud se tomu dá tak říkat. Kresba Davida Marcina je skvělá, má atmosféru, krásné detaily a netroufám si ai tipovat jak dlouho tyto obrazy vznikaly.. Bohužel text a příběh je prostě hnus. Nejsem citlivka co se sprostých slov, nechutností, sexu a celkově bizáru týká, ale tohle je prostě mimo. Gogh, který uřezává uši lidem na potkání, posléze je posílá svému bratrovi poštou v krabicích, aby z nich jeho žena vařila polévku pro bezdomovce? Jako pardon, ale tohle prostě ne. Není to dobré čtení ani na záchod. Bohužel. Fakt jsem naštvaná - kniha vypadá krásně, je velkoformátová na skvělém papíře - těšíte se na literární požitek a ono přijde něco, co si snad ani nezaslouží výraz kniha. 
kresba 8/10
příběh 0/10

"Theo se podíval na krabici, která se nacházela po jeho levici. Ani ji nemusel otvírat. Samozřejmě v sobě obsahovala lidské uši. Odnesl je manželce, která se líně zvedla z křesla a vydala se z nich uklohnit polévku, jež zahrnovala jednu takovou poněkud pikantní ingredienci. Dochucovala ji totiž vlastními chcankami. Nikomu se s tím však nesvěřovala. Hlavně, že všem šmakovalo."- úryvek z knížky.

Van Gogh je jedno z nejvíce tragických čtení, co jsem v životě četl. Možná i nejvíce. Kniha jako celek funguje velmi špatně. Děj skáče z místa na místo, objevují se v něm stále nové postavy, které odchází stejně rychle, jako se zjevují a celkové vyznění díla je docela slušný chaos. Autor se ani snažil o jakýsi "cool svižný nádech s brutálními scénami", jako má třeba Jiří Kulhánek, ale ve finále to působí jako směs neurčitě podivných scén s dost odporným nádechem a hlavně bizarní náturou. Kresba je velice stylizovaná a odpudivá, což ale k ději této podivnosti sedí dost dobře. Přesto ale nemůže zachránit toto ujeté zvláštní dílo, které můžu zařadit do svých mála knížek s nejhorším možným hodnocením.

09.12.2017

Kresba je za mě naprosto v pohodě. Texty, to je jiné kafe. Kvalitativně bych je přirovnal tak k průměrné slohové práci žáka 1. stupně základní školy, pár perel se najde, ale je toho zoufale málo.

29.01.2017

Měrka se musí číst po dávkách. Jeho styl se nemění a tak když člověk čte po stopadesatý jak někdo někoho umlátil hovnem, tak už to neni tak zábavný jako poprvé. I tak jeho styl cením a to co dělá, dělá velmi dobře. Většinou.

Van Gogh je jeho první delší příběh (když opomenu poslední povídku z Telekrista a Mentála, která překračovala tradiční stránku a půl) a pojednává - jak už název napovídá - o Van Goghovi a jeho alternativním osudu v 21. století. A to formou komiksu. Tímto apeluji na všechny lidi světa, aby mi doporučili komiks, kterej bude stát za to. Tenhle za to moc nestál. Krom toho, že to byl komiks, tak ani Měrka se nezdá býti zrovna ve formě.

Vzhledem k tomu, že jsem to čet zbytečně brzo po Telekristovi, tak dávám jen 4/10. A to jsem to četl na záchodě. Komiksy se svojí píčovinovostí začínaj nebezpečně přibližovat španělský beletrii.