keny
komentáře u knih
Kdo o tom ví?
Lesley Kara
Potřebuji mít v knize nějakou postavu, která je mi sympatická, které fandím, na kterou se těším s kteří to vše prožívám....a i když tato kniha může pro někoho být jednodušší, já jsem byla moc ráda, že jsem si ji na dovolenou vzala, protože mi tam bylo s Astrid dobře
Na viděnou v Havaně
Chanel Cleeton
Sháním letenky a chci na Kubu. Já ji mám tak nějak vysněnou od dětství a toto bylo to konečné utvzení, že to musím zažít. Já tam celou tu knihu byla....v Havaně, na Maleconu, ve Varadeiru, cítila jsou to teplo, mořský vánek, šplouchající vlny. Vnímala jsem tu obrovskou lásku tamních lidí ke své zemi, i když život v ní je tak těžký, nesvobodný, diktující..ale je to domov. Moc bych jim přála, aby mohli žít ve svobodě a užívat si ty krásy, které jim jejich zem nabízí. A děkuji, že jsem si udělala obrázek, jak to vlastně vše na Kubě bylo, kdo byl kdo a jak se měnily ideály. Na viděnou na Kubě
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
Četla jsem knihu tak jak je psaná, s přeházenými kapitolami a neměla jsem s tím problém. Zajímavý styl. Téma, s kterým se můžeme setkat ve svém okolí a ani nevíme, že někdo něco takového prožívá za zavřenými dveřmi. A jednou přijde ta poslední kapka...
Nejhezčí dny našich životů
Claire Lombardo
Ke konci už jsem to chtěla mít za sebou, nějak jsem z té knihy neměla úplně nejlepší pocity. Rodiče byli sympatičtí, ale u dcer jsem měla problém...jestli je mít ráda, jestli jsou mi sympatické, jestli toho tragického už není moc. Jestli toho jizlivého humoru není moc. Takže jsem si oblíbila Davida, Jonaha, jejich vztah byl opravdu upřímný, čistý. A nakonec jsem si i poplakala a chvíli mi všichni chyběli
Gazely
Patrik Hartl
No tak to je hodně velká oddechovka, jednoduchý komerční popis všednodenního života žen od vedle...to jsem si říkala po 50ti stránkách. A na konci jsem ty kámošky nechtěla pustit. Proč mi to děláte, za kým já teď půjdu až mi bude smutno? Přesně se mi tento román hodil do mé sentimentální bolestínské nálady. Ty holky tu byly, když jsem došla z práce, chtěla s nima sdílet jejich normální starosti, řešit problémy s chlapem, dětmi, okolím, v práci...Sice tam není žádné poselství, nic nového se tam nedozvíte, ničím Vás to neobohatí...ale někdy je prostě nálada si jen nechat mozek zaměstnat něčím nenáročným, co Vás psychicky nerozseká a spíš přenese přes chmurné myšlenky...
Šeptuchy
Alena Sabuchová
To se píše opravdu 21.století? Přišlo mi, jako bych se ocitla spíš v době předlistopadové. Kniha je to víceméně melancholická, ale přitom tak nějak hladící. Spíš jen tak naznačuje, poodkrývá, a zároveň navozuje takové příjemné smutno
Štěstí je zadarmo
Michaela Klevisová
Takové nenáročné pohodové čtení. Vždy jsem si dala jednu povídku ke kafi. Teď , po měsíci, už si v podstatě ani žádnou konkrétně nevybavím, moc toho ve čtenáři nezůstane, ale protože jsem majitelka a milovnice kočiček, ráda si knihy o nich přečtu
Samotářky
Barbora Šťastná
Je to dost smutné čtení o tom, jak může doba ovlivnit a v podstatě zničit člověku celý život a i životy další - jeho potomkům. Jsem introvertka, tak jsem ženám hodně rozumněla, obdivovala Tondu za jeho celoživotní přístup ke své ženě, dceři, vnučce...ať byl jeho postoj v životě v té době možná odsouzeníhodný, jeho vztah k jeho ženám byl pro mě moc sympatický
Srdcovka
Štěpánka Jislová
Obdiv k autorce za otevřenost , předáni pocitů, bolestí , smutků. Možná jsem čekala něco trochu jiného, ale je vidět co úsilí a práce zpracování komiksu autorku stálo.
Než se stihnu rozloučit
Tošikazu Kawaguči
Je to moje třetí přečtená kniha z této série, tak jsem už věděla, do čeho jdu. Je mi v té kavárničce příjemně, nevadí mi opakování pravidel, vždy si to představuji jako že sedím na divadle a přijde další divadelní postava. Mám ráda tyto občasné výlety do Japonska a v kavarničce už si přijdu jako doma
Zapomeňte na neděli
Valérie Perrin
To je přesně styl knih, které mám ráda. Je tam ta lidskost, je tam realita, ale přitom i trochu příběhu s fantazií. Nevadí mi prolínání minulosti a současnosti, naopak, a příběh Helene byl opravdu dojemný. Propletenec v rodine Justine byl silná emočni káva, ale on to život tak někdy prinese a člověk ani neví jak. A miluju racky, tak i proto ...
Dcery dvouhlavého draka: Příběh „ženy pro útěchu“
William Andrews
Asi to bude zajímavá kniha, já jsem, bohužel, dala jen asi 70 stran. Pak už to bylo pro moji psychiku moc. Prostě tato témata nedávám
Velká samota
Kristin Hannah
Budeš mi chybět Leni. A chci se tam na tu Aljašku za Tebou jet podívat. Těšila jsem se na chvíle, kdy si zalezu pod peřinu a budu v duchu tam, v té zimě a tmě. Někdy toho všeho bylo tak moc, nedávala jsem ty emoce a i když jsem chtěla číst dál a vědět, jak to bude pokračovat, musela jsem přestat, rozdávat to a počkat do druhého dne, kdy budu mít zas sílu číst dál. A děkuji Ti Matthew, že jsi tam s Leni byl...od prvního okamžiku až...Někdy jsem i ráda za ne úplně americké happyendy, ale tady děkuji, že to dopadlo, jak to dopadlo. A už vím, jak to vypadá, když slzy kanou proudem...
Tři
Valérie Perrin
Ve chvíli, kdy jsem pochopila, kdo knihu vypráví, mi bylo tak zvláštně teskno a rozbrecela jsem se. Jedna z nejsilnějších a nejemotivnějších knih, které jsem kdy četla. Buďme šťastní za své přátele, kamarády z dětství, kteří jsou stále s námi
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Příjemná detektivka, sympatičtí hlavní představitelé, letní čtení. .. povedla se.
Neználci
Étienne Davodeau
Nejde to nedat si při čtení skleničku dobrého vína. A nezačít si něco zjišťovat o biodynamickych vinech. A neobjednat si nějaké takové. A neobjednat si francouzské. A nezajit si do knihovny pro komiks Fotograf. A pak machrovat před známými u vína, jaké je ředění postřiku na vinice...Bylo to skvělé, poučné, inspirativní....a už se vám vůbec nechce pít víno, které je tak moc cítit sírou
Nevěra na zakázku
Stephanie Scott
Kdyby to šlo, tak 3 a 1/2 hvězdičky. Nebylo to špatné , bylo to Japonsko, má láska, tak i něco odpustím. Bylo to emoční, rvalo mi srdce, proč se hlavní hrdinka zachovala tak tvrdě, ale Japonsko je prostě jiná kultura. Četba neplynula úplně lehce, knihu jsem četla na několikrát, ale chtěla jsem vědět proč...A nakonec jsem byla ráda, že už to mám za sebou
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Krásné, dojemné, obohacujici, teskné, a všude je láska....až za hrob. Četla jsem pomalu, dávkovala si, opisovala citace, čerpala terapii, dodávala si naději...a děkovala
Šikmý kostel
Karin Lednická
Na začátku jsem si myslela, že to vzdám, že tu bezvýchodnost a tragičnost nedám.
Ale kniha je tak hezky psaná, že se chcete o rodině Barbory dozvědět víc a nutí Vás to číst. Bojíte se, že když náhodou přijde něco pozitivního, příjemného, určitè to dlouho nevydrží. Modlíte se za hlavní hrdiny, strachujete se o ně,víte sice, že to nemůže dopadnout, ale co kdyby....Dám si chvíli pauzu a pak zkusím druhý díl
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Od Soukupové bych přečetla snad všechno. Vyhovuje mi její styl. Knížkou vždy žiji. Už se těším z práce domů, jak se ponořím do příběhu a žiju s hrdiny jejich životy. Vždy je v knize nějaká postava, která jako by z oka vypadla nějakému členu mé rodiny. A proto je pokaždé prožitek ze čtení umocněn ještě osobní zkušeností. Moc jsem přála Veronice, aby našla řešení dobré pro všechny, aby se neobětovala pro někoho, kdo se podle toho nechová na úkor těch, kteří ji opravdu potřebují. Bála jsem se o její manželství...Konec vzal rychlý spád a já děkuji za pár příjemných dní s těmi, kteří se na chvíli stali mými společníky...
