Telekristus a mentál přehled
Petr Měrka
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17219/mid_telekristus-a-mental-Ldn-17219.jpg
3
11
11
Vzrušující, divoké, šílené a vtipné mikropovídky zneuznaného mladého génia Petra Měrky navazují na poetiku u nás dobře známého ruského spisovatele Daniila Charmse nebo Charlese Bukowského. Přenesené do českého prostředí jsou však i výpovědí o současném světě našich teenagerů, především těch z Valašska.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Telekristus a mentál. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
V zásadě jsou dva druhy knih: ty, které se dají číst a pak ty, které vyvolávají zhoubný nádor mozku. Tohle je bohužel ten druhý případ.
Myslivec Embargo Degen je moje nová oblíbená literární postava a jestli někdy budu mít syna, tak tohle je můj jasný adept na jméno. Jestli teda úřady a matka neschválí Pečivoslav.
Telekristus a Mentál je Měrkovo prvotina a je z ní dosti patrné, jakou cestou se vydá. Stejně jako u jeho pozdějšího Hitlera je to totiž sbírka krátkých dvoustrankových povídek, kde nešetří zabíjením, prcáním, chlastem a fetem. Bohužel když o tom teď na záchodě přemýšlím, tak mi krom posledního příběhu v hlavě neutkvěl ani jeden.
Na konci si pak Měrka napsal sám o sobě medailonek, kde objasňuje jak se ke psaní dostal a že halucinogení drogy a blázinec měly na jeho styl psaní určitý dopad. Těším se na Van Gogha 21. Století. Myslim, že bysme si s Měrkou mohli rozumět. 7/10. Už mám úplně vytlačený lokty na stehnech, jdu z mísy. Pečivo out.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Telekristus a mentál v seznamech
| v Přečtených | 13x |
| v Mé knihovně | 10x |
| v Chystám se číst | 12x |
| v Chci si koupit | 2x |
| v dalších seznamech | 2x |
Autorovy další knížky
| 2010 |  7edm 2010 |
| 2012 |  Hitler se na vás usmívá |
| 2016 |  Van Gogh 21. století |
| 2006 |  Telekristus a mentál |
| 2018 | Puberta a emoce |
Něco mezi fantasmagoriím a absolutním šílenstvím.
Nevím. Na jednu stranu obdivuju Měrkovu neskonalou fantazii, střídání jazykových vrstev a občas poměrně vypečený černý humor. A prvních pár povídek bylo vážně šokujících, skáče se sem tam, je to přehlcený a má to drajv. Ale ta přehlcenost má po čase i své stinné stránky. Po dočtení si fakticky nevzpomínám na dějovou linku jediné povídky, zkrátka to působí dost na okamžik, na chvíli, kdy to čtete, ale následně to hned vyprchá. Ten bizár, absurdita a pošahanost se zkrátka nedá recyklovat dokola a dokola, přinejmenším mě to po chvíli skoro i nudilo.
I tak je Měrkův styl osobitý a nezaměnitelný, osobně mi však vyhovují spíš jeho delší texty. Tohle bylo třicetkrát vše a zároveň nic.
Ale obálka vzhledná! Taková umírněná verze toho, co se v Měrkových prózách odehrává.
A já viděl, jak se do něj pustili dva vlci. Trhali ho na kusy. Vojenský prostor je opravdu místy nebezpečný. Ale Xaver Piškot to bral s ledově klidnou, bezmála až kamennou tváří.
"I masožravci se musí najíst," byla jeho poslední velmi tichá slova, která jsme však už nemohli zaslechnout, protože jsme docela přirozeně šli dál na houby.
(s. 16)