keny
komentáře u knih
Chirurg
Petra Dvořáková
V období, které prožívám, jsem potřebovala knížku, u které nebudu muset přemýšlet, kdy jen tak budu v klidu číst, zamestnam hlavu něčím nenáročným...a to se splnilo, efekt se dostavil...prostě kniha ze života, o nic nás asi neobohati, ale zaujme, na chvíli jsem aspoň utekla od reality.
Než pravda vyjde najevo
Tošikazu Kawaguči
Příjemné pokračování předchozí knihy Nez vystydne káva...To, co jsem očekávala, jsem našla. Jednou za čas potřebuji přepnout z detektivek, psychologických thrillerů a vlastně i z toho všeho bláznivého okolo mě, na to poklidné japonské plynuti...
Jeden den
David Nicholls
Kniha o přátelství, lásce, skvělé vtipné glosy, i když u Em někdy už moc shazujici...Ale ten konec jsem takto nechtěla...Proč, když už konečně, tak takto....?
Deník japonské manželky
Veronika Ageiwa
Mám moc ráda Japonsko a ráda se o něm dozvídám nové věci. Teď poprvé jsem si přečetla něco od někoho, kdo není rodilý Japonec a navíc je to Češka. Ze spousty postřehů a zkušeností jsem byla prekvapena. Třeba celkově zážitek s porodnici nebo příprava na jednoduchou práci v obchodě, vztah japonských můžu k ženám, žebříček hodnot, pracovní nasazení v zaměstnání....Jsem moc ráda za tyto postřehy a až se snad někdy podívám do mého vysněného Japonska, těším se na setkání s realitou. I když jak autorka píše, už např.Tokio není to, co bylo ještě před deseti patnácti lety, stává se, tak jak spousta jiných metropolí, kosmopolitnim, už se nemůžu dočkat, až ho uvidím na vlastní oci
Kiki z Montparnassu
Catel Muller
Úžasná doba kabaretů, velkých malířů, hudebníků, umění...Divoký život bohémy, nespoutanost, drogy, alkohol. Josephin B. se mi líbila trochu víc.
Konec světa & Hard-boiled Wonderland
Haruki Murakami
Moje nejoblíbenější kniha od Murakami. Zpočátku jsem měla problém se do knihy začíst a přiznám, že mě to nebavilo. Chtěla jsem skončit, trápila jsem se. Ale pořád jsem si říkala - je to Murakami, tvůj oblíbenec, ještě to zkus...A jak já jsem ráda, že jsem se hecla - asi po 100 stranách mě to tak chytilo a byla jsem nadšená, totálně polapená.
Naposled
Charles Burns
Krásná kresba, temné vyprávění. Silný příběh. Dlouho jsem byla mimo a pak to konečně začalo zapadat. Komiks k přemýšlení a když dočtete, chcete se vrátit na začátek a vše si to srovnat. Každý člověk nemůže být silný, někdo se narodí se strachy, obavami žít svůj život, umělci obzvláště...a já jim rozumím...
Freddie a já
Mike Dawson
"Moderátor D. Brock se přiznal, že nedokáže o svým já uvažovat jako o duši. A když se ho ptali - 'Co tě tedy dělá tebou?' odpověděl 'To, že vám vyprávím příběh'...Říkal, že to, co nás dělá náma, je průběžný vyprávění příběhu našeho života, kterej vyprávíme sami sobě. Jsme souhrem všech těch věcí, který nás potkaly. Všechno, co se nám stalo, spoluutváří to, čím jsme. Kdyby nás potkalo něco jinýho, byli bychom někým jiným. Měli bychom jiný vzpomínky. Jiný příběhy."
Krásný příběh. Miluji Freddiho. Miluji jeho písničky. Nádherné putování životem jednoho mladíka, kterého, tak jako mnoho jiných, ovlivnila hudba Queenů.
"Lidi jsou jediný živočiši, který dokážou sami sobě vyprávět příběh o věcech, který vůbec nemůžou existovat."
Doba ledová
Nicolas de Crécy
Prvních několik stránek jsem si říkala, že tento komiks mě moc nebere. Pak to vzalo skvělý směr a já se moc bavila. Úžasné nápady, skvělé myšlenky...Usmívala jsem si a říkala si - to je pecka, to je dobrý, perfektní nápad, užívala jsem si to. Závěr už pak šel zase trochu dolu, ale bavilo mě to.
Sojčák
Jaakko Ahonen
Jak kdyby autorům trochu našeptával H. CH. Andersen...ponuré, melancholické, temné. Oni na mě ptáčci vždy působili zvláštně - zranitelně, bezbranně…
Dočtete, doprohlížíte a přemýšlíte a dlouho to ve vás rezonuje
Dívka jménem Patience
Daniel Clowes
"Musíš přijmout fakt, že některý věci prostě nejdou vysvětlit. Nikdy se nedozvíme, proč existuje vesmír, nebo co leží za hranicemi našeho titěrnýho vědomí. Tak to prostě je."
Byla to zajímavá jízda časem...Měla jsem trochu obavy, jestli se budu v jednotlivým časových rovinách orientovat, ale vše bylo moc pěkně podáno a tím dobře pochopitelné. Sci - fi se zajímavými myšlenkami a posláním. Moc jsem si přála, aby ta cesta časem měla smysl. A byla jsem potěšena, jak to všechno do sebe pěkně zapadalo.
Hoši od Bobří řeky
Jaroslav Foglar
Jak já tu knížku milovala...Měla jsem půjčené staré vydání, svázané z výstřižků, které vycházely v časopise. Pořád dokola jsme si jí se sestřenicí půjčovaly...Všechny příběhy jsem s hochy prožívala a chtěla to zažít také. Úžasný idylický svět přátelství. Moje dětství, vzpomínky, to je sentiment...
Podivné počasí v Tokiu
Hiromi Kawakami
Já mám tento styl psaní ráda. To je prostě Japonsko, vše je pomalé, jakoby neosobní. I když je to pro nás někdy hodně vzdálené, jiná mentalita, seznamování probíhá odlišně, vztahy mezi lidmi se rozvíjí pomalu, opatrně, určitá rezervovanost přetrvává, hranice mezi mužským a ženským světem je velká. Udivovalo mě, že i po dlouhé době vztahu si Cukiko se Senseiem vykají, ale pak jsem si připustila, že já to tak mám také ráda, něco mě na tom fascinuje, a naopak mi to přijde vzrušující, když si dva lidé vykají. i když spolu něco prožili,,, ale tady vykala jen Cukiko a Sensei jí tykal, což ukazuje na Japonskou odlišnost, roli a postavení ženy a úctu ke starším. Prostě od japonské literatury nemůžeme čekat nic jiného, je tam haiku, je tam jídlo, je tam příroda, je tam absence vřelých citů...A mě ta zvláštní melancholie baví.
Palestina
Joe Sacco
To je těžké hodnocení. A ono ani nejde zhodnotit, kde je pravda, protože tento konflikt se táhne co svět světem stojí. A nelze objektivně posoudit, na čí straně je větší vina, jestli na straně arabského státu nebo židovského národa. A ani o to na základě tohoto komiksu nejde. Navíc od napsání knihy už uplynul nějaký čas a situace už je zase trochu jiná. Po mé návštěvě Izraele v minulém roce se mi zdá, že je relativně nejklidnější a nejbezpečnější, ale zítra může být vše jinak. Nejsem znalcem v této otázce, píšu je pocitově, jak na mě kniha působila. Jsem ráda za Saccovi reportáže a zprostředkování života odsunutých obyvatel Palestiny. Prostě nic není černobílé ( i když tento komiks ano :-)
Valašsko ve starých fotografiích 1.díl
Radovan Stoklasa
Mám ráda to kouzlo starých časů...
Dílna zázraků
Valérie Tong Cuong
Prvně si říkáte - super, třem nešťastným lidem bude dána šance, aby žili spokojeně a šťastně. A pak přijde zlom, zůstanete paf, protože dostanou takovou ťafku, že jsou na tom hůř než byli. Nechápete, o co tu jde, proč?...A pak pochopíte, proč to vlastně je a má to logiku. Určitě to není zábavná, optimistická kniha, jak slibuje podtitulek, ale četla se příjemně, fandila jsem hlavním aktérům a přála jim, aby se otřepali a našli sílu vzít život do svých rukou.
Hotel na rohu hořkosti a štěstí
Jamie Ford
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Je to už chvilka, co jsem jí četla, ale v té době jsem o ní hodně mluvila a každému jí doporučovala. A kdo si jí přečetl, byl nadšený stejně jako já. Krásný příběh, dozvěděla jsem se i spoustu zajímavostí o Japonsku a Číně za 2. světové války, internačních táborech...To je ta knížka, která vám zůstává v hlavě, žijete jí, těšíte se, až si doma sednete a otevřete ji...
Umrlčí cesta
Peter May
Maye mám ráda, ale protože moc nečtu detektivky, tak jen sem tam někdy proložím své čtení právě tímto autorem. Vím, že se v jeho knihách většinou dozvím jako bonus něco zajímavého, obohatím se informacemi buď o krajině, zemi, živočiších. I tady jsem byla zvědavá tentokrát na hlubší poznání světa včel. V podstatě jsem si přečetla, jen to, co už znám a obohacení znalostí se tím pádem nekonalo. Jinak děj celkem klasický, předvídatelný. Někdy jsem moc nechápala ,kdo je kdo a kdo se za koho vydává. Na dovolenou kniha akorát. Dala bych 3 a půl hvězdy.
Josephine Bakerová
Catel Muller
Amerika první poloviny 20. století. Jak já bych tu dobu chtěla zažít. Zajít si do jazzového klubu, na tajňáka se podívat do Bronxu a Harlemu...Úžasná kniha, děkuji za tuto komiksovou podobu. Prožili jsme 70 let s Josephine, proletěli s ní všechny věhlasné kluby a kabarety světových metropolí, které měli v té době zvuk a jméno. Setkali se s významnými lidmi té doby. Zažili její rozmary, ale hlavně odvahu, touhu bojovat za rovnoprávnost, za zrušení rozdílů mezi lidmi, za odmítání a násilí kvůli rozdílným barvám pleti. Moc jsem si ten její pestrý život užila.
Pilot a Malý princ
Petr Sís
Miluji tvorbu Petra Síse i jeho jako člověka. To je vždy takový snový pocit, pohlazení na duši, když otáčím stránky knih. A když si je prohlížím po druhé, po třetí, vždy objevím něco nového, něco nenápadně ukrytého v obrázcích. Legenda okolo autora Malého prince je tak záhadná, jeho život tak zvláštní, všechno to tajemno a něco nadpozemského má pan Sís ve svých kresbách. Vyletíte s Exupérym na noční let nad Atlantik a dotknete se hvězd.