Petr Měrka

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1979

Populární knihy

/ všech 10 knih
Jatka
Jatka
7edm 2010
7edm 2010
Realita šílenství
Realita šílenství
Van Gogh 21. století
Van Gogh 21. století

Nové komentáře u knih Petr Měrka

Puberta a emoce Puberta a emoce

„Nic to ve mně nevyvolalo, nic mi to nedalo, nic jsem se nedozvedela, asi jsem to ani nepochopila“
— keny

Puberta a emoce Puberta a emoce

„Nevím. Jestli to má být jen alegorie, tak mi přišla dost plytká. Jestli něco hlubšího, tak mi to zůstalo skryto. Kresba dosti explicitní, ale když není jasný cíl, tak je celkem k ničemu.“... celý text
— felixrr

Víla Dita Víla Dita

„Dával jsem si na čas, než jsem se k četbě odhodlal. Letmé nahlédnutí dovnitř, kdy můj pohled spočinul na směsici chaotických kreseb, mi dalo čas k váhání, zda si chci něco podobného vůbec přečíst. Musím uznat, že odklad byl naprosto zbytečný... Ačkoliv je kresba groteskní a pohádky rádoby přestřelené, v jejich textu se ukrývá nejprostší úvaha o chování a směřování lidských životů obecně, což jednoduše závěrečné věty každé pohádky skvěle shrnou. Někde mají Malého prince, my máme Vílu Ditu. A tu zkrátka chci mít doma jako připomínku.“... celý text
— Davidin

Telekristus a mentál Telekristus a mentál

„Něco mezi fantasmagoriím a absolutním šílenstvím. Nevím. Na jednu stranu obdivuju Měrkovu neskonalou fantazii, střídání jazykových vrstev a občas poměrně vypečený černý humor. A prvních pár povídek bylo vážně šokujících, skáče se sem tam, je to přehlcený a má to drajv. Ale ta přehlcenost má po čase i své stinné stránky. Po dočtení si fakticky nevzpomínám na dějovou linku jediné povídky, zkrátka to působí dost na okamžik, na chvíli, kdy to čtete, ale následně to hned vyprchá. Ten bizár, absurdita a pošahanost se zkrátka nedá recyklovat dokola a dokola, přinejmenším mě to po chvíli skoro i nudilo. I tak je Měrkův styl osobitý a nezaměnitelný, osobně mi však vyhovují spíš jeho delší texty. Tohle bylo třicetkrát vše a zároveň nic. Ale obálka vzhledná! Taková umírněná verze toho, co se v Měrkových prózách odehrává. A já viděl, jak se do něj pustili dva vlci. Trhali ho na kusy. Vojenský prostor je opravdu místy nebezpečný. Ale Xaver Piškot to bral s ledově klidnou, bezmála až kamennou tváří. "I masožravci se musí najíst," byla jeho poslední velmi tichá slova, která jsme však už nemohli zaslechnout, protože jsme docela přirozeně šli dál na houby. (s. 16)“... celý text
— lubtich

7edm 2010 7edm 2010

„Jako vždy zajímavé“
— palka452

Přejít na knížky autora