keny
komentáře u knih

Taková normální klidna česká detektivka, spíš mi to přišlo jak někdy z 80.let, ale po dlouhé době jsem si zas přečetla něco z jiného žánru. Na dovolenou ideál.


Dojemné, bolestné, silné, teskné. Jdu si vyhledat další informace o teto zajímavé silné ženě . A mám chuť se jet podívat do Janovic.


Jsem moc rada za tuto knihu. Myslim, že už se budu divat jinak na tuto genderovou skupinu. Překvapilo mě, kolik gender queer je, zatím jsem se s nikým takovým nesetkala, ale možná i proto, že naše společnost je zatím ještě moc konzervativní a soudici, a proto je velmi těžké udělat coming out. Zrovna před chvílí jsem u klienta při výměně peněz vyplňovala údaje a říkala jsem si, k čemu je tam důležité vyplňovat pohlaví....


Obdivuji všechny malé a mladé sportovce za disciplínu, obětování, vůli...dril. Náročný svět vrcholového sportu, šikana, nevraživost, osamění. A taky velká síla a odhodlání autorky po tom všem se postavit, vzepřít, prosadit si žít svůj život a žít podle svých predstav


Skvělý komiks, přes duchařinu objasnění cysticke fibrozy. Krásný vztah mezi sestrami, rodiči, sousedy...Takový malý výlet za hranice našeho světa. Otevřeně a s klidem mluvení o smrti.


Kniha, kterou jsem přesně teď potřebovala. Moc nepřemýšlet, jen si to užívat. Těšit se, že až přijdu domů, bude tam Aleš a zase spolu odjižem další rok jeho života. Pěkně to plynulo, jako by Vám kamarád u vína vyprávěl, co je zase u něj nového a jak jde život....


Zajímavé téma, ale ztrácela jsem se občas v ději...co bylo, co je...


Skvělé, skvělé, skvělé....hold úžasné ženě. Teď si říkám, proč ji někdo nevzpomněl při volbě největšího Čecha. Charakterní žena, kterou obdivoval celý svět, která nás proslavila a ke které se československá republika zachovala tak krutě. Aspoň že na konci života byla snad šťastná


Děkuji za možnost nahlédnout do pocitů člověka s bipolarní poruchou. Někdy mám pocit, že už nezvládnu své úzkosti, ale co to je proti pocitům člověka s takto těžkou psychickou nemocí. Autorka má můj velký obdiv, že se naučila s diagnózou jakžtakž žít a popsat, co se v ní odehrává a jak se se svými stavy vypořádává, možná u díky své komiksové tvorbě.


Já jsem to nedala. Bylo to pro mě tak depresivní a bylo mi z toho tak psychicky špatně, že i když jsem to zkusila několikrát, poslední čtvrtinu jsem prostě nemohla číst , jak to bylo drsné, kruté, neutěšené....ale grafické zpracování super.

Po Veselí, které se mi nelíbilo, se mi do nové Třeštíkové moc nechtělo. Ale jsem ráda, že jsem to překonala a knihu si koupila. Mám ráda psychologické zápletky, depres...i když tady ho bylo trochu příliš...vše, co si dokážete představit...homosexualita, anorexie, počítačová závislost, změna pohlaví, vraždy, sebevraždy, kuberšikana, nevěry....možná až trochu moc na 4 spřátelené rodiny,...až si říkáte, že to není možné. Ale když se podívám kolem sebe, dějou se věci v reálném životě, kdy si člověk říká, že kdyby se o tom napsala kniha tak nikdo neuvěří, že to je možné. Knihu je dobré číst bez velkých prodlev, po dvoudenní přestávce už jsem zase nevěděla, kdo ke komu patří. Spousta otázek, málo odpovědí. Ale ona nikdy na všechno nepřijde odpověď hned, v průběhu života. Trochu mi to připomínalo Malý život, vše je špatně, bezvýchodné, nikde ani trocha světla na konci tunelu. Nutí Vás to číst pořád dál a dozvědět se to...nebo vlastně všechna ta...tajemstvi


Nějak jsem se od začátku nemohla zacist...Většinou s tím nemám problém, ale tady se mi pletla jmena a kdo je kdo. Pak jsem četla větší úseky najednou a už si to sedlo. Zajímavé rozuzlení, nakonec jsem byla spokojená. Jen jsem knížku nezačala číst v době ideálního psychického rozpoložení a to se asi podepsalo na soustredenosti. Na začátku knihy to chce věnovat větší pozornost...


Jsem introvert, mám manžela extroverta, ráda čtu o někom, kde podobně myslí, cítí, prožívá...Že v tom nejsem sama...


Úplně jsem cítila to tetelivé letní dusno, ten neklid, to nevyznani se sama v sobě, tu zvláštní nudu, kdy už Vás nebaví dětské hry, ale svět dospělých pro Vás ještě není. Tu melancholii, ktera Vás neustale obklopuje. Ten ostych, kdy už nejde s kluky jen nevině kamarádit, ta doba, kdy cítíte, že přichází ta změna. Nevíte, co sama se sebou, se svými pocity, stavy, myšlenkami...je to tolik let a přitom se mi to při čtení zase vše vybavilo...


Nedávám žádné hvězdy, knihu jsem nedočetla...čekala jsem asi něco jiného. Že se víc dozvím o životě Magora, ne jen tři příhody, které jsou spíš ukázkou vulgarit, opilství, nepřijdou mi humorné, ani obohacujici. Vím, že byl Magor kontroverzní, ale tato knižní ukazka jeho života mě spíš odradila od toho, poznat ho víc...

Klobouk dolů za otevřenost, s jakou Tereza mluví o tom, co ji potkalo. Dokážu si představit, jak musí být náročné se vyrovnat s tím, když člověk začne přicházet o vlasy.Mam nekvalitní jemné vlasy, nosím několik let vlasy napletené a vím, jak mi to zvedlo sebevědomí. Jednou se mi stalo, že kadeřnice použila nekvalitní spoje a při mytí hlavy ve vaně najednou okolo mě plavala spousta uvolněných pramenů...Pak se mi několikrát v noci zdálo, že mi vlasy padají v chomačích z hlavy...hrozný pocit. Obdivuji Terezu a držím palce...


Já Rudymu moc děkuji, že mě přivedl k jazzu. Svým laskavým podáním, přístupem k životu, pohledu na svět, milým humorem musí dostat snad každého...Vstřícnosti, nadšením pro hudbu, lidi, kamarádstvím..V NY jsem byla, bydlela jsem kousek od míst, která Rudy ve své knize popisuje, mohla jsem si vše představovat v reálu...také miluji města, byt s terasou, výhled na lidi, kteří jdou za kulturou, na rande, do restaurace, ruch ulic a kluby, kde se hraje jazz. A pak jižní Čechy, chalupa, kde otvírá duši hostů pomocí zajímavých dotazů a ukazuje nám jejich třeba nepoznanou stranu...děkuji Rudy, že jsi to ve mně zažehl


Bohužel jsem nevěděla, že kniha je poslední ze série...ale nevadilo, Akorát na dovolenou, nic drsneho, nic preslazeneho. Jen mi přišlo , že jsem se tentokrát nedozvedela nic jako přidanou hodnotu, tak jak bývá u Mayovo knih zvykem...včely, Čína, život ptáků na ostrově Lewis.. Ale je to zase záruka, že když mám omezenou kapacitu knih, které si s sebou můžu vzít, tak vím, že s Mayem špatně neudělám.


Já prostě budu vždy číst vše od Murakamiho a vždy budu nekriticka, protože díky němu jsem začala číst japonské autory, milovat tuto zemi, toužit ji navštívit, kupovat si japonské věci...
A tak jsou pro mě prostě některé jeho knihy dobré , některé výborné a některé nepřekonatelné


Milovala jsem Freddiho, miluju a vždy milovat budu...nikdy nezapomenu na den, kdy jsem v rádiu slyšela, že zemřel...A v knize se mi to vše oživilo. Je to velmi silné, číst vzpomínky člověka, kterého Freddie miloval, vnímat tu jeho citlivou duši, vidět tu jeho velikost, ale poznat i jeho chyby a rozervanost. Byl to divoký život, po kterém zůstaly nádherné písničky. Vždy, když se dívám na klip té poslední-These are the days of our lives...mám obrovský smutek na duši
